Další kapitola. Užijte si ji. Mám i další, takže nezapomeňte komentovat.
6. kapitola - Špeh a tajní přátelé
Severus Snape stál ve své prostorné pracovně a přemýšlel, jestli ještě někdy bude mít příležitost se tady vrátit.
Pokud se Pán zla dozví, že ho zradil, nepochyboval o tom, že jeho smrt bude okamžitá.
"Kdy vyrážíte?" ozval se za ním chladný hlas patřící Evelyn.
"Za půl hodiny," odpověděl jí Severus tiše.
"Kam vlastně máte namířeno?" zeptala se jeho žena útočně.
"Moc dobře víš, že o tom nemohu mluvit, drahá," zamumlal Snape otráveně.
Evelyn si překřížila ruce na prsou.
"Já už ti nedokážu věřit, Severusi," vyčetla mu jedovatě.
Její manžel se k ní otočil.
"Obávám se, že neexistuje způsob, kterým bych ti mohl dokázat, že mluvím pravdu. Budeš mi muset důvěřovat," prohlásil ledově a bez jakéhokoliv dalšího slova kolem ní prošel.
Evelyn Snapeová zůstala stát na místě a nechala vztek, ať s ní cloumá.
Uklidnila se teprve ve chvíli, kdy uslyšela tiché prásknutí, napovídající, že je nyní v domě sama.
Rozhlédla se po manželově pracovně.
Nemohla otálet. Neměla sebemenší tušení, jak dlouho bude Severus pryč. Mohlo jít o několik týdnů, nebo jen o pár hodin.
S příkazy Pána zla se jí nikdy nesvěřoval.
Respektovala to. A chápala.
Až do loňského roku.
Kdyby tehdy věděla…
Zavrtěla hlavou.
Neměla moc času.
Vytáhla hůlku a přikročila k manželovu stolu. Kouzlem odstranila magický zámek a otevřela všechny zásuvky.
Prohrabávala se různými pergameny a lejstry ve snaze nalézt cokoliv, co by jí mohlo pomoci.
A pak konečně něco našla.
Zkameněle hleděla na svůj objev a nemohla uvěřit svým vlastním očím.
***
Harry Potter seděl v kruhové místnosti a nervózně si pohrával s lemem hábitu.
Napadalo ho tisíce důvodů, proč ho sem ředitel pozval.
A nedokázal se rozhodnout, jestli se toho děsí, nebo ne.
Konečně se dveře za ním otevřely a do místnosti vešel Albus Brumbál.
"Omlouvám se, Harry, že jsem tě nechal tak dlouho čekat. Potřeboval jsem ještě něco zařídit," řekl a posadil se do vysokého křesla.
"Nic se neděje, pane profesore," zamumlal Potter.
"Jistě tě zajímá, proč jsem tě dnes pozval," pokračoval Brumbál.
"Říká ti něco slovo Mislánka?" zeptal se ředitel.
Harry přikývl.
"Výborně. Byl bych totiž rád, kdybys mě dnes doprovodil na jedné cestě vzpomínkami."
"Pane?"
"Jsou to vzpomínky, které úzce souvisí se životem Toma Raddlea. Myslím si, že pro tebe bude velmi důležité, poznat jeho život, abys dokázal pochopit jeho slabé stránky," vysvětlil Brumbál.
"Takže vy si myslíte, že jsem schopen se Voldemortovi postavit?" zeptal se Harry překvapeně.
Ředitel se přívětivě usmál.
"Myslím si, že jsi to už udělal. A rozhodně máš sílu, kterou Pán zla vždy postrádal," vysvětlil mu.
"A teď, Harry - pokud jsi připraven - se můžeme vydat na naši první cestu minulostí."
***
"A je to další gól pro Nebelvír, vážení!" ozval se kouzlem zesílený hlas Leeho, který se vrátil do Bradavic na dnešní famfrpálový zápas.
Harry si nemohl pomoc, ale jeho komentář mu opět dodal odvahu a navodil atmosféru, že všechno je zase při starém.
Oblétl hřiště a pořádně se rozhlédl kolem sebe, neuvidí - li zlatonku.
Na opačném konci dělal Malfoy to samé.
"A Camrál má v držení Weasleyová. Musím říct, že ta holka má vážně talent. Potter se ve výběru hráčů letos opravdu předvedl. Obloukem prolétává kolem zmijozelského odrážeče Goyla, přihrává naší staré známé hvězdě famfrpálu Bellové, ta se elegantně vyhýbá potlouku - skvělá práce Katie! Já vždy tvrdil, že ta holka má talent. Škoda vážení, že je podle posledních zpráv stále přítelkyní bývalého kapitána Mrzimoru Cedrika Diggoryho - to byla jen taková malá vsuvka, paní profesorko. Mimochodem vás taky rád opět vidím. A teď Bellová přihrává Potterové. Uvidíme jak si setra kapitána Nebelvíru povede. A je to další gól pro Nebelvír. Vypadá to, že rodina se nezapře."
Harry nadšeně prolétl kolem svým spoluhráčů a povzbudivě na ně mrkl.
A pak jí zahlédl.
Zlatonka se třepotala uprostřed hřiště. Rozletěl se, jak nejrychleji dokázal. Koutkem oka zahlédl, že Malfoy udělal to samé.
Každý se z jedné strany blížil k malému zlatému míčku a vypadalo to, že se každou chvíli srazí.
Natáhl ruku a uchopil vzpouzející se zlatonku.
Prudce zvedl koště a jen prolétl těsně nad Malfoyem, ruku vítězně zdviženou.
Ozval se ohlušující potlesk a pod ním se rozvlnilo moře červené a zlaté.
***
Celá společenská místnost byla plná hluku a oslav.
Nad hlavami jim poletovali barvené mini rachejtle, zakoupené v obchodě Kouzelnické Kratochvílské kejkle, který patřil dvojčatům Weasleyovým.
"Neviděl jsi někde Hermionu?" zeptal se Harryho náhle Ron.
Zavrtěl hlavou. Chystal se mu odpovědět, že nejspíš bude opět v knihovně pokračovat s dešifrováním zápisníku Reguluse Blacka, ale přerušila ho Levandule Brownová, která se vedle nich z čista jasna objevila.
"Byl jsi, výborný Rone," řekla téměř s fanatickým obdivem a k překvapení všech kolem se vrhla na Weasleyho a začala ho vášnivě líbat.
Ozvalo se několik pobavených hvízdnutí a uchechtnutí.
Harry nevěděl, jestli se má této scénce začít řehtat, nebo má svého kamaráda osvobodit.
Ale vypadalo to, že jeho kamarádovi to vlastně až tak nepříjemné není.
Vedle něj se ozval tichý smích.
Harry se otočil a jeho pohled se střetl s Ginniným.
Cítil, že lehce rudne. A ke svému překvapení zjistil, že není sám.
Oba ve stejný okamžik sklopily oči, jako by se báli, že kdyby je ještě chvíli na sebe dívali, něco špatného by se stalo.
"Harry?"
Na rameno mu poklepala drobná dlaň.
"Copak Liz?" zeptal se své sestry, a byl rád, že má konečně nějakou záminku, proč se odvrátit od Ginny.
"Můžu si půjčit neviditelný plášť a Pobertův plánek?" zeptala se jeho sestra.
Harry se už - už nadechoval k tomu, aby se začal vyptávat, proč je potřebuje. Pak si však vzpomněl na svůj slib, který ji volni dal.
Ať už měla Elizabeth v plánu cokoliv, byl si jistý, že by ji od toho stejně neodradil - koneckonců to přece byla jeho setra a navíc dcera Jamese Pottera. A protože si byl Harry jistý, že se určitě nebude jednat o něco, co školní řád schvaluje, raději zašátral v kapse hábitu a oba vyžádané předměty jí tajně - a s velmi pátravým pohledem, který nedokázal potlačit - podal.
Elizabeth si je obratně ukryla pod svůj vlastní hábit a ztratila se svému bratrovi v davu.
***
Draco Malfoy nervózně postával v jedné z prázdných a dlouho nepoužívaných učeben blízko sklepení.
"Nazdar," uslyšel za sebou znenadání známý a dlouho očekávaný hlas.
"Potterová?" vyjekl překvapeně.
"U Merlina, ty jsi mě ale vyděsila. Jak ses tady tak tiše dostala? Vůbec jsem tě ani neviděl," řekl obdivně.
Elizabeth se zakřenila.
"Tajemství," zamumlala vesele.
Draco si povzdechl.
"Tak co? Jak se ti líbil dnešní zápas?" zeptala se Liz škádlivě a vytáhla z kapsy šálu v barvách Nebelvíru.
"Nezapomněl jsi, co jsi mi slíbil, když vyhrajeme?" uculila se a rychlým pohybem mu ji uvázala kolem krku.
Malfoy se zaškaredil.
"Fajn. Ale budu jí nosit jen dneska," poznamenal podrážděně, což Elizabeth přinutilo k dalšímu úsměvu.
Posadili se vedle sebe na prázdné lavice.
"Tak co je nového, Potterová?" zeptal se Draco.
"Kromě toho, že tě můj bratříček opět tak krásně porazil ve famfrpálu?" neodpustila si rýpnutí Liz.
"No, nic nového. Pořád stejné. A co ty? Stále za tebou lítá Pansy?" zeptala se svého kamaráda.
Malfoy se kysele zasmál.
"Ta holka je snad ještě horší než pijavice," podotkl.
"Možná bys mohl zkusit jí někoho dohodit. Pak by přestala dolézat za tebou. Co třeba jednoho z těch tvých dvou kamarádů?" navrhla Elizabeth a jen stěží zadržela další uchechtnutí.
"Crabbe a Goyle? Prosím tě. Ti dva jen stěží rozeznají kluka od holky, natož aby dokázali někoho sbalit," poznamenal Malfoy.
Ani jeden z nich netušili, jak dlouho tam takhle seděli a povídali si.
Když si však Elizabeth potají konečně oblékla neviditelný plášť, a vydala se zpátky do nebelvírské věže, za okny se pomalu začaly objevovat první sluneční paprsky.













Krásné. Taková malá oddechovka. Něco mi říká, že tentokrát nebude Hermi žárlit. Ale nejrozkošnější jsou stejně Liz a Draco. Chudák Harry, bude se teda muset hodně ohánět, aby sestřičku ohlídal. *.*
Těším se na pokračování a autorce tleskám... :)