close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






16. kapitola - Prasinky před bitvou

10. srpna 2012 v 9:14 | Kate |  Druhá generace Pobertů
Další krásná kapitola:)


16. kapitola - Prasinky před bitvou

Celou vesnicí profukoval silný vítr.
Bylo až neskutečně chladno, na tuto roční dobu. Jako by snad i počasí vědělo, že je něco v nepořádku. Na rozdíl od ostatních lidí.
Dva muži zahaleni v černém plášti trpělivě čekali, než jim číšnice výčepu U Prasečí hlavy přinese objednané pití.
Seděli mlčky. Černá mračna za okny se konečně protrhla a z nebe se spustil prudký déšť.
Dveře hostince se začaly v pravidelných intervalech otevírat, a dovnitř se hrnuly zástupy studentů, kteří byli nuceni se schovat před nepříznivým počasím.
Brzy se celá místnost naplnila jejich bezstarostným povídáním. A dva zahalení návštěvníci stále jen vše kolem sebe tiše pozorovali.
Pouze v jedné chvíli, se muž sedící blíže k oknu na krátkou chvíli zvedl ze své židle, a vypadal, jako by snad chtěl něčemu zabránit.
Bylo to v momentě, kdy se černovlasý chlapec, sedící se svými dvěma přáteli, postavil, a zamumlal svým společníkům něco, co sice nebylo přes hluk slyšet, ale nejspíš jim sděloval, že si potřebuje jen něco vyřídit a hned se zase vrátí. Pak přešel rychlým krokem ke dveřím, a zmizel v hustém dešti.
"Nech ho. Zatím se mu nemůže nic stát," položil druhý muž, který stále klidně seděl, tomu druhému ruku na rameno.
Sirius se opět sesunul na židli.
Necítil se dnes dobře. Jako ostatně většina Řádu.
Zhluboka se napil teplé medoviny.
Brumbálovy informace a varování byly tak nějak pokryté mlhou, jak poznamenal Pastorek, když před pár dny skončila podivná porada, svolána ředitelem školy.
Bylo jasné, že jejich vůdce ví víc, než říká. Všichni věděli, že to nebylo proto, že by jim snad nevěřil.
Bylo to proto, že nechtěl zbytečně zatěžovat jejich už tak dost utrápené mysli, jak by sám Brumbál řekl.
Tichošlápkovi to však rozhodně nepomohlo.
Nevěděl, co má čekat. A to ho vytáčelo.
Když dostalo několik členů Řádu rozkaz, aby dnes v utajení hlídkovali v Prasinkách, nikdo se tomu nedivil.
Ale jakmile jim Brumbál řekl, že s největší pravděpodobností se ve vesnici bude potulovat několik Smrtijedů, a poté jim výslovně přikázal, že na ně nemají útočit, pokud oni sami nezačnou boj, začali se někteří kouzelníci cítit zmateně a trochu i vyplašeně.
Sirius tvrdil, že to nebude takový problém. A důrazně při tom vyjádřil své pochyby, že by Smrtijedi nezaútočili na nějakého nevinného člověka ve chvíli, kdy by se sem přemýstili.
Většina členů Řádu s ním souhlasila.
O to větší šok byl, když zjistil, že se v tomto tvrzení zmílil.
Byl s Remusem, který měl dnes s ním službu, v Prasinkách už několik hodin. A bezpečně při tom poznal nejméně pět příslušníků Pána zla, ukrývajících se ve stínech.
Byla to vesměs krutá individua, pro které krev a křik jejich obětí znamenala nesmírné uspokojení a potěšení.
Dnes se však - dalo by se říct téměř neškodně - potulovali kolem, aniž by někoho začali jen tak z legrace mučit, jak to bylo jejich zvykem.
To Siriuse znervóznilo ještě víc, a neskutečně zoufale začal toužit dozvědět se, co je to za plán Pána zla, před kterým je Brumbál varoval.

Harry vyběhl do nepříznivého počasí a tryskem se pustil po hlavní silnici.
Nerad nechával své dva kamarády o samotě. Dokázal si představit tíživou atmosféru ticha, která po jeho odchodu nevyhnutelně nastala. Ale neměl jinou možnost. Na zmatené otázky Rona i Hermiony odpovídal dosti vyhýbavě. Neměl čas vymyslet si nějakou rozumnou výmluvu. Naštěstí pro něj měli oba dva hlavy plné jiných starostí, takže se celá věc vyřídila velmi rychle. Věděl, že nemá moc času. Jenže on ho zoufale potřeboval.
K jeho smůle měl však maximálně necelou hodinu.
Zabočil za roh a zpomalil.
Automaticky stiskl v kapse hábitu hůlku.
Skrz proudy vody jen stěží viděl dál, než několik metrů před sebou. Cítil se vyčerpaný a nevyspalý.
A to všechno mělo jeden jediný důvod.
Tíživá otázka, jestli se Blackovi podaří přetnout Pánovi zla jeho plán.
Protože pokud ne….
Na to raději ani nechtěl pomyslet.
Přemýšlel, jestli přece jenom neměl Brumbálovi o všem říct. Ale v hloubi duše cítil, že ředitel školy o všem tak jak tak ví.
Promnul si unavené oči.
Celou noc se mu z pochopitelných důvodů nedařilo usnout. A vzhledem k tomu, že neslyšel ani Ronovo chrápání, pochopil, že jeho kamarád byl na tom stejně.
Od ráda společně s Hermionou - která měla taktéž hluboké kruhy pod očima - tajně sledovali Abigail Montgomerry.
Vypadalo to, že se dívka chová naprosto normálně. Po snídani ve Velké síni zamířila do Prasinek, kde se k potěšení několika - ti kouzelníků usadila u pultu a objednala si svařené víno.
Zdálo se, že je s ní všechno v pořádku.
Ale slabý tik v ruce, která až podezřele často ležela v blízkosti kapsy jejího pláště, zpod kterého se rýsoval obrys hůlky, značil, že není všechno tak, jak se zdá.
Bylo snad možné, že i ona tušila o věcech, které měly přijít? Nebo byla dokonce součástí celého plánu?
To ani jeden z tria zatím netušil.
A pak ti dva muži zahaleni v kápích, kteří seděli jen kousek od jejich stolu.
Harry si byl jistý, že je pozorují.
Konečně dorazil na místo.
Pod okapem jednoho z polorozpadlých domů postávala štíhlá postava.
S úsměvem k ní přešel a chytil ji do náruče.
Ginny ho dlouze políbila.
"Už jsem se začínala bát, že nedorazíš. Ron se od rána choval dost divně a podezřívavě. Skoro jsem se bála, že tě bude vyslýchat tak dlouho, dokud mu všechno nevyklopíš," zasmála se, zatímco jí prudký déšť smáčel její ohnivé vlasy.
"Ron byl ten nejmenší problém," přiznal Harry, dál to však nekomentoval.
Bylo možné, že tohle jsou jejich poslední společné chvíle, pokud Voldemort uspěje.
A on byl rozhodnutý nezkrátit je problémy, které mu teď připadaly až neskutečně malicherné.
Protože čas běžel rychleji, než by si přál.
***
Severus Snape seděl schoulený v temném pokoji sídla Lestrangeů.
Pod černým pláštěm skrýval čisté obvazy, které chránily stále mokvající popáleniny získané po bitvě s Evelyn.
Bylo snadné zalhat, že v jeho nepřítomnosti měla paní Snapeová krutou nehodu, když studovala v manželově laboratoři.
Všichni moc dobře věděli, jak se jeho žena doma nudívala a ráda riskovala.
Stačilo pak jenom říct, že přišel příliš pozdě a už jí nebyl schopen zachránit z hořícího sídla.
Uvěřili mu. Všichni. A i kdyby někdo snad pochyboval, neřekl by to nikdy nahlas.
Obvinit oblíbence Pána zla by mohlo být krutě potrestáno.
"Přejete si ještě víno, pane?" vyrušil jeho myšlenky pisklavý hlas domácího skřítka.
Mávl rukou a gestem mu naznačil, aby jej nechal o samotě.
Podíval se na mohutné hodiny, stojící v opačném rohu místnosti.
Zbývaly poslední dvě hodiny.
Pak se na příkaz Pána zla přemístí se zbytkem Smrtijedů do Prasinek.
A bude přihlížet Voldemortovu triumfu.
Pokud ho nikdo nezastaví.
Věděl, že má Brumbál plán. A dokázal si domyslet, jaký.
Dlouhé studie mu poskytly spoustu informací o černé magii, kterou se jeho pán chystal použít.
Byla mocná. Hrozivá. Ale to neznamenalo, že nemá i svá slabá místa.
On o nich dobře věděl. Na rozdíl od Pána zla, který je ve své pošetilosti přehlížel.
To byla jejich jediná naděje.
Moc dobře si vzpomínal na rozhovor, který včera večer vedl s Brumbálem.
Vyčítal řediteli jeho rozhodnutí. Obviňoval ho, že je zbabělec, když se rozhodl pro toto řešení.
Ve skutečnosti si však zoufale přál být na jeho místě.
On však byl nejspíš předurčen k něčemu jinému.
Stále mu v hlavě zněla jeho slova.
"Váš úkol je jiný, Severusi. Vy to moc dobře víte. Musíte zajistit, aby se hůlka nedostala do špatných rukou. Pravidla znáte."
"Já o ni nestojím," zavrčel tehdy podrážděně, jelikož ho Brumbálův klid doháněl k šílenství.
"V tom případě to udělejte tak, aby připadla někomu jinému. Ostatně, ten dotyčný o tom ani nemusí vědět. Jsem si jist, že vy si s tím už nějak poradíte."
Poradíte.
Samozřejmě.
Snape si tiše odfrkl.
Čas běžel.
Opět pohlédl na hodiny.
Předpokládal, že Pán zla brzy vypije ohavný lektvar, který pro něj Snape nedobrovolně připravil.
A poté už bude zbývat poslední část.
***
Jasper Black se zhluboka nadechl. Stál schovaný ve stínech na kraji Prasinek. S podivným bodnutím u srdce hleděl na Bradavice, tyčící se v dálce na pozadí hor. Byl to zvláštní pocit, když věděl, že už se tam nikdy nevrátí. Že už se nikdy nikde nevrátí. Zavřel oči. Chvíli tak stál, než se otřepal a kousl do rtu.
Na tohle neměl čas. K tomu budou určeny chvíle, které přijdou. Pokud doopravdy existuje nějaký svět, po smrti. A jestli ne? Hořce se usmál. Budou to jeho poslední myšlenky. A pak už jen tma.
***
Pomalu se stmívalo. Studenti utíkali směrem k hradu, stále doprovázeni prudkým deštěm.
Harry, Ron a Hermiona z povzdálí sledovali Abigail, která se teď už ani nesnažila zakrýt napjatý výraz ve tváři.
Na malý okamžik se zastavila, jako by ji snad něco táhlo zpátky, pak však pokračovala. Kolem Harryho prošla Ginny a věnovala mu krátký pohled. Ani jeden z jeho přátel to však nezaregistroval. Byli ponořeni do vlastních úvah.
Kolem se mihl temný stín.
Harry se prudce otočil. Na okamžik zahlédl tváře skrývající se pod kápěmi.
"To jsou Smrtijedi. Poznal jsem je podle fotek, které měl otec v kanceláři," zašeptal naléhavě svým společníkům.
Oba jeho přátelé se s trhnutím otočili a zatvářili se zděšeně.
"Neměli bychom něco udělat?" zeptal se Ron stísněně.
Harry zavrtěl hlavou.
"Jasper říkal, že tady nejspíš budou. A bylo by teď riskantní na ně upozornit, když jsou tu ostatní. Začali by se bránit," zamumlal a opět prohlédl na Abigail.
I ona si poskoků Pána zla všimla. Otázkou bylo, jestli k nim také patřila.
Najednou se Hermiona prudce zastavila.
Teprve teď si Harry uvědomil, že to, co jí stéká po tváři, nejsou pouze dešťové kapky.
"Já nemůžu," zavzlykala.
"Nemůžu ho tam nechat samotného. Je mi jedno, co má v plánu. Ale já chci být s ním."
Pak se otočila a tryskem vyrazila zpátky do vesnice.
"Hermiono!" zařvali na ni její přátelé.
Bylo však pozdě.
Pomalu se jim začala ztrácet v dešti a mlze.
"Hlídej dál Abigail. Já půjdu za ní," křikl Harry na Rona.
A pak se i on rozběhl cestou zpátky do Prasinek. ¨

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira.Memory Caira.Memory | 10. srpna 2012 v 11:24 | Reagovat

Skvělé :-) Je to čím dál napínavější. Rychle pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama