24. června 2012 v 17:12 | Etherian, překlad Ajka
|
Oslavujte mě, konečně po...3 měsících? To jako vážně? Já jsem hrozná! Ale co, další kapitola, resp. druhá půlka sedmé kapitoly je dopřeložená a vy si ji teď můžete vychutnat. Snažila jsem se, aby tam těch chyb bylo co nejmíň, tak mě nekamenujte!!:D a KOMENTUJTE PROSÍÍÍÍM:)
V předchozí kapitole: Severus se rozhodl navštívit paní Figgovou v Zobí ulici a zjistit, co ví o Harryho životě u Dursleyových. Malfoyovi se stali "sponzory" Hermiony a zastupují tak její mudlovské rodiče v kouzelnickém světě. V závěru kapitoly se Brumbál rozhodl vést s Harrym menší konverzaci, kterou započal větou: "Slyšel jsi někdy příběh o Kameni mudrců?"
28. září 1991 - Sobota pokr.
Harry se naučil od svých příbuzných a od všech dalších, se kterými se setkal, jak v lidech číst. Ať už se jednalo o výraz jejich očí, řeč těla nebo drobné záškuby a tiky, kterých by si většina lidí nevšímala. Harry však věděl, co všechny znamenají. Nemohl jinak, než se to naučit. I když to byli jeho příbuzní, kteří mu nejvíc ubližovali a kteří ho tak naučili nejvíc těchto dovedností, brzy po nástupu na základní školu se svým bratrancem zjistil, že by si měl všímat i ostatních.
Venku bylo příliš mnoho lidí, kteří mu chtěli ublížit.
Albus Brumbál vypadal jako milý stařeček. Trochu mu připomínal obrázky Merlina z některých Dudleyho knih. Harry ale věděl, že tím ve skutečnosti nebyl. Přestal mu věřit hned, jak se s ním setkal tehdy na ošetřovně poté, co ho jeho profesor zachránil.
Stejně jako tehdy na ošetřovně, i teď na něj Brumbál zkoumavě hleděl a čekal na jeho reakci na otázku: Slyšel jsi někdy příběh o Kameni mudrců? Harry zamrkal a poté potřásl hlavou, když znovu ucítil to hrozné svědění. S ním se vrátila i bolest hlavy, která předtím pomalu ustoupila. Uvnitř sebe Harry tušil, že je něco špatně. Tenhle příjemný, milý, okouzlující starý pán nějak způsoboval jeho bolest hlavy. Donutil své oči dívat se Brumbálovi přes rameno na portréty bývalých ředitelů a ředitelek.
"Pak mi tedy dovol ti ho převyprávět," řekl ředitel a donutil Harryho odtrhnout pohled od portrétů tím, že ho vzal jemně za bradu.
Harry dělal, co mohl, aby se pod ředitelovým dotekem neotřásl. Řediteli hrály v očích veselé ohníčky během toho, co vyprávěl příběh o úžasném alchymistovi, nicméně tyto ohníčky měly ostré hrany, díky kterým se Harry cítil po Brumbálovým pohledem nepohodlně.
Dávej pozor! Káral se Harry v duchu. Kolikrát nedával pozor, když na něj teta a strýc křičeli, a jenom tím vše zhoršil? Upřímně, nějaký pitomý alchymista ho nezajímal, ale protože neměl jinou možnost než poslouchat, učinil tak.
Brumbál pokračoval ve vyprávění a vysvětlil, že tento alchymista stvořil zázračný kámen, který dá každému, kdo jej uvaří ve správném lektvaru, prodloužený život. Tento alchymista, tento úžasný kouzelník, přestal stárnout a žil již více jak šest set let.
Nemožné, pomyslel si Harry. Ale byl kouzelník. Navštěvoval školu, kde všechny portréty mluvily a hýbaly se, kde se duchové proháněly po Velké síni, kde tě honila oživlá brnění a kde se v zakázaných chodbách skrývali za dveřmi tříhlaví psi. Jako v Alence v říši divů. Už si zvykl uvěřit před snídaní nejméně třem neuvěřitelným věcem.
Harry najednou udělal tu chybu, že se nepohodlně zavrtěl na židli a vrhl pohled na zavřené dveře. Když svůj pohled stočil zpět na profesora Brumbála, ty děsivé, ostré hrany byly zpět a zářily v ředitelových bledě modrých očích. Svědění se vrátilo a s ním tak krutá bolest, že kdyby neměl Harry prázdný žaludek, pozvracel by se.
Tak jak byl vystrašený, schoval všechen svůj strach do kartonové krabice, zavřel ji a spolu s desítkami dalších krabic ji strčil do přístěnku. Zamrkal a bolest polevila, nicméně ostré plamínky z ředitelových očí nezmizely.
Černý pane, prosím, pomozte mi! skuhral uvnitř Harryho malý, bezmocný chlapec.
NCNCNCNCNC
Lucius nesledoval, jak skřítek Niccy vedl Narcisu, jeho syna a Grangerovic holku do věže pro návštěvníky. Potřeboval najít Snapea a věděl jen o jediném místě, kde by ho mohl najít: ve sklepení.
Leckdo by si pomyslel, že Lucius Malfoy by z žádného důvodu neběžel, a možná ještě dodali, že tak pravděpodobně za celý život neučinil. Lucius by se nad tímto prohlášením povýšeně ušklíbl a řekl by, že dospělý člověk má spoustu důvodů, proč utíkat.
Nejprve ho jeho dlouhé nohy donesly přes klikaté chodby do sklepení k zmijozelské koleji a poté kolem portrétu Salazara Zmijozela a o pár stop dál ke Snapeově kabinetu. Zastavil se, plynule oddechoval a zaklepal na těžké dubové dveře. Byly zamčené a zevnitř se neozvala žádná odpověď. Lucius zaklel.
"Severusi!" vyštěkl.
NCNCNCNCNC
Snape se zrovna přemístil z Prasinek letaxem do svých soukromých komnat po návštěvně paní Figgové. Chystal se na oběd s Malfoyovými do věže pro návštěvy, a tak se vydal rovnou do koupelny, aby se opláchl a převlékl do svého oblíbeného černého hábitu.
S bosýma nohama a v čistých kalhotách stál u umyvadla a díval se na sebe do zrcadla.
Brumbál se nikdy nepřišel na chlapce podívat.
Šplíchl si studenou vodu do obličeje, ale to sotva pomohlo uklidnit jeho utrápené myšlenky.
Brumbál hodlá chlapce poslat zpět.
"Proč?" zeptal se svého odrazu a byl rád, že jeho zrcadlo není jedno z těch nesnesitelných, která odpovídala nazpět.
Nikdy jsem nevěděl, kde je. Nikdy jsem se Brumbála nezeptal, kam Harryho odložil. Vzal bych si chlapce k sobě, kdybych věděl, že jedinou další alternativou by byla Petunie?
Tahle otázka zanechala Snape chladným. Vskutku. Opravdu by k sobě vzal Potterova spratka?
Během těchto myšlenek si čistil zuby a vztekle plival pastu do umyvadla. Vypláchl si ústa a odložil kartáček.
Bylo zbytečné klást si takovouhle otázku. Potom, co byl chycen, se mu zdálo, jako by se pár vteřin nato ocitl v Azkabanu. Snape neměl přístup k dědictví Princeů, protože ministerstvu přišlo vhodné zmrazit jeho majetek, a ani neměl dostatečné jmění jako Lucius, aby se vyhnul tomu proklatému místu. Ach, Brumbál ho přišel "zachránit", ale až o tři měsíce později.
Ředitel ho do vězení nikdy nepřišel navštívit. Vzali mu hábit, stráže ho často bili a měl ty nejhorší noční můry, protože mozkomorové se krmili na každé špetce štěstí, které kdy měl.
A jaké úžasné důkazy přednesl Brumbál na jeho slyšení před Starostolcem? Své slovo. A svou vzpomínku na Snapeovu lítost, slzy a slib, že bude špehovat Pána zla a jeho smrtijedy…ne pro stranu světla, ale pro Brumbála.
"Nic jsem neslíbil," mumlal Snape, zapnul si bílou košili a zastrčil ji do kalhot. "Celou tu dobu jsem byl volný a ani jednou jsem se nezamyslel nad tím, kde Harry žije a jestli je v pořádku."
Sklonil hlavu a přidržoval se otevřených dveří skříně. Snape opravdu vyslovil slib, ale Lily. Slíbil, že ochrání jejího syna, a selhal.
"Tentokrát ho nezklamu, Lily," zašeptal přiškrceným hlasem.
Jeho studenti věděli, že za ním v sobotu mohou přijít, kdyby měli nějaký problém, ale tentokrát nechal Snape svými prefekty vyvěsit ve společenské místnosti zprávu, že tento víkend nebude k dispozici. Nicméně kouzelný zvonek na jeho dveřích se rozezvonil, a tak si upravil hábit, opustil své komnaty a vynořil se ze skrytých dveří v zadní stěně svého kabinetu.
Známý hlas zvenku křičel: "Severusi Snape! Otevři ty zatracené dveře!"
Snape měl na jazyku kousavou odpověď, ale spolkl ji, když otevřel dveře a spatřil Luciuse Malfoye. Vpadl dovnitř a bez dechu řekl: "Brumbál má Harryho!"
Snape na okamžik ztuhl na místě a Lucius pokračoval: "Nevím, co tím zamýšlí, Severusi, ale zachytil jsem chlapcův pohled, když jsme odcházeli, a Harry je z ředitele celý nesvůj."
To stačilo. Snape se dal do pohybu, a aniž by Luciusovi odpověděl, dal se do běhu směrem k ředitelně. Lucius věděl, že se o to Snape postará, kdyby nastaly potíže, a tak ho nenásledoval, ale vydal se za svou rodinou.
Snape byl sotva s to dýchat, když dorazil ke dveřím ředitelny. K jeho vzteku byly uzamčené. Pevně sevřel hůlku, a zatímco začal rušit ochranná kouzla, která na dveře Brumbál přičaroval poté, co Malfoyovi a Hermiona opustili ředitelnu, snažil se uklidnit. Snape se sice chtěl dostat dovnitř, ale nechtěl dát najevo své rozbouřené emoce tím, že by vyrazil dveře z pantů.
Když se dveře konečně lehce otevřely, zaslechl Harryho říkat: "Kámen mudrců? To je to, co hlídá ten tříhlavý pes!"
"Ach, Severusi! Tady jsi!" Ředitel nijak nedal najevo překvapení z vyrušení, ani že mladší kouzelník právě zrušil všechna jeho ochranná kouzla. Starý kouzelník vstal a nepřítomně poklepal Harryho po koleni, než obrátil svou pozornost na profesora lektvarů. Při tom si nevšiml, jak sebou Harry pod tím dotekem trhl, až se hlavou praštil o opěradlo židle.
"Řediteli," uklonil se Snape mírně. Na první pohled byl úplně klidný, i jeho dech byl pravidelný i přes to, že jeho plíce a srdce hořely po tom šíleném běhu ze sklepení. "Omlouvám se za vyrušení, ale zdá se, že jsem nebyl informován o tom, že byl pan Potter zavolán do vaší pracovny. Protože je mým studentem, byl jsem… znepokojen, že by snad pan Potter provedl nějakou lumpárnu." Snape pohlédl na Harryho, který mu věnoval vděčný úsměv. "Tříhlavý pes, pane Pottere?"
Harry sklouzl se židle a proběhl kolem ředitele ke Snapeově boku. Aniž by věděl, že kopíruje Harryho kresbu, obtočil Snape chlapci ruku kolem ramen a dovolil mu tak přistoupit blíž.
"Pane profesore, ředitel mi vyprávěl příběh o…" Harry najednou chytil Snapea za ruku, když zachytil v Brumbálových očích to podivné, ostré jiskření. Úsměv, který měl být nejspíš hřejivý, Harryho zamrazil až do morku kostí. Podobnou hrozbu už kdysi viděl - v očích strýce Vernona, když k nim domů přišel učitel ze základní školy, aby si s nimi promluvil o jejich "zvláštním" synovci. Znamenalo to, že má být zticha, jinak ponese následky.
Snape zachytil pohled, který ředitel Harrymu věnoval, a porozuměl všemu až příliš dobře. Ignoroval to a zeptal se: "O Kameni mudrců?" Snape na ředitele ostře, vyčítavě pohlédl, ale jinak jeho výraz zůstal neutrální. "To jsem zaslechl, pane Pottere." Obratně se přemístil mezi ředitele a chlapce a jemně se vyprostil z Harryho sevření. "Už jste obědval, pane Pottere?"
Harry zakroutil hlavou lehce zmatený tím, co se dělo mezi oběma dospělými. Tiše řekl: "Pan Malfoy chtěl, aby mě pak ředitel poslal do věže pro návštěvy."
"Potom byste měl tedy jít, aby na vás nemuseli čekat ještě déle." Snape se na chlapce pousmál a Harry úlevně vydechl. "Až budete pod schody, přivolejte si domácího skřítka, aby vás do věže doprovodil. Já se k vám za chvíli přidám."
"Ano, pane," přikývl Harry. Pohlédl na profesora a všiml si, že ten vážný a stoický výraz, který byl tak známý všem studentům, je zpět na svém místě. Nicméně pod ním nalezl ujištění, že vše je v pořádku. S tím se otočil a dal si záležet, aby svého kolejního ředitele neztrapnil tím, že by běžel. Nicméně hned, jak opustil ředitelnu, jeho zběsile tlukoucí srdce se konečně uklidnilo. Podle profesorových instrukcí přivolal skřítka a nechal se vézt do věže pro návštěvy.
Poté, co Harry odešel, se Snape otočil zpět na Brumbála. "Kámen mudrců, řediteli?" zeptal se vážně. "To je ten předmět, který jste přinesl do Bradavic?"
"Žádám tě, abys o tom pomlčel, Severusi," řekl Brumbál. Jiskřičky z jeho očí zmizely a Snape si byl jist, že mu bude znovu připomenuto, jak je Brumbálovi zavázán.
"Pak tedy z jakého důvodu jste o něm řekl panu Potterovi? A co ten zatracený Kerberos? Pan Potter o Chloupkovi ví?" Snape si nemohl pomoc, ale znechuceně si odfrkl nad nemožným jménem, kterým Hagrid svého mazlíčka pojmenoval.
Brumbál se přezíravě usmál a Snape úplně nedokázal potlačit úšklebek, který narušil jeho neutrální výraz. Nicméně ředitel to ignoroval a vysvětlil: "Vypadá to, že se pan Potter a pan Malfoy ztratili a dostali se do chodby ve třetím poschodí. Doufali, že jediné dveře v dohledu je vyvedou na cestu zpátky, ale…no…"
"Chloupek," zavrčel Snape. "Mohl je zabít, Albusi!" Snape samou starostí a frustrací nakonec vybuchl vzteky. Proč ředitel jedná, jako by šlo o nějaké zábavné dětské dobrodružství? "Chloupek není žádný přívětivý pejsek!"
Brumbál se nad Snapeovým výbuchem zamračil, ale neopravil ho. "Jediné, co potřebuješ vědět, Severusi, je, že Kámen je v bezpečí."
Snape na svého nadřízeného nevěřícně zíral a ještě víc se zamračil. "Já si nedělám starosti o Kámen mudrců, řediteli," vysvětloval pomalu, jako by mluvil s dítětem. "Dělám si starosti o bezpečí dětí."
Brumbál se na profesora lektvarů pozorně zahleděl. "Opravdu, Severusi? Vypadá to, že se spíš zajímáš o pana Pottera, než o své studenty. Už na něj nehledíš se stejným opovržením jako na jeho otce?"
Snape se zamračil. Co to s tím mělo společného? Snažil se mu Brumbál něco říct, aniž by cokoliv řekl? "Mé pocity k Jamesovi Potterovi nijak neovlivňují mé jednání s jeho synem a uráží mě, že si myslíte opak." Nepřiznal, že kdyby se chlapec objevil v Bradavicích spolu s ostatními studenty, viděl by v něm Jamese Pottera. A pouze Jamese. A to by ovlivnilo i způsob, s jakým bych s chlapcem jednal, uvědomil se zahanbeně. Takhle v něm viděl i Lily. A nakonec pouze Harryho, jedinečné dítě.
Ředitel se smutně usmál. "Omlouvám se, můj chlapče. Vidím, že jsi vzal chlapce pod svá křídla stejně, jako ostatní své hady." Brumbál přešel ke své knihovně a začal svými dlouhými prsty přejíždět po vazbách knih. "Chlapec bude potřebovat někoho, komu může věřit, Severusi."
"Měl by věřit vám, pane," podotkl Snape opatrně. Ředitelova tajemství a manipulace ho dováděly k šílenství. V ústech pocítil podivnou pachuť a napadlo ho, jestli by neměl Harryho chránit nejen před smrtijedy a Pánem zla, ale i před starým, bláznivým ředitelem.
Brumbál se odvrátil od svých knih a pohlédl na Snapea přes broučky svých půlměsícových brýlí. "Přál bych si, aby mi chlapec věřil, Severusi, nicméně z jeho pohledu vím, že tomu tak není."
"Řediteli…Albusi… přísahal jsem, že chlapce ochráním, ale jak můžu, když vím o všech těch věcech?" Brumbál tiše stál a sledoval ho. Snape pokračoval: "Hodláte poslat Har…pana Pottera zpět k lidem, kteří ho týrají, řeknete mu o Kameni mudrců a…Merline! Vystavíte školu nebezpečí kvůli nějakému šílenému plánu?"
Ředitel zlostně pohlédl na svého rozzuřeného profesora lektvarů, který se na konci své tirády neudržel a začal křičet. "Dělám jen to, co je nezbytné, Severusi. Tak jako vždy. Opravdu si myslíš, že bych chtěl, aby jeho příbuzní chlapce týrali?" Snape neodpověděl. Překřížil ruce na prsou a zamračil se. Brumbál si ztěžka povzdechl. "Vypadá to, že ano."
Několik dalších minut přecházel Brumbál sem a tam po místnosti. Snape ho pouze sledoval. Zůstal nehybný jako socha a pouze čekal, jestli mu ředitel poskytne vodítko k tomu, nad čím přemýšlel.
Když Snape zjistil, jak jím Brumbál manipuloval a jak mu otevřeně lhal, bolelo to. Bylo mu na zvracení z toho, jak hloupý celé ty roky byl, když po celou tu dobu mohl být svobodným člověkem. Nicméně když na to přišlo, Snape se považoval za ochotnou oběť. Obviňoval se za smrt své jediné přítelkyně a po záchraně Harryho cítil částečnou vinu i zde.
Jenže co teď Snapea štvalo nejvíc, že ta oběť už nebyla jeho jako spíš Harryho. Musí tu být něco víc než jen Pokrevní ochrany, kvůli kterým hodlá Brumbál chlapce poslat zpátky ke svým příbuzným. Musí tu být nějaký důvod, proč Harrymu, jedenáctiletému dítěti, řekl o Kameni mudrců. A také tu musí být nějaký důvod, proč přitáhl ten zatracený kámen do školy. Neměl by tu pro to všechno být nějaký důvod? Ptal se Snape sám sebe.
Když si Snape pomyslel, že už tu není nic dalšího, co by mělo být uděláno nebo řečeno, a chystal se k odchodu, Brumbál si odkašlal. "Harry mi nemůže věřit, protože já nevěřím jemu." Brumbál vystoupal po schodech do svých soukromých komnat a ani jednou se neotočil, aby spatřil naprosto šokovaný výraz ve Snapeově tváři.
NCNCNCNCNC
Zatímco Snape zachraňoval Harryho z ředitelových spárů, Lucius byl se svou ženou v komnatách pro návštěvy, které jim byly na víkend poskytnuty. Ujistil Narcisu, že se Snape o Harryho postará. Do jejich návratu si potřeboval promluvit se synem.
Lucius zavřel dveře do ložnice a použil na ně Silencio. Jeho syn se zatím odklidil do bezpečné vzdálenosti k posteli. Dracův otec se opřel zády o dveře a překřížil ruce na prsou. Chlapec sledoval, jak úmyslně a hladce schoval svou hůlku zpět do své hole.
"Vysvětli mi to, Draco," protáhl Lucius, aniž by se na něj podíval.
"Já…no, ono totiž…my jsme…ale já…a Harry…uhm…" Draco pohlédl na svého otce, jehož šedé oči se do něj tvrdě zabodly. Draco polkl. Rukama si ochranitelsky zakryl zadek. Lucius si byl tohoto pohybu plně vědom a nevyloučil možnost výprasku jako způsob, jak donutit syna vyrůst. Nicméně doufal, že se k takovému trestu nebude muset uchýlit.
Draco zašoupal nohama a pak se znovu podíval na otce. Nechtěl dostat výprask. Už na to byl velký. Sám jeho otec mu to řekl. A Draco mu chtěl dokázat, že se nemýlil. Stálo ho každou špetku odvahy, aby se nedíval na špičky svých bot. Zadržel dech a přiznal: "Neovládl jsem se, otče."
Lucius přikývl. "A co jsem ti o tvé prudké povaze říkal, Draco?"
"Že mě jen vždycky dostane do problémů," odpověděl tiše.
"A proč tě tvůj neovládaný vztek dostane do problémů, Draku?"
Draco popotáhl a vydechl úlevou. Jakmile začal otec používat jeho přezdívku, znamenalo to, že jeho vztek odeznívá. "Protože když se přestanu ovládat, přestanu přemýšlet, otče."
Lucius si přisedl k Dracovi, který se o něj opřel. Lucius ho neodstrčil, ale ani se chlapce nedotkl. "Vždy tu bude někdo, kdo probudí tvůj hněv, Draku, ale pokud ho nezvládneš kontrolovat, budou to oni, kdo převezmou kontrolu. To se nesmí stát. Je pochopitelné mít vztek, ale musíš ho mít pod kontrolou, jinak ztratíš vládu nad svými schopnostmi."
"Otče?" zeptal se Draco potichu. "Dostanu výprask?"
Lucius na okamžik setrval svým přísným pohledem na chlapcově obličeji. "Ne, Draku. Už jsi velký na výprask. Navíc, byl jsi ke mně upřímný, což mně potěšilo. Rosteš."
Draco vydechl úlevou. "Jsem příliš velký i na objetí, otče?"
Lucius se usmál a roztáhl paže. Draco kolem něj ovinul ruce a pevně ho objal. Otec ho pohladil po vlasech. "Doufejme, že nikdy nebudeš na objetí příliš velký, Draku."
NCNCNCNCNC
Severus Snape nebyl nikdy tak vyvedený z míry jako právě teď. Po těch několika dlouhých minutách, což mohly být jen vteřiny, věděl jediné: že musí pryč.
Poté, co opustil ředitelovu pracovnu a zamířil do věže pro hosty, byla jeho mysl nenávratně ochromená. Chtěl myslet, křičet, házet věcmi nebo dovolit své náhodné magii, aby srovnala hrad se zemí.
Ale jediné, co mohl dělat, bylo předstírat, že vše je v pořádku.
O pár minut později vstoupil do komnat, které byly Malfoyovým přiděleny na víkend. Vyměnili si zdvořilé pozdravy a zasedli k obědu.
Později nebyl schopen říct, co se podávalo za jídla. Všechno mu chutnalo jako písek.
V jednu chvíli, během živého klábosení dětí nebo hovoru Narcisi s Hermionou nebo vyprávění Luciuse o nějakém večírku, se Harry oddělil od skupiny a přisedl si ke svému učiteli na pohovku. Zůstal potichu sedět, protože správně vycítil, že se Snape necítí zrovna dvakrát ve své kůži. Snape se probral ze svého roztěkaného zamyšlení, ovinul paži kolem chlapcových ramen a přitáhl si ho k sobě. Spočinul svými dlouhými prsty na Harryho ruce, když si začal hrát s knoflíky na jeho hábitu. S tichým povzdechem si Harry opřel hlavu o profesorův hrudník a ani jeden si neuvědomil, že tak utěšují jeden druhého.
Narcisa, zabraná do diskuze s Hermionou o etice a kouzelnických zvycích, vzhlédla a spatřila mistra lektvarů a Harryho usazené na pohovce, mlčící, možná i ztracení, ale spokojení jeden s druhým. Pohlédla na svého manžela a oba si vzájemně vyměnili pohledy plné obav o mladšího kouzelníka.
O několik hodin později si Snape ani neuvědomil, že v Malfoyových komnatách nastalo ticho. Ne, dokud před něj Lucius nepostavil sklenici s ohnivou whisky. Snape ji popadl a snadno vypil jedním lokem. Lucius mu dolil a pak se naproti svému příteli posadil.
"Můžeš mi o tom říct, Severusi?" zeptal se Lucius a dělal, co mohl, aby z jeho hlasu zmizely veškeré obavy. Jak Snapea znal, věděl, že nepřipouštěl žádnou slabost, nicméně teď vypadal, jako by ho někdo oslabil pořádným šokem. I přes své bystré postřehy však nebyl připraven na to, co mu Snape odpověděl.
"Brumbál Harrymu nevěří." Snape dopil svou druhou whisky a vstal. "Promluvíme si po večeři, teď se potřebuji prospat." S přikývnutím se mistr lektvarů otočil na podpatku a odešel.
NCNCNCNCNC
Lucius našel svou ženu usazenou na vykouzlené lavičce u jezera. Dnes bylo teplo, nicméně roční období se měnila, a tak chlad brzy přinese do Bradavic sníh.
Když ho Narcisa uviděla přicházet, zvětšila lavičku, na které seděla, a Lucius se posadil vedle ní a vzal její ruce do svých. Tři kamarádi byli usazení nedaleko, stále ještě na dohled, a hovořili spolu, jako by sdíleli nějaké velké tajemství.
Lucius uvolnil jednu svou ruku a ovinul ji kolem Narcisiných ramen. Spokojeně se o něj opřela. "Je Severus nemocný?" zeptala se.
"Myslím, že ano. Nepřipojí se k nám na večeři, protože si potřeboval lehnout. Promluvíme si, až se vzbudí." Políbil svou žena na čelo a odvrátil se. V hlavě se mu neustále přehrávala Snapeova poslední slova.
"Brumbál Harrymu nevěří."
28. září 1991- Sobota, ten samý večer
"Říká se tomu Malá famfrpálová liga," vysvětlila Hermiona a přidala si do salátu pár krutonů. Harry a Draco ji zaujatě poslouchali, protože tušili, že má Hermiona něco schovaného v rukávu. Malfoyovi zpočátku zdvořile poslouchali.
"Draco, znáš Romana Bosca?" zeptala se.
Přikývl a usrkl svého dýňového džusu. "Asi, teda ano. Hrával za Kudleyské kanonýry, než šel před dvěma lety do důchodu."
"No, četla jsem o něm v tvém Famfrpálovém měsíčníku," usmála se. Draco se šťoural vidličkou ve své bramborové kaši. Jen zřídka si něco ve svém časopise četl, pokud se tedy zrovna nejednalo o jeho oblíbené hráče. "Přestěhoval se do Států a založil Malou famfrpálovou ligu pro děti v našem věku." S bezelstným pohledem se otočila na Luciuse. "Nebylo by to skvělé, kdybychom mohli mít podobnou ligu i v Bradavicích, pane?"
Lucius se na dívku usmál a otřel si rty ubrouskem. "Sdělení informací bude chtít ještě trochu vypilovat, nicméně to byl skvělý zmijozelský manévr, slečno Grangerová. Sponzorovat Malou famfrpálová ligu by bylo mnohem užitečnější než ten zasra…tedy," omluvně pohlédl na svou ženu, "ten zpropadený Turnaj tří kouzelníků."
Hermiona se na Luciuse zářivě usmála a pak mrkla na Harryho a Draca, kteří na ni oba obdivně zírali. "Ještě si zjistím nějaké informace, pane Malfoyi," dodala. "Mám vám je pak poslat?"
"Prosím, udělejte tak." Stoupl si od stolu a sklonil se ke své ženě, aby ji políbil na tvář. "Ještě se půjdu na chvíli projít, než se sejdu se Severusem, miláčku." Pak na děti přísně pohlédl. "Jen jeden pudink."
Draco přikývl, Hermiona se usmála a Harry poslušně odpověděl:" Ano, pane!"
NCNCNCNCNC
I přes štědrou dávku Bezesného spánku spal Snape lépe, než očekával. Nicméně poté se opět musel zabývat tím, co mu ředitel řekl o Harrym.
Vstal z postele a dal si téměř ledovou sprchu, aby si pročistil mysl. Potom si obmotal jeden ručník kolem pasu, druhý si přehodil přes ramena a už podruhé toho dne se sklonil ke svému nečarodějnému, nemluvícímu zrcadlu.
Vytáhl ostrou břitvu a pustil se do strniště na bradě, které se začalo pomalu objevovat. Normálně na něj používal kouzlo, ale teď potřeboval ten pocit z nebezpečné ostré břitvy. Po několika minutách byl hotov. Trochu zklamaně si povzdechl, že se mu nepodařilo ani jednou břitvou sklouznout.
Vyšel z koupelny, rychle se oblékl a použil sušící kouzlo na své stále ještě mokré vlasy. Zrovna když se chystal opustit své komnaty, aby našel Luciuse, zarazil se na místě.
Harry mě utěšoval.
Brumbál Harrymu nevěří.
"Pro Merlina, čeho se, ty starý moulo bojíš?" prohlásil k nikomu a zůstal stát uprostřed svého obývacího pokoje.
Ostré zaklepání na jeho dveře, které vedly do chodby ve sklepení, mu prozradilo, že Luciuse nebude muset jít hledat. Mávl na dveře, které se otevřely a vpustily vysokého aristokrata do Snapeova obývacího pokoje.
"Vypadáš mnohem líp, Severusi," řekl Lucius a vytáhl láhev brandy.
Snape od něj převzal láhev, otevřel ji a oběma nalil do dvou křišťálových skleniček. Jednu podal Luciusovi, který se usadil u krbu, a pak se sám posadil naproti němu.
Po několika doušcích lahodného likéru Snape temně prohlásil: "Nechtěj po mně, abych ti vysvětlil, co tím ten starý trouba myslel. Na to nemám odpověď."
Lucius neodpověděl, ale ani se nepídil po podrobnostech. Až když byl téměř v půlce své brandy, řekl: "Ale já pro tebe odpověď mám, příteli."
Snape odtrhl svůj pohled od plamenů v krbu a zaměřil svou pozornost na Luciuse. "Na problém Harryho a jeho příbuzných?"
Lucius přikývl. "Mluvil jsem se svým advokátem, který má kontakty i v mudlovském světě, a ten prozkoumal případ pana Pottera. Jistě tě potěší, že protože pan Potter má žijící příbuzné, kteří mu…poskytují životní prostor, je Brumbálovo opatrovnictví nad chlapcem podvod." Snape viditelně ožil nad touto novinkou a Lucius se spokojeně usmál.
"Přísně vzato, jako ředitel Bradavic, má Brumbál za chlapce zodpovědnost, ale nemá právo bránit chlapci v návštěvě svých přátel a příbuzných, ani určovat, kde bydlí. Ale ty, jako hlava jeho koleje, máš právo In Loco Parentis, totiž zastupovat jeho rodiče stejně, jako já a Narcisa zastupujeme rodiče slečny Grangerová."
"Jaký druh opatrovnictví si Brumbál nárokoval?" zeptal se Snape.
"Jako kmotr. Poté, co byl Sirius Black zatčen za vraždy všech těch mudlů a Petera Pettigrewa, vystoupil Brumbál coby jeho kmotr. Jeho tvrzení nebylo ministerstvem zpochybněno jednak kvůli chaosu, který v té době panoval, tak pro jednoduchý fakt, že Brumbál umístil chlapce k pokrevným příbuzným. Nicméně," usmál se Lucius jako kočka, která právě snědla kanárka, "ministerstvo o příbuzných pana Pottera neví a žije tedy v domnění, že na chlapce dohlíží Brumbál."
Snape se zamračil a dokončil svou brandy. "Mohu Harryho adoptovat?"
"Ano," usmál se Lucius. "Máš dvě možnosti, jak toho dosáhnout. Buď požádáš Dursleyovi, aby se vzdali všech práv na chlapce, nebo můžeš navštívit mudlovské autority a požádat o vyšetřování ohledně týrání dětí. Navrhoval bych to první, protože v tom druhém případě by mohlo vyšetřování zahrnout i naše ministerstvo a celé by to trvalo dlouhou dobu. Navíc by si na pana Pottera mohlo nárokovat právo i samo ministerstvo a tím ohrozit jeho život."
"Mám pocit, že Dursleyovi nebudou váhat se vzdáním se jejich synovce." Snapeův úsměv byl malý ale o nic méně spokojený.
"Ještě bych měl zmínit jednu věc, kterou můj kontakt zjistil, Severusi." Zakroužil se zbytkem své brandy, než pokračoval. "Zpráva o týrání od očního lékaře jménem Dymshank byla pozastavena. Bylo mu náležitě poděkováno a byl ujištěn, že se Úřad pro ochranu dětí na jeho zprávu podívá. Nicméně, zpráva se k nim nedostane, pokud to nebude bezpodmínečně nutné."
Severus přikývl. Úplně na tu zprávu zapomněl a v duchu svému příteli děkoval, že ji našel.
Po chvíli se Lucius na svého přítele spiklenecky usmál. "Řekni mi, Severusi, co si myslíš, že by Brumbál řekl na Malou famfrpálovou ligu pro první ročník?"
Ježiš já toho dědka intrikánskýho nesnáším. Sice je trochu překvapivé potkávat vlídného Luciuse, ale je to příjemná změna. Doufám, že se Harry zmíní, že ho z Brumly bolí hlava a brní mu. Moooc držím palce, aby se adopce Severusovi povedla. S takovým přítelem jako je Lucius by to mohlo klapnout, že? Jo a Malá famrpálová liga, to zní skvěle
)) Mooooc díky za překlad