close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






9. kapitola - Když už nemáš na výběr

22. července 2012 v 12:00 | Kate |  Druhá generace Pobertů
A další kapitola je konečně na světě. Kate mi už poslala další části, takže poslušně komentujte a máte je tu co by dup!


9. kapitola - Když už nemáš na výběr

Jeho kroky se hlasitě rozléhaly prázdnými chodbami.
Měl pocit, že každé nadechnutí ho stojí nemalé úsilí.
Potácel se, jako ve snu, a neovládatelně se třásl zimou. Marně se pokoušel třením rozproudit krev v ledových dlaních.
Bolestivě polkl. V té chvíli se mu zatočila hlava. Musel se rychle opřít o chladnou zeď. Cítil, jak bříška jeho prstů sjela po hrubém kameni. Ucítil svou vlastní krev, která mu v malinkých kapičkách stékala po ruce.
Nohy se pod ním podlomily a on se sesunul k zemi, kde zůstal bezmocně sedět. Přitáhl si kolena k sobě a objal je ztuhlými pažemi.
Najednou měl pocit, jako by se nedokázal nadechnout. Několikrát zoufale zalapal po dechu.
Pak kdesi v dálce zaslechl tiché, ale rozhodné, kroky. Mířily neodkladně k němu.
"Co blázníš?" vyjekl až překvapivě jemný hlas.
Poznal ho. Věděl, komu patří.
"Tady nemůžeš zůstat. Vždyť jsi celý promrzlý!"
Drobná dlaň ho opatrně chytila za paži a pomohla mu na nohy.
Šel zcela automaticky, aniž by si doopravdy uvědomoval, kam vlastně jde.
Nechal se vést. Nepřemýšlel nad tím, co se právě děje. Bylo mu to jedno. Jediné, co chtěl, bylo navždy zmizet.
Přestat existovat.
***
Do Velké síně se sneslo hejno sov, hledající své majitele.
Jeden po druhém chytali studenti dopisy a balíčky od rodičů.
Harry si od své sovy převzal dopis, nadepsaný Siriusovým písmem. Rozhlédl se kolem sebe, jestli neuvidí svou sestru, aby si zprávu od jejich kmotra mohli přečíst společně. Eliz však neviděl.
Nechtěl si nad tím vším zbytečně lámat hlavu.
"Hermiono? Proč ti píše moje mamka?" zeptal se zvědavě Ron, když zpozoroval, že jeho kamarádka dostala dopis od sovy rodiny Weasleyových.
Grangerová mu neodpověděla hned. První si pozorně pročetla stočený pergamen, pak se lehce pousmála, a teprve potom se otočila na svého kamaráda.
"Jen jsem se ptala, jestli může Jasper taky přijet k vám na Vánoce. Vzhledem k tomu, že jeho rodina ho odkopla, a jeho jediný příbuzný je Sirius, který na Štědrý den bude taky u vás, musel by trávit svátky sám. A navíc jsem chtěla být s ním, a zároveň s vámi…" vysvětlila Hermiona.
Ron se zatvářil zaraženě. Pak lehce potřásl hlavou a poznamenal: "No… Doufám, že mamka nebyla v tom dopise moc hrubá, když to odmítla."
"Ale kdepak," usmála se Hermiona.
"Právě naopak. Psala, že Jaspera ráda uvidí. Poté, co mě v loňském školním roce zachránil, a postavil se proti Belatrix, považuje ho tvoje maminka tak trochu za hrdinu. Prý, že se v něm ukázala příbuznost s jeho strýcem," vysvětlila.
Ron se okamžitě zakuckal dýňovou šťávou, které se právě napil.
"Cože?" vyprskl.
"To si mamka dělá srandu! Pozvat k nám na Vánoce bývalého Smrtijeda?"
"Vlastně jsem nikdy opravdovým Smrijedem nebyl. I když se drahoušek, tetička Bella, pokoušela prosadit mé přijetí do řádu už před dvěma lety. Odmítl jsem to. Už tehdy mi připadalo zvrácené nechat si na ruku vytetovat Znamení zla," ozval se za nimi pobavený hlas.
"Ahoj," protáhla Hermiona a natáhla k Jasperovi ruku.
Ten se okamžitě posadil vedle ní.
"Čau," zamumlal nepřítomně Harry, který byl stále začten do Siriusova dopisu, ve kterém se prozatím dozvěděl pouze to, co se právě vyřešilo v jeho přítomnosti.
"A to ti máme věřit? Jak mám vědět, že ho nemáš na předloktí?" dorážel Ron.
Hermiona se zatvářila výhružně, ale Blackovi se na tváři objevil pouze široký křivý úsměv.
Hbitě si vyhrnul rukáv.
"Stačí?" zeptal se.
"A druhá ruka?" nedal si Weasley pokoj.
Jasper mu vyhověl, ale tentokrát si neodpustil kousavou poznámku.
"A svléknout se tady nemám?" ušklíbl se.
Jedna studentka z pátého ročníku - procházející právě kolem - při těchto slovech zbystřila, zatímco Hermioně se zaleskly oči.
Ron se na chvíli zatvářil uraženě, po chvilce však opět našel ztracenou řeč.
"A co když jsi to nějakým kouzlem zamaskoval?" napadlo ho.
Black se uchechtl.
"To nejde. O to se Voldemort postaral. Znamení zla nemůžeš ničím odstranit," vysvětlil.
Toho se Ron okamžitě chytil.
"Aha! Nějak moc toho víš, ne?"
Teď už začal být popuzený i Jasper.
"Polovina mojí rodiny jsou bohužel Smrtijedi. S tím už nic nenadělám. Můžu se teď maximálně soustředit na to, abych byl jako můj strýček Sirius. Přesný opak zbytku Blacků," zavrčel.
Hermiona sjela svého kamaráda rozzlobeným pohledem, vzala do ruky jednu topinku, a podala jí Jasperovi.
"Co vlastně děláš tady u nebelvírského stolu? Jsi pece ze Zmijozelu, ne?" nezastavil se Ron.
"Jestli chceš, můžeš si tam jít sednout na mé místo," odbyl ho Black, a raději se začal naplno věnovat své přítelkyni.
Harry se pokoušel nevnímat celou hádku. Obával se, že kdyby byl do ní zatažen, nedokázal by se přesně rozhodnout, na čí stranu se má vlastně postavit.
Navíc konečně dorazila jeho sestra.
Vypadala unaveně a nevyspale. Chtěl na ní zavolat, ale než to stačil udělat, sama k němu zamířila.
"Dobré ráno," řekla s okázalým zívnutím.
"Přišel dopis od Siriuse," oznámil jí místo pozdravu a podal jí otevřenou obálku.
"Píše něco nového?" zeptala se Liz, a pustila se do snídaně.
Harry zavrtěl hlavou.
"Nic."
"Brácho? Můžu si ještě na dnešní večer půjčit neviditelný plášť a Pobertův plánek?" zamumlala Elizabeth mezi dvěma sousty ovesné kaše.
"Mám se ptát, na co to potřebuješ? Nebo to raději ani nechci vědět," podotkl Harry.
Jeho sestra mlčela, což pochopil jako odpověď.
Pak si všiml, že čas od času zalétne zkoumavým - a k jeho překvapení snad i starostlivým - pohledem k Zmijozelskému stolu.
Podíval se stejným směrem, ale nespatřil nic, co vy mu připadalo zvláštní. Snad jen Draco Malfoy měl dneska obzvlášť kousavou náladu.
Až s neskutečnou vytrvalostí se posmíval všem kolemjdoucím mladším studentům a urážel je různými jízlivými poznámkami.
Harry zavrtěl hlavou. Nedokázal si představit, jak někdo, jako byl Draco Malfoy, dokázal zachránit Elizabeth.
Stále nechápal, proč to udělal.
"Takže se sejdeme u hlavní brány."
Hermionin hlas ho vytrhl z úvah.
Black se právě zvedal od nebelvírského stolu, políbil Hermionu, a přikývl.
Pak se vydal ven z Velké síně.
"Počkej… Co tím jako myslel?" ožil opět Ron, který až do této chvíle uraženě mlčel.
"Jdeme spolu do Prasinek," vysvětlila Hermiona.
"Takže Black půjde tentokrát s námi? To bychom ale museli odsouhlasit i já s Harrym, nemyslíš?" zeptal se ostře.
To byla pro Hermionu poslední kapka.
"Já jdu s Jasperem. A tebe k tomu opravdu nepotřebuju. Vlastně jsme původně chtěli jít jen sami dva. Jsem teď pár, pokud ti to stále nedošlo. A já k ničemu nepotřebuju tvoje povolení," vykřikla rozzlobeně.
Prudce vstala od stolu a bez jakéhokoliv dalšího slova odešla.
***
Všichni starší studenti se rychle začali trousit z Velké síně, aby byli co nejrychleji v Prasinkách.
Skupinka Zmijozelských, v jejichž středu hrdě kráčel Malfoy, vyšla ven se vší parádou, a nezapomněla při tom podtrhnout nohy jednomu ustrašenému prvňáčkovi.
Elizabeth zůstala sedět na svém místě a zamyšleně upíjela dýňovou šťávu.
V kapse hábitu stiskla svůj neviditelný plášť.
Věděla, že ho bude potřeba.
Za necelý týden začínají Vánoční prázdniny. Měla posledních pár dnů na to, aby se ujistila, že její největší kamarád bude v pořádku.
A právě si nebyla jista, jak to dokáže.
V myšlenkách se vrátila o několik hodin zpátky.
Jeho kroky se hlasitě rozléhaly prázdnými chodbami.
Zrychla svou vlastní chůzi, aby si mohla být jistá, že přijde včas.
Do kapsy schovala Pobertův plánek. Už ho nepotřebovala. Věděla, kde je.
Prudký vítr, který dnes brzo ráno vytrvale bušil do oken, Elizabeth probudil už někdy kolem páté hodiny, a neumožnil jí opět usnout.
Jen tak ze zvyku se dala do prohlížení kouzelné mapy Bradavic.
Prázdné chodby jí ale rozhodně nijak nezabavily.
Jaké však pro ni bylo překvapení, když spatřila ve třetím patře osamělou tečku s nápisem Draco Malfoy.
Podle toho, jak procházel chodbou stále sem a tam, poznala, že je něco špatně.
Nemusela se dlouho rozmýšlet.
Našla ho sedět na studené zemi, promrzlého a roztřeseného.
"Co blázníš?" vyjekla.
Nezvedl hlavu, ani nijak jinak nezareagoval.
"Tady nemůžeš zůstat. Vždyť jsi celý promrzlý!"
Opatrně ho chytila za paži a pomohla mu na nohy.
Odvedla ho do nejbližší opuštěné třídy.
Šel, aniž by nějak věnoval pozornost tomu, kam jdou.
Usadila ho na jednu z lavic a přisedla si k němu.
"Máš studené ruce. Kde sis je tak podřel? Vždyť jsou celé od krve!" zeptala se, zatímco vytáhla z kapsy bílý kapesník, a obvázala jím jednu z největších ran, na Dracově dlani.
Pokrčil rameny.
Chvíli mlčky seděli vedle sebe.
"Chce, abych se stal jedním z nich," hlesl konečně Draco roztřeseným hlasem.
Nemusel nic dalšího vysvětlovat, aby pochopil.
"Začal tlačit na mou rodinu… Matka… Poté, co zatkli otce má strach. Nechce, abych se stal Smrtijedem. Ale Belatrix… ta to vidí jinak. Nutí mě k tomu. Říká, že je to čest. Že už nesmím zostudit rodinu, jak to udělal Jasper. Pán zla je schopný všeho. Když odmítnu, bude to brát jako zradu. Pomstí se na mé matce. Teda pokud to dřív neudělá Belatrix. Je schopná všeho. Matka bude stát vždy na mé straně. A Bella je schopna zabít i svou sestru, pokud to bude považovat za nezbytné."
"Tak to příjmy," zašeptala Elizabeth tiše.
"Nech si na ruku udělat to zvrácené Znamení zla. Jestli to je jediná možnost… Tak budiž."
Překvapeně na ni pohlédl.
"Jestli to udělám… Už nikdy to nebudu moct vrátit zpět," řekl.
"Stane se ze mě Smrtijed."
"To, že budeš mít na ruce nějakou čmáranici, ještě neznamená, že jsi jeden z nich. Záleží na tom, jaký jsi doopravdy ty sám."
"To není jen nějaká čmáranice," zasmál se hořce Draco.
"Pro ty, kteří tomu věří možná ne. Pro nás ostatní ale ano. Nikdo tě nemůže nějakým cejchem změnit a přivlastnit si tě. Pokud jsi v hloubi duše jiný - a já vím, že jsi - Znamení zla na tvém předloktí tě nezmění."
"Pak ale budu muset plnit rozkazy Pána zla," pokračoval Malfoy roztřeseně.
"To musíš i teď. Jsem si ale jista, že ty dokážeš najít způsob, jak ušetřit životy těch, kteří si to zaslouží."
Chytila ho za ruce, ve kterých se mu konečně rozproudila krev.
Pohlédl jí do očí.
"Já ti věřím. A žádné Znamení zla, ani označení Smrtijeda, můj názor nemůže změnit. Vím, že ty uděláš vše, co budeš považovat za správné."
Usmál se.
Jenom lehce, ale byl to opravdový a nepředstíraný úsměv.
"Na svůj věk jsi až moc chytrá," podotkl.
Pokrčila rameny.
"Někdo musí být."
Poslední student opustil Velkou síň.
Eliz zůstala sedět sama, a hleděla na kouzelný strop, ze kterého se začaly snášet sněhové vločky.
Zbývalo posledních pár dnů, než se z Draca stane Smrtijed.
Lehce se otřásla.
Musela teď být ta statečná, která udrží svého kamaráda při smyslech. Nikdy by mu nepřiznala, že i ona má z toho všeho strach.
Ale věděla, že kdyby to neudělal, Dracova matka by nejspíš zemřela.
Ona by se určitě zastala svého milovaného syna. A to by ji stálo život. Tím si byla jista.
Ona sama zažila na vlastní kůži, jak krutý umí Voldemort být.
Nezajímá se o ostatní.
Je mu jedno, kdo všechno zemře.
Zavrtěla hlavou.
Kdysi zaslechla Brumbála, jak mluvil o zbrani, která Pána zla jednoho dne porazí.
A tou je láska.
Teď konečně pochopila, jak to myslel.
Vypadalo to, že Voldemort si stvořil nového nepřítele. Ve svých vlastních řadách.
Byl to začátek jeho konce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 22. července 2012 v 14:05 | Reagovat

Už chápu, proč je Harry vždycky tak zbrklý a proč tak málo přemýšlí. Tuhle vlastnost po Lily zjevně podědil někdo jiný :)
Moc hezká kapitola. Těším se na další díl...

2 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 22. července 2012 v 14:53 | Reagovat

Opravdu moc hezká kapitola. Velice se mi líbí, jak autorka vykresluje Malfoye... :-D

3 Kiki Kiki | Web | 22. července 2012 v 20:26 | Reagovat

Skvělá kapitola. Jasper se mi moc v posledních kapitolách zamlouvá. A Ron je bud tak blbý nebo se jen dělá :-D Prostě boží ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama