Další kapitola:) Mám pro vás dobrou zprávu. Kate poslala další kapitoly + další kapitoly k Yesterday I died. Přidám, jak budu moct:)
5. kapitola - Plány Blacka juniora
Jako téměř každý rok, i letos se zdál být říjen obzvláště deštivý.
Harry, trávil téměř každou chvíli na hřišti, a trénoval s ostatními famfrpál, což vzhledem k neustálým proudům vody a špatné viditelnosti bylo opravdu obtížné.
Byl rozhodnut, že se z něj nestane stejně zarytý a neoblomný kapitán týmu, jakým kdysi býval Wood. Ale momentálně neměl moc na výběr a musel s počtem tréninků přitvrdit.
Minimálně se alespoň od Wooda lišil tím, že odpustil od brzkého ranního vstávání a zdlouhavých proslovů o nejnovější taktice hry. Což především ocenila Katie, která tyto zlaté "woodovské" časy zažila.
Harry sliboval týmu i sobě, že po prvním zápase trochu zpomalí tempo. Přece jenom byli úplně nový tým a musí si na sebe pořádně zvyknout.
Navíc nemohl dopustit, aby je Zmijozel porazil.
***
Byl právě pátek večer a Harry se celý promočený deštěm šoural chodbami hradu.
Náladu měl pod psa, protože ho nahoře v ložnici čekala horda domácích úkolů. Jestli si myslel, že šestý ročník bude oproti pátému - zkouškovému - snadnější, šeredně se spletl. Bylo to snad ještě horší.
Jediné, co mu dokázalo alespoň trochu zvednout náladu, byl úspěch jeho týmu, který si vedl až nad očekávání dobře.
"Ahoj Harry," uslyšel za sebou tichý a svým způsobem nepřítomný hlas.
"Nazdar Lenkdo," zakřenil se na svou novou kamarádku.
Za poslední měsíce si ji celkem oblíbil, jelikož o prázdninách trávila spoustu času s Elizabeth.
Harry stále nedokázala úplně pochopit jejich přátelství, přestal se mu ale už tolik divit.
"Nemohl bys to prosím dát Liz?" zeptala se Lenka a podávala mu srolovaný svitek pergamenu, převázaný zářivě žlutou stuhou.
"Jo, jasně…" přikývl Harry a zamrkal nad oslepující barvou.
"Odhání to krkolamy," vysvětlila mu Lenka.
"Cože to odhání?" podivil se.
"Krkoslamy," zopakovala vážně.
"Jsou opravdu nebezpeční. Mohou tě napadnout ve chvíli, kdy to nejméně čekáš, a způsobit, že ti zmodrají prsty. Je opravdu zvláštní, že o nich ví tak málo lidí. Každopádně, ta žlutá barva je odpuzuje."
Harry, který podle názvu čekal spíš nějakého záhadného tvora, lámající lidem krk, přikývl a ani ho nenapadlo Lence dále odporovat, nebo ještě hůř se jí na něco dalšího vyptávat.
Raději rychle změnil téma.
"A nevíš, kde vlastně je moje sestra? Po skončení tréninku jsem ji neviděl," řekl Harry a tajně doufal, tak jako pokaždé, že se možná konečně dozví, proč Eliz v loňském roce tajně proklouzla do Prasinek.
Tahle záhada mu vrtala hlavou už hodně dlouhou dobu a zdálo se, že Lenka k ní zná odpověď.
Ovšem i tentokrát ho čekalo zklamání, když Láskorádová jen zavrtěla hlavou a řekla: "Má ještě nějakou práci."
***
Harry s sebou pleskl do jednoho z křesel u krbu.
Ron se snažil dopsat pojednání do lektvarů, zatímco Hermiona zběsile listovala v jakési objemné knize, o které si byl Harry jist, že rozhodně není do školy.
"Tohle ti posílá Křiklan," zamumlal Ron nepřítomně a hodil svému kamarádovi zdobenou obálku.
Harry ji ani nemusel otevírat, aby věděl, co v ní je.
Přesto ji automaticky otevřel a vytáhl z ní složený pergamen.
"Milý Harry,
Byl bych velmi rád, kdybyste se ke mně připojil za dva týdny, na tradičním večírku, pořádaném v mém kabinetě.
Rád uvítám i váš okouzlující doprovod.
S pozdravem
H. Křiklan"
Harry si povzdechl.
Okouzlující doprovod. Jeho každoroční problém.
Popuzeně zavrtěl hlavou. Ne, že by se nenašel nikdo, kdo by s ním šel - už teď na něj pomrkávalo několik čtvrťaček - ale Harry opravdu neměl náladu trávit večer s některou z nich.
S Cho už nechodil. A vlastně s ní neprohodil jediné slovo od té doby, co se rozešli.
Napadla ho jedna osoba, kterou by rád vzal, ale to zavrhl dřív, než o tom vůbec začal pořádně uvažovat.
Rozhlédl se kolem sebe a jeho pohled mu padl na Katie, která seděla u paty schodiště vedoucího k dívčím ložnicím, a pročítala si knihu o lektvarech.
"Neruším tě?" zeptal se a přisedl si k ní.
Katie se usmála a zavrtěla hlavou.
"Copak potřebuješ?" zeptala se mile.
"Hele já vím, že pořád ještě chodíš s Diggorym…Ale potřebuju tvoji pomoc," řekl sklesle.
Katie se podívala na pozvánku v jeho ruce a hlasitě se rozesmála.
"Potřebuješ rychle najít nějaký doprovod, než si někdo najde tebe, že?"
Harry přikývl.
"Dobře. Kdy že je ten večírek?"
"Za dva týdny."
"Tak to by šlo," souhlasila Katie.
"Ty jsi můj anděl," oddechl si Harry a zakřenil se na svou kamarádku.
"Já vím, já vím…" přikývla Bellová a opět se začetla do učebnice.
"Harry?" zeptala se náhle, když už se Potter zvedal k odchodu.
"Ano?"
"Co je mezi Blackem a Grangerouvou?" otázala se Katie.
"Pořád je spolu vidím v knihovně. Nevypadají, že by spolu chodili…Spíš, jako by něco plánovali. Já vím, že Grangerová je mezi knihama jako doma, ale Black takový nikdy nebyl. Děje se s ním něco divného," pokračovala.
Harry zavrtěl hlavou.
"Věř mi, že bych taky rád věděl, co se děje. Říkáš, že Black teď tráví stále čas v knihovně?" ujišťoval se.
Katie přikývla.
"Kam jdeš?" zeptala se, když si všimla, že Harry míří k východu z nebelvírské věže.
"Hned jsem zpátky," zamumlal a vytahoval z kapsy hábitu starý pergamen.
Stačilo jedno klepnutí hůlkou, aby se ujistil, že měla Katie pravdu.
***
Harry se proplétal uličkami knihovny.
Bylo chvíli před večerkou, jemu to však moc velké starosti nedělalo.
Jako prefekt by si dokázal najít výmluvu, proč tak pozdě večer stále není ve své společenské místnosti.
Jaspera našel sedět opřeného o vysoké police a listujícího v jakési malé, ušmudlané knížečce.
Podíval se na název oddělení, ve kterém se nacházel a vyprskl smíchy.
"Kouzla na čištění skvrn?" zeptal se hlasitě.
Jasper vzhlédl od své knihy, ale nevypadal v nejmenším překvapeně, že Harryho vidí.
Rozhlédl se kolem, jestli je někdo neposlouchá, a pak se zakřenil.
"Snažím se zmást případného čmuchala, který by se chtěl dozvědět, co studuju," vysvětlil.
Harry si k němu přisedl.
"Poslala tě Hermiona?" zeptal se Jasper a opět se začetl.
Harry zavrtěl hlavou.
"Takže jsi přišel sám od sebe, aby ses dozvěděl, co chystám. Hermiona o tom s tebou a Weasleym chtěla mluvit už dávno, ale vymluvil jsem jí to. Čím později o tom budete vědět, tím líp," zamumlal Jasper.
"Takže mi nic neřekneš?" podíval se na něj sklesle Harry.
"To jsem neřekl, Pottere. Teď, když už jsi tady, by asi nemělo cenu to dál před tebou skrývat. Alespoň mi budeš moci pomoc," odpověděl mu k jeho překvapení Jasper a podal mu knihu, kterou právě četl.
Harry překvapeně pohlédl na ručně psané písmo.
"Co to je?" podivil se.
"Deníky, zápisky…říkej si tomu, jak chceš," pokrčil Jasper rameny.
"Psal je můj otec. Našel jsem je v létě, když jsem prohledával jeho starý pokoj na Grimauldově náměstí. Byly ukryté pod prkny v podlaze a zabezpečené všelijakými ochrannými kouzly," zasmál se štěkavě Black junior a ukázal Harrymu prsty, na kterých byly ještě patrné známky po popáleninách.
"A co v nich…" začal opatrně Harry.
"Vypadá to, že můj otec - stejně, jako teď já - přestal souhlasit se zvráceností režimu Pána zla. Nejspíš chtěl odčinit to, co udělal, nebo možná jen chtěl zabránit dalšímu zlu. To nevím. V každém případě začal shromažďovat důležité informace a pomalu z nich poskládal alespoň hrubý nákres plánů Pána zla. Myslím si, že našel způsob, jak jeho cíle zmařit a možná i cestu, jak temného pána zničit. Než však stačil cokoliv udělat, byl zabit," vysvětloval Jasper a opět se rozhlédl kolem sebe, jestli je někdo neposlouchá. Poté trochu ztišil hlas.
"Mám v plánu po škole pokračovat v tom, co začal. Ale ty poznámky jsou hodně zašifrované. Otec se nejspíš bál, že by jeho zápisky mohl někdo nepovolený objevit. Navíc je tam spousta neznámých slov a pojmů…" povzdechl si.
"Můžu ti s tím nějak pomoc?" zeptal se Harry, kterého to nesmírně zaujalo.
Jasper se ušklíbl a podal mu dlouhý seznam kouzelných zaříkadel, lektvarů a předmětů.
"Můžeš. Tohle jsou věci, které se nám s Hermionou ještě nepodařilo najít. Jestli budeš mít někdy čas a pustíš se do toho…" zamumlal Black, a opět se začal věnovat své práci.
Harry si od něj pergamen vzal.
"Pokusím se o to," slíbil vážně a v duchu už začal plánovat tajnou noční výpravu do oddělení s omezeným přístupem.
"Díky Pottere," zamumlal Jasper.
***
Bylo už něco po půlnoci, když se na prahu místnosti konečně objevila temná postava.
Albus Brumbál zvedl svůj pohled a zadíval se na nově příchozího přes spojené konečky svých prstů.
"Rád vás opět vidím, Severusi," zamumlal klidně.
Severus Snape si sundal cestovní plášť a dvěma dlouhými kroky přešel ke stolu ředitele školy.
Posadil se naproti Brumbála a vytáhl z kapsy hábitu malou lahvičku plnou temně modrého nápoje.
"Mělo by vám to, alespoň na krátký čas, pomoci. Stále se snažím najít úplný protilék, ale nedaří se mi to," řekl suše.
Albus Brumbál se usmál a přikývl.
"Děkuji vám Severusi. Ale jak jsem vám již řekl, ten protijed se vám objevit nepodaří."
"To jste tak smířen se svou smrtí?" zeptal se Snape kysele.
"Stejně, jako vy, Severusi."
"Jenže já mám pro to své důvody," odbyl ho bývalý Smrtijed.
"Ty mám i já. Ale teď k něčemu důležitějšímu. Máte pro mě nějaké nové zprávy?" zeptal se ředitel školy.
Snape přikývl.
"Pán zla se chystá odcestovat na sever Skotska. Myslím, že oba víme, jaký bude důvod jeho návštěvy."
Brumbál přikývl.
"O tom nelze pochybovat. A teď mi řekněte, jaké nechal pokyny pro dobu své nepřítomnosti? Kolik útoků na milovské rodiny se chystá," zeptal se vážně.
Snapeova tvář neprojevovala žádné emoce, přesto jeho hlas zněl tvrdě, když promluvil.
"To se ani nepokusíte plány Pána zla zastavit? Pokud získá TO, pro co se vydává na cesty, bude nepřemožitelný."
"O tom pochybuji, Severusi. I kdybychom se ho pokusili zastavit, stejně by se mu to jednoho dne podařilo získat. Tomu nelze zabránit. Navíc, silně pocybuji, že bude schopen takovýto předmět ovládnout. Voldemort je silný. A velmi schopný. Ovšem má své obrovské nedostatky, které si stále - k našemu velikému štěstí - neuvědomuje. Nedokáže - li pochopit život, nepodaří se mu ovládnout smrt. A nedokáže - li respektovat smrt, nebude schopen vládnout životu," řekl Brumbál.
Snape na něj pohlédl.
"Vy víte, co tím myslím, nemám pravdu?"
Severus přikývl.
"Raději zachráním nevinné životy, než abych se pokusil zvrátit to, co je nevyhnutelné," pokračoval ředitel Bradavic.
"A vás bych teď chtěl poprosit o jediné, Severusi. Nepochybuji o tom, že to jste právě vy a Belatrix, které Pán zla vybral k tomu, abyste jej doprovázeli na jeho cestu. Byl bych rád, kdybyste se ani vy nepokoušel o jeho zastavení. Byla by to zbytečná ztráta vašeho života. Pouze jej bedlivě sledujte. Zjistíme - li jeho plány co nejvíce podrobně, budeme mít nad Pánem zla větší výhodu. Mám na vás ovšem jednu důležitou otázku. Jste ochoten toto riziko nadále podstupovat?" zeptal se vážně.
Snape přikývl.
"Tím si můžete být jist, Brumbále."













Těším se na pokračování.