close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






11. kapitola - Sladké tajemství

26. července 2012 v 16:48 | Kate |  Druhá generace Pobertů
Jo, já vím, tehle týden tu přibývají jen samé povídky, ale tak co nadělám, no, že se to tak hezky sešlo:) Užijte si další kapitolu DGP:)


11. kapitola - Sladké tajemství

Ve vzduchu poletovala blikající světýlka.
Harry se rozhlédl po přeplněném pokoji. Bylo tak nějak tradicí, že u Weasleyových se na Štědrý večer scházeli přátelé a známí.
Možná to bylo dáno tou zvláštní semknutostí, kterou poskytoval Fénixův řád, možná jen tím, že jeden nikdy nevěděl, co bude zítra, a tak si chtěl každý užít co nejvíce chvil v přítomnosti těch, na kterých mu záleželo.
Přes to všechno však Doupě ještě nikdy nezažilo takovouto společnost.
V jednom rohu místnosti postával pan Weasley a Remus Lupin.
Oba se o něčem zaníceně bavili s Jasperem Blackem.
Harry přemýšlel, jestli chce Black junior vstoupit také do Řádu, nebo se snaží zjistit něco víc o svém otci Regulusovi, aby mohl pokročit v rozluštění jeho deníků.
Hermiona si zatím povídala s Tonksovou, která od svatby s Remusem jen zářila štěstím.
Elizabeth sledovala s obdivem Freda a George, kteří jí hrdě předváděli své nové vynálezy.
Nejstarší z bratrů Weasleyouvých - Bill - seděl na pohovce se svou snoubenkou Fleur.
A Ron nevraživým pohledem zíral na Hermionu.
"Tak já budu muset jít. Vrátím se co nejdřív," řekl okázale Sirius a zvedl se k odchodu.
"Myslel jsem, že jsi dostal v Řádu na Vánoce volno," neodpustil si tiché rýpnutí Harry, který si správně vysvětlil kmotrovo chování.
Tichošlápek se zatvářil provinile.
"Věci se trochu změnily," vysoukal ze sebe.
"Chápu," prohlásil Harry a zakřenil se.
"Tak si to dneska užij."
Black na něj mrkl, rozloučil se s ostatními, a byl pryč.
Harry se pousmál.
Napadlo ho, co by na to řekl jeho otec.
Jak by se asi Jamse zachoval, kdyby zjistil, že Sirius odešel z oslavy jenom proto, aby mohl jít na rande s nějakou holkou.
Byl si jistý, že by mu to Dvanácterák v žádném případě nevyčítal.
Právě naopak.
Ale rozhodně by si neodpustil nějakou tu poznámku, a pak by určitě vyzvídal tak dlouho, dokud by mu jeho nejlepší kamarád všechno nevyklopil.
Při této až překvapivě živé vzpomínce se mu stáhlo hrdlo.
Bylo s podivem, že už tomu bylo víc jak půl roku.
Někdy měl pocit, jako by to bylo včera, co stál tváří v tvář Voldemortovi a sledoval, jak zelené světlo…
"Jsi v pořádku?"
Drobná dlaň ho jemně chytila za rameno.
Otočil se, aby pohlédl do hřejivě hnědých očí.
Lehce se pousmál a přikývl.
Promluvit nebyl schopen, protože měl strach, že by mu jeho hlas vypověděl službu.
A pak si uvědomil, že je to poprvé od té léta, co se octl sám v přítomnosti Ginny Weasleyové.
Ona si nejspíš uvědomila to samé, protože sklopila pohled, lehce zrudla a vydala se po schodech nahoru.
Harry se ještě chvíli za ní díval a hlavou mu probleskla vzpomínka na léto.
Konkrétně na svatbu Remuse a Tonksové.
…….
Byla to polovina prázdnin, a v Doupěti se slavila svatba Remuse Lupina a Dory Tonksové.
Právě toho dne si Harry uvědomil, že nemá smysl po zbytek života jenom nečinně sedět a přemýšlet, co by bylo, kdyby.
Poslouchal proslov Náměsíčníka, při kterém si uvědomil, že ať se stane cokoliv, jsou na světě věci, pro které stojí za to žít.
A ty mu nikdo nevezme.
V té chvíli - poprvé po dlouhé době - se konečně usmál.
Pravým a nefalšovaným úsměvem, který mu na malý okamžik rozzářil celou tvář.
"Páni. To je první úsměv, který jsem na tobě za poslední dobu viděla," uslyšel hlas Ginny Weasleyové.
"Jednou to muselo přijít," pokrčil rameny.
"To jsem ráda," podotkla a pohladila ho jemně po tváři.
Harry ji chytil za ruku a vtáhl na taneční parket.
Zvonivě se rozesmála.
I u ní to byl první projev radosti, za posledních několik týdnů.
Pohlédl jí do bledé tváře a vzpomněl si, že i ona si nedávno prošla opravdovou hrůzou a jen o vlásek unikla smrti.
Stále na ní byly vidět známky vyčerpání a únavy, to však nedokázalo zatemnit její neskutečnou krásu.
Pozoroval, jak se ohnivé vlasy lesknou v zapadajícím slunci, a najednou nedokázal myslet na nic jiného, než jen na ni.
Ještě nikdy v životě si neuvědomil, jak moc je nádherná.
Vždycky v ní viděl jen Ronovu mladší sestřičku.
Tu malou nesmělou holku.
Ale teď už bylo všechno jinak.
Píseň dohrála, a Harry s Ginny pomalu odkráčeli z tanečního parketu.
Posadili se na louce za domem, dál od ostatních, tak, aby je nikdo neviděl, ale oni mohli vidět je.
Seděli v trávě - suché od stále pražícího slunce - a mlčky pozorovali nevěstu a ženicha, zářící štěstím.
Pak se setmělo.
Najednou se jejich prsty propletly.
A než si Harry stačil uvědomit, co vlastně dělá, dlouze Ginny políbil.
Nebránila se. Naopak.
Ještě dlouho do noci seděli na tom stejném místě, a nevnímali okolní svět.
…..
Druhý den se domluvili, že o tom večeru nikomu neřeknou. Budou se dál chovat, jako by se nic nestalo.
Ale kdyby měl být Harry upřímný, musel by přiznat, že on sám to nedokáže.
Stále na Ginny myslel, a kdykoliv se ocitl v její blízkosti, nemohl z ní spustit oči.
Pokoušel se jí celý školní rok vyhýbat. Což nebylo zas tak složité. I ona totiž se totiž neustále snažila uniknout jeho přítomnosti.
A on nevěděl, proč tomu tak je.
Neustále si lámal hlavu nad tím, co k ní vlastně cítí. A co ona cítí k němu.
Chvíli nerozhodně postával u paty schodiště.
A pak se konečně rozhodl.
***
Severus Snape seděl ve vysokém křesle v hlavním sále okázalého domu viktoriánského stylu.
Pro jakéhokoliv jiného návštěvníka by to zde působilo až hrůzostrašným dojmem, on sám však pouze stěží věnoval pozornost svému okolí.
Už několikátý měsíc byl zalezlý tady - v opuštěném domě jakési dávno vymřelé kouzelnické rodiny - a spolu s Bellatrix Lestrangeovou a samotným Pánem Zla pátral po tajemném artefaktu, který se měl v zdejším okolí nacházet.
V zimních dnech, jako byl tento - kdy vítr skučel a narážel do vysokých oken a jediným zdrojem tepla byl krb, který jen stěží dokázal zahřát prostorný dům - si přál být zpátky ve svém venkovském sídle nedaleko Londýna.
Přestože to znamenalo opět spadnout pod pátravý pohled jeho manželky.
Už před odjezdem měl pocit, že před ním Evelyn něco urývá. A obával se, že ví, co to je.
Evelyn Snapeová byla vždy hrdá na to, že její manžel je vysoce postavený Smrtijed. Jeden z mála oblíbenců Pána Zla.
Bylo snad možné, aby přišla na to, že se Severus stal pouze špehem? Že zradil svého pána a tajně donáší informace přímo Brumbálovi?
On sám si byl jist, že bylo. A obával se toho, co všechno by mohla Evelyn zjistit.
A předat Smrtijedům.
"Užij si to tady," utrousila ledově Bellatrix, procházející kolem něj.
Lestrangeová měla na pár dnů, společně s Lordem Voldemortem, opustit tuto nehostinnou oblast, a vrátit se do sídla rodiny Malfoyů.
To však pouze proto, že mladý Draco se konečně rozhoupal k tomu, přidat se do řad Smrtijedů.
Snape toto rozhodnutí považoval za pošetilé. V hloubi duše však věděl, že Malfoy junior neměl jinou možnost.
Pokud nechtěl přijít o život svůj i své matky.
"Doufáš, že tím tvoje rodina získá zpátky ztracenou čest, o kterou vás připravil mladý Black?" zeptal se Severus jízlivě.
Bellatrix se prudce otočila.
"Neopovažuj se znovu vyslovit jméno toho špinavého krvezrádce," zasyčela.
"A naše rodina žádnou čest neztratila. Jsme hodni pozornosti Pána zla. Má dlouhodobá oddaná služba překryla činy toho spratka. Draco si zaslouží dál šířit náš odkaz," prohlásila hrdě.
"Obávám se, že ten malý usmrkanec ani neví, do čeho jde. A pokud je stejný, jako jeho otec - náš drahý Lucius - tak bych si moc velké naděje se šířením vašeho odkazu nedělal. Zbaběle zdrhne, jakmile se objeví nějaká nepříjemnost," ušklíbl se Snape.
Zasáhl do černého.
Bellatrix se rozezleně otočila a uraženě vykráčela ze dveří.
Ozvalo se tiché prásknutí, oznamující, že se přemýstila pryč. Nedlouho po ni zmizel i Pán Zla.
A Severus tak zůstal o samotě.
***
Harry našel sedět Ginny na schodech mezi třetím a čtvrtým patrem. Opatrně si k ní přisedl.
Zvědavě zvedla hlavu a pohlédla na něj.
"Děje se něco?" zeptala se a pokusila se vyhnout jeho očím.
Prsty jí zvedl bradu tak, aby na sebe mohli hledět zpříma.
"To, co se stalo v létě… Vím, že jsme si slíbili, že na to zapomeneme a budeme se chovat, jako by se nic nestalo. Ale já nemůžu. Pořád na tebe myslím. Vím, že to teď zní hloupě, ale…"
Větu nedořekl.
Ginny ho dlouze políbila.
Opět se mu v hlavě vyrojily všechny krásné vzpomínky na onen letní večer.
Úplně ho pohltily a svět kolem přestal existovat.
Věděl, že to bude ještě hodně složité.
Ale nechtěl se toho všeho vzdát.
A cítil, že Ginny taky ne.
Nikdo se to nemusel dozvědět. Nikomu to nemuseli říct.
Hermiona, Ron…
Byly věci, o kterých by jim nedokázal lhát. Ale tohle k nim rozhodně nepatřilo.
Tato chvíle patřila jen Harrymu a Ginny.
Bylo to jejich sladkým tajemstvím.
***
Venku se zvedl prudký vítr.
Draco Malfoy stál ve svém sídle, v kruhu těch nejvýznamnějších Smrtijedů.
A v jejich středu se tyčil samotný Lord Voldemort.
Hlava se mu točila a dělalo se mu zle.
Pravé předloktí mu nepěkně krvácelo a pomalu se na něm objevovalo Znamení zla.
Za sebou slyšel, jak jeho matka pláče.
Na rozdíl od její sestry Bellatrix, která se dmula pýchou, že tak mladý člen její rodiny už dostal tu čest, a mohl se stát jedním z nich.
Ostatní Smrtijedi - jeho strýc Rodolphus Lestrange s bratrem Rabastanem, Avery, Mulciber, Nott, Rookwood, sourozenci Cayrrowovi, Dolohov… Ti všichni na něj hleděli s nově nabytou úctou.
Jemu se však z nich dělalo nanic.
Pak všechno skončilo.
Na jeho předloktí se skvělo černé Znamení zla.
Už nebylo cesty zpět.
Zhluboka se nadechl.
A pak se mu před očima objevila tvář jediného člověka, kterého by teď potřeboval.
A slova, jež nedávno slyšel.
Ne.
On se nezmění.
Náhle mu celé toto společenství připadalo ještě zvrácenější, než kdy dřív.
On však věděl, že do něj nepatří.
Nezáleží na nějakém cejchu.
Záleží na tom, co je v něm.
Nedovolí, aby ho něco změnilo. Pouze on sám je svým pánem.
Lord Voldemort právě získal nového nepřítele.
Ve svých vlastních řadách.
A nezáleželo na tom, že Pán zla byl výborný nitrozpytec.
Tohle všechno se odehrávalo v Dracově srdci.
A tam Voldemort neviděl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | Web | 26. července 2012 v 17:47 | Reagovat

Grr. Já čekala, že se dozvíme, kdo byla ta záhadná žena a ono nic. Ty momenty Ginny s Harrym byly krásně popsané. A myšlenky Draca... Zase uchvatná kapitola, jako vždycky :-)

2 Caira.Memory Caira.Memory | 27. července 2012 v 10:45 | Reagovat

Harry a Ginny, to bylo tak úžasně milé a romantické...
Chudák Draco, musí to pro něj být těžké, no, aspoň že má tu malou dušinku, která mu doufejme ukáže správný směr :)

Skvělá kapitola :-D

3 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 28. července 2012 v 0:08 | Reagovat

Krásný závěr. Ten byl opravdu nejhezčí... :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama