close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






19. kapitola - Tajemné ticho před bojem

21. srpna 2012 v 14:56 | Kate |  Druhá generace Pobertů
A další pokračování povídky DGP. Už vás čekají jen dvě kapitoly a bude konec druhého dílu trilogie:)


19. kapitola - Tajemné ticho před bojem
Pohledy všech přítomných se upíraly jedním směrem.
Hlas Draca Malfoy prořízl dlouhé ticho, které v síni panovalo.
"Musím s vámi mluvit, paní ředitelko. Okamžitě," řekl bez okolků.
Ostatní profesoři na něj pohoršěné pohlédli.
"Pane, Malfoyi. Tohle není ta nejlepší chvíle na vaše…" odvětila mu McGonagalová přísně, on ji však přerušil.
"Obávám se, že když ne tahle, tak se taky může stát, že už žádná jiná příležitost nebude."
Profesorka Prýtová se na něj pohlédla.
"O čem to mluvíte?"
"Jde sem. Chce převzít vládu nad Bradavicemi. Je tím posedlý. Do půl hodiny tady budou všichni Smrtijedi Pána zla, aby zabezpečili kontrolu nad hradem. A kdokoliv se jim postavím na odpor, zemře. To platí i pro mudlovské šmejdy - promiňte mi ten výraz," oznámil pevným hlasem.
"Co to…?" profesor Kratiknot se nadzvedl na židli, aby na svého studenta lépe viděl.
Zato Křiklan se kousl do rtu a pohlédl na Malfoye.
"Chlapče drahý… Nechci se vás nějak dotknout - určitě to myslíte dobře - ale teď není nejvhodnější chvíle pro vytvoření paniky mezi studenty. Nevím, kde jste na tuto informaci přišel, ale nezdá se mi jako moc pravděpodobná. Já vím, že váš otec je… ehm… patří mezi… mezi následovníky Vy - víte - koho… Ale nemyslím si, že by to byl důvod, abyste znal JEHO plány. Promiňte mi, že to řeknu tak otevřeně, ale teď, když je váš otec v Azkabanu se k vám asi těžko donesou nějaké informace."
Draco se zhluboka nadechl a otočil se na McGonagalovou.
Ta si ho zkoumavě prohlédla.
"I kdyby to byla pravda, pane Malfoyi. Nechápu, co mi tím chcete říct?"
"Chtěl jsem vám dát alespoň nějaký čas k tomu, abyste dostali pryč ty, kteří se nedokážou bránit, a stihli včas alespoň částečně zabezpečit školu," prohlásil.
"Upřímně řečeno, ani já se vás nechci nějak dotknout, ale musím souhlasit s Horatiem. Okamžitá evakuace školy je vážná věc. A já nevím, odkud byste mohl tyto informace mít," odpověděla mu.
Draco Malfoy se zhluboka nadechl.
"Obávám se, že to nechcete vědět, ale když vás ničím jiným nepřesvědčím, nemám na výběr," řekl klidně a pak si k úžasu všech vyhrnul rukáv.
Ozvalo se zděšené mumlání a několik výkřiků z řad studentů, když všichni jasně spatřili, jak se mu na předloktí černá Znamení zla.
Několik žáků, mezi nimi byl i Harry a Hermiona, vytáhli hůlky a zamířili s nimi na něj, stejně jako profesoři.
McGonagalová zbledla.
"Co to?"
Kratiknot vypískl.
Prýtová si položila dlaň na ústa.
Křiklan zčervenal vzteky.
"Jak se opovažujete tady vstoupit! Jste Smrtijed!" vykřikl rozčíleně.
Malfoy se hořce usmál.
"Oficiálně možná ano. Ale skutečnost je jiná. Neměl jsem na výběr. Vyhrožovali mojí matce. Nebudu se tady zdlouhavě obhajovat. Stejně by mě polovina z vás neposlouchala, protože jste zaslepeni pouze tím, co vidíte. Dávám vám na výběr. Buď mi teď uvěříte, a zachráníte tak spousty životů, nebo ne. Je mi jedno, co se mnou uděláte. Jestli mě spoutáte a uvězníte. Ale až se sem lord Voldemort dostane, pochopíte, že jsem vám nelhal. To už však bude pro mnohé z vás pozdě."
Při zvuku černokněžníkova jména se několik studentů otřáslo strachy, zatímco Harry pomalu sklonil hůlku a přemýšlel nad jeho slovy.
Profesorka McGonagalová pohlédla na zmijozelského studenta.
"Chtěla bych vám uvěřit, ale na mém rozhodnutí závisí spousta věcí. Kdybyste měl někoho, kdo by nám mohl potvrdit, že jste Smrtijedem pouze z donucení a v hlouby duše jste jiný…" začala váhavě.
"Já to můžu potvrdit," ozval se tichý, ale rozhodný hlas od nebelvírského stolu.
Harry s úžasem pohlédl na svou sestru.
"Slečno Potterová?"
"Vím už dlouho, že je Draco Smrtijed. Svěřil se mi s tím ještě před tím, než se jím doopravdy stal. Neměl na výběr. Vyhrožovali jeho matce smrtí jenom pro to, že se rozhodla bránit svého syna. Já sama mu poradila, ať se jím stane a hraje svou roli. Neměl na vybranou. Udělali byste v jeho situaci to samé. A rozhodně mu věřím. I když má na ruce Znamení zla, není jako ostatní Smrtijedy. Už dvakrát mi zachránil život. A jednou ho to málem stále ten jeho," pronesla pevně do překvapeného ticha.
"I já se za něj mohu zaručit, paní profesorko. Belatrix Lestrangeová nedává v některých věcech na výběr. Opravdu hrozila zavražděním své vlastní sestry. Naštěstí Draco není jako zbytek naší zkažené rodiny," ozval se Jasper.
Všichni teď těkali pohledem mezi Potterovou, Malfoyem a Blackem.
"Nerad vás ruším při hloubání o mojí vině a nevině, ale ztrácíte drahocenný čas," podotkl Draco.
"Profesore Křiklane, profesorko Prýtová, profesore Kratiknote! Odveďte všechny mladší studenty k Bradavické bráně a zajistěte přenášedla. Prefekti a primusové jim pomůžou. Kdo bude ze starších ročníků ochoten zůstat a bojovat, počká tady, než ostatní budou odvedeni, a poté pomůžou se zabezpečením hradu. A vy, pane Malfoyi… Je na vás, jestli se vrátíte ke svému pánovi, nebo zůstanete tady. Pokud mluvíte pravdu - a já začínám věřit, že ano - bylo by pro vás smrtelně nebezpečné odhalit, na čí straně v hloubi duše stojíte. Je to tedy jenom na vás. Nikdo vás za vaše rozhodnutí nebude soudit," prohlásila nečekaně McGonagalová.
Studenti se zatvářili zděšeně a překvapeně.
Draco Malfoy se lehce usmál a posadil se ke Zmijozelskému stolu. Okamžitě tak dal najevo svou volbu.
"Abigail. Víte, co máte dělat!" pohlédla ředitelka na slečnu Montgomerry, která k Harrymu překvapení vstala a mávla ve vzduchu hůlkou. Objevilo se pět zářících patronů ve tvaru lvice, kteří proběhli síní, a zmizeli v neznámu.
Harry poznal, že po nich posílá zprávu.
Komu, to však zatím mohl jenom tušit.
***
Harry s Hermionou a ostatními prefekty pomohli dovést vyděšené žáky k hradní bráně, kde se po jednotlivých skupinkách pod velením Křiklana a Prýtové pomocí přenášedel dostávali domů.
Bradavice najednou působili podivně prázdné a tiché.
Z nebelvírské koleje zůstali snad všichni žáci šestého a sedmého ročníku a podobně na tom byli i havraspárští a mrzimorští.
Dokonce i ze Zmijozelu se odhodlalo bojovat pět studentů. Mezi nimi Draco Malfoy a Jasper Black.
Harry hleděl z okna ve třetím patře na krátící se řady evakuovaných žáků.
Mezi nimi zahlédl i Elizabeth a doufal. Ještě před necelou hodinou si myslel, že to nejhorší už mají za sebou. Pokud ale Malfoy nelhal - a Harry si byl tentokrát jistý, že ne - ta největší bitva je teprve čekala. Bylo to, jako když se snažíte probudit z děsivého snu, a přitom se propadnout do ještě horšího. Tiše si povzdechl.
"Bude v pořádku," ozval se za ním konejšivý hlas.
V první chvíli si neuvědomil, že tady osoba, která tato slova pronesla, vlastně vůbec být nemá. Teprve když se jeho sestra přenesla do bezpečí, uvědomil si, že Ginny by měla stát s ostatními studenty dole u brány.
"Co tady děláš?" vyjekl na ní a s hrůzou si všiml, že zbývá posledních pár studentů k útěku z Bradavic. Poté už nebude čas na další výrobu přenášedel.
Hořce se usmála.
"To sis opravdu myslel, že bych tady nezůstala?" zeptala se ho.
Harry naprázdno pohyboval ústy.
"Mám na to právo. Nikdo mi v tom nezabrání. Já nebudu utíkat, zatímco vy ostatní tady zůstanete," řekla rozhodně.
"Ale vždyť jsi na to ještě moc…" namítl bezděčně.
"Co?! Mladá? Harry, je mi stejně jako tobě, když ses loni postavil proti Voldemortovi," přerušila ho.
"Ale já byl zoufalý. Neměl jsem na výběr a viděl jsem to jako jedinou možnost. Myslel jsem si, že jinak ztratím všechny, na kterých mi záleží," bránil se.
Chytila ho za ruce a smutně se usmála.
"Vidíš. Tak to jsem na tom stejně, jako jsi byl ty."
Chystal se ještě něco namítnout, ale nevěděl, co.
A pak uslyšel za sebou kroky.
Otočil se a spatřil, jak chodbou prochází téměř všichni z Féniixova řádu. V jejich čele šel Sirius a o něčem se zaujatě bavil - k Harryho velkému překvapení - s Abigail.
Jeho kmotr se najednou prudce zastavil a zkoumavě se na něj zahleděl.
"Harry! Ginny! Tak vy jste tady taky?" zeptal se s povzdechem.
"A co jsi čekal, Tichošlápku. Že raději utečou, i když je to momentálně rozumnější?" zasmála se slečna Motgomerry. Na rozdíl od jiných dnů to však byl upřímný smích.
Sirius si povzdechl.
"To jste teda rodina. Už ty mi děláš starosti, a teď abych se ještě strachoval o ně," zamručel.
"Už jsem dospělá. Nemusíš mě hlídat jako malou holku," zamumlala Abigail a postavila se k oknu.
"Slíbil jsem tvojí matce, že se o tebe postarám."
"A to jsi taky udělal Tichošlápku. Tohle je ale mé rozhodnutí. A já vím, že ty ho ve skutečnosti až moc dobře chápeš. Stejně jako chápeš i Pottera a jeho kamarády," mrkla směrem k Harrymu.
"Co jsem vlastně čekal. James by byl opravdu pyšný," pousmál se Black.
"Hodně štěstí. Vám všem," řekl nahlas a objal svého překvapeného kmotřence.
Pak vyrazil s ostatními z Řádu chodbou dál.
Ginny políbila Harryho na tvář.
"Půjdu najít ostatní," řekla tiše a jen velmi neochotně pustila jeho ruku.
On sám však byl stále ustaraný z toho, že tady zůstala, potěšený z příchodu členů Řádu, a hlavně zmatený z rozhovoru Siriuse a Montgomerryové.
Abigail se na něj usmála a postavila se k němu.
"Pamatuju si svoji první velkou bitvu. Odehrála se vlastně teprve nedávno. Byla jsem jen o rok starší, než jsi teď ty. Necítila jsem se nervózní. Ani vystrašená. Jen nedočkavá. To čekání, mě ničilo. A pak, když to všechno začalo, se mi veškeré pocity strachu dostavily. Ale neměla jsem čas, je řešit. Bylo to jen chvilkové. Pak můj mozek vypnul tyto emoce a nahradil je pouhým pudem sebezáchovy. Jen díky tomu jsem se z toho dostala," zamumlala s pohledem upřeným k Zapovězenému lesu.
"Vy jste… Vy patříte k Řádu?" zeptal se jí Harry.
Lehce jí zacukaly koutky.
"Překvapuje tě to, že ano."
Přikývl.
"To jsem ráda. Muselo to vypadat, že tady slídím a hledám informace o Brumbálovi, které předávám ministrovi. Většinu z hlášení jsem si nakonec stejně vymyslela. A oni tomu uvěřili. Hlavní ale bylo, že si to o mně mysleli všichni. I studenti. Protože, buďme upřímní, dobrá třetina z nich má nějakého rodiče na ministerstvu, a nebylo by zrovna dobré, kdyby zjistili, že do školy poslali jednoho z členů Řádu. I když poměrného nováčka."
"Takže jste to po celou dobu jen hrála?" podivil se.
Přikývla.
"Moje skutečná úloha byla o něco jiná. Asi už ti došlo, jaká."
Harry se zamyslel.
"Posílala jste informace Féniixovu řádu. Ti patroni, které jste rozeslala, je sem přivolali."
"Správně. Brumbál měl úžasně vymyšlenou komunikační síť v případě nouze."
Přes tvář se jí mihlo bolestivé cuknutí při zmínce o řediteli.
"Překvapila jste mě," uznal Harry a i on se na chvíli pousmál.
"Můžeš mi tykat," ušklíbla se na něj.
Chvíli opět mlčky stáli a hleděli z okna.
"Vím, že to asi bude znít divně, ale mám už dlouhou dobu pocit, že tě znám. Jen nevím odkud," přiznal.
"To bude asi tím, že mě opravdu znáš. I když mě udivuje, že si to pamatuješ. Byly ti tehdy, tuším, tak tři roky, když jsme se viděli naposled," pokrčila rameny.
"Cože?"
"Neslyšel si Tichošlápka, jak lehce nadával na tvrdohlavost naší rodiny? A jak zmínil, že James by byl na nás pyšný?"
"Chceš říct, že jsme příbuzní?" zeptal se udiveně.
"Moje matka byla sestřenice tvého otce. Když to tady před pár lety začalo být už moc nebezpečné, doporučil jí tvůj táta, abychom se odstěhovali ze země. Vyrůstala jsem proto ve Švédsku. Loni jsem se rozhodla vrátit zpátky a postavit se Voldemortovi. Naši z toho nebyli zrovna nadšení, ale James se Siriusem slíbili, že se o mě postarají. Protlačili mě do Řádu a zajistili, abych mohla studovat školu bystrozorů. Alespoň dálkově," vysvětlila.
Harry na ni ohromeně koukal.
Chystal se něco říct, ale nedostalo se mu příležitosti.
Chodbou k němu přiběhla udýchaná Hermiona s Ronem v patách.
I oni se překvapeně koukli na Abigail, protože zatím neznali její příběh. Vypadalo to ale, že se tím teď rozhodně nebudou zabývat.
"Malfoy měl pravdu. Jdou sem snad všichni Smrtijedi. A Ty - víš - kdo jde v čele," vysypal ze sebe Ron.
A opravdu.
Na obzoru se formovalo něco, co Harry původně při prvním pohledu považoval za obří stín, táhnoucí se do dálky.
Abigail se zhluboka nadechla.
"Je to tady," zamumlala odhodlaně.
***
"Ani nevíte, jak nerada přiznávám, že jste měl pravdu, pane Malfoyi. A to rozhodně nemířím proti vám," řekla profesorka McGonagalová a pevně stiskla okraje parapetu.
"Věřte mi, že i já bych byl raději, kdybych lhal," usmál se hořce Draco.
"Pane Blacku? Víte, co máte dělat? Pravidla znáte. A s kouzelnou formulí jste byl jako primus taky obeznámen, předpokládám," otočila se Minerva na Jaspera, který jen stroze přikývl.
Pak se vydal do útrob hradu.
Pozvedl hůlku a zamumlal slova, o kterých si myslel, že je nikdy nepoužije.
Poté už jen tiše sledoval, jak se oživlé sochy a brnění na jeho rozkaz vydávají chránit školu, zatímco se za okny objevovala třpytivá kopule, která měla odrazit první vlnu útoku.
Ovšem bylo otázkou, na jak dlouho.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 21. srpna 2012 v 16:15 | Reagovat

Takže vzdálená sestřenice? Moc hezké ^^
Ta brnění a ochraný štít... Úplně se mi vybavují záběry z posledního filmu. Moc se těším na další kapitoly a také na další sérii :-)

2 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 21. srpna 2012 v 16:51 | Reagovat

Hmm, ten konec je mi nějaký povědomý. Doufám, že to Malfoy přežije a budu se těšit na pokračování. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama