close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






17. kapitola - Chvíle ticha a zděšení

14. srpna 2012 v 10:59 | Kate |  Druhá generace Pobertů
Nová kapitolka. Moc teda nekomentujete. Tytyty!!!:D


17. kapitola - Chvíle ticha a zděšení

Hermiona běžela známými ulicemi, aniž by si všímala kolemjdoucích, do kterých cestou vrážela.
Na krátký okamžik zahlédla Malfoye, který na ni vytřeštěně hleděl, a v jedné chvíli k ní vykročil, jako by ji chtěl zastavit, pak se však s bolestným škubnutím ve tváři chytil za předloktí a na okamžik zavřel oči, takže mu hladce proklouzla.
Podařilo se jí doběhnout až před knihkupectví. Tam se poraženě zastavila, protože neměla nejmenší tušení, kam dál.
Black jim neřekl, kde přesně se to má všechno odehrávat. Nabrala do plic čerstvý vzduch a vytřela si z očí kapičky deště.
V té chvíli za sebou uslyšela kroky a čvachtání vody z kaluží.
Prudce se otočil a hmátla po hůlce.
"Co blázníš?" vykřikl známý hlas.
Harry se vedle ní udýchaně zastavil a hleděl na ni vyčítavým pohledem.
Dřív, než se však stačila začít zoufale bránit, ozval se z vedlejší ulice několikanásobný vyděšený jekot, plný hrůzy.
Do vzduchu vyšlehly plameny. A celá vesnice - stejně jako loňský rok - vzplála.
***
Draco postával na kraji Prasinek a obezřetně se kolem díval, nezahlédne - li nějakého Smrtijeda, kterému by snad mohlo dojít, že se pokouší své spolužáky dostat do bezpečí. Podle rozkazů , které dnes ráno obdržel - a okamžitě také předal Blackovi - to všechno mělo začít za necelých pár minut.
Už si byl jistý, že jsou všichni zpátky ve škole. Chystal se přidat k ostatním přisluhovačům Pána zla, přestože se mu při té představě klepala kolena.
A pak uslyšel hlasité kroky. Zvedl hlavu.
Běžela k němu jakási postava, ve které matně rozeznal Grangerovou.
Napadlo ho, že jí možná Black udělil nějaký úkol v Prasinkách. Třeba mu měla stát po boku, zatímco on bude… Vlastně ani nevěděl, co má Jasper v plánu. Ale ať už to bylo cokoliv, nejspíš šlo o něco o opravdu nebezpečného. A v tom případě pochyboval, že by jeho bratranec riskoval život své milované Hermionky.
Ne. Její návrat měl jiný důvod. Možná to prostě jen nevydržela a nechtěla Blacka nechat samotného.
Vykročil, aby jí v tom zabránil.
Než to však stačil udělat, Znamení zla na jeho předloktí se prudce rozpálilo. Zasyčel bolestí a na okamžik zavřel oči, jak se mu do nich draly slzy.
Když je zase otevřel, Grangerová už byla dávno pryč. Jen malou chvíli poté proběhl kolem i Potter.
Nebylo pochyb, že se vydal za svou kamarádkou.
Malfoy pokrčil rameny.
Když tak chtějí riskovat, je to jejich problém. On udělal vše, co musel. Nic víc jim nedluží.
Otočil se, a chystal se někde schovat, kdyby si snad pro něj přišli Smrtijedi. Byl rozhodnutý, že se celého rituálu raději nezúčastní, a později si vymyslí nějakou zbabělou výmluvu. Koneckonců to přece dělal občas i jeho otec. Pouze se tiše modlil, aby Black uspěl.
Vytáhl z kapsy hůlku a vykročil.
Pak však zazářilo několik ohňů ve středu vesnice.
A ozval se zděšený výkřik.
Bez přemýšlení se rozběhl tím směrem.
***
Byli tu všichni.
Rodolphus Lestrange s bratrem Rabastanem, Avery, Mulciber, Nott, Rookwood, sourozenci Carrowovi, Dolohov, tetička Belatrix, Severus Snape…
Hleděl na tak dobře známé tváře a pokoušel se potlačit děsivou vlnu nenávisti.
Stále ještě stál schovaný ve stínech a čekal na svou chvíli. Všude kolem byl zmatek.
Plameny požíraly okolní domy a v jejich světle se pomalu tvořil kruh Smrtiejdů.
Vesničané zděšeně křičeli při této podívané. Několik poskoků Pána zla - tupí a arogantní kouzelníci, lačnící po krvi, kteří však neměli dostatek aristokratických předků k tomu, aby měli na předloktí Znamení zla - bez přemýšlení a jasného cíle metaly kouzla na prchající lidi.
Black sledoval, jak si Smrtijedi zahalují tváře maskami. Už nepoznal, který z nich je který. Mohl pouze hádat z toho, jak stáli.
Pak jeden z nich - Jasper tušil, že to byl Rabastan Lestrange - chytil v davu vystrašených vesničanů jakéhosi mladého kouzelníka, omráčil jej prudkou ránou do spánku, a hrubě ho dotáhl doprostřed kruhu.
Pak se ozval další výkřik. Vyděšenější, než všechny předchozí.
"To je on!"
Jakási mladá dívka vystrašeně hleděla na temnou postavu, která se zhmotnila mezi Smrtijedy. Hrůza ji přimrazila na místě.
Pán zla se hrozivě tyčil ve světle ohně.
Vykročil k omámenému tělu uprostřed kruhu, v jedné ruce hůlku a v druhé jakýsi tmavý předmět, připomínající obyčejný vyleštěný kámen, černější než cokoliv, co kdy Jasper Black viděl.
Zmocnila se ho panika.
Sledoval, jak Voldemort pozvedá hlůlku. To byl ten okamžik. Poslední možnost, jak všemu zabránit.
Prudce vystřelil do dvou Smrtijedů, stojící k němu zády, vykročil ze stínů, a průchodem, který zajistili dva zasažení, jež se zkroutili k zemi, prošel doprostřed kruhu a postavil se mezi Pána zla a jeho oběť.
Někde za ním se ozval další výkřik. Měl pocit, že je směřován k němu, neměl však čas a ani odvahu se otočit.
Ozvalo se pohoršené mumlání a hrubé nadávky. Smrtijedi okamžitě otočili hůlky jeho směrem, připravení zabít.
Jedna ze zahalených postav - Black v ní teď už bezpečně poznal Belatrix - na něj zlověstně zavrčela.
"Odporný krvezrádče! Jak se opovažuješ? Nezasloužíš si nic jiného než smrt. Zostudil jsi naši rodinu!"
Hlas se jí třásl vzteky.
Pozvedla hůlku a namířila ji na něj.
Zcela automaticky hmátl po té svojí, aby se bránil, nebylo to však třeba.
K jeho údivu to byl Voldemort, kdo ledabylým mávnutím odklonil kletbu své věrné služebnice.
"Teď ne, Bello. Brzy mu bude dána příležitost zemřít. Ale je to čistokrevný kouzelník. I když zradil. Je potřeba, aby jeho smrt nebyla zbytečná, ale naopak vedla k něčemu většímu," pronesl tichým hlasem podobným hadímu sykotu.
V jeho tváři hrálo kruté pobavení.
Black se pokusil na něj vzpřímeně pohlédnout. Jeho plán vycházel. Všichni si myslí, že se pokouší o hrdinský čin při záchraně toho neznámého kouzelníka, který se stále neprobral k vědomí. Jeho záměr byl však jiný. Věděl, že musí zemřít. Byla to jediná možnost.
Zhluboka se nadechl. Tušil, že je to naposled.
Pán zla pozvedl svou hůlku.
Opět se ozval onen výkřik. Tentokrát mu pronikl do srdce.
Zavřel oči.
Ale smrt si pro něj nepřišla.
Na ulici se objevila další skupinka kouzelníků.
Fénixův řád.
Pustili se do boje se Smrtijedy, takže se Black ocitl přesně uprostřed palby, mezi dvěma stranami.
Stiskl svou vlastní hůlku a zkusmo vystřelil pár kouzel. Měl pocit, že jednoho Smrtijeda - odhadoval, že to byl Dolohov - zasáhl.
Náhle se odněkud ze stínů vynořily další dvě postavy.
Chlapec s úhlově černými vlasy, který se - stejně jako loňský rok - postavil po jeho boku. A dívka, kterou by poznal kdykoliv a kdekoliv.
"Co tady děláte?" vykřikl překvapeně a zároveň i potěšeně. Byl rád - a svým způsobem se za tento pocit styděl - že nebyl sám. Přesto ho však žraly výčitky svědomí. Pokud se jednomu z nich něco stane, bude to kvůli němu.
"To ten tvůj slavný plán spočíval pouze v tom, že se necháš zabít?" zamumlal udýchaně Harry a sehnul se před paprskem.
Black mu nestačil odpovědět.
"Expelliarmus!" zařval a namířil na dalšího Smrtijeda.
Než však kouzlo stačilo vyletět, jakási neviditelná síla škubla jeho rukou a rudý proud světla se ztratil v davu bojujících kouzelníků. Jasper cítil, že někoho zasáhl, neměl však čas uvažovat nad tím, koho.
Zpozoroval, že Voldemort, pln vzteku, se k němu blíží. Pohlédl na hodinky na svém zápěstí a poté zvedl hlavu k hvězdné obloze.
Poznal, že nadešel čas jeho smrti.
Pán zla se k němu blížil.
Tentokrát však nestáli v kruhu jeho věrných stoupenců, ale uprostřed bitevního pole, ozářeného plameny.
Blackovi došlo, že si jde pro něj, zatímco Harryho stále ještě nezpozoroval. Protože kdyby ano, bylo by jisté, kdo si vyslouží první ránu.
Otočil se na svého kamaráda a udělal první věc, která ho napadla.
"Promiň," zamumlal zoufale, zatímco na něj nečekaně zamířil.
Tlaková vlna odhodila zmateného Harryho zpátky do stínu jedné z mála budov, kterou zatím nepohltil oheň.
Koutkem oka zahlédl, že nejspíš na malý moment ztratil vědomí. Pak ke své veliké úlevě zpozoroval, že se k němu vrhla ustaraná Hermiona.
A Voldemort, jehož děsivý pohled se upíral na černý kámen v jeho ruce, konečně došel až k němu.
Sledoval, jak se Pán zla šklebí.
Znovu se připravil na smrt.
Ta ho však podruhé v jeden den obešla obloukem.
***
Harry pochopil, proč to Black udělal. Měl by mu být vděčný. Ale cítil pouze zoufalství.
Odněkud se objevila Hermiona. Po tváři, ušpiněné od kouře, se jí kutálely slzy.
Pomohla mu na nohy.
"Co to dělá?" zeptala se zoufale a ukázala na Blacka, který čekal, až ho Pán zla nemilosrdně zavraždí.
"Nemám tušení," zavrtěl Harry hlavou.
Jeho kamarádka se chystala vykřiknout a rozběhnout se k němu, on ji však zacpal ústa a chytil do náruče.
"NE!"
Rozhodný hlas znenadání přerušil celé šílenství.
Před Blacka se ochranitelsky postavil Albus Brumbál, který až do této chvíle urputně a úspěšně bojoval se Smrtijedy.
Pokud byl do této chvíle ve Voldemortově tváři výraz krutého potěšení, pohled, který nasadil teď, připomínal blaženou a zvrhlou euforii.
"Opravdu, Brumbále?" zeptal se ledově.
"Opravdu nasadíte život za tohoto hlupáka? Překvapujete mě. Myslel jsem si, že se tak lehce nevzdáte. Zvláštní. Budete součást mého cíle, který zničí vše, za co jste kdy bojoval. Ani netušíte, čemu jste se právě postavil tváří v tvář. Usnadnil jste mi to. Měl bych vám poděkovat. Ale smrt bude jednoduší řešení," prohlásil Voldemort.
Harry měl pocit, že se vše kolem něj zastavilo.
A částečně to také tak bylo.
Smrtijedi i členové Fénixova řádu ustrnuli v bojových pozicích a přimraženi na místě se zatajeným dechem sledovali scénu před sebou.
Black junior těkal pohledem z Pána zla na ředitele školy.
Zdálo se, že na malý moment hmátl Brumbál bez přemýšlení po něčem, co mělo být schováno v jeho hábitu.
Pak však ruku spustil.
Zdálo se, že chtěl vytáhnout hůlku. Šlo však pouze o bezděčné gesto.
"A opět, Tome, se mýlíš. Ze stejného důvodu, ze kterého tvé plány už několik let nevychází. Předpokládám však, že je zbytečné ti toto stále připomínat. Nikdy se neponaučíš," povzdychl si.
Voldemortova tvář se zkřivila vzteky.
"Hlupáku," zasyčel.
Namířil na něj hůlkou.
Nikdo se neodvážil ani nadechnou. Dokonce i plameny kolem, jako by náhle šlehaly tišeji.
"Avada kedavra!"
Kolem Pána zla se objevila svítící aura stříbřitého světla, která však pohasla stejně náhle, jak se objevila.
***
Hermiona se hroutila do Harryho náruče, který se třásl po celém těle.
Takže prohráli. Voldemort uskutečnil svůj děsivý plán.
Neodvážil se pohlédnout na tělo Albuse Brumbála, které leželo u nohou jeho nepřítele.
Pánovi zla se oči rozšířily úžasem a pak se opět vztekle stáhly.
Harry pohlédl na černý kámen v jeho ruce.
Na naleštěném předmětu zkázy se objevila malinká prasklinka, která se postupně zvětšovala a větvila po celém povrchu.
Ozvala se slaboučká rána.
A černý předmět se rozpadl v prach.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama