Jak jsem slíbila, tady je další kapitola. Kate mi už poslala zbytek povídky (až do 21. kapitoly), takže se máte na co těšit.
15. kapitola - Poslední noc v Bradavicích
Bylo to až nezvykle chladné ráno.
Dva chlapci přecházeli po temném sklepení v pravidelných intervalech od jedné stěny k druhé.
Na první pohled by člověk nenašel mezi nimi žádnou podobnost. Právě naopak. Byli tak rozdílní, jak to jen šlo.
Zatímco ten starší z nich měl tmavé vlasy, padající mu s nedbalou elegancí do hlubokých očí, křivý úsměv, výrazné lícní kosti, rovný nos a ve tváři neustále lehce tajemný, lehce však i provokativní výraz, jeho společník byl plavovlasý a téměř nezdravě bledý, se světlýma očima, povýšeným a neskutečně chladným pohledem.
Přesto byli příbuzní.
A skrz všechny rozdíly v podobě, byli někde v hloubi duše stejní.
Přinejmenším v této chvíli, kdy byli oba rozhodnuti, na které straně barikády budou stát.
Netušili, že tímto ovlivní osud celého kouzelnického světa.
Plavovlasý chlapec si neustále mnul zápěstí a zhluboka dýchal, jako by se bál, že k tomu má poslední příležitost, a pokoušel se naposled si užít vdechování vzduchu do plic.
Zato jeho společník se zdál být klidný.
Jeho chladná logika se pokoušela přebrat kontrolu nad celou věcí, přestože hrozilo, že se brzy možná otřese v základech.
"Takže?" zeptal se Jasper Black.
Jeho bratranec, Draco Malfoy, mu neodpověděl okamžitě.
Stále se pokoušel zpracovat tu děsivou informaci, kterou před krátkou chvílí vyslechl.
Pokud by Pán zla uspěl a dovedl svůj zrůdný plán do cíle, znamenalo by to konec.
Veškeré podpěrné sloupy, které držely jeho úvahy a zdravý rozum v posledních čtyřech měsících, by se zhroutily.
Přijal svůj osud pouze díky myšlence, že má stále svůj vlastní rozum, své vlastní pocity. Jestli lord Voldemort však bude schopen ovládnout každičkého živého tvora, tato jediná jeho naděje okamžitě pohasne. Draco nepochyboval, že Pán zla nebude mít nutkání k tomu, aby své věrné Smrtijedy ušetřil od své nadvlády a úplné kontroly.
A pak už nebude žádný Draco Malfoy - ani žádný Jasper Black. Nebude nikdo. Pouze hromada loutek ovládána jedním jediným člověkem.
"Jaké má Pán zla plány? Nepochybuji o tom, že stále existují nějaké cesty, kterými lze posílat tajné zprávy až do hradu. I když pochybuji, že ještě používají ty původní, kterými dávali rozkazy mně," pronesl Black.
Malfoy stroze přikývl.
"Obávali se, že jsi je všechny nahlásil Řádu, když jsi zradil."
"To se dalo čekat."
"A nenahlásil?"
Black se tiše zasmál.
"Proč bych to dělal. Předpokládal jsem, že Smrtijedi dostanou strach z toho, že bych je napráskal. Takže bylo jasné, že zůstanou nepoužívané, ale zároveň i nehlídané. Což je pro mě výhodné. Stále je mohu používat já sám," vysvětlil.
Draco zavrtěl hlavou. Nechápal, jak z chlapce, kterého znal téměř od narození, mohl vyrůst někdo s takovýmito schopnosti.
Jistě. Jasper byl už od narození velmi inteligentní a neskutečně bystrý. Přesto ho však jeho nynější role velmi překvapila.
"Plán má být dokončen zítra, v deset hodin večer. V Prasinkách. Pán zla svolává všechny své Smrtijedy," sdělil mu konečně Malfoy.
"Samozřejmě. To se dalo čekat," pokrčil rameny Black, jako by přesně toto opravdu očekával.
"Rituál musí být proveden v určitou hodinu, a určitém uspořádání planet. Pak se dále musí vykonat na místě, prosyceném živou magií," odrecitoval Jasper, a nevšímal si Malfoyova vyděšeného pohledu.
"Nejmagičtější místo v Británii jsou Bradavice. Tam se však Voldemort nedostane. Proto zvolil Prasinky. Jedinou čistě kouzelnickou vesnici na míle daleko, ležící navíc v blízkosti školy. Ideální místo."
"Takže chceš říct, že zítřejší výlet studentů do vesnice s výběrem data nemá nic společného? Že jde o pouhou náhodu?" zeptal se Draco.
Black přikývl.
"Ano. Naštěstí má být rituál proveden až dlouho poté, co budou všichni v bezpečí hradu. Navíc nám to poskytuje perfektní příležitost, jak se dostat do Prasinek, aniž bychom museli zbytečně riskovat. Přesto všechno si musíme být jisti, že se někdo nějakou náhodou do toho celého nepřiplete. Předpokládám, že ty máš být rituálu přítomen, stejně jako ostatní Smrtijedi, že ano?"
Malfoy pokýval hlavou.
"V tom případě už asi tušíš, co bude tvým úkolem," usmál se Black.
"Zajistit, aby všichni opravdu dorazili v bezpečí zpět do školy a nestali se obětí celého procesu," zamumlal Draco.
Jasper se usmál.
"Konec konců se zachraňováním máš už jisté zkušenosti. O to se postarala malá Potterová. A navíc… nebudeš na to sám."
"Naverboval jsi i Pottera, Weasleyho a tu tvou holku?" ušklíbl se kysele Malfoy.
"Už dávno před tebou. Ale to teď není podstatné," řekl Black opět tichým hlasem.
"Nezapoměň, co musíš udělat. Při troše štěstí se možná potkáme zítra v Prasinkách. Do té doby ti přeji hodně štěstí, bratránku. Nikdy by mě nenapadalo, že mi bude ctí, být tvým příbuzným," zakřenil se nečekaně, a natáhl ruku k Dracovi, který ji překvapeně, avšak potěšeně, stiskl.
"Tobě taky," zazubil se.
Bylo až s podivem, jak si tito dva rozdílní chlapci byli v této chvíli podobní.
"A co budeš dělat ty?" zeptal se Malfoy, když Jasper opouštěl sklepení hluboko pod Zmijozelskou síní, kterou znalo pouze pár příslušníků této koleje. Ideální místo pro válečné porady.
"Já se pokusím zničit plán Pána zla," řekl Black, jako by to byla naprostá samozřejmost.
"Jak?"
Tmavovlasému chlapci přeběhl po tváři stín smutku.
"To je lepší nevědět. Kéž bych měl takové štěstí, jako ty," odpověděl mu záhadně.
Pak se vytratil do temných chodeb.
***
Harry se zvláštním pocitem sledoval ostatní spolužáky, vesele tlachající v blažené nevědomosti, že brzy může nastat něco, co ukončí jejich myšlenky. Navždy.
Promnul si spánky.
Ron byl až nezvykle bledý, zatímco Hermiona vypadala, že toho za noc moc nenaspala. Zdálo se, že se strachuje o Jaspera. Jeho včerejší záhadné chování ji děsilo. Bála se toho, co zjistil.
Konečně Black vstoupil do Velké síně. Okamžitě zamířil k nebelvírskému stolu.
Jeho zmijozelský znak na hábitu se ostře vyjímal mezi červenou a zlatou. Barvou Nebelvíru.
Přesto všechno se však zdálo, jako by do této koleje patřil víc, než do své vlastní.
"Tak? Na co jsi přišel?" zeptal se dychtivě Ron.
Black si zhluboka povzdechl.
"Našel jsem skulinku v rituálu, která zničí plán Pána zla," odpověděl stroze.
"Tak to je dobrá zpráva, ne?" ujišťovala se Hermiona.
"Jak?"
Její přítel však zavrtěl hlavou.
"Musím to udělat sám. K procesu má dojít zítra, v deset hodin večer ve vesnici. Budou u toho přítomni všichni Smrtijedi."
Neptali se ho, jak to ví. Jen se zatajeným dechem poslouchali.
"Musíte zajistit, aby se všichni dostali bezpečně zpátky do hradu, než to začne," vysvětlil jim celý plán.
"Nemůžeš se proti Voldemortovi postavit sám," namítl Harry.
Black však rázně zavrtěl hlavou.
"Musím. Potřebuji, abyste mi věřili. Je to naše jediná šance," zašeptal téměř neslyšně.
"Jaspere? Co se děje? Já ti nemůžu dovolit, abys riskoval bez naší pomoci. Mohlo by tě to stát život," namítla vyděšeně a pevně mu stiskla ruku.
Black jí konečky prstů pomalu přejel po tváři a dlouze se na ni zahleděl.
"Věř mi," zašeptal.
***
Procházel ztichlými chodbami Bradavického hradu. Připadaly mu tak důvěrně a konejšivě známé, že se mu na okamžik bolestně stáhlo hrdlo.
Celý den strávil v knihovně. Ne, že by ještě potřeboval listovat starými a poškozenými svazky. Už věděl vše, co potřeboval. Nebo v to alespoň doufal.
Jen prostě chtěl být sám. Dál ode všeho.
Po tom, co se zítra chystal udělat, nepochyboval, že to bylo naposled, co měl možnost se ve v hradě v klidu projít.
Už se sem nevrátí. To věděl určitě.
Zavrtěl hlavou.
Nechtěl se nechat stáhnout sentimentálními vzpomínkami.
Náhle zbystřil.
Uslyšel za sebou kroky. Byl si jist, že už jej nějakou dobu pronásledují, aniž by si toho ve své nostalgické náladě všiml.
Rychlé, rozhodné… Pouze lehounké ťukání jehlového podpatku.
Prudce se otočil s hůlkou připravenou v ruce, právě když zpoza rohu vykoukla štíhlá postava Abigail Montgomerry.
Rozhodně nebyla překvapená, že jej vidí. Dokonce ani jeho bojový postoj jí nijak nevyvedl z míry.
"Neměl byste mířit na personál školy, Blacku," pronesla klidným hlasem a, nevšímaje si dále jeho hůlky, k němu přistoupila.
"A vy byste se neměla plížit za studenty," zavrčel Jasper a rozhodně se jí nechystal uhnout.
Pokrčila rameny.
"Chcete na mě takhle mířit do nekonečna?" zeptala se ho pobaveně.
Nebezpečně přivřel oči.
Zahleděla se na něj.
"Že by se nám náš tajemný student pokoušel dokázat, jak moc se podobá svému otci nebo strýci? Popřípadě oběma?" zamumlala a přejela ho pohledem.
Ani se při tom nesnažila zakrýt, že se jí líbí.
V jeho tváři se však nepohnul jediný sval.
Pokusila se jej obejít, ale on ji zatarasil cestu.
"To už si dovolujete trochu moc, nemyslíte?" v jejím hlase poprvé zazněl náznak chladu.
Vytáhla svou vlastní hůlku dřív, než to byl schopen Black vůbec zaregistrovat.
Stáli naproti sobě, a navzájem na sebe mířili.
"Co po mě chcete? Vím, že už mě dlouho tajně špehujete. Harry mi prozradil, že jste mě už několikrát hledala. Já vám nevěřím, že jste tady pouze kvůli tomu, abyste urychlila zásah bystrozorů v případě nouze. Co jste zač? Voldemortův špeh? Utajený Smrtijed?"
Pronikavě se zasmála.
"To byste mě musel nejspíš znát, nemám pravdu?" zamumlala provokativně.
Black jen stěží ovládal své emoce. Hůlka se mu v ruce lehce zachvěla.
"Vím, že něco plánuješ. Řekni mi co, a já se ti pokusím pomoct," nabídla mu.
Hořce se zasmál.
"Myslíte si, že vám uvěřím? O rok starší adeptce na bystrozorku, která nedělá nic jiného, než jen špehuje ostatní a předává informace bůhví komu," vyštěkl.
Jejich hádku vyrušily další tiché kroky.
Harry, který právě mířil jejich směrem, překvapeně pohlédl na hůlky, připravené k boji, a zcela automaticky sáhl i po té vlastní.
"Co děláte tak pozdě večer na chodbách, Pottere?" zeptala se Abigail, a opět s klidnou tváří se napřímila.
"Jsem prefekt," podotkl Harry a obezřetně na ni hleděl v naději, že se dozví, co se vlastně stalo.
"Takže kontrolujete, jestli se nějaká studentka nepotuluje večer tam, kde nemá?" zasmála se.
"Mimochodem. Pozdravujte ode mě slečnu Weasleyovou. Jak se vlastně má? Před chvílí jste s ní přece byl, že ano…" pokračovala.
Potter se na ni překvapeně podíval.
Ani on zatím neschoval hůlku.
"Jak…?"
Ušklíbla se.
"Musím přiznat, že se vám vaše tajemství daří skrývat opravdu mistrovsky. Čtyři měsíce, a nikdo ze školy o vás zatím nemá ani tušení. Až na mě, samozřejmě. A teď už i pana Blacka. Jistě. Chápu, že by bylo velmi obtížné vyrovnat se s komplikacemi, jako je starší bratr, který je zároveň váš nejlepší kamarád. Jak by se na to asi tvářil…"
Abigail si vychutnávala jeho nevraživý pohled.
Bez přemýšlení pozvedl ruku s hůlkou.
Ona se však opět jen tajemně usmála.
"Je opravdu pozdě, pánové. Měli byste se vrátit na své koleje. Předpokládám, že se uvidíme zítra. Dobrou noc."
Otočila se, a elegantně kráčela cestou, kterou původně přišla.
Předtím, než však zašla za roh, se ještě otočila.
"A ještě něco. Měli byste si dávat pozor. Ať už plánujete cokoliv, nebude pro vás těžké se dostat do problémů."
Oba chlapci jen tiše stáli na místě, kde je opustila, dokud tiché klapání podpatků úplně nezaniklo v dálce.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se Potter.
Black se zahleděl do zdi.
"Ona to ví. Nebo alespoň tuší. Vyřiď Hermioně a Ronovi, že je změna plánu. O studenty v Prasinkách se postará někdo jiný. Vy tři musíte slečnu Montgomerry hlídat. Ať už je na číkoliv straně, já ji nevěřím," zamumlal rozhodně a vydal se cestou do Zmijozelské koleje, Harryho při tom nechal stát samotného a zmateného na chodbě. Po několika - ti krocích si to však rozmyslel.
Pokud to má být jeho poslední noc v Bradavicích, nechtěl ji strávit ve společnosti lidí, kterými z celého srdce opovrhoval.
Dva chlapci přecházeli po temném sklepení v pravidelných intervalech od jedné stěny k druhé.
Na první pohled by člověk nenašel mezi nimi žádnou podobnost. Právě naopak. Byli tak rozdílní, jak to jen šlo.
Zatímco ten starší z nich měl tmavé vlasy, padající mu s nedbalou elegancí do hlubokých očí, křivý úsměv, výrazné lícní kosti, rovný nos a ve tváři neustále lehce tajemný, lehce však i provokativní výraz, jeho společník byl plavovlasý a téměř nezdravě bledý, se světlýma očima, povýšeným a neskutečně chladným pohledem.
Přesto byli příbuzní.
A skrz všechny rozdíly v podobě, byli někde v hloubi duše stejní.
Přinejmenším v této chvíli, kdy byli oba rozhodnuti, na které straně barikády budou stát.
Netušili, že tímto ovlivní osud celého kouzelnického světa.
Plavovlasý chlapec si neustále mnul zápěstí a zhluboka dýchal, jako by se bál, že k tomu má poslední příležitost, a pokoušel se naposled si užít vdechování vzduchu do plic.
Zato jeho společník se zdál být klidný.
Jeho chladná logika se pokoušela přebrat kontrolu nad celou věcí, přestože hrozilo, že se brzy možná otřese v základech.
"Takže?" zeptal se Jasper Black.
Jeho bratranec, Draco Malfoy, mu neodpověděl okamžitě.
Stále se pokoušel zpracovat tu děsivou informaci, kterou před krátkou chvílí vyslechl.
Pokud by Pán zla uspěl a dovedl svůj zrůdný plán do cíle, znamenalo by to konec.
Veškeré podpěrné sloupy, které držely jeho úvahy a zdravý rozum v posledních čtyřech měsících, by se zhroutily.
Přijal svůj osud pouze díky myšlence, že má stále svůj vlastní rozum, své vlastní pocity. Jestli lord Voldemort však bude schopen ovládnout každičkého živého tvora, tato jediná jeho naděje okamžitě pohasne. Draco nepochyboval, že Pán zla nebude mít nutkání k tomu, aby své věrné Smrtijedy ušetřil od své nadvlády a úplné kontroly.
A pak už nebude žádný Draco Malfoy - ani žádný Jasper Black. Nebude nikdo. Pouze hromada loutek ovládána jedním jediným člověkem.
"Jaké má Pán zla plány? Nepochybuji o tom, že stále existují nějaké cesty, kterými lze posílat tajné zprávy až do hradu. I když pochybuji, že ještě používají ty původní, kterými dávali rozkazy mně," pronesl Black.
Malfoy stroze přikývl.
"Obávali se, že jsi je všechny nahlásil Řádu, když jsi zradil."
"To se dalo čekat."
"A nenahlásil?"
Black se tiše zasmál.
"Proč bych to dělal. Předpokládal jsem, že Smrtijedi dostanou strach z toho, že bych je napráskal. Takže bylo jasné, že zůstanou nepoužívané, ale zároveň i nehlídané. Což je pro mě výhodné. Stále je mohu používat já sám," vysvětlil.
Draco zavrtěl hlavou. Nechápal, jak z chlapce, kterého znal téměř od narození, mohl vyrůst někdo s takovýmito schopnosti.
Jistě. Jasper byl už od narození velmi inteligentní a neskutečně bystrý. Přesto ho však jeho nynější role velmi překvapila.
"Plán má být dokončen zítra, v deset hodin večer. V Prasinkách. Pán zla svolává všechny své Smrtijedy," sdělil mu konečně Malfoy.
"Samozřejmě. To se dalo čekat," pokrčil rameny Black, jako by přesně toto opravdu očekával.
"Rituál musí být proveden v určitou hodinu, a určitém uspořádání planet. Pak se dále musí vykonat na místě, prosyceném živou magií," odrecitoval Jasper, a nevšímal si Malfoyova vyděšeného pohledu.
"Nejmagičtější místo v Británii jsou Bradavice. Tam se však Voldemort nedostane. Proto zvolil Prasinky. Jedinou čistě kouzelnickou vesnici na míle daleko, ležící navíc v blízkosti školy. Ideální místo."
"Takže chceš říct, že zítřejší výlet studentů do vesnice s výběrem data nemá nic společného? Že jde o pouhou náhodu?" zeptal se Draco.
Black přikývl.
"Ano. Naštěstí má být rituál proveden až dlouho poté, co budou všichni v bezpečí hradu. Navíc nám to poskytuje perfektní příležitost, jak se dostat do Prasinek, aniž bychom museli zbytečně riskovat. Přesto všechno si musíme být jisti, že se někdo nějakou náhodou do toho celého nepřiplete. Předpokládám, že ty máš být rituálu přítomen, stejně jako ostatní Smrtijedi, že ano?"
Malfoy pokýval hlavou.
"V tom případě už asi tušíš, co bude tvým úkolem," usmál se Black.
"Zajistit, aby všichni opravdu dorazili v bezpečí zpět do školy a nestali se obětí celého procesu," zamumlal Draco.
Jasper se usmál.
"Konec konců se zachraňováním máš už jisté zkušenosti. O to se postarala malá Potterová. A navíc… nebudeš na to sám."
"Naverboval jsi i Pottera, Weasleyho a tu tvou holku?" ušklíbl se kysele Malfoy.
"Už dávno před tebou. Ale to teď není podstatné," řekl Black opět tichým hlasem.
"Nezapoměň, co musíš udělat. Při troše štěstí se možná potkáme zítra v Prasinkách. Do té doby ti přeji hodně štěstí, bratránku. Nikdy by mě nenapadalo, že mi bude ctí, být tvým příbuzným," zakřenil se nečekaně, a natáhl ruku k Dracovi, který ji překvapeně, avšak potěšeně, stiskl.
"Tobě taky," zazubil se.
Bylo až s podivem, jak si tito dva rozdílní chlapci byli v této chvíli podobní.
"A co budeš dělat ty?" zeptal se Malfoy, když Jasper opouštěl sklepení hluboko pod Zmijozelskou síní, kterou znalo pouze pár příslušníků této koleje. Ideální místo pro válečné porady.
"Já se pokusím zničit plán Pána zla," řekl Black, jako by to byla naprostá samozřejmost.
"Jak?"
Tmavovlasému chlapci přeběhl po tváři stín smutku.
"To je lepší nevědět. Kéž bych měl takové štěstí, jako ty," odpověděl mu záhadně.
Pak se vytratil do temných chodeb.
***
Harry se zvláštním pocitem sledoval ostatní spolužáky, vesele tlachající v blažené nevědomosti, že brzy může nastat něco, co ukončí jejich myšlenky. Navždy.
Promnul si spánky.
Ron byl až nezvykle bledý, zatímco Hermiona vypadala, že toho za noc moc nenaspala. Zdálo se, že se strachuje o Jaspera. Jeho včerejší záhadné chování ji děsilo. Bála se toho, co zjistil.
Konečně Black vstoupil do Velké síně. Okamžitě zamířil k nebelvírskému stolu.
Jeho zmijozelský znak na hábitu se ostře vyjímal mezi červenou a zlatou. Barvou Nebelvíru.
Přesto všechno se však zdálo, jako by do této koleje patřil víc, než do své vlastní.
"Tak? Na co jsi přišel?" zeptal se dychtivě Ron.
Black si zhluboka povzdechl.
"Našel jsem skulinku v rituálu, která zničí plán Pána zla," odpověděl stroze.
"Tak to je dobrá zpráva, ne?" ujišťovala se Hermiona.
"Jak?"
Její přítel však zavrtěl hlavou.
"Musím to udělat sám. K procesu má dojít zítra, v deset hodin večer ve vesnici. Budou u toho přítomni všichni Smrtijedi."
Neptali se ho, jak to ví. Jen se zatajeným dechem poslouchali.
"Musíte zajistit, aby se všichni dostali bezpečně zpátky do hradu, než to začne," vysvětlil jim celý plán.
"Nemůžeš se proti Voldemortovi postavit sám," namítl Harry.
Black však rázně zavrtěl hlavou.
"Musím. Potřebuji, abyste mi věřili. Je to naše jediná šance," zašeptal téměř neslyšně.
"Jaspere? Co se děje? Já ti nemůžu dovolit, abys riskoval bez naší pomoci. Mohlo by tě to stát život," namítla vyděšeně a pevně mu stiskla ruku.
Black jí konečky prstů pomalu přejel po tváři a dlouze se na ni zahleděl.
"Věř mi," zašeptal.
***
Procházel ztichlými chodbami Bradavického hradu. Připadaly mu tak důvěrně a konejšivě známé, že se mu na okamžik bolestně stáhlo hrdlo.
Celý den strávil v knihovně. Ne, že by ještě potřeboval listovat starými a poškozenými svazky. Už věděl vše, co potřeboval. Nebo v to alespoň doufal.
Jen prostě chtěl být sám. Dál ode všeho.
Po tom, co se zítra chystal udělat, nepochyboval, že to bylo naposled, co měl možnost se ve v hradě v klidu projít.
Už se sem nevrátí. To věděl určitě.
Zavrtěl hlavou.
Nechtěl se nechat stáhnout sentimentálními vzpomínkami.
Náhle zbystřil.
Uslyšel za sebou kroky. Byl si jist, že už jej nějakou dobu pronásledují, aniž by si toho ve své nostalgické náladě všiml.
Rychlé, rozhodné… Pouze lehounké ťukání jehlového podpatku.
Prudce se otočil s hůlkou připravenou v ruce, právě když zpoza rohu vykoukla štíhlá postava Abigail Montgomerry.
Rozhodně nebyla překvapená, že jej vidí. Dokonce ani jeho bojový postoj jí nijak nevyvedl z míry.
"Neměl byste mířit na personál školy, Blacku," pronesla klidným hlasem a, nevšímaje si dále jeho hůlky, k němu přistoupila.
"A vy byste se neměla plížit za studenty," zavrčel Jasper a rozhodně se jí nechystal uhnout.
Pokrčila rameny.
"Chcete na mě takhle mířit do nekonečna?" zeptala se ho pobaveně.
Nebezpečně přivřel oči.
Zahleděla se na něj.
"Že by se nám náš tajemný student pokoušel dokázat, jak moc se podobá svému otci nebo strýci? Popřípadě oběma?" zamumlala a přejela ho pohledem.
Ani se při tom nesnažila zakrýt, že se jí líbí.
V jeho tváři se však nepohnul jediný sval.
Pokusila se jej obejít, ale on ji zatarasil cestu.
"To už si dovolujete trochu moc, nemyslíte?" v jejím hlase poprvé zazněl náznak chladu.
Vytáhla svou vlastní hůlku dřív, než to byl schopen Black vůbec zaregistrovat.
Stáli naproti sobě, a navzájem na sebe mířili.
"Co po mě chcete? Vím, že už mě dlouho tajně špehujete. Harry mi prozradil, že jste mě už několikrát hledala. Já vám nevěřím, že jste tady pouze kvůli tomu, abyste urychlila zásah bystrozorů v případě nouze. Co jste zač? Voldemortův špeh? Utajený Smrtijed?"
Pronikavě se zasmála.
"To byste mě musel nejspíš znát, nemám pravdu?" zamumlala provokativně.
Black jen stěží ovládal své emoce. Hůlka se mu v ruce lehce zachvěla.
"Vím, že něco plánuješ. Řekni mi co, a já se ti pokusím pomoct," nabídla mu.
Hořce se zasmál.
"Myslíte si, že vám uvěřím? O rok starší adeptce na bystrozorku, která nedělá nic jiného, než jen špehuje ostatní a předává informace bůhví komu," vyštěkl.
Jejich hádku vyrušily další tiché kroky.
Harry, který právě mířil jejich směrem, překvapeně pohlédl na hůlky, připravené k boji, a zcela automaticky sáhl i po té vlastní.
"Co děláte tak pozdě večer na chodbách, Pottere?" zeptala se Abigail, a opět s klidnou tváří se napřímila.
"Jsem prefekt," podotkl Harry a obezřetně na ni hleděl v naději, že se dozví, co se vlastně stalo.
"Takže kontrolujete, jestli se nějaká studentka nepotuluje večer tam, kde nemá?" zasmála se.
"Mimochodem. Pozdravujte ode mě slečnu Weasleyovou. Jak se vlastně má? Před chvílí jste s ní přece byl, že ano…" pokračovala.
Potter se na ni překvapeně podíval.
Ani on zatím neschoval hůlku.
"Jak…?"
Ušklíbla se.
"Musím přiznat, že se vám vaše tajemství daří skrývat opravdu mistrovsky. Čtyři měsíce, a nikdo ze školy o vás zatím nemá ani tušení. Až na mě, samozřejmě. A teď už i pana Blacka. Jistě. Chápu, že by bylo velmi obtížné vyrovnat se s komplikacemi, jako je starší bratr, který je zároveň váš nejlepší kamarád. Jak by se na to asi tvářil…"
Abigail si vychutnávala jeho nevraživý pohled.
Bez přemýšlení pozvedl ruku s hůlkou.
Ona se však opět jen tajemně usmála.
"Je opravdu pozdě, pánové. Měli byste se vrátit na své koleje. Předpokládám, že se uvidíme zítra. Dobrou noc."
Otočila se, a elegantně kráčela cestou, kterou původně přišla.
Předtím, než však zašla za roh, se ještě otočila.
"A ještě něco. Měli byste si dávat pozor. Ať už plánujete cokoliv, nebude pro vás těžké se dostat do problémů."
Oba chlapci jen tiše stáli na místě, kde je opustila, dokud tiché klapání podpatků úplně nezaniklo v dálce.
"Co to mělo znamenat?" zeptal se Potter.
Black se zahleděl do zdi.
"Ona to ví. Nebo alespoň tuší. Vyřiď Hermioně a Ronovi, že je změna plánu. O studenty v Prasinkách se postará někdo jiný. Vy tři musíte slečnu Montgomerry hlídat. Ať už je na číkoliv straně, já ji nevěřím," zamumlal rozhodně a vydal se cestou do Zmijozelské koleje, Harryho při tom nechal stát samotného a zmateného na chodbě. Po několika - ti krocích si to však rozmyslel.
Pokud to má být jeho poslední noc v Bradavicích, nechtěl ji strávit ve společnosti lidí, kterými z celého srdce opovrhoval.













Jasper s Dracem byli rozkošní. Abigail je docela děsivá. A celá kapitola byla skvělá.
Moc se těším na pokračování :)