close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






8. kapitola - 29.září až 2. října 1/2

24. července 2012 v 19:55 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
Á je to tady!!! Rekordně PŘESNĚ po měsíci další kapitola! Teda, alespoň její půlka:D Holt jsou moc dlouhý. Koukám, že temhle týden sem přidávám samý povídky, ale aspoň máte co číst:)
Takže přeju příjemný počteníčko a moc mě potěšíte nějakýma těma komentíkama.
(Jo a za chyby se omlouvám, možná tam nějaký budou, jak to překládám v práci xD)


Previously: Ředitel se nám pěkně vybravuje a svým jednáním hlavně vůči Harrymu si pěkně znepřáteluje Snapea, který dává Luciusovi najevo, že by chtěl chlapce adoptovat. Malfoyovi se stávají Hermioninými "sponzory", čímž jí v kouzelnickém větě budou zastupovat rodiče. Harry je už podruhé v mysli napadem ředitelem, aniž by věděl, co mu vlastně ředitel dělá, a dozvídá se od něj o Kameni mudrců. Kapitola končila rozhovorem mezi Luciusem a Snapem a nápadem na založení Malé famfrpálové ligy.

8. kapitola - 29. září až 2. října

29. září 1991 - Sobota

Harry se s křikem probudil ve čtyři hodiny ráno. Jak se tak rozhlížel po ložnici a zastavil se pohledem na spícím Dracovi, znovu ho napadlo, jestli křičel jen ve svých nočních můrách. Protože Draco se nevzbudil ani jednou z předchozích dvou nocí, kdy ho začaly budit tyhle noční můry. Rád by zůstal v posteli, ale z těch strašidelných obrazů a pocitů měl žaludek jako na vodě. Vyběhl do koupelny a nevšiml si brnivého pocitu, který ho zalil, když kouzlo na jeho posteli přestalo působit.
O několik minut později zvedl Draco ospale hlavu ze svých polštářů. Zaslechl dávení z koupelny a tak posadil se.
"Harry?" Draco se podíval na kamarádovu postel a viděl, že je prázdná. Když zaslechl vzlyky, vyštrachal se z postele a potichu přicupital do koupelny. Harry ležel stočený mezi sprchou a záchodem, paže obtočené kolem svých kolen a hlavou položenou na rukách. Draco si klekl a vzal chlapce za ruku. "Mám dojít pro profesora Snapea?" zeptal se jemně.
Harry nezvedl hlavu, ale zkroušeně přikývl. Draco ho popleskal po ruce. "Hned jsem zpátky!" Vyskočil na nohy a běžel do ložnice prefekta Billocka. Sedmák na jeho zběsilé klepání odpověděl docela rychle. Billock spatřil Draca a hned mu bylo jasné, co se děje. Zavázal si župan, přivolal pantofle a poslal Draca zpátky k Harrymu.
Když Snape o několik minut později dorazil, měl na sobě stále své černé, hedvábné pyžamo, černý, saténový župan a černé pantofle. Viděl, jak Draco klečí u Harryho a snaží se ho uklidnit popleskáváním po rukou.
Snape použil změkčující kouzlo a pak si také klekl. "Harry?"
Draco hbitě uskočil, když se Harry zvedl a téměř sebou hodil do náruče svého profesora. Něco mumlal, ale protože měl obličej přitisknutý na jeho hruď, Snape mu nerozuměl. Hladil chlapce po zádech a čechral mu vlasy. Částečně si byl jistý, že Harry mumlal slovo "Tati".
"Ššš, dítě," promlouval chlapci tiše do ucha, "Táta je u tebe. Ššš." Vykulené oči a překvapený pohled od Draca zmijozelskému řediteli napověděly, že nemluvil dostatečně potichu.

NCNCNCNCNC

Trvalo to téměř půl hodiny, než se Harry uklidnil. Teď seděl na své posteli vedle Snapea. Draco se sprchoval, aby si oni dva mohli promluvit.
"Můžeš mi říct o té noční můře, Harry?" zeptal se Snape a upravil mu jeho dlouhou ofinu. Už brzy bude potřebovat ostříhat.
"Byla to pořád ten samá, pane," škytl Harry. Popotáhl a utřel si nos do rukávu. Snape mu rychlým Scourgify rukáv vyčistil a vyčaroval mu kapesník. "Já už je dál nechci!" Přitočil se ke Snapeovi a ten si ho automaticky přitáhl blíž. "Jsou moc strašidelné," mumlal do Snapeova hrudníku.
"Nedovolím, aby to pokračovalo, dítě," konejšil ho Snape. "Je tu určité cvičení, které jsem chtěl naučit Draca, a jsem si jistý, že pomůže i tobě. I když jsem plánoval začít příští týden, můžeme začít už dnes večer." Vzal chlapcovu bradu do dlaně, aby mu mohl pohlédnout do očí. Pousmál se. "A teď, chtěl bys to zkusit a jít znovu…" Harry prudce zavrtěl hlavou. "Dobrá, tedy. Běž se umýt, a pokud se Draco nevrátí do postele, přijďte za mnou do učebny lektvarů. Můžete mi pomáhat při přípravě ingrediencí na pondělní vyučování."
"Dobře, pane," vydechl Harry úlevou a sklouzl z postele. Snape si stoupl a chystal se odejít, když ho Harry objal kolem pasu a zašeptal: "Děkuju, že jste přišel!" Pak odběhl do koupelny, aby se osprchoval.

NCNCNCNCNC

Draco, který byl až příliš zvědavý, o čem si spolu Harry a jeho kolejní ředitel povídali, se rozhodl, že už spát nepůjde. Zatímco se Harry oblíkal, urovnal Draco svou deku tak, aby na ní bylo co nejméně záhybů. Pak sledoval, jak Harry stele svou vlastní postel: Poté, co načechral deku a přehoz, zastrčil jejich konce pod prostěradlo, čímž na nich odstranil veškeré záhyby. Nakonec natřepal polštáře a opřel je hezky vedle sebe o čelo postele.
"Víš, že není doopravdy tvůj otec," prohlásil Draco a opřel se o sloupek své postele. Harry nic neřekl, ani se na svého kamaráda neotočil. "Jen proto, že jsem řekl, že je něco jako tvůj táta, neznamená to, že je tvůj," pokračoval.
"Já to vím!" vyštěkl Harry. Přidupal ke dveřím, prudce je otevřel a vydal se do společenské místnosti. Draco ho rychle následoval.
"Harry! Harry!" Draco ho dohnal v polovině společenské místnosti. "Hej! Neblázni. Nechtěl jsem být zlý. Jen…prostě Snape se sám označil za…no však víš. Proč?"
Společně prošli portrétem Salazara Zmijozela. Harry neodpověděl, dokud nebyli v půlce chodby. "Myslím, že to řekl, protože jsem byl…vystrašený. A," ztišil hlas, "nazval jsem ho tá…takhle jako první."
Draco se na Harryho překvapeně podíval. "Proč jsi to udělal, Harry?"
Harry jen pokrčil rameny. Styděl se svému kamarádovi říct, jak profesora Snape prosil, aby ho uchránil před …tím zlým hlasem, který…který ho chtěl zabít.
"S čím myslíš, že chce profesor Snape pomoct?" zeptal se Harry ve snaze změnit téma.
Draco si této snahy všiml, ale nechal to být. Popoběhl, aby s Harrym srovnal krok. "Třeba po nás bude chtít připravit něco nechutnýho. Jako mločí oči!"
"Fuj. Vážně?" zašklebil se Harry.
Draco se zasmál. "Nebo plíce ďasovců! Nebo tresčí vajíčka!" Draco se najednou rozběhl, Harry za ním a oba se smáli.

NCNCNCNCNC

Snape byl se svými dvěma asistenty spokojený. Nechal je na pondělí připravovat žluč z pásovce, protože budou znovu vařit Povzbuzující lektvar. Poprvé se nepovedl příliš mnoha studentům.
Ze začátku se Harry a Draco trochu hihňali, když přefiltrovávali slizkou žluč přes hedvábí, ale později se uklidnili. To ticho bylo příjemné, i když pro Harryho asi až příliš velké. Začal pokládat otázky ohledně žluče z pásovce a procesu filtrování. Když při první otázce Snape viděl, jak oba chlapci pozorně čekají na jeho odpověď, přepnul do učitelského módu. Všichni tři byli spokojení, než nastal čas úklidu a odchodu na snídani.
Oba kamarádi předpokládali, že půjdou do Velké síně, ale Snape je zadržel. "Nechtěli byste posnídat se mnou?"
"Jistě!", "Jo!" souhlasili oba.
Snape zavedl oba zmijozely do svého kabinetu, zavolal krbem do kuchyně a objednal pro ně snídani.
Snape uklidil část stolu a připravil ho pro improvizovanou snídani. Ze začátku jedli všichni v tichosti. Pak Snape popadl svůj šálek kávy a začal ji pít.
"Ví někdo z vás, co je to nitrobrana?" zeptal se a vychutnával si bohatou hořkost svého oblíbeného nápoje.
"Ne, pane," odpověděl Harry.
"Já myslím, že vím, pane," nabídl se Draco. Snape přikývl, a tak pokračoval: "Je to disciplína, ve které se učíme, jak vyprázdnit naši mysl, aby v ní nebyly žádné myšlenky."
"Téměř správně, ale ne úplně, pane Malfoyi." Nad chlapcovým zklamaným pohledem se Snape nepatrně pousmál. "Vy nevyprázdníte svou mysl od všech myšlenek, pouze je ukryjete tak, aby je žádný nitrozpytec nemohl vidět."
"Jako čtení myšlenek?" zeptal se Harry nevěřícně.
"Nitrozpyt je často mylně zaměňován se čtením myšlenek, ale je to mnohem složitější. Čtení něčí mysli není tak jednoduché. Žádná jiná mysl není stejně uspořádaná jako ta vaše." Oba chlapci se zamračili.
Snape se naklonil a přivolal si kus pergamenu. Nakreslil na něj jednoduchý obrázek hipogryfa. Pak jej roztrhal a jednotlivé kusy opět složil dohromady. "Toto je vaše vzpomínka na hipogryfa, kterého jste potkali." Poskládal jednotlivé kusy tak, že připomínaly špatnou Piccasovu kresbu. "Toto by mohl být způsob, jakým si Dracova mysl uchovává obrazy." Vzal všechny kousky do dlaně a zmačkal je tak, že vyčuhovalo jen několik růžků. "Takto by si mohla uchovávat obrazy Harryho mysl."
Rozevřel dlaň a opatrně seslal hůlkou modrý oheň. Kousky pergamenu brzy shořely, a aniž by oheň Snapea zranil, zanechal na jeho dlani černý popel. "A takto by si mohl bránit svou mysl zkušený nitrobranec."
Dracovi uznale zazářily oči. Harry zalapal po dechu. "Páni! Ale před kým si bráníte svou mysl, pane?"
Snape nechal popel zmizet a zbytek setřepal rukou. "Své myšlenky si chráníme před nitrozpytci. Nitrozpytci jsou schopni svou vlastní myslí vstoupit do té naší a procházet se našimi vzpomínkami nebo současnými myšlenkami. Ti nejlepší jsou dokonce schopni cítit naše emoce."
"To je hrozný," otřásl se Harry.
Draco souhlasně přikývl. "Proto mi otec vždycky říká, abych se svému nepříteli nedíval do očí," dodal Draco.
"Proč?" zeptal se Harry a lehce se zamračil.
Draco se otočil na Harryho a trochu povýšeným hlasem vysvětlil: "Takhle se nitrozpytci dostávají do naší mysli. Podívají se na tebe a vstoupí do tvé mysli přes tvé oči."
Snape sledoval, jak se Harry ještě víc zamračil. Chlapec k němu vzhlédl. "Bolí to?"
"Nitrozpyt?" zeptal se Snape a zajímalo ho, kam tím chlapec míří. Harry přikývl. "Může. Nitrozpytec, který není zběhlý v pronikání do mysli osoby, jejíž mysl nezná, může dotyčné osobě způsobit bolest."
"Bolest hlavy?" zeptal se Harry. "Znělo by to taky jako bzučení včel?"
Snape se napřímil a odložil svůj šálek kávy. "Harry, myslíš si, že na tebe někdo zkoušel nitrozpyt?"
Harry pomalu přikývl. "Nevíte, jestli je ředitel nitrozpytovec?"
"Nitrozpytec," opravil ho Snape automaticky, jak jím projel hněv. Ten hajzl! "Stalo se ti to včera, když s tebou ředitel mluvil o samotě, Harry?"
"Jo…myslím, že se to stalo dvakrát." Harry se opřel o židli a zamračeně vzpomínal na včerejšek. "Profesor Brumbál se mi díval do očí a bylo tak nějak těžké odtrhnout pohled, protože jsem si myslel, že by to řediteli připadalo hrubé. Ale pak jsem v hlavě uslyšel to bzučení a o pár sekund později mě začala bolet hlava. Hodně."
Snape se zamračil. Ředitel zkoušel na Harryho nitrozpyt a ublížil mu! A to Harrymu nevěří? Snapea zajímalo, co asi ředitel hledal. Objevil snad něco, díky čemuž chlapci nevěří?
"Udělal jsem něco špatně, pane?" strachoval se Harry, když viděl, jaký vztek planul v profesorových očích.
Snape si povzdechl. "Ne, Harry. Ty jsi nic neudělal. Přines si židli sem. Chci něco vyzkoušet."
Harry se zvedl, popadl svou židli a přenesl ji na druhou stranu stolu k profesorovi. Snape ji posunul tak, aby Harry seděl čelem k němu. Pak mu nabídl, aby se posadil.
"Teď, Harry," řekl Snape a zvedl Harrymu hlavu tak, aby viděl do těch smaragdových, Lilyiných očí. "Podívám se do tvé mysli, ale nedotknu se žádných vzpomínek, které nechceš, abych viděl."
"Dobře," souhlasil Harry váhavě.
"Potřebuji, abys myslel na to, jak ses cítil včera…" začal Snape, ale byl přerušen.
"Bude to bolet, pane profesore?" zeptal se Harry nesměle.
"Pokusím se ti nijak neublížit, ale pokud je moje teorie správná, možná tě začne bolet hlava. Ale na to ti dám lektvar. Dobře?" Harry vděčně přikývl. "Hodný chlapec. Teď neodpočívej. Vzpomeň si, jak ses cítil včera. Pokud ti to pomůže, představ si, že jsem ředitel." Poté zašeptal: "Legilimens!"
Snape se nejdřív ocitl ve tmě. Poté se byl schopen orientovat pomocí zvláštního světla, které šlo odněkud zleva: svislých proužků světla. V té tmě se cítil stísněně, ale pocit ještě zhoršovaly lepenkové krabice, které ho všude obklopovaly. O krok couvnul a narazil do krabice. Pod jeho dotekem se začalo ozývat včelí bzučení. Nicméně na tom bzučení bylo něco špatně. Bylo pomalé, jako by se snažilo pohybovat lepkavou melasou. Položil na krabici ruku a něco se ozvalo z dolního rohu.
"Teto Petunie? Tetičko? Není mi moc dobře. Můžu dostat nějaký lék?"
Byl v přístěnku, ze kterého chlapce zachránil. Harry ležel skrčený na boku pod ošumělou dekou a třásl se. Tvář měl mokrou od slz a hlenů ze zahlenění. Držel se rukama za břicho a podle chlapcovy barvy Snape usoudil, že má horečku.
"Prosím, teto Petunie," plakal.
Dveře od přístěnku se prudce otevřely a Petuniin koňský obličej se znechuceně podíval na malého chlapce. "Tady!" vyštěkla. "Buď zticha, ty zrůdo! Snažíme se mít hezký večer!"
Harry se přikrčil, když ho krabička aspirinu uhodila ho hlavy. Láhev sirupu proti kašli dopadla na jeho mizernou náhražku postele.
Snape odtáhl ruku z krabice. Nemohl Harryho nutit dál znovu prožívat tuto vzpomínku. Cítil jeho sklíčenost, ale přesto chlapec neudělal nic, aby mu zabránil v dalším hledání.
Spadla před něj další krabice a Snape ji instinktivně zvedl. Najednou byl obklopen další, mnohem současnější vzpomínkou.
Brumbál vykouzlil na tváři svůj nejlepší dědečkovský úsměv a zvedl plechovku se sladkostmi. "Vezmi si citronový bonbon, Harry."
Harry pohlédl na plechovku s malými bonbony ve tvaru citrónů. Musel přiznat, že se mu z nich trochu zbíhaly sliny, ale nemohl zapomenout na to jemné, varovné kroucení hlavou od Draca a jeho otce. Když mu ředitel podstrčil plechovku blíž, váhal jen chvíli před tím, než si jeden bonbon vzal a předstíral, že si ho strčil do pusy. Harry si byl jistý, že si starší čaroděj nevšiml, že bonbon schoval do dlaně. O minutu později ho schoval do záhybu svého školního hábitu, protože se nemohl dostat do kapsy. Byl trochu lepkavý od jeho zpocené dlaně, takže věděl, že se přilepí na látku.
Chytrý chlapec, pomyslel si Snape. Už před lety, když byl ještě student, zjistil, že si Brumbál schovává plechovku s citronovými bonbony naplněnými Veritasérem a uklidňujícím lektvarem.
Snape se rozhodl opustit tuto vzpomínku a dotkl se další krabice. Tentokrát bzučení doprovázel vztek.
Ne. Žádný vztek. Nenávist. Vycházela z té krabice. Přesunul se k jiné krabici a bzučení odeznělo. Dotkl se jiné a neucítil vztek ani nenávist, ale hluboký smutek. Rychle odtáhl ruku.
V těchto krabicích nebyly jen Harryho vzpomínky, ale také emoce.
Snape opustil chlapcovu mysl a Harry přepadl dopředu téměř v bezvědomí. Snape ho zachytil a Harry se přidržel profesorových rukou.
"Bolí tě hlava, Harry?" zeptal se Snape tiše. Harry přikývl, a tak Snape přivolal lektvar proti migréně. Jako špeh se musel mnohokrát léčit z duševních útoků Pána zla. Nechal Harryho napít se malý doušek a již brzy chlapec vydechl úlevou.
"Omlouvám se, pane," zamumlal Harry.
"Nemáš se za co omlouvat, Harry," pokáral ho Snape jemně. "Cítíš se lépe?"
"Jo," zašeptal Harry a zhluboka se nadechl.
"Jaký to bylo, Harry?" zeptal se Draco s takovým nadšením, že tím rozptýlil Harryho rozpaky.
"Divný," zamumlal. Pak si odkašlal. "Jako roj včel uvízlý v mé hlavě, a když už to vypadalo, že jsou pryč, viděl jsem včerejšek stejně jasně, jako…jako…ehm…včerejšek." Necítil potřebu zmínit tu první vzpomínku, nicméně zvláštně mu z ní bolelo u srdce, když jsi vzpomněl na to, jak jako pětiletý onemocněl. Věděl, že to, co chtěl nejvíc, totiž aby ho někdo držel, dokud nemoc nepřejde, se nikdy nestane. Rozpačitě se podíval na Snapea.
Snapea ten pohled plný hluboké touhy zasáhl nepřipraveného. Stále měl před sebou vzpomínku na osamělého, nemocného chlapce. Konejšivé teplo zaplnilo jeho tmavý pohled a Harry se usmál.
"To zní hustě!" přikývl Draco.
Snape se na Draca nesouhlasně podíval. Pak se na oba zamračil. "Nedobrovolně s někým sdílet svou mysl rozhodně není 'husté', pane Malfoyi. Mít někoho v mysli bez vašeho svolení je stejné jako znásilnění." Ani jeden z nich nepotřeboval nic vysvětlovat, protože Harry viditelně zbledl a Draco hlasitě polkl.
Profesor lektvarů si uvědomil, že takhle to říct neměl, obzvlášť před Harrym, protože chlapcova barva teď spíš připomínala popel, když si znovu uvědomil, co mu vlastně ředitel provedl.
"On…on…" koktal Harry zoufale.
Snape chytil chlapce za bradu a donutil ho podívat se na něj. "Poslouchej mě pozorně. Tvoje mysl je poněkud chaotická, ale to se dá napravit. Nicméně, ředitel není příliš dobrý nitrozpytec, a podle toho, co jsem viděl, to stačilo, abys mu zabránil ve čtení svých myšlenek. Nepodařilo se mu to, Harry. Společně," pohlédl na Draca, "se my tři ujistíme, že ředitel už tohle nikdy neudělá bez vašeho vědomí. Dobře?"
Harry přikývl, ale pořád byl rozrušený z důsledků toho, co se mu ředitel pokusil udělat. Snape si povzdechl a krátce chlapce objal. Byl trochu překvapený, když Draco, který také dobře chápal, co ředitel jejich školy Harrymu provedl, přistoupil blíž a popleskal svého kamaráda po zádech.
Draco vážně zašeptal: "Už ho nikdy nenech podívat se ti do očí, Harry. Pokud se ještě o něco pokusí, vždycky budu stát při tobě, jo?"
Harry přikývl stále ještě ve Snapeově objetí, ale natočil trochu hlavu, aby se na kamaráda vděčně usmál.
Snape nechal Harryho, aby se posadil, a sám se zvedl. "Pojďte se mnou, vy dva. Harry, ty potřebuješ heřmánkový čaj. Draco, nemáš chuť na šálek mátového čaje?"
"Ano, pane!" souhlasil Draco. "Můžeme dostat nějaké koláčky?" zeptal se nesměle.
Ředitel zmijozelské koleje na chvíli spočinul pohledem na svém lstivém hadovi, pak přikývl. "Jen pro tentokrát. Každý dostanete dva." Nad tímto ústupkem se oba chlapci usmáli a společně následovali Snapea do jeho soukromých komnat.

NCNCNCNCNC

Snape nechal chlapce, aby mu pomohli s přípravou čaje. Zatímco se vařila voda na kamnech v třešňově červené čajové konvici, připravil si starý čínský čajový servis, který dřív patřil jeho matce. Když byla řada na Harrym, aby nechal čaj luhovat, Draco přistoupil ke krbu a objednal k čaji nějaké malé koláčky. Potom, co Snape připravil mátový čaj pro Draca, přenesl čajový set do obývacího pokoje, kde se všichni usadili na pohovce u krbu, a začal nalévat čaj.
Harry chytil šálek svého heřmánkového čaje oběma rukama a foukl do jeho kouřícího povrchu. Vdechl pročišťující, letní vůni a usmál se.
Snape upíjel svého čaje a při tom Harryho tajně pozoroval. Aniž by to věděl, Harry uzamkl své nejhorší vzpomínky tam, kde je nemůže znovu prožívat. Určitý druh nitrobrany, dalo by se říct, ale ne příliš systematický ani zdravý. Snapeovi dělala starosti ta druhá vzpomínka. Harry uzamkl smutek, bolest, zklamání a další pocity, kterým tak ve skutečnosti nemusí čelit. To by vysvětlovalo jeho retrospektivní symptomy, jakmile přišel do styku s jejich spouštěčem - jako ten jednostranný pěstní souboj s Dracem. Také to vysvětlovalo jeho noční můry. Tedy alespoň některé. Nic zatím nevysvětlovalo to, co se stalo při Quirellově hodině (a ten se při popisování situace tak zakoktal, že z jeho popisu byl Snape úplně ztracený), ani jeho současné, realistické noční můry.

NCNCNCNCNC

Po čaji a po té, co Harry slíbil, že nezmešká oběd, Snape oba chlapce propustil, aby mohli zapracovat na svých domácích úkolech, které si ponechali na víkend, nebo aby se šli podívat na famfrpálový trénink. Co se týče Snapea, přehodil si přes ramena plášť a nasadil si teplou kapuci. Rozhodl se navštívit Hagrida.
Přesně jak Snape očekával, venku bylo chladno a i přes svůj teplý plášť musel Snape použít ohřívací kouzlo a obléct si rukavice. Poté zamířil z kopce po úzké cestičce, vyšlapané nespočtem studentů, kteří chodívali po celá ta léta Hagrida navštěvovat.
Z komína Hagridovy boudy stoupal kouř a za ní Snape viděl velký dýňový záhon. I když teprve v poloviční velikosti, už teď přesahovaly dýně půlku jeho výšky. Rozvalovaly se v ohradě oplocené balíky sena. Na nich seděly vrány a kuřata a vybíraly z nich krmení, které jim sem Hagrid nasypal.
Polobr sám seděl na své úzké verandě a kouřil fajfku, z které stoupal zelený kouř. Na pozdrav kývl profesorovým směrem.
"Zima se blíží, profesore," pozdravil Hagrid. Tesák, který seděl u svého pána, se zvedl a na pozdrav šťouchl profesora svou hlavou do stehen. Vždy dokázal podle vůní lidi rozeznat, a tak poznal výraznou vůni lesa a mechu, která čpěla z profesorova hábitu. Pro něj byl Snape "Květinkový", takže bylo jen dobře, že o tom Snape nevěděl. Mít přezdívku "Květinkový" by jeho reputaci příliš nepomohlo.
Tesák se o "Květinkového" opřel a začal očichávat všechny kapsy jeho kabátu. Věděl, že v jedné z nich je ňaminka jen pro něj.
Jak začal lovecký pes prohledávat jeho kapsy, Snape sáhl do jedné z vnitřních kapes a vytáhl tvrdou sušenku. Byla to jedna z mudlovských psích sušenek různých chutí. Snape je koupil právě pro tohoto velkého psa, který se vždy zdál šťastnější, když mohl jednu žvýkat. Přinejmenším Snape zjistil, že jsou výživnější než Hagridovy griliášové hrudky, které se snažil všem nabízet, ale které stejně nakonec skončily u Tesáka, protože byly pro normální zuby příliš tvrdé.
"Ahoj, Hagride," pozdravil Snape a přistoupil blíž. Lehce natočil tvář k Zapovězenému lesu. "Je v lese všechno v pořádku, Hagride? Chystám se na sběr prvních sněženek, až napadne sníh."
Hagrid svraštil obočí. "To bych vám neradil, profesore." Zamlaskal jazykem a podrbal se na své zarostlé bradě.
"Děje se něco?" zeptal se profesor lektvarů a bývalý špeh.
"Jednorožci." Polobr si smutně povzdechl. Snapeovi po zádech přejel mráz.
"Co je s jednorožci?" Nemusel předstírat starost, protože ho to opravdu zajímalo, a pokud mohl říct, tak stejně tak i Hagrida.
"Dneska ráno sem našel už třetího mrtvýho." Hagrid potřásl hlavou. "Mluvil sem s vůdcem kentaurů, s Banem, a moc mi nepomoh, ale neni to dobrý, profesore. Les je nebezpečnej, ale ne zlej. A z toho, co mi Bane řek, to vypadá, že je v tom něco zlýho."
"Smrt jednorožce nikdy není dobrým znamením," souhlasil tiše Snape. "Myslíte, že zbytek jednorožců odejde?"
Hagrid pokrčil rameny. "Těžko říct, profesore. Ale ať už je tam cokoliv, všichni to cítěj. Testrálové taky nejsou ve svý kůži. Ztratili jedno mládě. Chudák maličkej." Poloobr vytáhl velký, kostkovaný kapesník a s popotáhnutím si otřel oči. Pak se vysmrkal.
"A co na to všechno říká ředitel?" zeptal se Snape chytře.
"Jen abych na to všecko dával bacha a byl vopatrnej." Hagrid si ustaraně povzdechl. "Dobrej chlap, ten Brumbál," řekl posmutněle. Odtrhl pohled od Zapovězeného lesa a shlédl dolů na Snapea. "Myslíte, že by moh bejt Chloupek v nebezpečí, profesore?"
Snape se musel kousnout, aby si pohrdlivě neodfrkl. Hagrid, který nedokázal správě odhadnout nebezpečí jakýchkoliv příšer, se o Kerbera opravdu bál. "Nepochybuji o tom, že by se …Chloupek…" ušklíbl se, "to zvíře o sebe nedokázalo postarat samo." Snape si přitáhl plášť těsněji k tělu a obrátil se na cestu zpátky do hradu. "Hagride, dáš mi také prosím vědět, pokud by se v lese něco dělo?"
Hagrid přikývl. "Dám, profesore."
Snape hodil Tesákovi další sušenku a vydal se na dlouhou cestu po klikaté, úzké pěšince. Na kopci se zastavil, aby se ohlédl na les, a otřásl se.
Něco zabíjelo jednorožce a Harrymu se o tom zdálo. Obnovil zahřívací kouzlo a pokračoval v cestě před sebou.

NCNCNCCNC

Ten večer opustil Snape své komnaty, aby své dva hady, Harryho a Draca, provedl prvním cvičením z Nitrobrany. Po vstupu do společenské místnosti s potěšením shledal, že většina jeho studentů má nosy zabořené v knihách nebo dodělávala na poslední chvíli domácí úkoly. V menších skupinkách tu pak studenti hráli šachy nebo Řachavého Petra nebo se bavili o famfrpálu.
První ročníky po sobě uklízely nepořádek a chystaly se do svých ložnic, aby dodržely večerku.
"Profesore Snape?" Snape obrátil svou pozornost na malou, modrookou zrzku ze třetího ročníku, která se jmenovala Alison Baddellová.
"Slečno Baddellová?" zeptal se a sepnul ruce za zády. "Potřebujete s něčím pomoct?"
"Ano, pane. V Přeměňování právě probíráme teorii organických a anorganických přeměn a myslím, že už to skoro mám, ale…" Podala mu svůj esej. "Podíval byste se mi na to, pane? Prosím?"
Snape si vzal pergamen a rychle esej projel očima. Pak přistoupil k polici s knihami a jednu vytáhl. Spolu s esejem ji podal Alison. "Věřím, že to, co hledáte, najdete v této knize, slečno Baddellová."
Přečetla si název knihy a usmála se. "Děkuji, pane profesore!" Alison se posadila a začala číst.
Snape zamířil po točitých schodech do Dracovy a Harryho ložnice. Dvakrát zaklepal na dveře a zaslechl šoupání a pak přidušené "Počkejte!" O minutu později otevřel dveře Draco, oblečený v saténovém zeleném pyžamu, pantoflích a ladícím zeleném županu.
"Dobrý večer, profesore!" pozdravil. "Harry si čistí zuby." Draco pokynul profesorovi dovnitř. Snape zavřel dveře a zakouzlil je rychlým Silenciem.
"Máte už hotové všechny domácí úkoly, pane Malfoyi?" zeptal se Snape a usadil se do jednoho ze dvou křesel u krbu.
"Ano, pane. S Harrym jsme právě dodělali esej na Kouzelné formule. V úterý máme zkoušku, na kterou se musíme zítra učit." Draco se posadil na kraj postele. "Pane profesore," odmlčel se a nohama začal kopat do rámu postele. "Kdyby byla Hermiona zařazena do Zmijozelu, bylo by to v pořádku? Myslím, když …když nemá…"
"Čistou krev?" zeptal se Snape opatrně.
"Ano. Víte, s Harrym bychom byli rádi, kdyby byla ve Zmijozelu, protože je zatraceně chytrá."
Snape se ušklíbl a zamumlal: "Toho jsem si všiml."
Draco se usmál. "To jo. No, tak co myslíte, pane?" zeptal se Draco.
Snape sepjal ruce na břiše. "Slečna Grangerová by jistě pocítila určitý odpor díky svému původu, pokud by byla zařazena do naší koleje, nicméně bych se postaral o to, aby vzal každý na vědomí, že je součástí rodiny."
Draco přikývl. "My hadi držíme pohromadě."
"Přesně tak."
"Dobrý večer, profesore," řekl Harry při návratu z koupelny.
"Dobrý večer, pane Pottere. Pan Malfoy mě již informoval, že všechny domácí úkoly už máte hotové." Harry se usmál. "Dobrá tedy." Narovnal se. "Tak, pánové, do postele a lehněte si pohodlně na záda."
Oba přátelé se poslušně vyškrabali do postelí a brzy už oba leželi zavrtaní pod pokrývkami. Snape vytáhl hůlku a zhasl všechny pochodně, které osvětlovaly pokoj. Jediné světlo vycházelo z krbu.
Svým nejhlubším a nejpřesvědčivějším tónem hlasu Snape začal hodinu. "Nitrobrana je schopnost skrýt své myšlenky a emoce před někým jiným, obzvlášť před Nitrozpytci. Pomůže vám ovládat své vnější emoce a řeč těla. U této disciplíny je vyžadována trpělivost, a proto začneme se stavbou vašich štítů, s vyčištěním mysli."
"Jak to uděláme?" zeptal se Harry ze stínů.
"Ššš, Harry. Jen mě nech mluvit. Pokud máš nějaké otázky, schovej si je na příští hodinu. Draco, ještě nespi," připomenul mu Snape.
"Jsem vzhůru, profesore."
"Hodný chlapec. Teď oba zavřete oči. Vyčistit mysl neznamená úplně vymazat všechny myšlenky. Představíte si místo, které je pro vás příjemné a klidné. Musíte se soustředit, aby místo, které si představíte, bylo tak skutečné, je kamenné zdi hradu, které vás obklopují." Odmlčel se a poslouchal, jak oba chlapci tiše oddechují. Podle trochu trhaného oddechování Snape poznal, jak se oba soustředí na svůj úkol. Ztišil hlas a pokračoval: "Nechte se tou představou unášet, ale nepoužívejte sílu. Chce to čas a trpělivost, takže si nedělejte starosti s tím, že jsou okraje rozmazané nebo je představa nedokonalá."
Snape nepřestával mluvit svým tichým a hypnotickým hlasem, dokud neuslyšel, jak se dech obou chlapců zklidnil a oba usnuli. Dokonale tiše se zvedl, zkontroloval oba chlapce a pak stejně tiše odešel.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 24. července 2012 v 21:09 | Reagovat

Chudák Harry... Musí to pro něj být hodně traumatické, hlavně jakékoliv setkání s Brumbálem. Přidejme noční můry a cokoliv, co toho bobka ještě potká... Vážně je mi ho líto.
Kapitola byla skvělá, ale trošku děsivá... Těším se na druhou část :-)
Skvělá práce a obrovský potlesk :-D

2 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 24. července 2012 v 21:26 | Reagovat

Opravdu jsem nečekala, že by Snape chodil kupovat psí pochoutky... To je úžasná představa pana "Květinkového" :-D A ta hypnóza na konci... :-) Budu se moc těšit na další půlku...

3 kali kali | 25. července 2012 v 8:07 | Reagovat

Harry to nemá lehký,na jedné straně Voldík a na druhej Brumbál,jakoby mu jeden šílenej čaroděj nestačil.
Moc dík za další kapču,těším se na pokráčko :-)

4 Lily Lily | 25. července 2012 v 10:12 | Reagovat

Tohle byl krásný dílek, moc mne potěšil, zajímalo by mne, jestli si Harry tu ochranu proti hluku na posteli vyčaroval sám, nebo mu to tam dal někdo jiný.. Možný by to časem mohl zjistit Severus, kdyby tam u nich takhle večer pravidelně cvičili :-)

5 Lisi Lisi | Web | 25. července 2012 v 14:57 | Reagovat

Jsem ráda za pokračování, tuo povídku jsem si dost oblíbila. Severus se dost stará a líbil se mi Dracův dotaz ohledně Hermiony.

6 Lupina Lupina | 26. července 2012 v 7:51 | Reagovat

Díky za další skvělý překlad. Moc dobře se to četlo. Jsem zvědavá, co všechno se ještě Severus dozví o Harryho minulém životě. A jak všechno zvládnou. A musím se opakovat: Brumbála tu FAKT nesnáším! :-) Jinak Draco je tu taky skvělý. Díky a těším se na pokračování.

7 Ajka Ajka | Web | 26. července 2012 v 16:44 | Reagovat

Všem moc a moc děkuju za povzbudivé komentáře. Už jsem začala s překladem další části, tak snad nebudete čekat dlouho. A nebojte, čeká na vás ještě dost znepokojujících a překvapujících novinek co týče děje...:)

8 Markéta Stará Markéta Stará | 13. srpna 2012 v 9:19 | Reagovat

Výborná kapitola, výbornej příběh, moc a moc se mi to líbí. :)

9 sisi sisi | 30. června 2015 v 19:08 | Reagovat

Opravdu, nitrozpytec bez nitrozpytce, 5. pád nitrozpyče! Nitrobrana, nitrobránce, nikoliv nitrobranec. nejedná se o vojenský funkce, ale o skloňování podle mužského vzoru soudce. Málokdo využívá tento vzor.
jedná se o obranu mysli, tudíž základem slova je brána, obrana, ale není tam branec, ale obránce. jinak moc dík, kapitola jako vždy perfektní, děj se vyvíjí slibně. 8-)  :-)  :-)  :-D

10 sisi sisi | 30. června 2015 v 19:30 | Reagovat

To snad ne, omlouvám se, já to fakt vidím až teď. Takové slovo bych nikdy neřekla, nechápu co klávesnice udělala, vypadlo mi tam písmenko 't' takže 5. pád Nitrozpytče! Příště si to asi zkontroluji 7x místo 6x, aby nedošlo k takové hrozné chybě. Hanba mě mlátí vrba mlátička. Omlouvám se všem, co to omylem čtou. :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama