Předposlední kapitola je tu. Užijte si ji a komentujte:)
20. kapitola - Konec Blacka juniora
Všem přihlížejícím se zrychlil tep.
Bylo pozdě přemýšlet nad tím, jestli bylo správné tady zůstat, nebo to byla pouze obrovská pošetilost. Teď už stejně nebylo cesty zpátky.
Abigail, která stála vedle Harryho, vypadala klidně a vyrovnaně. Dvakrát se na něj otočila, aby na něj povzbudivě mrkla, a pak už dál sledovala oživlé strážce hradu, jak se staví do bojové pozice, jako hrozivá armáda ze záhrobí.
"Takže…" zamumlala klidně.
"Tohle možná bude konec," přiznala a hlas se jí poprvé zadrhl.
Podíval se na ni.
Ještě před pár hodinami jí považoval - v nejhorším případě - za špeha Pána zla, a teď stál vedle ní s pocitem, že je možná jeden z posledních lidí, se kterým mluví.
Hermiona, Ron, Black junior a Ginny se postavili kolem něj.
Všichni byli ve tváři bledí, ale rozhodnutí.
A pak do lesklého štítu kolem hradu narazily první paprsky vystřelené z hůlek Smrtijedů.
Harry měl pocit, že se Hermiona vedle něj lehce roztřásla.
Ozvalo se hlasité zadunění. A po něm další a další.
Pak se hrad lehce otřásl, ale štít vydržel.
Black přešlápl na místě.
Čekání se protahovalo. A pak k tomu konečně došlo.
Byla to jen malinká prasklinka. Téměř neviditelná. Ale rychle se šířila po celé zářící kopuli.
Harry pevně stiskl hůlku.
Štít praskl a rozplynul se ve vzduchu.
Teď už nic nebránilo Smrtijedům proniknout do hradu.
Bitva začala.
***
Belatrix se rychle hnala přes školní pozemky k Bradavicím.
Metala kolem sebe nazdařbůh kouzla a už dále nepřemýšlela nad tím, jak je možné, že byli na jejich útok připravení. V jedné chvíli ji napadlo, kde je Draco. Podle rozkazů, které obdržel, už dávno měl stát v jejich bojové linii.
Nikde ho však nespatřila.
Možná že prostě byl jen stejně zbabělý, jako jeho otec, a raději utekl, než aby se zúčastnil boje.
Doběhla k hlavním dveřím vedoucím do Vstupní síně. Cestu jí však zatarasilo něco, co původně z dálky považovala za řadu soch.
A po krátkém prozkoumání si s hrůzou uvědomila, že se mýlila jen v jedné věci.
Byly to sochy.
Oživlé.
Několik přívrženců Pána zla hlasitě zavřeštělo, když se kamenní giganti pustili do jejich řad.
Belatrix se jen stěží vyhnula obří pěsti, která jí proletěla těsně nad hlavou.
Rozzuřeně zavyla, a zatímco někteří její společníci padali k zemi, prudce mávla hůlkou, a nechala několik oživlých soch vybuchnout.
Smrtijedi, kterým se podařilo - stejně jako Belle - úspěšně proniknout první fází obrany, se seskupili ve Vstupní síni.
Černé kápě měli přetažené přes hlavy a tváře jim halily děsivé masky.
"To je mi to ale ohavná společnost," ozvalo se najednou pohrdavě.
Hlas se rozléhal prostornou halou a překřičel i rány a výkřiky zvenčí, kde se stále ještě pokoušeli Voldemortovi poskoci prodrat přes kamenné obránce.
"Blacku!" zasyčela Belatrix nenávistně.
Sirius se objevil zpoza jednoho rohu.
Nebyl však sám.
Stál v čele téměř celého Fénixova řádu.
Belatrix na nic nečekala a mrštila po svém nenáviděném bratranci smrtícím kouzlem.
Ten se mu však obratně vyhnul.
Mezitím se dalším přívržencům Pána zla podařilo proniknout do hradu.
Rozběhli se chodbami do jeho útrob, cestou však narazili na profesory a studenty.
Hermioně se chytře podařilo proměnit jedno schodiště v hladkou skluzavku, takže se asi tři kouzelníci - běžící po něm - sesunuli na jednu velkou hromadu.
Harrymu se naopak povedlo na malý moment oživit těžký závěs, který skrýval tajnou chodbu, a ten se okamžitě omotal kolem jakéhosi muže, který připomínal vlkodlaka před úplňkem.
Původně se snažili Harry, Ron, Hermiona, Ginny, Jasper a Abigail držet pohromadě.
Ukázalo se to však jako nemožné.
Jako první se od nich odpoutal Black junior. Poté - k Harrymu zděšení - někde zmizela Ginny.
Montgomerryová se náhle otočila a vyběhla do druhého patra, odkud zaslechla bolestný výkřik patřící nějakému studentovi.
Nakonec zbyli jen Harry s Ronem a Hermionou.
Vypadalo to na poslední bitvu známého bradavického tria.
Odněkud zdola se ozval pronikavý hlas.
***
"Přestaňte se bránit, vy odporní mudlovští šmejdi a krvezrádci. Stejně vám to nepomůže. Vzdejte se nám, a pokud budete mít štěstí, možná některé z vás i ušetříme, aby mohli být svědky nové éry, kterou nastolí Pán Zla. Bradavická škola bude konečně osvobozena od té odporné chátry a stane se opět tím, čím měla být na samém začátku," zaječela Belatrix s fanatickým nádechem v hlase do hluku bitvy.
Nikdo jí však evidentně neměl v úmyslu poslechnout.
Náhle Lestrangeová hrozivě vykřikla.
Proti ní stál její synovec. Hůlkou však nemířil do řad obránců Bradavic.
Nýbrž jí na srdce.
"Ty?"
Draco se ledově usmál.
"Nikdo nebude vyhrožovat mé matce. Ani ty ne, tetičko," pronesl hlasitě a mrskl po ní paprskem rudého světla.
Hravě ho odrazila svou vlastní hůlkou, stále ještě v šoku nad tím, čeho byla svědkem.
Nezmohla se na jediné slovo.
Pouze se zkřivenou tváří vrhala jednu kletbu za druhou po svém synovci, kterého až do nedávna považovala za jedinou naději jejich rodu.
Zjištění, že i on zradil, ji rozpálilo doběla. Byla rozhodnuta vyhladit každého člena rodiny, který zradil, a pošpinil tak jejich jméno, i kdyby to mělo znamenat, že tím navždy ukončí pokrevní linii Blacků.
Draco se však se zuřivou vytrvalostí bránil jejím útokům, i když to znamenalo, že musel ustupovat do zadu.
Pak náhle klopýtl.
Cítil, jak prudce narazil na zem, a zlomil si zápěstí, když se snažil pádu zabránit.
Jeho teta se k němu rychle blížila.
Rozhlédl se kolem sebe, a uvědomil si, že se ocitl na kraji Velké síně. Přesně tak, jak bylo domluveno.
S bušícím srdcem sledoval, jak se Belatrix přibližuje.
Když se konečně dostala přes práh, hbitě vstal a vrhnul se za havraspárský stůl, který byl teď neobvykle prázdný. Stejně jako lavice ostatních kolejí.
Bellino kouzlo zasáhlo leštěné dřevo a rozbilo jej na třísky.
Prach, který se po výbuchu zvířil ve vzduchu Malfoyovi stačil k tomu, aby přeběhl zpátky ke dveřím.
Belatrix opět zamířila.
Trefila se však jen z části.
Kouzlo zasáhlo kamenné stěny, které se s hlasitým zaduněním sesypaly, a zavalily vchod do sálu.
Paprsek se však odrazil, a přestože byl už jen velmi slabý, zasáhl Draca, který v bezvědomí padl opět k zemi.
***
Belatrix Lestrangeová - nejvěrnější a nejoblíbenější služebnice Pána zla - se rozhlédla kolem sebe. Celá prostorná hala byla na první pohled prázdná, jí však již došlo, že na ni tady někdo čeká.
Pochopila, že jí sem Draco lstí zavedl z nějakého důvodu. Musel být s někým domluvený.
Odpověď se dozvěděla vzápětí.
Za zády uslyšela tiché kroky.
Otočila se a pohlédla do tváře osobě, která tady na ni celou dobu čekala, a které si předtím nevšimla.
"Rád tě opět vidím, tetičko," zamumlal s ledovým klidem Jasper Black a křivě se usmál, zatímco jí mířil hůlkou na srdce.
V té chvíli byl až neskutečně podobný svému strýci.
Belatrixin vztek to už dále nevydržel a vytryskl v plné ničivé síle na povrch.
***
Harry se zoufale rozhlížel kolem sebe a hledal své přátele.
Ron s Hermionou byli opodál, Ginny stále nikde neviděl, Abigail se hroutila u kamenné stěny, a ruku si tiskla k boku, který jí ošklivě krvácel.
Pak však zahlédl Tichošlápka.
Klečel na všech čtyřech a pokoušel se popadnout dech. Z rány na čele mu odkapávala krev.
Pokusil se něco zachrčet, ale nepodařilo se mu to.
Svaly ho přestaly poslouchat a on se zhroutil k zemi, kde zůstal nehybně ležet.
Chtěl se k němu rozběhnout, někdo byl však rychlejší.
Nevěděl, kde se vzala vysoká ženská postava, zahalena v tmavém plášti.
Přistoupila však k Siriusovi a těžce ho zvedla na nohy.
Tajemná žena si přehodila jeho paži přes ramena, a táhla ho ve zmatku bitvy ven ze školy.
Většina ochranných kouzel Bradavic byla již prolomena, proto jí stačilo dostat se pouze ven z hradu, aby se mohla bez problému přemístit.
Harry neměl čas k tomu, aby uvažoval nad tím, kdo ta čarodějka je.
Pouze doufal, že jeho kmotrovi pomůže.
Na malý moment se zahleděl na místo, kde ona neznámá zmizela i s krvácejícím Siriusem.
Pak se otočil zpátky do středu bitvy.
Nebylo to dobré. Ani pro jednu stranu.
Zdálo se, že je boj vyrovnaný, ovšem za cenu neskutečných ztrát.
Náhle však, jako by vše z nenadání ztichlo.
Na tvářích obránců Bradavic se objevil výraz čiré hrůzy, zatímco Smrtijedi se začali šklebit.
Otočil se, přestože tušil, co uvidí.
Pán zla - děsivější než kdy předtím - si razil cestu zástupem kouzelníků.
Odhazoval své protivníky ledabylými mávnutími hůlky, aniž by se obtěžoval zajímat se o jejich další osud.
Ostatně, většina z nich padala nehybně k zemi, ze které se už nikdy nezvedla.
Nebyla už jiná možnost.
Fénixův řád, přeživší studenti a profesoři se začali okamžitě stahovat. Nic jiného jim už nezbývalo.
Harry zahlédl, že na zemi leží v bezvědomí Draco Mlafoy.
S vypětím veškerého úsilí jej nadzvedl a pokoušel se ho dotáhnout ven z hradu.
Náhle jedno z Voldemortových kouzel zasáhlo hromadu suti, která překryla vchod do Velké síně, a rozmetalo jí na kousky.
Hermiona náhle děsivě zakřičela.
Harry zalapal po dechu.
Ron chytil svou kamarádku, která se chystala rozběhnout zpátky, kolem pasu, vyvlekl jí - vzpínající se v jeho náruči - ven.
***
Belatrix ani Black junior si neuvědomovali, co se dělo za hranicemi Velké síně.
Soustředili se pouze na svého protivníka a zvuk bitvy ve vedlejší hale vnímali jen tlumeně.
Jasper dráždil svou tetu a dováděl jí tím k nepříčetnosti, což byla její největší slabina.
Vypadalo to, že boj mezi dvěma větvemi rodu Blacků vrcholí.
A zdálo se, že Belatrix bude tím, kdo prohraje.
Náhle se však ozvala obrovská rána, a neviditelná síla opět prorazila zasypaný vchod do sálu.
Black se bez přemýšlení otočil.
Bylo to jen na malinký okamžik. Necelé dvě sekundy.
Jeho krátká nepozornost však Belatrix bohatě stačila.
Náhle Jasper vykulil oči, prudce zalapal po dechu, a vyděšeně se zahleděl na hlubokou ránu na jeho hrudi.
Z prstů mu vypadla hůlka a zařinčela na chladné podlaze.
Pokoušel se něčeho zachytit, neměl však čeho.
Někde v dálce zaslechl známý výkřik úpěnlivě volající jeho jméno.
Hlava se mu zatočila.
Rozmazaně viděl vítězoslavný pohled Belly.
Po tváři mu sklouzla jediná slza.
Nedalo se říct, jestli bolesti, strachu, smutku, nebo vzteku.
Padl k zemi a prudce narazil hlavou na naleštěnou podlahu.
Bolest však už necítil.
***
Belatrix pochopila, že vyhráli.
Příchod Pána zla obrátil doposud vyrovnaný boj v jejich prospěch.
Potěšeně se usmála, když spatřila tělo svého synovce ležet nehybně na zemi, v kaluži jeho vlastní krve.
Vítězně se napřímila a lhostejně překročila svého poraženého nepřítele.
Bradavice byly jejich.













NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!! Proč Jasper? Měla jsem jeho postavu opravdu ráda. A s Miou jim to opravdu slušelo. Tak proč umřel? *fňuk*
Jinak byla kapitola opravdu úžasná. Taková hodně epická.
Sice to bude asi smutné, ale chci další kapitolu :)