Osmáctá kapitola je tady, i když jsem hodně váhala, zda vám to sem dát. Vy nekomentujete a to je škoda. Ale co se dá dělat. Tady je teda od Kate další kapitola. Už mi sdělila informaci, že chystá třetí díl.
18. kapitola - Hořké vítězství
Harry si přesně nevzpomínal, jak se dostal zpátky do školy.
V mysli se mu udrželo jen pár okamžiků, kterých se mohl později chytit.
Chvíli po Brumbálově smrti se Voldemort, pln nevysvětlitelného vzteku, přemístil pryč.
Jeden po druhém ho jeho věrní Smrtijedi následovali, až v Prasinkách zbyli pouze čarodějové, kteří byli nižší vrstvou hierarchie Pána zla.
Ti se postavili na odpor Fénixově řádu a později i bystrozorům, bylo to však marné.
Vzpomínal si, že ho ze zadu za hábit popadl Sirius Black a prudce s ním zatřásl. Něco na něj a na Hermionu řval, on však jeho slovům nevěnoval pozornost. Domyslel si, že jim vytýká jejich přítomnost.
Pak si Tichošlápek všiml svého synovce, stále omámeně stojícího na jednom místě.
I jeho zatáhl do bezpečí a svěřil Lupinovi, který je bezpečně odvedl zpátky do hradu.
Samotnou cestu si však už nevybavoval.
Pak si vzpomínal na chodby školy. Slyšel, jak portréty běhají z jednoho obrazu na druhý a zděšeně si předávají nejnovější zprávy.
Celými Bradavicemi se nesla jako jakási smuteční píseň jediná zpráva.
Albus Brumbál je mrtvý.
U portrétu Buclaté dámy, které po baculaté tváři stékaly slzy, na ně čekala profesorka McGonagalová.
S Harrym a Hermionou prošla skrytými dveřmi do společenské místnosti, která v tu ránu ztichla.
Všichni čekali, že jim tu hrozivou zprávu vyvrátí a nazve je hlupáky, kteří uvěří všemu, co slyší.
Doufali v to.
Ale když uviděli její výraz, tak jiný, než obvyklá přísná maska, pochopili.
Harry, Ron a Hermiona se posadili do jednoho rohu místnosti, dál od ostatních.
Všichni si domysleli - podle tváří umouněných od kouře a prachu - že Grangerová s Potterem u toho všeho byli. Nikdo však nebyl schopen se dále vyptávat na podrobnosti. Na to byl čas zítra.
Společenskou místností se nesly tiché vzlyky.
Harry zahlédl kousek od sebe Ginny. Jejich pohledy se setkaly.
Její přítomnost bylo to jediné, po čem teď zoufale toužil.
Nejspíš to vycítila, protože vstala od svých kamarádek, přešla k němu, a dlouze ho objala.
Nikdo se však nad tím nepozastavil.
Ron se podíval na Hermionu s nevyřčenou otázkou, kterou pochopila.
Beznadějně zavrtěla hlavou.
Její kamarád pochopil, že prohráli.
Harry si tím však nebyl - při vzpomínce na prasklý černý kámen a Voldemortův vztek - tak jistý.
Bylo to však pouze malinké světýlko naděje.
***
Bylo zbytečné čekat, až ostatní půjdou spát.
Nikomu by se v této situaci ani nepodařilo usnout.
Když se nebelvírské trio zvedlo, a zamířilo opět k portrétu, nenašel se ani jeden student, který by se je pokoušel zastavit, nebo se snad vyptávat, kam jdou.
Každý měl hlavu plnou jiných myšlenek.
Harry, Ron a Hermiona zamířili do jedné prázdné učebny, kde se podle Pobertova plánku nacházel Black junior.
Našli ho sedět na jedné prázdné lavici a tupě zírat do zdi.
"Jaspere?" zašeptala tiše Hermiona a dlouze ho objala.
Jednou rukou jí pohladil po vlasech, zatímco v té druhé - jak si Harry všiml - křečovitě držel jakýsi ohořelý svazek.
"Takže jsme prohráli?" zeptal se dutě Ron.
Bylo to však spíš konstatování.
O to větší překvapení bylo, když se koutky Blackových úst lehce usmály.
"Naopak. Voldemort neuspěl. Viděli jste ten kámen? Praskl. Byl zničen. Protože rituál neproběhl tak, jak měl," řekl tiše.
"Ale… jak je to možné?" zeptala se nevěřícně Hermiona, zatímco Harrymu začalo všechno zapadat dohromady.
Jasper ukázal na ohořelý svitek a poklepal prstem na červeně zakroužkovaná vybledlá slova.
"Nedokáže - li pochopit život, nepodaří se mu ovládnout smrt. A nedokáže - li respektovat smrt, nebude schopen vládnout životu," přečetl nahlas.
"Co to znamená?" nechápal Ron.
"Byl to klíč k nalezení jediné skulinky v celém rituálu. Mluví se v něm o magii, kterou Voldemort vždy ignoroval. O magii založené na stejném principu, který Brumbál zmiňoval v loňském roce," prohlásil a hrdě pohlédl na Harryho, který už vše pochopil.
Black však dále vysvětloval.
"Jedná se o obětování. Pokud ti na někom záleží, a položíš za něj život, poskytneš mu tu největší ochranu, která existuje. Pán zla to nevidí. Ale tahle magie je silnější než čeká. A pokud se střetne s tak mocným temným kouzlem, jaké skrýval ten předmět, dojde k tomu, že ho obrátí. Já byl rozhodnut obětovat svůj život, protože jsem věděl, že tím zachráním ty, na kterých mi záleží. A to stejné udělal Brumbál. Tím, že ho Voldemort zabil, zničil celý předmět, který nefungoval tak, jak měl. Je konec. Vyhráli jsme," pronesl tiše.
Radost však v jeho hlase nezaznívala.
Bylo to možná vítězství.
Ale chutnalo hořce.
***
Následujících několik dnů bylo nejponuřejších v celé historii Bradavic.
Nikdo nebyl schopen normálního života.
Hermiona trávila celý čas s Jasperem a pokoušela se nemyslet na to, že málem obětoval svůj vlastní život.
Nechtěla mu to vyčítat. Ale chvílemi nedokázala odolat.
Zdálo se však, že Blacka těší, že je rozzlobená kvůli strachu o jeho život.
Zvláštním způsobem ho totiž uklidňovala myšlenka, že existuje člověk, kterému na něm opravdu záleží.
Ron se částečně konečně smířil s jejich vztahem a dokonce se zdálo, že Jaspera svým způsobem obdivuje za to, co byl ochoten podstoupit pro ostatní.
Harry se naopak držel dál od zbytku a snažil se vytěsnit vzpomínky na Brumbálovu smrt, které mu živě připomínaly loňské události, při kterých James a Lily Potterovi přišli o život.
Neměl náladu s nikým mluvit. Výjimkou byla Ginny, která byla po celou dobu s ním.
Jejich vztah se stále ještě nedostal na veřejnost a oba věděli, že je to tak asi lepší. Teď na to nebyla vhodná chvíle.
***
A tak se stalo, že nastal den pohřbu.
Zdálo se, že celé Bradavice truchlí pro Albuse Brumbála.
Všichni studenti a profesoři sestoupili na pozemky hradu, kde už čekal nemalý zástup kouzelníků.
Bylo zvláštní, že všichni ho respektovali pro to, co udělal. Bylo však jen málo těch, kteří věděli, že svým životem zaplatil za jejich bezpečí.
Pokud se Harry nepletl, zahlédl v prudkém slunci téměř neviditelné obrysy bradavických duchů.
Celý Fénixův řád postával v jednom kruhu.
Mezi nimi spatřil Lupina, Moodyho, zbytek rodiny Weasleyových, Tonksovou s jejími rodiči a Siriuse, který na svého kmotřence kývl, tvář bolestně staženou.
K velkému údivu všech kolem se na kraji zapovězeného lesa objevilo několik majestátných kentaurů, s hlavami skloněnými k zemi v němém projevu úcty.
Hermiona kráčela zavěšena do Jaspera, Ron se trousil těsně za nimi, Harry objímal konejšivě uplakanou Eliz kolem ramen, a Ginny jí chlácholivě hladila ve vlasech.
Měl pocit, že se jeho malinká sestřička - oči opuchlé od pláče - kolem sebe zmateně rozhlíží, jako by někoho hledala. Ať už to však byl kdokoliv, zřejmě tam nebyl.
***
Celá Velká síň byla až neobvykle ztichlá. Nikdo se nezasmál, nikdo nepromluvil.
Profesorka McGonagalová, teď už ředitelka školy, seděla stále na svém obvyklém místě.
Židli v čele stolu nechala se staženým hrdlem prázdnou.
Harry se rozhlédl kolem. Zdálo se, že téměř každý student - dokonce i zmijozelští - jsou v myšlenkách stále u bílé mramorové hrobky na školních pozemcích.
Jasper Black seděl u nebelvírského stolu. Nikoho to nepřekvapilo. A nikdo taky neprotestoval. Zdálo se, že tam patří víc, než do Zmijozelu.
Protřel si unavené oči.
Vedle Harryho seděla Ginny, výraz upřený do prázdna. Jejich prsty byly pod stolem tajně propletené.
Pohlédl k učitelskému stolu k Abigail Montgomerry.
Měla ve vlasech tmavou čelenku s černým závojem, takže jí nešlo pořádně vidět do obličeje. Přesto měl pocit, že se tváří vyděšeně a zoufale. Přemýšlel, jestli se v ní spletli, a ona lituje Brumbálovi smrti, nebo je to jenom divadélko pro přihlížející.
Harry ještě jednou přelétl pohledem celou místnost. Měl pocit, že tady někdo chybí.
Kdo to byl, si však uvědomil až půl hodiny poté, když Draco Malfoy nečekaně vpochodoval do Velké síně, ve tváři nepřirozeně bledý, a k úžasu a pohoršení všech kolem rázným krokem zamířil k profesorce McGonagalové.













No řekněte, co k tomu dodat? Jen, že mě zajímá, co chce Draco po McGonagalové?