Slavte!! Po dlooouhé době se mi ozvala Kate s dalšími třemi kapitolami DGP. Takže komentujte - čí víc komentů, tím rychlejc další kapitoly:) Já vim, takový vydírání:D
Klik na CČ
3. kapitola - Ze života Severuse Snapea
Ačkoliv by se mohlo toto místo považovat za honosné - díky veliké spoustě precizně opracovaných uměleckých kousků, drahých gobelínů a architektonických skvostů - téměř každý náhodný návštěvník by jej spíš popsal jako temné a nepřívětivé.
Vysoká vstupní brána z tmavého kovu, zdobená zlatými ornamenty, vzhledem připomínala spíš starověký nástroj plný ostrých hrotů, určený k mučení vězňů.
Dokonce i prostorná zahrada, obklopující veliké panské sídlo, působila poněkud hororovým dojmem, díky kterému vysoké ovocné stromy evokovaly kruté hlídače, a jejich ovoce vypadala sice sladce, ale jedovatě.
Interiér domu se moc nelišil. Byl prostorný a luxusně zařízený, ale ani oheň ve velikém krbu, lemovaný zlatem, nedokázal zahřát studený černý mramor, kterým byly obloženy chodby.
Někdo kdysi poznamenal, že celé toto sídlo připomíná bohatou hrobku. Pro něj to však byl domov.
Seděl sám ve vysokém tmavém křesle a mnul si studené prsty. Na vyřezávaném dubovém stolku vedle něj stál nedotknutý křišťálový pohár s rudým vínem, které se ve světle ohně nebezpečně lesklo. Nedokázal se ho ani dotknout, přestože moc dobře znal tu nepopsatelně omamnou chuť, kterou mělo.
"Severusi?" ozval se ženský hlas za jeho zády.
Ani se nenamáhal otočit, natož pak odpovědět.
"Severusi!"
Tentokrát zněl hlas víc popuzeně a možná i nebezpečně. Přesto ho však nepřinutil k žádné reakci.
Uslyšel rozzlobené kroky a poté světlo krbu zastínila vysoká a štíhlá ženská postava.
Bez zájmu k ní zvedl pohled.
Kdysi snad dokázal obdivovat její vystouplé lícní kosti, rudé rty a dlouhé havraní vlasy. Užíval si pohledu na její nádhernou postavu.
Kdysi si myslel, že ji miluje.
Ale před pár měsíci konečně pochopil, že celé ty roky to byli jenom samé lži, které si ve svém zoufalství a pocitu prohry vymyslel, a donutil sám sebe jim věřit.
"Ano drahá?" řekl konečně lhostejně, když už ho začal unavovat její rozzuřený pohled.
Viděl, jak se jí rty roztřásly vzteky a kloubky na štíhlých prstech, nyní zaťatých v pěst, zbělaly.
"Tři měsíce, Severusi. Už celé tři měsíce se chováš, jako bych ani neexistovala. A jako bych tě ani nezajímala. Od té doby, co jste se vrátili z té nepodařené akce v Bradavicích, se s tebou nedá mluvit. Neprohodíš jediné slovo. Jen se zavíráš tady, nebo ve sklepení," vykřikla a vypadalo to, že konečně ze sebe dostává slova, která jí už leží několik dnů na srdci.
"Evidentně k tomu mám své důvody," poznamenal bez jakékoliv emoce Snape.
Najednou prudce zamrkal, když si uvědomil, že mu na srdce míří hůlka.
Pobaveně se rozesmál.
"Copak Evelyn? Snad se mě nechystáš zabít?" zeptal se jízlivě.
Jeho ženě vytryskly rozzlobené slzy a ruka, ve které svírala svou hůlku, se jí nebezpečně třásla.
Znal ji natolik dobře, aby věděl, že si uvědomuje svoje dětinské chování, ovšem její hrdost jí bránila, aby to přiznala.
Chvíli tam takhle mlčky stáli, a oba čekali, co bude dál.
Pak se Severus ušklíbl, rukou líně odstrčil hůlku, která mu stále mířila na srdce, a otočil se ke své manželce zády.
"Kam jdeš?" zaječela na něj a hlas se jí chvěl.
"Do své laboratoře. A byl bych rád, kdybys tentokrát pochopila, že mě nemáš rušit," utrousil ledově.
Zaslechl řinkot skla, a když se na malý moment otočil, uviděl, jak se na zemi lesknou křišťálové střepy, z poháru, který Evelyn v zlosti shodila na zem.
Pobaveně zavrtěl hlavou.
A pak zahlédl temně rudou tekutinu, která se vpíjela do drahého koberce na zemi.
Ten pohled ho na malý moment zhypnotizoval.
V mysli se mu vybavila vzpomínka. Vzpomínka na stejně tmavě rudé vlasy, na stejně rudou krev…
Roztřásl se po celém těle a tryskem se rozběhl do své laboratoře ve sklepení domu.
***
V bolestné agónii mrštil velikou sklenicí naplněnou až po okraj zářivě zelenou tekutinou. Ozval se třískot skla, zasyčení a do vzduchu se vznesl oblak šedého dýmu.
Ve vzteku smetl rukou z jednoho stolku sadu křišťálových lahviček a zkumavek, které se okamžitě rozpadly na statisíce lesknoucích střepů.
Jeden z nich se mu zabodl do ruky a ta začala okamžitě krvácet. On si toho však nevšímal.
Přešel k vysoké polici plné lahviček, a jediným kopnutím je poslal k zemi.
Přestal až ve chvíli, kdy na zemi zahlédl dvě rozdílné tekutiny, jejichž kaluže se nebezpečně blížily k sobě. Pokud by se spojili, výsledný výbuch by dokázal zničit nejen celé sídlo, ale i blízké okolí.
Lenivě vytáhl hůlku a jediným mávnutím nechal obě substance zmizet dřív, než mohlo k nehodě dojít.
Poté se zhroutil u jedné ze studených kamenných stěn laboratoře.
Možná měl nechat výbuch, aby zničil celý jeho život. Usmrtil by ho a proměnil by v prach veškerý jeho majetek.
Už by neexistovala jediný vzpomínka na Severuse Snapea.
Jenže spolu s jeho životem by zemřela i Evelyn. Jeho žena.
A přestože ji Severus nemiloval, tak jak si až do nedávna myslel, nemohl dopustit, aby za jeho chyby zaplatili další nevinní lidé. Už tak měl na svědomí víc než dost zmařených životů a nechtěl, aby ani posmrtně k nim přibyl další.
Navíc si dokázal představit více užitečných způsobů, které by ho mohli stát život.
Ne! Pokud má umřít, tak jeho smrt musí mít význam.
Položil si hlavu do dlaní.
Tři měsíce. Už jsou to tři měsíce, co sledoval Lily umírat. Tři měsíce, co se dnem i nocí trápil a trpěl. Tři měsíce, co čekal na nové pokyny od Brumbála.
Tajně donášel nejnovější informace o Pánovi zla jeho největšímu nepříteli Brumbálovi. Sledoval, jak se Bradavický ředitel s nimi vypořádává, vymýšlí nové plány a při tom čekal, kdy přijde jeho chvíle.
Severus Snape dokázal být trpělivý. Ale v této chvíli, kdy nedokázal z hlavy vyhnat obraz umírající Lily Potterové, jeho ovládání neudělat žádnou hloupost velmi kolísalo a vždy racionálně uvažující kouzelník kdesi hluboko své mysli spřádal zoufalé plány, které by jistojistě skončily absolutním fiaskem.
Nemohl však dopustit, aby za jeho zbrklé chování zaplatila i Evelyn.
Přestože zjistil, že celou dobu byla jen náhradou, která měla utlumit touhu po Lily Evansové, cítil k ní minimálně respekt a nechtěl ji vidět trpět.
Bohužel ji ale nechtěl vidět vůbec.
Proto se už tři měsíce schovával ve své kanceláři nebo laboratoři a přemýšlel o tom, co se stalo, co měl udělat a co neudělal.
Tiše se zaposlouchal.
Nahoře v domě neslyšel žádné rozzlobené kroky, které by po jejich dnešní hádce očekával.
Instinkt mu napovídal, že je nyní v domě sám, pouze se starým domácím skřítkem, který sloužil Evelynině rodině už několik let.
Jeho žena byla evidentně pryč.
Severus se donutil racionálně uvažovat a alespoň na chvíli potlačit vztek a zoufalství.
Když tak přemýšlel, toto nebylo poprvé, co jeho manželka bez jediného slova zmizela. Nemohl jí to mít s ohledem na jeho chování za zlé.
Ale za celých šest let manželství se nic podobného nedělo. Ne tak často.
S hrůzou ho napadlo, že snad Evelyn něco tuší.
Možná o něm donáší Pánovi zla.
Jenže jak by mohla na něco takového přijít.
Vždyť o jeho lásce k Lily nikdo nevěděl.
Přesto mu to nedalo.
Pokud má vykonat něco, co napomůže zničení Pána zla, nesmí být odhalen už v prvních měsících jeho práce tajného špeha.
Zvedl se ze země plné střepů a tryskem vyběhl do horních pokojů, odhodlán najít cokoliv, co by napovídalo o Evelynině plánech.
***
Mezitím Harry Potter neklidně spal v Nebelvírské chlapecké ložnici.
Mrskal s sebou na své posteli a snažil se probudit ze zlého snu.
Když se mu to konečně povedlo, celý zpocený se prudce posadil na posteli a roztřeseně si protřel oči.
Už si nedokázal vzpomenout, co přesně se mu zdálo.
Jediné, co se mu vybavovalo, bylo něco temného a nebezpečného. A hlavou mu problesklo jedno jméno.
Jasper Black.
Než však stačil uvažovat nad tím, co to všechno má znamenat, zahlédl koutkem oka pohyb u své postele.
Rychle se otočil a spatřil bledý obličej a velké hnědo - zelené oči, které rozhodně nepatřily ani jednomu z jeho kamarádů.
Nahmatal pod polštářem hůlku, ale pozdě.
Ve chvíli, kdy pokoj protnul tenký paprsek světla, byla záhadná postava pryč.













Jé. Konečně nová kapitola. Dokonale Kath popsala Severuse. Zajímalo by mě, kdo je ta záhadná osoba. Doufám, že se to dozvím.