Po dlouhé době další kapitola ke Katině povídce YID. Už mám všechny zbývající v počítači, takže teď už je na vás, jak budete komentovat.:)
9. kapitola - Co všechno se Lolánek naučil
Za vysokými okny Bradavického hradu pomalu svítalo.
Jamesovy se únavou zavíraly oči, vypadalo to však, že urputnost, s jakou se Hermiona Grangerová pustila do pátrací akce po ztraceném obraceči času, nemá konce.
"Nechtěla by sis na chvíli odpočinout?" zeptal se jí Sirius a přátelsky jí omotal ruku kolem pasu.
"Můžu ti propůjčit svoji postel v komnatě nejvyšší potřeby," mrkl na ni a zazubil se.
"Na rozdíl od tebe, já do tohoto času patřím, takže mám svou vlastní pohodlnou postel nahoře v ložnici. A rozhodně bych ji nemělnila za tu tvoji," prohlásila suše Hermiona a obratně se vyvlékla z jeho obětí.
James a Remus se uchechtli, zato Sirius se tvářil jako zmoklá slepice.
Vypadalo to, že Tichošlápek a Grangerová spolu hrají jakousi nezávaznou hru o tom, kdo to déle vydrží. A zdálo se, že to Ronovi přestalo vadit, protože i on se teď tvářil značně pobaveně.
Obzvlášť, když Hermiona tak očividně vyhrávala.
***
"Tak a jsme tady," zamumlal potěšeně James a svalil se unaveně do peřin.
"Jaký je další krok?" zeptal se všech kolem.
"Začínám mít hlad," zamumlal Remus.
"To já taky, kámo," přikývl Sirius a rozhlédl se po Komnatě nejvyšší potřeby.
"Proč nám tento zázrak nemůže nic přičarovat?" vyštěkl mrzutě.
"Protože se jedná o jednu z pěti výjimek Gampova zákona elementárního přeměňování," prohlásil učeně Ron.
Hermiona se na něj zářivě usmála.
"Jsem ráda, že jsem tě za celých osm let alespoň něčemu naučila. Sice ti to v praxi zrovna moc nepomůže, ale kdybys náhodou někdy skončil na nějakém odlehlém místě, tak budeš vědět, že si jídlo stejně nepřičaruješ a nejspíš umřeš hladem," poznamenala sarkasticky a lehce políbila svého přítele.
"A to není všechno," chlubil se nadále Ron.
"Taky vím, že číst Dějiny Bradavic je naprostý nesmysl, když znám tebe… Vlastně moment. Počkejte. Číst cokoliv z naší knihovny je úplně zbytečné," zakřenil se a vysloužil si tím od Grangerové pořádné žduchnutí.
"Ach ta láska," pronesl zpěvným hlasem Tichošlápek.
"A sakra!" vyjekl při jeho slovech Harry.
"To ne, to ne, to ne!" zamumlal a kousl se do rtu.
"Co se stalo?" zeptal se ho Remus vyděšeně.
"Já zapomněl na Ginny. Měli jsme se dneska - vlastně teď už včera večer - sejít. Úplně mi to vypadlo z hlavy," zakňučel Harry.
"Ginny? To je ta pěkná zrzka?" ožil opět Sirius.
"Moje holka!" upozornil ho Potter junior.
"Klid. Jen jsem se chtěl ujistit, že vím, o kom se teď bavíme," bránil se Tichošlápek.
"Myslím , že bychom si měli naplánovat zítřejší hledání," přerušila je Grangerová.
"Hermiono! Už jsme prohledali všechno. Kde ještě chceš pátrat?" zeptal se Ron.
"Kdekoliv," odsekla umíněně.
"Hrad je veliký a už máme jen den, abychom ten obraceč včas našli. Může být prakticky kdekoliv. I v podzemí. Vzpomeňte si třeba na kámen mudrců."
"Pochybuji, že by byl schovaný někde za trojhlavým psem, obřími šachy a podobnými nepříjemnostmi," zasmál se Harry.
"Obří šachy? Trojhlavý pes? Moment. To mě začíná zajímat. Nevěděl jsem, že něco podobného tady ve škole je," zvědavě se vyptával James.
"Spíš bylo," ušklíbl se Ron.
"A co ta tajemná komnata? Třeba se nám ji podařilo vypátrat a schovali jsme v ní ten obraceč, aby ho nikdo jiný nenašel. Teď už jen stačí komnatu najít a…" vykřikl nadšeně Sirius, zatímco Náměsíčník jen protočil oči v sloup.
"Tajenou komnatu se nám podařilo objevit v druhém ročníku. A věř mi, že kromě několika - ti metrového smrtelně nebezpečného hada a Voldemortova ducha nebo vzpomínky - nebo co to vlastně bylo, tam nebylo vůbec nic," ušklíbl se Harry.
"Smrtelně nebezpečný had?" zeptal se Remus.
"Je - je ještě pořád naživu? Tady ve škole?"
"Ne," zavrtěl Ron hlavou.
"Už je to pár let, co ho Harry zabil mečem Godrika Nebelvíra."
Poberti se zasmáli, když si však všimli, že se Weasley tváří neobyčejně vážně, šokovaně na Harryho pohlédli.
"Dělá si srandu, že jo?" ujišťoval se Dvanácterák.
Jeho syn zavrtěl hlavou.
"Cože?" vykulil Sirius oči.
"Ou. A to jsem si připadal jako hrdina, když jsem tehdy utekl tomu rozzuřenému gigantickému pavoukovi v Zapovězeném lese," povzdechl si James.
"Tím asi myslí nějakého Araggogova potomka," zamyslela se Hermiona.
"Jo, tak s těmi jsme se taky setkali," přikývl Harry.
"S těmi? Ono jich snad bylo víc než jeden?" podivil se Lupin.
"Asi tak padesát až sto," odpověděl Ron a otřásl se odporem.
"Tak jo. Dost. To stačí. Mám pocit, že nic dalšího už slyšet nepotřebuju. Myslím si, že tohle budu muset stejně tak den dva zpracovávat," přerušil je James.
"Škoda," pokrčil Harry rameny.
"Ještě jsem vám mohl povykládat třeba tu historku s drakem. Pardon. Ony vlastně byly dvě. Tak s draky."
***
Když se ráno Poberti - celí ospalí - dobelhali do Velké síně na snídani, okamžitě zamířili k nebelvírskému stolu, hledaje u něj své nové přátele.
Našli ovšem pouze Rona a Hermionu, kteří seděli na samém okraji a o něčem pobaveně hovořili.
"Ahojte," zahlaholil zvesela Sirius.
Grangerová i Weasley se na ně udiveně podívali, jako by ani nevěděli, kdo jsou, a teprve po chvíli konečně Ron řekl: "Jo tak. To jste vy. Málem jsem vás nepoznal," zamumlal a pohlédl na jejich kouzlem pozměněné tváře.
"Kde je Harry?" zeptal se bez přemýšlení James.
Ron ukázal někde doprostřed stolu, kde seděl Potter a naléval právě Ginny sklenici dýňové šťávy.
"Žehlí si u mojí sestřičky ten včerejšek," zazubil se Weasley.
"Já ho už dávno varoval, že to s ní nebude moc lehké," zavrtěl hlavou.
"Hele, už jde sem," upozornil všechny Remus.
A opravdu. Zatímco Ginny mířila s partou svých kamarádek někam ven, Harry se obrátil jejich směrem a okamžitě se k nim vydal.
"Přišli jste na něco nového?" zeptal se, ale bylo jisté, že se jedná spíš o bezmyšlenkovitou otázku.
"Co ta tvoje holka? Jak to šlo?" vyzvídal James.
"Dobré. Ještě tak dva dny se budu muset takhle chovat a pak jí to přestane bavit," pokrčila Harry rameny.
"Trucuje, že?" podotkl Sirius.
"Spíš se snaží využít situace k tomu, abych jí splnil každé přání," usmál se jeho budoucí kmotřenec.
"Zuřila hodně, že jsi nepřišel?" vyptával se dál Tichošlápek.
"Řekl jsem jí, že jsem měl nějaké naléhavé povinnosti primuse," vysvětlil Harry.
"Měli bychom se vrátit k našemu problému," odkašlal si Remus.
"Vždyť tohle je taky náš problém. Možná právě řešíme vztah mého syna a mé budoucí snachy," namítl Dvanácterák.
"No jo. Už mlčím," dodal, když zachytil kamarádův pohled.
"Asi bychom se měli vrátit do…" začala Hermiona, ale Ron ji přerušil.
"Snad ne do knihovny. U Merlina, Hermiono! Co si myslíš, že tam ještě můžeme najít. Tohle nejsou žádné historické fakta ani předepsané postupy. Žádná kniha nám teď nepomůže."
Grangerová se zatvářila sklesle, ale přikývla.
"Má někdo nějaký jiný nápad?" zeptala se.
"Možná jo," přikývl spiklenecky Harry.
"Co si popovídat s někým, kdo Poberty moc dobře znal?"
Jamesovy se únavou zavíraly oči, vypadalo to však, že urputnost, s jakou se Hermiona Grangerová pustila do pátrací akce po ztraceném obraceči času, nemá konce.
"Nechtěla by sis na chvíli odpočinout?" zeptal se jí Sirius a přátelsky jí omotal ruku kolem pasu.
"Můžu ti propůjčit svoji postel v komnatě nejvyšší potřeby," mrkl na ni a zazubil se.
"Na rozdíl od tebe, já do tohoto času patřím, takže mám svou vlastní pohodlnou postel nahoře v ložnici. A rozhodně bych ji nemělnila za tu tvoji," prohlásila suše Hermiona a obratně se vyvlékla z jeho obětí.
James a Remus se uchechtli, zato Sirius se tvářil jako zmoklá slepice.
Vypadalo to, že Tichošlápek a Grangerová spolu hrají jakousi nezávaznou hru o tom, kdo to déle vydrží. A zdálo se, že to Ronovi přestalo vadit, protože i on se teď tvářil značně pobaveně.
Obzvlášť, když Hermiona tak očividně vyhrávala.
***
"Tak a jsme tady," zamumlal potěšeně James a svalil se unaveně do peřin.
"Jaký je další krok?" zeptal se všech kolem.
"Začínám mít hlad," zamumlal Remus.
"To já taky, kámo," přikývl Sirius a rozhlédl se po Komnatě nejvyšší potřeby.
"Proč nám tento zázrak nemůže nic přičarovat?" vyštěkl mrzutě.
"Protože se jedná o jednu z pěti výjimek Gampova zákona elementárního přeměňování," prohlásil učeně Ron.
Hermiona se na něj zářivě usmála.
"Jsem ráda, že jsem tě za celých osm let alespoň něčemu naučila. Sice ti to v praxi zrovna moc nepomůže, ale kdybys náhodou někdy skončil na nějakém odlehlém místě, tak budeš vědět, že si jídlo stejně nepřičaruješ a nejspíš umřeš hladem," poznamenala sarkasticky a lehce políbila svého přítele.
"A to není všechno," chlubil se nadále Ron.
"Taky vím, že číst Dějiny Bradavic je naprostý nesmysl, když znám tebe… Vlastně moment. Počkejte. Číst cokoliv z naší knihovny je úplně zbytečné," zakřenil se a vysloužil si tím od Grangerové pořádné žduchnutí.
"Ach ta láska," pronesl zpěvným hlasem Tichošlápek.
"A sakra!" vyjekl při jeho slovech Harry.
"To ne, to ne, to ne!" zamumlal a kousl se do rtu.
"Co se stalo?" zeptal se ho Remus vyděšeně.
"Já zapomněl na Ginny. Měli jsme se dneska - vlastně teď už včera večer - sejít. Úplně mi to vypadlo z hlavy," zakňučel Harry.
"Ginny? To je ta pěkná zrzka?" ožil opět Sirius.
"Moje holka!" upozornil ho Potter junior.
"Klid. Jen jsem se chtěl ujistit, že vím, o kom se teď bavíme," bránil se Tichošlápek.
"Myslím , že bychom si měli naplánovat zítřejší hledání," přerušila je Grangerová.
"Hermiono! Už jsme prohledali všechno. Kde ještě chceš pátrat?" zeptal se Ron.
"Kdekoliv," odsekla umíněně.
"Hrad je veliký a už máme jen den, abychom ten obraceč včas našli. Může být prakticky kdekoliv. I v podzemí. Vzpomeňte si třeba na kámen mudrců."
"Pochybuji, že by byl schovaný někde za trojhlavým psem, obřími šachy a podobnými nepříjemnostmi," zasmál se Harry.
"Obří šachy? Trojhlavý pes? Moment. To mě začíná zajímat. Nevěděl jsem, že něco podobného tady ve škole je," zvědavě se vyptával James.
"Spíš bylo," ušklíbl se Ron.
"A co ta tajemná komnata? Třeba se nám ji podařilo vypátrat a schovali jsme v ní ten obraceč, aby ho nikdo jiný nenašel. Teď už jen stačí komnatu najít a…" vykřikl nadšeně Sirius, zatímco Náměsíčník jen protočil oči v sloup.
"Tajenou komnatu se nám podařilo objevit v druhém ročníku. A věř mi, že kromě několika - ti metrového smrtelně nebezpečného hada a Voldemortova ducha nebo vzpomínky - nebo co to vlastně bylo, tam nebylo vůbec nic," ušklíbl se Harry.
"Smrtelně nebezpečný had?" zeptal se Remus.
"Je - je ještě pořád naživu? Tady ve škole?"
"Ne," zavrtěl Ron hlavou.
"Už je to pár let, co ho Harry zabil mečem Godrika Nebelvíra."
Poberti se zasmáli, když si však všimli, že se Weasley tváří neobyčejně vážně, šokovaně na Harryho pohlédli.
"Dělá si srandu, že jo?" ujišťoval se Dvanácterák.
Jeho syn zavrtěl hlavou.
"Cože?" vykulil Sirius oči.
"Ou. A to jsem si připadal jako hrdina, když jsem tehdy utekl tomu rozzuřenému gigantickému pavoukovi v Zapovězeném lese," povzdechl si James.
"Tím asi myslí nějakého Araggogova potomka," zamyslela se Hermiona.
"Jo, tak s těmi jsme se taky setkali," přikývl Harry.
"S těmi? Ono jich snad bylo víc než jeden?" podivil se Lupin.
"Asi tak padesát až sto," odpověděl Ron a otřásl se odporem.
"Tak jo. Dost. To stačí. Mám pocit, že nic dalšího už slyšet nepotřebuju. Myslím si, že tohle budu muset stejně tak den dva zpracovávat," přerušil je James.
"Škoda," pokrčil Harry rameny.
"Ještě jsem vám mohl povykládat třeba tu historku s drakem. Pardon. Ony vlastně byly dvě. Tak s draky."
***
Když se ráno Poberti - celí ospalí - dobelhali do Velké síně na snídani, okamžitě zamířili k nebelvírskému stolu, hledaje u něj své nové přátele.
Našli ovšem pouze Rona a Hermionu, kteří seděli na samém okraji a o něčem pobaveně hovořili.
"Ahojte," zahlaholil zvesela Sirius.
Grangerová i Weasley se na ně udiveně podívali, jako by ani nevěděli, kdo jsou, a teprve po chvíli konečně Ron řekl: "Jo tak. To jste vy. Málem jsem vás nepoznal," zamumlal a pohlédl na jejich kouzlem pozměněné tváře.
"Kde je Harry?" zeptal se bez přemýšlení James.
Ron ukázal někde doprostřed stolu, kde seděl Potter a naléval právě Ginny sklenici dýňové šťávy.
"Žehlí si u mojí sestřičky ten včerejšek," zazubil se Weasley.
"Já ho už dávno varoval, že to s ní nebude moc lehké," zavrtěl hlavou.
"Hele, už jde sem," upozornil všechny Remus.
A opravdu. Zatímco Ginny mířila s partou svých kamarádek někam ven, Harry se obrátil jejich směrem a okamžitě se k nim vydal.
"Přišli jste na něco nového?" zeptal se, ale bylo jisté, že se jedná spíš o bezmyšlenkovitou otázku.
"Co ta tvoje holka? Jak to šlo?" vyzvídal James.
"Dobré. Ještě tak dva dny se budu muset takhle chovat a pak jí to přestane bavit," pokrčila Harry rameny.
"Trucuje, že?" podotkl Sirius.
"Spíš se snaží využít situace k tomu, abych jí splnil každé přání," usmál se jeho budoucí kmotřenec.
"Zuřila hodně, že jsi nepřišel?" vyptával se dál Tichošlápek.
"Řekl jsem jí, že jsem měl nějaké naléhavé povinnosti primuse," vysvětlil Harry.
"Měli bychom se vrátit k našemu problému," odkašlal si Remus.
"Vždyť tohle je taky náš problém. Možná právě řešíme vztah mého syna a mé budoucí snachy," namítl Dvanácterák.
"No jo. Už mlčím," dodal, když zachytil kamarádův pohled.
"Asi bychom se měli vrátit do…" začala Hermiona, ale Ron ji přerušil.
"Snad ne do knihovny. U Merlina, Hermiono! Co si myslíš, že tam ještě můžeme najít. Tohle nejsou žádné historické fakta ani předepsané postupy. Žádná kniha nám teď nepomůže."
Grangerová se zatvářila sklesle, ale přikývla.
"Má někdo nějaký jiný nápad?" zeptala se.
"Možná jo," přikývl spiklenecky Harry.
"Co si popovídat s někým, kdo Poberty moc dobře znal?"













Wow, už je to dlouho, co jsem četla předchozí kapitolu. Ale páni. Skvělé, jsem zvědavá, kdo je ta tajemná osoba, která Poberty moc dobře znala. I když mám jisté tušení

Skvělé, těším se na pokračování...