close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






7. kapitola - Křiklanův seznamovací maraton

28. března 2012 v 16:49 | Katherine |  Druhá generace Pobertů
To je rychlost, co? Užijte si kapitolu a komentujte, protože je to poslední co mám, tak ať povzbudíte autorku ke psaní.


7. kapitola - Křiklanův seznamovací maraton

Harrymu se pomalu začaly zavírat únavou oči. Donutil se však - s vypětím veškerého úsilí - zaměřit se opět na stránku knihy, hustě popsanou drobným a těžko čitelným písmem.
Za rohem jedné z vysokých polic - plné knih - se ozvalo několikanásobné holčičí chichotání.
Harry automaticky zakryl rukou nápis na obalu knihy.
Byl si jistý, že by rozhodně vyvolalo všelijaké nežádoucí spekulace, kdyby ho někdo viděl pročítat si knihu nesoucí název "Mocné předměty magie nejtemnější".
Už tak bylo dost zarážející, když - společně s Ronem a Hermionou - trávil volný čas zavřený v knihovně se studentem Zmijozelu.
Obzvlášť, když se jednalo o Jaspera Blacka.
Ten se teď zatvářil - stejně jako Hermiona - dost popuzeně, když dívčí štěbetání zesílilo.
"Mám toho plné zuby," zavrčela Grangerová a prudce odložila knihu "Temná magie ve středověku a dnes".
Harry a Ron se po sobě pobaveně ohlédli, jakmile uslyšeli kamarádčin nesrozumitelný rozzlobený hlas.
Nepříjemné chichotání okamžitě ustalo, a když parta dívek opouštěla knihovnu, vypadaly jako zástup zmoklých slepic.
"Dobrá práce, Grangerová," poznamenal obdivně Black a ve tváři mu pohrával lehký náznak křivého úsměvu, který zdědil po svém strýci.
Hermiona se na malý moment začervenala a poté opět sklopila zrak ke své knížce.
"Takže si shrňme, co zatím máme," řekl konečně Jasper a rozhlédl se po hromadě poznámek, které se jim podařilo sepsat.
"Buďme upřímní," zamumlal Harry.
"Téměř nic."
Black přikývl a pohledem přejel po pěti zápisnících patřících Regulusi Blackovi.
"To nemůže být všechno," povzdechl si tiše.
"Prosím?" zeptal se Ron.
"Ty deníky. Nejsou všechny. Někde musí být ještě další. Někde k tomu všemu musí být klíč. Podívejte se. Všechny ty zápisky mluví o jakýchsi kletbách…O různých místech plných černé magie…a všechno to směřuje k jedinému pojmu. Narmorien. Objevuje se to téměř na každé stránce, ale neznám nic, co by tomu termínu odpovídalo. Mám pocit, že jsme snad prohledali celou knihovnu…" zavrčel Black popuzeně a mrštil jedním ze zápisníků.
Hermiona mu konejšivě položila ruku na rameno.
"Musíme počítat s tím, že to nepůjde tak rychle. Už tak se nám podařilo udělat velký kus práce," řekla jemně.
Jasper si tiše odfrkl, ve tváři kamenný výraz.
"Máš pravdu s tím, že to rozhodně nemohou být všechny zápisky tvého otce. Některé rozhodně musí chybět. Podle data na posledním zápisu, byl tvůj otec zabit půl roku poté, co jej napsal. Nevěřím, že za tu dobu by už žádné poznámky neudělal. Zbylé deníky možná mohly zůstat na Grimauldově náměstí někde schované. Po Vánocích - až budeme v Londýně - se tam můžeme zajít podívat a pokusit se je najít," navrhl Harry.
"To je až za necelé dva měsíce," zavrčel Black.
"A to vadí?" zeptal se Ron.
"Jistě že to vadí. Je to dlouhá doba!" vykřikl Jasper.
"Proč tak moc spěcháš na rozluštění těch deníků?" zeptal se nechápavě Harry.
"O co ti jde? Myslíš si, že se ti tím podaří zničit Voldemorta?"
"Protože chci vědět, že MŮJ otec se ho pokoušel zničit. Chci vědět, že byl dostatečně statečný a měl nějaký plán. Chci vědět, že se vzepřel té zvrácené víře a těm ohavnostem, a pokusil se napravit to, co v nevědomosti spáchal. Ale zatím to vypadá jen tak, že si děla zápisky o každém kroku svého pána, a tím jeho odvaha skončila," vchrlil ze sebe Black a vypadalo to, že konečně řekl vše, co ho už dlouhou dobu trápilo.
Hermiona se kousla do rtu.
"Je pozdě," zamumlal konečně Jasper.
"Měli bychom jít všichni spát."
"Můžeme pokračovat zítra," navrhl Ron.
"Zítra je ten pitomý Křiklanův večírek," zavrčel otráveně Harry.
"A já mám v sedm školní trest," zakňučel Ron.
"Já na ten večírek jít nemusím," ozvala se Hermiona.
Black se na ni překvapeně podíval.
"Myslím tím, že raději zůstanu tady a pomůžu ti s hledáním. Profesoru Křiklanovi se omluvím, že mám spoustu práce. On to pochopí," pokrčila rameny.
"Ty bys tam kvůli mně vážně nešla?" zeptal se s nadějí v hlase Black.
Hermiona se pousmála.
"Nikdy mě to tam moc nebavilo. Navíc, teď když už nejsem se Zachem, nemám ani s kým jít."
***
Harry dokázal pochopit, že vynechání Křiklanova večírku nebyla pro Hermionu zas až tak moc velká oběť, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Kdyby on měl nějakou použitelnou výmluvu, hned by si dokázal najít spoustu důležitějších věcí na práci, než se falešně usmívat a potřásat si rukou s bývalými slavnými studenty.
Když se v den večírku oblékal ve své ložnici do tmavého společenského obleku, záviděl dokonce i Ronovi, kterého čekal školní trest s panem Filchem.
Katie na něj čekala ve společenské místnosti, oblečená do bledě modrých šatů, a Harrymu v této chvíli připadala jako anděl, který ho alespoň částečně vytrhl z utrpení dnešního večera.
S Katie byli už dlouhou dobu přátelé. Znali se především díky famfrpálu, který oba milovali.
A dnes to rozhodně nebylo poprvé, co ho doprovázela na jeden z Křiklanových večírků.
"Můžeme?" zeptala se s širokým úsměvem, když viděla Harryho utrápený výraz.
***
Večírek probíhal přesně tak, jak Harry očekával.
Jakmile vešel do profesorova kabinetu, oslnila ho záře nespočtu barevných světélek.
Všude kolem se hemžili studenti, hlasitě se smáli, a někteří se snažili vlichotit se Křiklanovi, který se bodře smál a otcovsky poplácával některé studenty po ramenou.
"Harry! Konečně jsi se svým okouzlujícím doprovodem dorazil!" zavolal profesor lektvarů zvesela a protlačil se davem k Potterovi a Bellové.
Katie si vyměnila se svým společníkem všeříkající pohled a nasadila zdvořilý úsměv.
"Jsem rád, že jste tady. Jak se vám daří?" zahlaholil Křiklan zvesela.
Harry jen něco zamumlal a raději se rozhlédl kolem sebe, neuvidí - li někoho, kdo by ho dokázal vysvobodit z téhle konverzace.
Pokusil se v davu zahlédnout Elizabeth, ale vypadalo to, že jeho setra tady není. Což ho trochu znepokojilo, protože si byl jistý, že pozvánku dostala.
A tak Harry - chtě nechtě - byl nucen opět projít seznamováním se slavnými osobnostmi.
Letos to ovšem vypadalo, že po květnových událostech, se jednou z nich vlastně stal i on sám.
"A Harry? Toto je Archie Hastings. Vlastní jedno z největších vydavatelství učebnic o přeměňování. V minulosti jsem ho už na pár takovýchto večírků pozval. Nepředstavoval jsem vás, už?" zeptal se Křiklana a podrbal se na bradě.
"Ano pane. Představoval," přikývl Harry.
"Už nejméně třikrát," zamumlal šeptem.
Katie - stojící vedle něj - se lehce otřásla ramena potlačovaným smíchem.
"Klid," pošeptala mu tiše.
"Už jen chvíli to vydrž. Pak se nenápadně vytratíme."
Harry zakňučel.
A právě v té chvíli se Křiklan opět otočil někam do davu.
"Á, drahoušku. Tady jste. Už jsem se bál, že jste se nám vypařila. Pojďte. Rád bych vás někomu překvapil."
Profesor lektvarů vtáhl do popředí vysokou dívku v temně rudých úzkých šatech a vysokých jehlových podpatkách.
Měla dlouhé měděné vlasy sčesané na jednu stranu, Rudé rty a bledou pleť.
Tvářila se znuděně, což ji Harry nemohl mít za zlé.
Připadala mu poměrně pěkná a měl letmý dojem, že už ji někde viděl.
"Tohle je Abigail Montgomerry, vážení. Jsem si jist, že se v nejbližší době budete jistě často potkávat. Abigail tady totiž s námi nějakou dobu zůstane a pomůže s ochanou hradu. Vyslalo jí sem oddělení bystrozorů," řekl Křiklan hrdě.
"Budu pouze první pomoc při naléhavých událostech. Spíš funguju jako rychlá ,spojka' mezi školou a ústřednou bystrozorů," opravila lhostejně Abigail původní tvrzení .
"Je jí teprve osmnáct," dodal profesor nadšeně, nevšímaje si znuděného výrazu ve tvářích svých společníků.
"Každopádně…" pokračoval Křiklan zvesela.
"Slečno Montgomerry, tohle je můj vynikající student Harry Potter."
Harry si okamžitě pomyslel, že slovo vynikající je poněkud přehnané, byl však už unavený na další sarkastickou poznámku, která by se stejně minula účinkem, a poslušně si potřásl s Abigail rukou.
Teprve teď si jí pořádně prohlédl a pocit, že jí zná, zesílil.
"Neviděli jsme se už někde?" zeptal se tiše, když se Křiklan konečně začal věnovat někomu jinému.
Udiveně na něj pohlédla.
"Pochybuji," zavrtěla hlavou.
"Nestudovala jsem tady. V Bradavicích jsem poprvé," pokrčila rameny a chystala se k odchodu. Na malý moment mu však ještě pohlédla do očí.
A v ten okamžik si Harry vzpomněl.
V mysli se mu vybavila vzpomínka na záhadnou postavu, kterou spatřil u nich v ložnici.
Už si začínal být jistý, že šlo jen o pouhý sen nebo halucinaci. Ale teď, když opět spařil ty velké zeleno - hnědé oči, si byl jistý, že to byla ona.
Znělo to neuvěřitelně. Co by - u Merlina - dělala tahle neznámá dívka v Harryho pokoji? Jak by se tam vlastně dostala, když ani není z Bradavic?
Myšlenky mu vířily hlavou a on si co nejdříve potřeboval promluvit s Ronem nebo Hermionou.
Z jeho problémů ho však náhle vytrhla Katie, na kterou po svém objevu se slečnou Montgomerry, málem zapomněl.
"Řekni mi, že se mi to jen zdá!" zavrtěla Katie překvapeně hlavou.
"A co?" zeptal se jí zmateně.
"Podívej se ke dveřím," zašeptala mu do ucha.
Harry se okamžitě ohlédl tím směrem a ztuhl překvapením.
Dovnitř právě vcházel vysoký chlapec s černými vlasy, které mu elegantně padaly do čela.
Na tváři mu pohrával samolibý úsměv.
A do něj byla zavěšena mladá dívka s dlouhými hnědými vlasy, která na svého společníka neustále pomrkávala.
"Není to náhodou Grangerová a Black?" zamumlala Katie nevěřícně.
Harry se údivem nezmohl ani na přikývnutí.
Měla pravdu.
Byli to Hermiona a Jasper.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 28. března 2012 v 21:26 | Reagovat

Jůůů, to bylo rozkošné. Já to věděla. Prostě Hermiona a Jasper. <3 Ale upřímně mě trošku děsí ta mladá bystrozorka. Uvidíme, jak se to všechno dál vyvine. Skvělá práce :-)

2 Debbie Debbie | Web | 29. března 2012 v 13:15 | Reagovat

Tak to jsem zase ráda že nejsem sama :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama