close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






13. kapitola - Poslední chvíle, které změní vše

1. srpna 2012 v 18:16 | Kate |  Druhá generace Pobertů
A další kapitola je zde. Předposlední, kterou mám, tak nezapomeňte komentovat:)


13. kapitola - Poslední chvíle, které změní vše

Celý Londýn překryla temná mračna.
Sirius Black se posadil do jednoho z křesel a mávnutím hůlky si k sobě přivolal zaprášenou láhev ohnivé whisky. Ani se nenamáhal nalít si ji do skleničky. Dlouze se napil a zhluboka nadechl.
Na klíně mu ležela veliká kupa hlášení, která dávala dohromady opravdu děsivý obraz toho, co se v posledních měsících dělo.
Do plechových okapů na oknech začal bubnovat déšť. Místnost na chvíli osvětlil klikatý blesk, následovaný ohlušujícím hromem.
Ozvalo se klepání na dveře.
Vyskočil, a s hůlkou připravenou v pohotovosti, otevřel.
Na prahu stála černovlasá žena, zahalená v promočeném cestovním plášti.
"Můžu dál?" zeptala se roztřeseně.
Okamžitě přikývl a pečlivě zavřel dveře, jakmile vstoupila do místnosti.
"Děje se něco?" zeptal se starostlivě Tichošlápek a pomohl jí sundat mokrý plášť z ramen.
Černovláska přikývla.
"Něco se stalo, Siriusi. Smrtijedi začínají být nervózní. Pán zla jim poslal instrukce k novému plánu. Něco chystá. Brzy se má vrátit zpátky do svého sídla. Prý má začít nová éra kouzelnického světa. Chybí mu prý získat poslední skládačku toho všeho. Něco, co se vydal se Snapeem a Bellatrix hledat. Něco, co už nejspíš našel. Já nevím, co to je, Siriusi. Ale bojím se. Opravdu se bojím," vzlykla.
Black si jí k sobě přitiskl. Rozplakala se mu na rameni.
I on cítil strach.
Všechno, co se kolem něj v poslední době dělo…
Děsivá zmizení, hrozivé úmrtí…
Myslel si, že po loňských událostech ho již nemůže nic překvapit. Ale mýlil se.
Náhle se uprostřed místnosti objevilo stříbřitě zářící zvíře.
Ozval se chraplavý hlas Moodyho.
"Brumbál svolává poradu. Se všemi členy Řádu. Nutné. Sejdeme se v hlavní štábu."
Sirius se zhluboka nadechl.
Políbil černovlásku a setřel jí z tváře jednu slzu.
"Zůstaň tady, než se vrátím. Budeš v bezpečí. Nic se ti nestane. Budu zpět, jakmile to bude možné, ano?"
Přikývla.
Tichošlápek se na ni ještě jednou konejšivě usmál, a pak s hlasitým prásknutím zmizel.
***
Bouřková mračna a prudký vítr panovali i nad Bradavicemi.
Draco Malfoy seděl v Zmijozelské společenské místnosti, a choulil se u ohně.
Přitom se znechucením poslouchal drásavý hlas Pansy, která s velikou oblibou právě šířila nejrůznější drby.
Několik dalších Zmijozelských sedělo v kroužku kolem něj, jako by ho uctívali za svého vůdce.
I z toho se mu dělalo špatně.
Hnusní podlézaví parchanti, napadlo ho znenadání.
Jen jedna osoba seděla dál od ostatních.
V jednom tmavém koutě seděl osamoceně Jasper Black a pročítal si jakýsi polorozpadlý svazek.
"To tě ta šmejdka Grangerová nakazila svým knihomolstvím?" vykřikla posměšně Pansy jeho směrem.
Black nezareagoval okamžitě.
Dočetl poslední větu, pak odložil knihu a zpříma se podíval na zmijozelskou studentku pohledem natolik chladným a nebezpečným, že se dívka jen přikrčila, zbledla, a konečně ztichla.
Draco se posměšně uchechtl a obdivně se podíval Jasperovým směrem.
Nikdy si s nejmladším z rodu Blacků zrovna dvakrát nerozuměl.
Samozřejmě. Byli příbuzní. A proto byli nuceni spolu trávit spoustu času.
Ale předčasně dospělý, neskutečně inteligentní a vypočítavý Jasper, si měl jen opravdu málo co říct s poněkud rozmazleným Malfoyem.
Samozřejmě byl Black dlouhou dobu oblíbencem tetičky Bellatrix. Vkládala do něj veškeré naděje.
Kdyby měl být Draco upřímný, musel by přiznat, že na něj žárlil.
Poté, co však Jasper zradil, a postavil se na druhou stranu barikády, přebral tuto roli Malfoy.
Musel se usmát při představě, jak by se asi Bella tvářila, kdyby zjistila, že i druhý její synovechodlá pokračovat ve stejných šlépějích.
Jistě. Draco zatím nepředvedl své přesvědčení tak otevřeně, jako Jasper. Ale brzy měla nastat chvíle, kdy k tomu dojde.
Black náhle zvedl na malý moment oči od knihy, a pohlédl Malfoyovým směrem.
A v té chvíli se to stalo.
Předloktí ho prudce zabolelo.
Automaticky si jej stiskl.
Nikdo si toho nevšiml.
Nikdo, až na Blacka.
Tomu se oči rozšířily pochopením.
Draco prudce vstal a rázným - přesto však dostatečně rychlým - krokem vyběhl ze společenské místnosti.
Šel prázdnými chodbami.
Náhle za sebou uslyšel rychlé kroky.
Otočil se právě včas, aby ještě stačil zahlédnout Blacka, který ho jednou rukou chytil pod krkem a přitiskl k chladné zdi.
Druhou rukou mu mířil hůlkou na hruď.
Malfoy se ani nehnul. Pouze za něj hleděl nic neříkajícím pohledem.
Pak mu náhle rychlým pohybem Black vyhrnul rukáv a opovržlivě se podíval na černající Znamení zla.
"To se dalo čekat," zavrčel.
"Věděl jsem, že ty neodoláš!"
Malfoy se chraplavě zasmál, jelikož Jasperova ruka na jeho hrdle mu stěžovala dýchání.
"Byl jsi ve stejné situaci, ne?"
"A odmítl jsem. Postavil jsem se proti těm zrůdám, které si říkali má rodina."
"Ty jsi možná měl na výběr, ale já ne. Vyhrožovali mé matce. Nemohl bych žít s pocitem, že jsem zodpovědný za její smrt," bránil se Malfoy.
Blackův tlak ještě zesílil.
"Takže ses raději stal jedním z nich, že? Tak ti to vyhovuje. Jsi teď jeden ze Smrtijedů. Oni ti už neublíží a ty si můžeš beztrestně mučit nevinné lidi, jak se ti zlíbí."
Malfoy zachraptěl a pokusil se zalapat po drahocenném dechu. Přesto pokračoval.
"To, že mě Smrtijedi berou jako jednoho z nich, neznamená, že jím doopravdy jsem. Mysli si o mě, co chceš, ale já se na jejich stranu nikdy nepřidám. Oficiálně možná sloužím Pánovi zla, ale skutečnost je jiná. On mě nemůže přinutit k něčemu, co nebudu chtít udělat. Nejsem jeho majetek. Ani otrok."
Opět zalapal po dechu.
Black se na něj udiveně podíval a pak ho konečně pustil.
Draco si přitiskl dlaně k zarudlému krku a zhluboka se nadechl.
"Tak to bych doopravdy nečekal," zasmál se štěkavě Jasper.
"Náš rozmazlený Draco má v sobě i něco, čemu by se dalo snad říkat morální kompas. Vypadá to, že tě loňský rok opravdu změnil, že?"
"Jak to myslíš?" zeptal se Malfoy.
"Když jsi zachránil malou Potterovou. Myslíš, že o tom nevím? Že mi nedošlo, že jsi jí varoval a schoval se s ní do toho přístěnku, aby jí Pán Zla nemohl získat. Ušetřil si její život. Myslel jsem si, že jsi na to, co se mělo stát, prostě jen neměl žaludek. Ale teď vidím, že jsi to udělal úplně z jiného, nesobeckého, důvodu. Překvapuješ mě Draco. A možná není tak špatné, že ti Smrtijedi teď věří. Někoho, kdo by nám mohl předávat informace přímo z jejich středu, bychom teď potřebovali."
Malfoy se hořce zasmál.
"Pak by tě možná mohla zajímat jedna věc. Nedávno Pán zla odjel spolu se dvěma věrnými Smrtijedy na jakousi tajnou výpravu. Nikdo neví kam. Nikdo neví, proč."
"To už dávno vím," odfrkl si Black.
Malfoy však ukázal na své předloktí, na kterém se černalo Znamení zla.
Ruka ho stále pálila.
"Víš, proč ho teď cítím?" zeptal se.
Black lehce zesinal.
Ano. Věděl. Znal Smrtijedy až moc dobře.
"On uspěl," vydechl zděšeně.
Draco přikývl.
"Ať už bylo jeho cílem cokoli, byl úspěšný," řekl.
Jasper se kousl do rtu. Každou chvílí byl bledší a bledší. Pak se najednou prudce otočil a vyrazil chodbou pryč, jako by mu právě šlo o život.
V sázce však bylo něco jiného. Většího. A nebezpečnějšího.
***
Harry seděl v jedné opuštěné chodbě společně s Ginny, a poslouchal, jak vítr naráží do oken.
Přestože si zakázal na to v těchto chvílích myslet, hlavou mu neustále poletovaly otázky a myšlenky, týkající se záhadného předmětu.
Co se stane, jestli jej Voldemosrt získá? Jak dlouho bude trvat, než se mu ho podaří použít? Poznají vůbec, že už se tak stalo?
Od chvíle, kdy Black objevil tuto hrozivou skutečnost, uběhly bezmála čtyři měsíce.
Byl si jistý, že Pán zla každým okamžikem získá to, po čem touží.
Black s Hermionou trávili teď každou volnou chvíli v knihovně, hledaje jakýkoliv způsob, jak zabránit této katastrofě. Harry se jim snažil pomoct, jak jen to šlo. A stejně na tom byl i Ron.
Přestože ještě neuzavřel příměří s Hermionou, hrozba v podobě absolutní nadvlády Pána zla v něm vyvolala dostatečný strach k tomu, aby se jim rozhodl dobrovolně pomáhat.
Tohle však nebyl jediný problém, který Harryho trápil.
I když byl asi zdaleka nejhorší.
Starosti mu však nadále přidávala i záhadná a věčně špehující Abigail Montgomerry.
I když se snažil jakkoliv, nepodařilo se mu o té dívce najít jediný záznam. Ani o její rodině.
Věděl, že nestudovala zde v Bradavicích, ale přece jenom…
Vypadalo to, jako by Abigail vlastně ani neexistovala.
A potom hodiny s Brumbálem, ve kterých se vydával po stopách Voldemortovy minulosti.
Jestli mu doteď připadal Pán zla děsivý, nedokázal ani říct, jak se cítil, když krůček po krůčku odhaloval činy, který mladý Tom Raddle spáchal.
Minimálně si tím ale potvrdil, že měl Regulus Black pravdu, když tvrdil, že jediné, po čem jeho pán touží, je nesmrtelnost a absolutní moc nad vším živým.
Nesmrtelnost už měl. Sice svým způsobem omezenou, ovšem nalézt všechny viteály byl opravdu problém.
A kontrola nad každým tvorem?
Opět se tím vracel k problému, který mu nedal spát.
Zdálo se, že se každým dnem přibližují k něčemu, co by jim mohlo pomoci.
Ale kolik času jim ještě zbývalo?
Přemýšlel, jestli se s tím vším má svěřit Brumbálovi.
Možná však za to mohl jeho pronikavý pohled, schopnost číst myšlenky druhých, nebo prostě jen intuice, měl však pocit, že ředitel školy o tom všem ví.
A sám už tajně hledá nějaké řešení.
"Jsi v pořádku? Stalo se něco?" zeptala se ho jemně Ginny.
Věděl, že má ve tváři utrápený výraz. Nechtěl jí však zbytečně děsit tím, co ví.
Zavrtěl hlavou a přitiskl jí k sobě.
Nevěděl, že za pouhých několik hodin veškerý zbytek klidu, který snad ještě mohl cítit, nadobro zmizí.
***
Severus Snape seděl v temné a vlhké pracovně opuštěného sídla.
I když už mohl být začátek dubna - byl zde zavřený tak dlouho, že už ztrácel pojem o čase - v celém domě stále vládl lezavý chlad.
Se skrývaným odporem hleděl na bublající lektvar, který v posledních měsících pečlivě připravoval.
Na stole se válely prázdné flakóny od různých přísad, mezi nimiž nechyběly ani různé druhy krve. Od jednorožce, dračí krve, až po hustou rudou krev lidskou.
To všechno mělo dohromady dát nápoj, který byl zapotřebí k aktivování předmětu tak mocného, že dokáže ovládnout kohokoliv, koho si bude jeho majitel přát.
Jednalo se pouze o první část celého procesu. Ta druhá teprve měla přijít.
A ať už byl tento lektvar a jeho složení jakkoliv odpuzující, nebylo to zdaleka tak děsivé, jako proces, který měl přijít.
Už několikrát přemýšlel, že by naschvál udělal nějakou chybu. Ale tím by ničemu nepomohl. Voldemort by na to přišel.
Brumbál ho varoval. Nemůžou Pána zla zastavit. To ovšem neznamenalo, že nemá ředitel Bradavic nějaký plán.
Alespoň v to doufal.
***
Byli tam všichni. Každý člen Fénixova řádu nervózně a se zatajeným dechem přešlapoval na místě.
Zpráva zněla naléhavě. A ještě nikdy se nestalo, aby Brumbál žádal o přerušení všech ostatních povinností.
Místností se neslo tiché šeptání a mumlání.
A pak dovnitř konečně vstoupil samotný Albus Brumbál.
Ve tváři měl obzvlášť vážný výraz.
Veškerý hluk okamžitě utichl.
"Dostala se k nám zpráva, že se Lord Voldemort vrací. A je připraven započít realizaci svého nového ničivého plánu. Není způsob, jak jej úplně zastavit. Můžeme pouze zmírnit škody a zabránit zbytečným úmrtím. Nechci, aby se začala šířit panika. Ale pokud náš nepřítel uspěje, musíme být připravení postavit se mu. Veškeré ostatní úkoly teď už nejsou podstatné. Máme posledních pár dnů na přípravu. Obávám se, že válka mezi Pánem zla a těmi, kteří jsou ochotni proti němu bojovat, právě začíná."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira.Memory Caira.Memory | 2. srpna 2012 v 15:32 | Reagovat

No. To. WOW... Jsem zvědavá, jak se to všechno nakonec vyvine...

Držím autorce palce. Rychle piš, jsem napnutá jak kšandy ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama