close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






6. kapitola - Kouzla?

4. srpna 2012 v 12:01 | Ajka |  Dopis
Tradičně po tádnu nová kapitola.


Kapitola šestá - Kouzla?

"Myslíš, že nám říkali pravdu?" ptám se Ginny, "nemluvím teď o hůlkách, ale o tom, co nám řekli po večeři. Mně připadalo, že o kouzlech nám něco tají, přeci jen těch pár, co nám přiznali, se mi zdá celkem málo."
Ginny se na mě zadívala a já byl rád, že je pro tuto chvíli zakrytá až ke krku. "Nechtěl bys po nich trochu moc? Přeci jen, dost dlouho trvalo, než ty hůlky dokázali dodělat, a sám víš, jak jsou některá kouzla složitá."
Ginny se trošku zavrtěla a přitiskla se ke mně, sice to na přemýšlení nebyla úplně dokonalá situace, ale ve všech ostatních ohledech to tak bylo.
Trochu jsem se nad tím zamyslel a připomněl jsem si, co se ještě dělo po večeři. Zpočátku jsme se jen vrátili tam, kde nás večeře přerušila, ale postupně jsme se blížili k hovoru o kouzlech, pro začátek mi nezbylo, než připomenout pár svých vlastních zážitků ze školy, a naštěstí to zabralo. Postupně se nám z nich opatrně podařilo dostat nějaké podrobnosti, děti se trochu předváděly, ale šlo spíš o jejich kouzla na hraní, byť už to nebylo ono původní jiskření. Byly to spíš takové blbůstky, ale když Lily nafukovala a pak zase vyfukovala jednoho dodřeného plyšáka, nemohl jsem se ubránit vzpomínce na jeden zážitek ještě ze Zobí ulice.
Najednou se to začalo kazit, Albus mi ještě předvedl perfektní Lumos a Lily to už ne tak dobře zkusila také, ale pak se ozval James a celé kouzlo sdílnosti jakoby zrušil. Potom co řekl, že žádná další kouzla už vlastně pořádně nezvládli, bylo vlastně marné je zkoušet přesvědčit k dalšímu hovoru. Nechtěl jsem na ně tlačit, a tak se hovor opět vrátil k hůlkám a jiskření. Ne že by toho už i tak nebylo dost, Lily nás hned překvapila, když jednou jiskřičkou přes celou délku pokoje dokázala zhasnout světla. Nakonec jsme se raději vrátili k běžné zábavě, já jsem se přitulil s Ginny na gauči a společně jsme při láhvi máslového ležáku sledovali děti. Hráli kuželky, ovšem k vrhání koule používali hůlky, místnost se tak po chvilce naplnila září jiskřících hůlek. O něco později jsme je už zaháněli do postelí, dalo to poměrně dost práce, ale ne snad, že by to v jiné dny bylo jednoduší.
Chvilku potom jsme se už jen naložili do vany s tichým přáním, aby z nás horká a provoněná voda odplavila starosti. Docela se to dařilo, pára pomalu unikala z vody a několik svíček s námahou prosvětlovalo prostor koupelny. Nikdo z nás se neodhodlal narušit ticho prolínající celým domem, jen jsme si užívali vzájemnou blízkost...
Když nás po chvíli chladnoucí voda vyhnala z vany, tak jsme jen změnili místo a ještě dlouho potom nám vydrželo společné sledování plamenů v krbu, chvílemi střídané vzájemnými dotyky. Po dnu, či spíše odpoledni naplněném prožitky pro nás byla tichá blízkost toho druhého dokonalým požitkem. Jako by ta chvíle měla trvat věčně...

Jinde ovšem takový klid nepanoval...
Děti sice úspěšně předváděly usínání, ovšem ve skutečnosti se jim spát vůbec nechtělo.
James s Albusem trpělivě poslouchali u dveří na chodbu, provázky vedoucí pod dveře naznačovaly, že obchod K3 aneb Kouzelnické kratochvilné kejkle přes doplnění sortimentu prodává i starší produkty.
Za dveřmi bylo už hodnou chvíli ticho, které najednou přerušilo tiché vrznutí dveří. Oba kluci se sice trochu lekli, ale tenhle zvuk patřil spíš dveřím do druhého dětského pokoje, který obývala Lily, přesto rychle uklidili Utradlouhé uši, zalezli do postelí a byli připraveni opět předstírat spánek.
Dveře se začaly pomalounku otevírat, v první chvíli to sice vypadalo, že za nimi stojí někdo vysoký, ale byl to jen stín. Škvírou se protáhla Lily a rychle zase zavřela, něco si nesla a doběhla až ke stolu u okna.
"Teda kluci, já už myslela, že tu přede mnou schováváte nějaké zvířátko."
James shodil peřinu a vytřeštil na ni oči: "Jaké zvířátko?"
"Třeba poníka," odpověděla mu, "já bych jednoho moc chtěla. Hrozně tu rachotíte, tak už jsem myslela, že se vám třeba nějaký povedl."
"Zvířata určitě ještě nějaký čas zkoušet nebudeme, tu stoličku od minule jsme ještě nechytili. Ale nebuď smutná, určitě na něco přijdeme."
Albus mezitím taky vstal a rozsvítil hůlku, aby se podíval, co si to Lily nese. Kromě hůlky měla ještě útlou knížečku, ale schovávala její titulní stránku. Ale zas tak hodně ho to nezajímalo, protože James vytáhl krabici, ve které schovávali dárky z Kratochvilných kejklů, George měl ve zvyku zkoušet úspěšnost nových kousků na příbuzných. Naštěstí ne funkčnost, to by mu alespoň u nás Giny hódně rychle zatrhla. Kluci zůstali na koberci a probírali krabici, byť její obsah přes pravidelné doplňování znali jak své boty, a Lily se pohodlně rozvalila na Albusově posteli, rozsvítila hůlku a pomalu listovala knížkou. Nejdřív je ani moc nevnímala, ale to se změnilo ve chvíli, když se jim s pořádným rachotem podařilo cosi spustit. Pak se jen trochu nadzvedla a mávla hůlkou směrem ke dveřím. James s Albusem doslova nadskočili, když se ozval poměrně hlasité: " Silencio " a pak, "ták kluci, už můžete rachotit, jak chcete, tohle by to za zeď nemělo pustit."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eňa Eňa | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 20:09 | Reagovat

Šikovné to deti :D

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 9:45 | Reagovat

[1]: :-) Díky

3 Rya Rya | 26. srpna 2012 v 15:46 | Reagovat

Jsem zvědavá, co vyvedou, holomci ;)

4 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 28. srpna 2012 v 1:22 | Reagovat

[3]: Oni vlastně pořád něco vyvádějí :-)

5 Erin Erin | E-mail | Web | 27. září 2012 v 11:50 | Reagovat

"Zvířata určitě ještě nějaký čas zkoušet nebudeme, tu stoličku od minule jsme ještě nechytili." *šlehla sebou smíchy z postele*
Kurník šopa, to je neprosto úžasný!! Jak to tak vidím, ještě dnes Dopis asi dočtu. Ale je fajn pocit, když vím, že mám před sebou další skvělý kaptioly. Ale jo, zásoby se snižujou. Ale neva... :-D To s tím pokusováním na příbuzných bylo zabitý, některé hlášky jsou nepřekonatelné! :-)
Palec hore!!

6 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 30. září 2012 v 2:01 | Reagovat

[5]: Díky. Jen doufám, že ti to nadšení vydrží...
A stoličku určitě časem chytnou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama