"Tak už se nám ti naši lotři vracejí," řekla Ginny a tím mi naznačila další funkci začarovaného stolu. Kdoví, co všechno to ještě umí. Zatím co já jsem musel hledat nějaké to tričko, Ginny si prostě ze svetru udělala kraťoučké šaty, stačilo pár mávnutí hůlkou. S ničím dalším se ovšem nezatěžovala a tak mi dala další námět k úvahám, co budeme dělat večer.
Z těchto zajímavých úvah mě ovšem rychle vytrhla tím, že se sklonila nad stolem. V prvním okamžiku mi je sice spíš okořenila, protože díky kraťoučkým šatům se mi naskytl celkem zajímavý výhled. Naneštěstí jí to velice rychle došlo a pomocí hůlky si je prodloužila až někam ke kolenům, a pak mi naznačila, že na mapě se děje něco, u čeho bych neměl chybět.
Takže jsem si ty úvahy nechal na později a opřel jsem se o stůl vedle ní. Mapa byla stejná, jen se o něco přiblížila a nabízela bližší pohled na těsné okolí domu a zahrady. Děti už opravdu dorazily až k brance a ta se před Jamesem otevřela a nechala ho projít. V té chvíli mi to ještě nedošlo, ale když se branka opět zavřela, tak už mi to pořádně vrtalo hlavou. Najednou prošel i Albus a to už se na mě Ginny dívala s otázkou v očích: "Tak už ti to došlo?"
"Jak se u Merlina dostali dovnitř, branka se přece otevře jen na dotyk hůlky...?"
To už prošla i Lily a mně bylo jasné, že to vše není jen tak, to kouzlo chránící vstup je opravdu dobré, a teď ho nějak prolomily tři děti.
V myšlenkách jsem se vrátil do doby, než jsme se do domu nastěhovali, tehdy bylo přes živý plot skoro vidět a branka stála v kusu masivní zdi.
Ta zeď tam ovšem je pořád, jenže porostlá živým plotem a Neville mi při začarování plotu tvrdil, že pokud by ono kouzlo někdo násilím prorazil, tak zbytek té zdi v plotu přijde o poslední oporu, která mu brání v pádu před branku. Nechci si nějak fandit, ale takového detailu bych si snad všiml, tedy alespoň doufám.
Je mi jasné, že teď mě čeká chvilka nepříliš příjemného zjišťování, co se vlastně stalo. Děti zatím nic netuší, jako by nám chtěly poskytnout čas, prohánějí se kolem domu na košťatech. V první chvíli mi trochu zatrnulo, ale hned mi došlo, že jejich košťata stála opřená o zeď při mém návratu domů. Alespoň, že nelétají na košťatech před mudly.
Ginny mě při mých úvahách pozoruje a z jejího výrazu je mi jasné, že uvažuje podobně.
"Docela by mě zajímalo, kde k té hůlce přišli," říká nakonec, "i když teď to vypadá, že hůlku mají všichni. S jednou hůlkou by takhle neprošli, vždyť ta branka se za každým zavřela."
"Přesně tak, musí to být tři hůlky, a to už opravdu nechápu. Jednu bych možná pochopil, mohli ji někde najít. Vím, že to zní trochu divně, ale děti šmejdí všude, a kdo ví, na co mohly narazit. Ale tři hůlky, ne tomu nevěřím, to musí mít jiné vysvětlení."
Už jsem na ně chtěl zavolat, ale o chvilku mě předešli. Zbyly mi jen poslední okamžiky k rozmyšlení toho, co jim vlastně chci říct.
Trochu mě v tom ruší Ginny, která si ještě na poslední chvíli upravuje šaty, v jeden okamžik na sobě opět má svetr, který se znovu mění v šaty, podle mumlání bych usuzoval, že v té rychlosti udělala menší chybičku.
Naštěstí to stihla, James už otevírá dveře, za ním vchází Lily a Albus. Dívají se na nás trochu s údivem, Ginny tohle dobou obvykle chystá večeři a já na ně taky běžně nečekám za dveřmi. Trochu mě zaujme Lily, jako by ještě na poslední chvíli něco schovávala či urovnávala v kapse.
Po chvilce uvažování říkám: "Ahoj, jsem opravdu rád, že vás tu mám takhle pohromadě, chtěl bych s vámi totiž něco probrat."
Tohle je asi zarazilo ještě víc a nejdřív se vzpamatoval James, "A je to důležité, my jsme totiž ještě někam chtěli jít...", ale při pohledu na výraz, který má Ginny, se radši odmlčel.
"Může mi někdo z vás objasnit, jak se vám podařilo projít brankou na zahradu? A prosím, pohádky si nechte na jindy, všichni víte, jak se tou brankou dá projít, a taky co je k tomu potřeba." Podle pohybů oči je mi jasné, že mezi nimi probíhá domluva beze slov, zatím je ještě nechávám, až Lily a Albus lehce přikývnou. James vytahuje z kapsy hůlku a oba sourozenci ho následují. Beru si ty tři hůlky do ruky a pečlivě je prohlížím, všechny jsou asi deset palců dlouhé, zakulacené na obou koncích. Úchopová strana nese několik vrypů, podle počtu soudím, že si hůlku každý z nich označil podle věku.
Tyhle hůlky určitě nikde nenašli, jejich povrch tvoří nijak neupravené, pouze obroušené dřevo a je to na nich znát. Ginny nejspíš došla ke stejnému závěru, "Kdo vám ty hůlky vyrobil? Nebo... nebo to vy sami?" Taky mě ta možnost napadla, ale vlastně jsem tomu sám nemohl uvěřit, ale James lehce přikyvuje a tak stvrzuje Ginninu domněnku.













Sami si vyrobili hůlky? Páni... Upřímně, trochu mě to všechno děsí a to je příběh teprve na začátku...