close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






4. kapitola - Drby v Bradavicích

19. března 2012 v 9:27 | Katherine |  Druhá generace Pobertů
Abyste mi tu nebrečeli, máte tu další kapitolu DGP. Užijte si ji:) V zásobě mám pak už jen jednu.


4. kapitola - Drby v Bradavicích

Harry seděl na jedné z lavic na famfrpálovém hřišti a bedlivě sledoval skupinku adeptů na post odrážeče, kroužící kolem sebe na košťatech a předvádějících svůj talent.
Byl si jist, že plnohodnotnou náhradu za Freda a George jen stěží najde, přesto doufal, že se mu podaří získat alespoň z poloviny tak dobré hráče.
Vlastně už teď měl vybrané své dva favority, rozhodl se však nechat předvést i ostatní, aby předešel zbytečným hádkám.
Na trávě mezitím čekala skupinka uchazečů o místo střelce. Mezi nimi se choulila i jeho sestra Elizabeth. Harry moc dobře věděl, že Liz hraje famfrpál opravdu výtečně, přesto se však už teď obával jízlivých reakcí o protekci, které určitě přijdou, vybere - li ji do týmu.
V davu zahlédl ohnivé vlasy, díky kterým poznal Ginny.
Chvíli ji bezmyšlenkovitě pozoroval.
Zdálo se však, že to Ginny jakýmsi záhadným způsobem poznala a prudce se otočila jeho směrem.
Harry okamžitě sklopil pohled, jen aby se nemusel střetnout s jejíma očima, a kousl se do rtu.
"Dáš si topinku?" ozval se vedle něj známý hlas tak nečekaně, až polekaně nadskočil.
Vedle něj seděla Hermiona, nabízela mu několik topinek zabalených v ubrousku, a zubila se od ucha k uchu.
Harry trochu zrudl a zavrtěl hlavou.
"Ne. Díky. Co tady vlastně děláš?" zeptal se a než odpověděla, zapískal píšťalkou a dal tak signál skupince střelců aby se vznesli do vzduchu a jeden po druhém ukázali své umění.
Hermiona chvíli zamyšleně sledovala hráče a pak konečně řekla: "Až vám skončí trénink, mám tady sraz s Jasperem."
Harry přikývl, pak mu však došel význam jejich slov.
"S kým? S Jasperem Blackem?" vyjekl překvapeně.
Hermiona pokrčila rameny a aniž by spustila pohled z poletujících spolužáků, přikývla.
"Známe snad ještě nějakého jiného Jaspera?"
"Hermiono, počkej," položil jí Harry své kamarádce ruku na rameno, "od kdy se s ním tak bavíš?"
"Zachránil mi život, Harry. To z nás udělalo chtě nechtě spojence. Potkala jsem ho včera večer v knihovně," pokračovala Hermiona a ignorovala, že její společník obrátil oči v sloup.
"Říkal, že se mnou potřebuje něco probrat a s něčím pomoc," vysvětlila a Harry pochopil, že dál se už o tom bavit nechce.
Aby změnil téma, zeptal se na první věc, která ho napadla.
"A co Zachary? V poslední době jsem vás spolu neviděl."
"To proto, že už spolu nejsme," vysvětlila Hermiona ledabyle.
"Cože? Od kdy?" podivil se Harry.
"No vlastně už od začátku léta. Po tom všem, co se stalo, jsem prostě potřebovala čas na vzpamatování. Řekli jsme si, že až to bude lepší, tak se sejdeme a znovu si popovídáme. No, a už jsme se nesešli."
Harry se zatvářil zahanbeně. Celé léto řešil jen své problémy a ani si nevšiml, že jeho nejlepší kamarádka má taky nějaké potíže.
Hermiona vycítila jeho myšlenky a chlácholivě mu položila ruku na rameno.
"To je dobrý. Vždyť vlastně o nic ani nejde…" podotkla s úsměvem.
Až podezřele veselým úsměvem.
***
Bylo už chvíli po poledni, když Harry konečně mohl oficiálně oznámit nové složení nebelvírského famfrpálového týmu.
Brankářem nadále zůstal Ron, podařilo se mu vybrat dva skvělé odrážeče ze čtvrtého ročníku, a jako střelec nadále zůstala Katie Bellová a k ní přibyla Elizabeth Potterová a Ginny Weasleyová.
Harry byl sice rozhodnut se Ginny vyhýbat jak nejdéle to šlo, musel však připustit, že hraje opravdu skvěle, takže neměl jinou možnost, než ji do týmu přijmout.
***
"Myslím si, že letos máme opravdu skvělou šanci na získání poháru," pronesl vážně Ron s plnou pusou oběda.
Harry okamžitě strčil do kapsy odznaky primuse a kapitána, se kterými si do této chvíle pohrával, a vytěsnil z hlavy vzpomínky na radost, kterou jeho rodiče měli, když oba tyto odznaky vloni v létě získal.
"Možná ale bude chvíli trvat, než se sehrajeme. Zvlášť Katie si bude muset zvyknout na nové střelkyně," podotkl Harry zamyšleně.
"Jak jsem viděl hrát tvoji sestru, tak bych si s tím moc velkou hlavu nedělal. Eliz je vážně dobrá," připojil se k diskuzi Dean a mrkl při tom přes hlavy studentů na Potterovou, která slavila na druhém konci nebelvírského stolu se svými kamarády.
"A navíc z ní bude vážně moc pěkná holka. Už teď je sakra hezká," pokračoval Dean, když se na něj z dálky Elizabeth usmála.
Harry do něj silně šťouchl.
"Je to moje sestra," upozornil ho vážně.
"No jo…" zamumlal jeho kamarád.
"A když už jsem tak u těch střelkyň…" ujal se Dean opět slova, "Ginny je taky celkem kočka," zazubil se.
Tentokrát se výhružně zatvářil Ron.
"Jo. Ale ta je zase moje sestra. A kdo je vlastně ten havravspárský kluk, se kterým se teď tak baví? Nepřipadá vám, že spolu něco mají?" nadzvedl obočí a zahleděl se na svou sestru, která stála u vstupu do Velké síně s jakýmsi klukem v havravspárských barvách.
"To je Michael Nevím - jak - dál," vysvětlil pohotově Dean.
"Nehraje náhodou famfrpál za svou kolej?" naklonil se k nim Neville, který je celou dobu poslouchal.
"Hrál. Ale pokud vím, tak letos ho do týmu nevzali. Prý nehrál špatně, ale občas dokázal vybouchnout," podotkl Harry, který chlapce poznal, ale najednou k němu z nevysvětlitelného důvodu cítil hlubokou zášť.
"A co má teda společného s mojí sestřičkou?" vyptával se nadále Ron.
"No…" začal Dean pomalu.
"Loni - ještě před tím, než se Ginny stala ta nehoda v Prasinkách - spolu nějakou dobu chodili. A když se Ginny konečně vrátila od Munga, domluvili se, že si dají chvíli pauzu, aby se mohla trochu vzpamatovat a uklidnit. Ale jak to tak vidím, tak už to spolu asi zase táhnou," vysvětlil jim jejich kamarád.
"Cože?" vykřikl Ron, až několik kolemjdoucích prvňaček polekaně nadskočilo.
"A jak to vlastně všechno víš?" zeptal se Harry a cítil, že bezmyšlenkovitě zatíná ruce v pěst při pohledu na vesele bavící se Ginny a Michaela.
Pokusil se uklidnit a nemyslet na to, proč se vlastně takhle chová.
"Ten havravspárský kluk evidentně není jediný, kdo má o Weasleyouvou zájem, že Deane?" zazubil se
Seamus a šťouchl do svého kamaráda.
Ron teď přesunul svůj hněv.
"No co? Ginny je pěkná holka, nemám pravdu Harry?" bránil se Dean a hledal pomoc u Pottera, který se zakuckal šťávou, a rychle přikývl.
"Ale tak co se dá dělat. Třeba budu mít časem štěstí u Potterové," zakřenil se.
"Je jí dvanáct," namítl rozhořčeně Harry.
"Ale to nebude napořád," přidal se opět do hovoru Seamus.
"Ještě ty začínej," zavrčel nebelvírský chytač podrážděně.
***
"Nemyslíš si, že bych si měl s Ginny promluvit?" zeptal se úzkostlivě Ron, když s Harrym procházeli pozdě večer dobře známými chodbami hradu.
"A co bys jí asi tak řekl?" nadhodil jeho kamarád, který se teď o nejmladší Weasleyové nechtěl bavit.
Když už byl nucen s ní strávit každý týden několik hodin na tréninku, snažil se na ni alespoň moc často nemyslet.
"Mě se ten kluk nelíbí," pokračoval tvrdohlavě Ron.
"S tím nic nenaděláš, kámo," povzdechl si opět Harry a snažil se tvářit co možná nejméně zaujatě.
Něco v jeho nitru ho totiž nutilo, aby s Ronem souhlasil a přemluvil ho, aby ještě dnes utíkal za Ginny a vymluvil jí chození s Michaelem.
"Vidíš to, co já?" vyhrkl náhle Ron a prudce se zastavil.
"Co - cože?" vykoktal Harry, který byl myšlenkami úplně někde jinde.
Jeho kamarád prstem ukázal na chodbu vedoucí z knihovny, kde právě procházely dvě postavy, zabrané do jakési vážné diskuze.
"Vždyť to je Hermiona a Jasper Black? Co spolu dělají?" řekl dostatečně hlasitě Ron.
Ani jeden z pozorovaných mu ovšem nevěnoval pozornost.
"Dneska mi Hermiona řekla, že spolu mají schůzku. Prý potřebuje Jasper s něčím pomoc. Měli se sejít po skončení našeho výběru hráčů. Ale pokud spolu byli od té doby až do teď, museli spolu být víc jak sedm hodin. Nejspíš jde o něco vážného," zamumlal zamyšleně Harry a najednou si na něco vzpomněl.
"Děje se něco?" zeptal se jeho kamarád zvědavě, když zpozoroval jeho vyděšený výraz.
"Včera v noci jsem měl zvláštní sen," začal opatrně Harry.
"Nepamatuju si ho…ne úplně. Pouze vím, že šlo někomu o život. Bylo tam něco temného…" pokračoval, a jakmile vypustil tato slova z úst, připadal si jako hlupák. Ron se však tvářil zaujatě, takže se dal znovu do vyprávěníl.
"Když jsem se probudil, znělo mi v hlavě jméno Jaspera Blacka…Je to ale asi všechno jen hloupost. Nejspíš jen divný sen…Vzhledem k tomu, co se v poslední době děje. O nic nešlo," snažil se to zamluvit, jeho kamarád však vypadal, že o jeho slovech přemýšlí.
A Harry byl rozhodnut mu nedělat ještě další starosti s tím, že po probuzení viděl někoho neznámého v jejich pokoji.
Možná měl pravdu. Byl to všechno jen divný sen způsobený touhle zoufalou dobou.
Ale ty velké zelenohnědé oči se mu z hlavy podařit nedostalo.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leegy Leegy | Web | 19. března 2012 v 15:25 | Reagovat

Super! Moc se těším na pokračování :-)

2 Caira Caira | 19. března 2012 v 16:06 | Reagovat

Co to je? Tohle mi nedělejte. Chápu, že to autorům dělá strašně dobře - useknout kapitolu ne-tak-docela-uzavřenou - ale čtenářům to občas leze na mozek. No vážně, teď si můžu tak možná nedočkavostí okousat moje už tak přílíš krátké nehty. :-D
Ale kapitola byla úžasná. Jsem zvědavá, co se (jestli se) vyklube z Mione a Jazze. A taky mě zajímá, co vyroste z malé Lizzie... Být Harrym, začnu ji víc hlídat. ;-)

3 Kiki Kiki | Web | 19. března 2012 v 17:32 | Reagovat

Pěkná kapitola. Zajímá mě, co bude s Jasprem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama