Dala jsem delší odmlku, abyste to neměli tak za sebou. Važte si téhle kapitoly, je skoro poslední, co mám! A komentujte:)
12. kapitola - Děsivé dějiny čar a kouzel
Sourozenci Potterovi strávili i zbytek Vánočních prázdnin v Doupěti, za což byl především Harry velmi vděčný.
Kdyby měl být upřímný, nebylo to tak úplně kvůli Ronovi, jako spíš kvůli možnosti být s Ginny.
I když musel přiznat, že skrývat jejich vztah v domě, plném dalších deseti lidí nebylo zrovna jednoduché. A to nemluvě o tom, že se musel vyhýbat hlavně svému nejlepšímu kamarádovi, který neustále nadával na Hermionu a Jaspera Blacka.
Brzy mu začaly docházet výmluvy, a tak se rychle začal těšit na návrat do Bradavic, kde budou mít s Ginny více možností, jak se tajně scházet.
Samozřejmě nastal i další problém. A to ten, že ani jeden pořádně nevěděl, jak se chovat v přítomnosti ostatních, aby nevypadali podezřele.
Nakonec to vyřešili tím, že se sobě vyhýbali a scházeli se pouze tajně, nejlépe ve chvílích, kdy už ostatní spali.
Sirius mezitím stále chodil do práce, přestože neustále nadával na vedení bystrozorů, které mu připadalo pomalé a nerozhodné.
Mezitím měl ještě nějaké služby v Fénixově řádu - a tentokrát opravdové a ne pouze výmluvy, jak zamaskovat rande s tajemnou neznámou kráskou - přesto se však pokoušel v Doupěti každý den alespoň na chvíli zastavit.
Hermiona s Jasperem mezitím odjeli do Blackova malého bytu v Londýně.
Oba plánovali navštívit starý dům, patřící Siriusově rodině na Grimauldově náměstí.
Tuhle misi jim Harry rozhodně nezáviděl - už dvakrát tam byl a představa opětovného shlédnutí skřítčích hlav a dalších odporných věcí, nemluvě o ječícím portrétu paní Blackové, ho rozhodně nijak nenadchla - přesto by však rád věděl, co tam najdou. Jestli vůbec něco.
Na to všechno si ale musel počkat až do Bradavic.
A když se dalo tohle všechno dohromady, zjistil, že se vlastně na návrat do školy upřímně těší.
***
Když po týdnu opět seděl ve společenské místnosti Nebelvíru, doufal, že se Ron přes prázdniny alespoň trochu uklidnil.
To se však spletl.
Jakmile totiž Hermiona prolezla skrytými dveřmi dovnitř, bez jakéhokoliv slova se zvedl, a odkráčel hrdě přes celou místnost k chlapeckým ložnicím.
Grangerová jen zakoulela očima, ale novinka, kterou nesla, byla nejspíš natolik horká, že neměla náladu to nějak komentovat.
Posadila se vedle Harryho a se zvláštním zářením v očích spustila: "Skoro celé prázdniny jsme s Jasperem hledali ve starém sídle Blacků. A našli jsme je. Našli jsme ty zbylé deníky. A páni… Udělali jsme opravdu kus práce," vydechla nadšeně.
Pak pokračovala.
"V každém případě jsme odtamtud odnesli i nějaké knihy, které nám pomohli při rozluštění těch zápisků - samozřejmě jsme je museli nechat v Jasperově bytě, protože kdyby nás s nimi ve škole chytili, měli bychom z toho problém. Jsou plné černé magie. Ale to, co jsme objevili... Nečekal bys, o co se jedná. Je to…Hrozné. Opravdu děsivé. Však uvidíš sám. Pojď. Máme se sejít s Jasperem v knihovně. Všechno ti tam vysvětlíme. Máš teď čas, že ano?"
Harry měl chuť říct, že ne.
Přece jenom se měl za necelé tři hodiny tajně sejít s Ginny a pokračovat v tam, kde včera skončili.
Ale Hermionino nadšení a zvědavost byly silnější.
A tak neodolal a jen se tajně modlil, aby to všechno stihl.
***
Jasper Black seděl tiše v zadní části knihovny a zaujatě si projížděl všechny poznámky, které se mu podařilo s Hermionou sepsat.
Vzhlédl, až když zaslechl dvoje kroky.
"Nazdar, Harry."
Čekal, že Weasley nepřijde.
"Ahoj , Jaspere. Hermiona říkala, že se vám konečně podařilo něco objevit," začal Potter.
"Ne jenom něco. Objevili jsme téměř všechno. Podle mého otce Pán zla toužil pouze po dvou věcech. Nesmrtelnosti a absolutní mocí nad ostatními. Jestli je Voldemort nesmrtelný… O tom pochybuji. Smrt můžeš pouze oddálit. Třeba i na několik staletí. Ale nikdo se jí úplně nevyhne. Ale absolutní moc nad vším živým? Myslel jsem si, že to není možné. Pak jsem však s hrůzou zjistil, že ano. Kdysi dávno, kdy všichni kouzelníci experimentovali a vytvořili přístroje a lektvary, o jejichž účelu raději nechci vědět - některé jsou stále schovány na odboru záhad, jiné raději úplně zničeny - vynalezla skupinka čarodějů předmět, který ti pomůže získat moc, nad kýmkoliv chceš. Jakmile ho použiješ, můžeš ovládat celý svět. Můžeš rozhodovat o tom, co kdo udělá, co si kdo bude myslet, jak se kdo bude cítit. Pouhá tvoje myšlenka ti bude stačit k tomu, abys někoho připravil o život, jinému způsobil neskutečná muka. Ten předmět ještě nikdy nebyl použit. K jeho aktivaci je zapotřebí hrůzných činů. A především hrůzných myšlenek. Byl proto raději ukryt. Protože zničen být nemohl. Čarodějové ho někdy v jedenáctém století ukryli do tehdejšího centra kouzelného vědění. Do pevnosti zvané Narmorien. Ta byla skoro stejně děsivá, jako tento předmět. Ukrývalo se v ní tolik moci a nebezpečí, že byla o dvě staletí později raději zničena. Nikdo přesně neví, kde stála. A kde se tudíž nachází její trosky. Spekuluje se, že někde na severu Británie. V podzemních kobkách by však, podle legendy, měl být stále střežen onen předmět."
Harry poslouchal s otevřenými ústy.
"Takže ty si myslíš, že Voldemort tento předmět našel a použil?" zeptal se zděšeně.
Black zavrtěl hlavou.
"Kdyby se tak stalo, už by nebyl žádný odpor, vůči Pánovi zla. Spíš se ho stále pokouší najít. A jsem si jist, že taky najde. Samozřejmě největší překážkou pro něj nejspíš bude najít samotnou pevnost Narmorien. Nejsou dochovány žádné zápisky o tom, kde by mohla ležet. Ovšem jsem si celkem dobře jist, že to už se mu povedlo. Ještě předtím, něž mě moje rodina odkopla, zaslechl jsem od Bellatrix, že její pán plánuje jakousi tajnou výpravu, na kterou jej má doprovázet."
"To znamená, že máme málo času, abychom ho zastavili," vyhrkl Harry.
"Pána zla nezastavíš. Pokud ten předmět bude chtít najít, tak to udělá. Jediné, co můžeme udělat, je najít něco, co zmírní škody. Nebo je úplně vyvrátí. Něco, co by mohlo zastavit tu ničivou sílu, která z onoho předmětu vychází. To měl právě můj otec v plánu. Byl však zabit dřív, než mohl své studie dokončit. Dal mi ovšem vodítko. Začátek, kterého se můžu chytit a díky kterému můžu objevit způsob, jak pánovi zla zabránit ovládnout celý svět."
***
Harry odcházel z knihovny se smíšenými pocity.
Představa zrůdného předmětu, jenž dává svému pánovi moc, nad vším živým, ho děsila.
A nedokázal si představit, jak dokáže Jasper najít způsob, kterým by tuto pohromu zastavil.
Měl - li ještě vůbec čas.
Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než Pán Zla bude schopen ten předmět použít.
Black ho ujistil, že i kdyby už dávno našel onu pevnost, ještě by se musel Voldemort nějak dostat do kobek v podzemí, které jsou evidentně střeženy nejrůznějšími obrannými kouzly, které ani ti nejlepší čarodějové nezvládnou porazit.
On však nepochyboval, že Voldemort to dokáže.
A pak tady byla samotná aktivace předmětu, která trvá hodně dlouho.
Black si nebyl úplně jistý, co všechno je k tomu zapotřebí, přesto věděl, že jednoduché to zrovna není.
Ale kam až se Voldemort dostal? Kolik času jim zbývá? To nikdo nevěděl.
"Dobrý večer, Pottere."
Známý hlas ho vyvedl z jeho vlastních myšlenek.
"Večerní procházka nebo povinnosti prefekta?" zeptala se Abigail.
Pohlédl do její krásné tváře.
Proč měl pocit, že ho cestou z knihovny až sem sledovala?
"Přejete si něco?" zeptal se, co nejvíc mile to šlo.
Zavrtěla hlavou.
"Nic. Jen mě zajímalo, jestli jste neviděl jednoho vašeho spolužáka. Jaspera Blacka. Znáte ho, že ano? Je to synovec vašeho kmotřence."
Výraz v jejím obličeji se mu nelíbil.
"Proč ho chcete najít?" zeptal se ostře.
Slečna Motgomerry pokrčila rameny.
"No nic, pane Pottere. Zatím vám přeji dobrou noc," zašvitořila, otočil a se na jehlovém podpatku a odešla.
Harry se za ní ještě chvíli díval.
Byl odhodlán zjistit, co je zač.
Ale první musel varovat Blacka. Byl si jist, že tohle nevěstí nic dobrého.
***
Elizabeth tiše zaklela a schovala se za roh.
Kolem prošel Filch a tvářil se obzvlášť nevrle.
Bylo těsně po půlnoci a toulat se bradavickými chodbami nebylo zrovna lehké, když neměla k dispozici neviditelný plášť a Pobertův plánek.
Ale co se dalo dělat.
Její bratr po návratu z Doupěte měl obě tyto věci neustále u sebe, a zdálo se, že je taky používá.
Jen se tiše modlila, aby to nebyl právě on, kdo ji nakonec nachytá. Nedokázala si představit, jak by vysvětlila, že se tajně stýká s Dracem Malfoyem.
Přestože šlo pouze o kamarádský vztah.
A teď. Když byl Draco nucen…
"Liz? Jsi to ty?" ozval se tichý hlas.
Opatrně za sebou zavřela dveře jedné prázdné učebny a pohlédla na svého kamaráda, který byl sice v obličeji stále bledý, ale od minula se mu na tváři objevil rozhodný výraz.
Malfoy si k sobě Potterovou přitáhl a dlouze ji objal.
"Jak jsi na tom?" zeptala se ho opatrně, když se společně posadili na jednu z lavic.
"Nevím. Divně. Pořád mám strach z toho, co po mě Pán zla bude chtít. Teď jsem v bezpečí tady. Ale jakmile budu mimo Bradavice, všechno se změní. Ale měla jsi pravdu. Nikdo si mě nemůže přivlastnit. Nevím, jak bych to všechno bez tebe zvládl, Lizzie," přiznal.
Eliz se usmála.
"Rádo se stalo. Já jsem hlavně ráda, že jsi všechno nevzdal."
"Šíleně to bolí," zasmál se trochu hořce Draco a ukázal na předloktí, které měl zahalené košilí.
Chytila ho za ruce.
"Zvládneme to. Všechno to zvládneme. A jednoho dne tě z toho všeho osvobodíme, ano?" řekla konejšivě.
Draco se usmál a přikývl.
"Máš pravdu. Já mu nebudu dělat otroka. Právě naopak, Lizzie. Vyhrožovali mé rodině. Mé rodině, která jim sloužila. Bellatrix málem zabila svou vlastní sestru jenom proto, že měla strach o svého syna. Tohle není normální svět. A já teď mám možnost udělat něco, čím můžu pomoci tohle zastavit. Dali mi do rukou mocnou zbraň. A ani o tom neví. Myslí si, že mohou ovládnout každého. Ale v tom se spletli. A já jim to jednoho dne dokážu."













No, tak to jsem zvědavá, co je ta mocná zbraň... Taky by mě celkem zajímala ta děsivá profesorka...
Draco s Lizzie jsou naprosto úžasní ^^
Skvělé, těším se na další kapitolu