close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






5. kapitola - Hůlky

28. července 2012 v 12:00 | kopapaka |  Dopis
Po týdnu další kapitola. Kde vlastně děti získaly hůlky?


Kapitola pátá - Hůlky

Přes to, že rozuzlení jsme tak nějak tušili, tohle přiznání pro nás byl docela šok, a radši jsme se usadili v obýváku. James zůstal stát a pomalu ze sebe dostával, jak se mu to povedlo.
Všechno vlastně začalo už před několika lety.
Základ pro svou první, takříkajíc pokusnou hůlku našel při společné procházce, procházeli jsme tehdy i kolem lesíka a na jeho okraji pod jednou prastarou třešní našel klacík, který by se s trochou dobré vůle dal považovat za kouzelnou hůlku. Dost dlouho si s ním hrál a postupně si ho i upravil, aby hůlku víc připomínal. Ovšem po jedné z her mu jeho "kouzelná hůlka" po délce praskla, a tak ji založil k podobně postiženým hračkám.
Tím by to všechno mohlo skončit, ale krátce na to nás navštívil Bill s rodinou. James se v té době dozvěděl i další věci o hůlkách, především o jejich jádrech, a tak po chvilce váhání zkusil získat vlas víly.
Podařilo se mu získat hned několik, jenže netušil, jestli to byly vlasy Fleur a nebo jejich dětí. O způsobu, jakým vlasy získal, se příliš nešířil, ale myslím, že hřeben bylo to pravé místo.
Pokusy s hůlkou ovšem nic nepřinesly, tedy alespoň zpočátku. James postupně vyzkoušel všechny vlasy a až u toho posledního měl z hůlky jakoby podivný pocit. Bylo mu jasné, že prasklé dřevo kouzlo určitě nevydá, nevěřil lepidlu a po jednom vyprávění o zlomené hůlce, které slyšel od strýčka Rona, ani lepicí pásce.
Nakonec se mu to podařilo mojí vlastní hůlkou, kterou jsem nechal jen tak ležet na stole, poprvé v životě vyzkoušel kouzlo "Reparo" a k jeho velkému údivu fungovalo. Dřevo se scelilo a Fleuřin vlas zůstal uvnitř.
Přes to všechno ještě hůlka nechtěla fungovat, přesto ji neodložil a pokusil se ji dokončit, postupně ji vybrousil do hladka, a aby neklouzala, tak do širšího konce vyřezal několik vrypů. Pořád ji nosil s sebou a večer ji ukládal pod polštář. Jedné noci plné zvláštních snů se probudil s hůlkou v ruce, místnost byla trochu osvětlená, protože z konce hůlky odskakovaly červené jiskřičky.
Té noci se o hůlce dozvěděl i Albus, i jeho světlo probudilo, a od té doby na Jamese nepřestal naléhat, chtěl samozřejmě také vlastní hůlku.
Začali proto společně hledat strom, ze kterého pocházelo dřevo první hůlky, nebylo to ovšem až tak snadné, protože jsme je tehdy nechtěli pouštět ven na příliš dlouhou dobu. Nakonec se jim to ovšem podařilo a pokusili se získat nějaké dřevo, to jim ovšem znesnadnil kůrolez, který je od stromu celkem rychle zahnal.
Od té doby kluci začali probírat knihovnu a na tento zlom si s Ginny pamatujeme, protože je to nepřešlo ani později.
Po nedlouhém hledání se jim podařilo zjistit, že je zahnal kůrolez, a jak by mohli získat materiál na další hůlky, což se jim poté povedlo.
Hůř to alespoň z počátku vypadalo s dalšími jádry, vlasy víly, které měli k dispozici, byly evidentně Fleuřiných dcer, a tak se nedalo počítat, že by s nimi hůlky mohly fungovat.
Záchrana přišla až v podobě návštěvy v Bradavicích, měl jsem tehdy schůzku s profesorkou McGonagallovou a kluky jsem na nepříliš krátkou dobu nechal u Hagrida. Oni toho samozřejmě hned využili a získali od něj pěknou hrst žíní jednorožce a pár testrála.
Další práce trvaly poměrně dlouho, James nechtěl nic riskovat, a tak postupoval velice opatrně a materiál chystal na víc hůlek současně. Velkým problémem pro ně bylo to, že ani jeden z nich neměl nůž, a tak nezbylo než zkoušet dřevo opracovávat pomocí kouzel z první hůlky, James na to nepoužíval nějaké známé zaklínadlo, podle něj stačilo, když se pořádně soustředil a jiskřičky vycházející z hůlky se postaraly o ostatní. Stejným způsobem se mu podařilo rozloupnout budoucí hůlku na dvě poloviny, říkal, "úplně jsem cítil, jak dřevo kousek po kousku povoluje". Nakonec měl před sebou hromadu rozlouplých dřívek a společně začali hledat ty správné žíně. Nejdřív vyzkoušeli žíně testrála, ale ani jeden z nich nenašel onen podivný pocit, který signalizoval, že by z toho něco mohlo být. Přesto dvě žíně vložili do budoucích hůlek a začali probírat onu hrst žíní jednorožce. Albus sice nejdřív chtěl vybrat náhodou, ale James mu v tom zabránil, po chvilce hledání našel tři žíně, které vypadaly podobně, a ty vložil do hůlek. To samé udělal s dalšími dvěma žíněmi, vybíral je velice pečlivě, aby byly jiné než ty tři původní.
Nakonec před nimi leželo sedm hůlek, James na první z nich zkusil použít kouzlo Reparo, ale jeho původní hůlka neudělala vůbec nic. Po mnoha dalších marných pokusech mu nezbylo než zkusit spojovat dřevo pomocí jisker z původní hůlky, tento způsob kupodivu fungoval, ale byl až zoufale pomalý. Celé dva týdny trvalo, než se James mohl pustit do posledních tří hůlek. Protahování měla na svědomí Lily, která už něco tušila a snažila se celé věci přijít na kloub, nutnost skrývání to klukům pěkně ztížila.
Nakonec je ale stejně nachytala, zrovna když James dokončoval společné uzavírání posledních tří hůlek. Albus z toho měl takovou radost, že na chvíli zapomněl na svůj úkol a přestal hlídat. Nejdřív chtěla všechno říct nám, ale jen do chvíle, kdy jí James slíbil její vlastní hůlku. V tu chvíli jim zbývalo jen rozdělení hůlek, James a Albus si sice nejdřív zkusili vybrat hůlku, která by jim lépe seděla, ale kromě nejasného pocitu, který cítili u všech tří hůlek, neměli žádný důvod rozhodnout se pro některou z nich. Nakonec to vyřešila Lily, která o jedné prohlásila, že se jí líbí víc, a prostě si ji vzala. James s Albusem si pak chvilku předávali zbylé hůlky, než je Lily zastavila s tím, že teď už by jim měly sedět, že tyhle se k nim hodí.
James jí začal vysvětlovat, že hůlky se musí ještě dokončit, že by byl zázrak, kdyby se jim povedlo udělat víc než jen pár jiskřiček. Lily se ale zasmála a začala svou hůlkou mávat, její dráhu lemovaly spousty jiskřiček, které pomalu stoupaly ke stropu.
James s Albuse na to nevěřícně zírali a tak jim až za chvilku došlo, že jejich hůlky se jakoby chvějí, jako by to už taky chtěly zkusit. Takže přestali váhat a opravdu, jejich hůlky se probudily a přidaly svůj díl k neuvěřitelným souhvězdím u stropu pokoje.
V tomto místě se James trochu zarazil a pátravě se na nás díval, nejspíš se trochu bál, co mu na to všechno řekneme.
S Ginny jsme ovšem ještě byli v moc velkém šoku, než abychom to nějak probírali. Ginny to nakonec utnula tím, že šla chystat večeři, a naši malí kouzelníci párkrát mávli hůlkami. Asi chtěli zkusit, jestli je neokřiknu, jestli se jim nepokusím to zakázat.
Chvilku jsem se jen díval na roje červených jiskřiček kroužících u stropu a bylo mi trochu divně, nakonec jsem neodolal a se svou hůlkou jsem se přidal k dětem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira.Memory Caira.Memory | 28. července 2012 v 14:20 | Reagovat

Wow, tak to bylo zajímavé O.o Děti jsou asi ještě víc šikovnější než by od nich kdo čekal...

Hezká kapitola :-)

2 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 29. července 2012 v 1:43 | Reagovat

[1]:Díky :-)
Už jsem to někde říkal, ale opakování je matka moudrosti... Je to přeci jen nová generace pobertů. :-D Ještě jednou díky.

3 Rya Rya | 30. července 2012 v 22:02 | Reagovat

Nebezpeční potomci!

4 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 31. července 2012 v 2:46 | Reagovat

[3]: Díky za komentík.
Pořád lepší když jsou takhle nebezpeční potomci, ne? :-)

5 Eňa Eňa | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 17:22 | Reagovat

Nasmiala som sa... teda... to už teraz ľutujem profesorov, ktorí ich učia (resp. budú učiť) :-D :-D :-D Šikovné to deti... No, Harry... čo si si navaril, to si aj zjedz :-D :-D

6 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 0:33 | Reagovat

[5]: Díky.
Já vlastně taky :-) A to ještě... Vlastně nic, nemůžu přece vykecat další kapitoly. :-D

7 Erin Erin | E-mail | Web | 27. září 2012 v 11:41 | Reagovat

Ta poslední věta mě rozsekala na cucky, doslova! :-D
Vidím slavného Harryho, kouzelníka nejvyšších kvalit, který zachránil nespočty lidí na pomocí těch nejsložitějších kouzel a on teď... kouzlí jiskřičky :-D :-D
Prostě úžasné, dokonalé, klaním se Ti, vzdávám holt, smekám klobouk!

8 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 30. září 2012 v 1:57 | Reagovat

[7]: Díky. Děti jsou kouzelné samy o sobě (a někdy zase čarují, že se to skoro nedá vydržet...). A vím o čem mluvím, to mi věř.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama