close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






10. kapitola - Slavná historka o velkolepém zmizení

30. března 2012 v 16:54 | Katherine |  Yesterday I died
Pomalu se blížíme ke konci:)


10. kapitola - Slavná historka o velkolepém zmizení

James tiše pochodoval před známou chodbou, vedoucí do nebelvírské věže.
"Nepochopím, že stále ještě nevyměnili Buclatou dámu. Člověk by řekl, že po tak dlouhé době, by už mohli udělat nějakou změnu," zamumlal Sirius a odhrnul si pramen vlasů z čela.
"Nemáš ji rád jenom proto, že nás už několikrát seřvala za to, že ji pravidelně uprostřed noci probouzíme," zavrtěl hlavou Dvanáctreák.
"Jo. Řvala tak hlasitě, až přilákala toho otravu Filche," zamračil se Tichošlápek dotčeně.
"Kvůli němu jsme dostali ten pitomý školní trest."
"Jako by ti jeden trest navíc ještě mohl ublížit," usmál se Remus.
"Nehledě na to, že nebýt toho, nikdy bychom se tady nedostali," pokrčil James rameny.
"Nevím, jestli se to dá brát jako nějaké extra pozitivum," zamumlal Náměsíčník, jeho přátelé však poznali, že to říká jen ze zvyku, neboť si toto dobrodružství ve skutečnosti náramně užívá.
"Buď jak buď, můžeme být rádi za Buclatou dámu. Taky mohlo být i hůř," uzavřel celou rozepři Dvanácterák.
"A taky že bylo," ozval se hlas Rona Weasleyho, když bradavické trio vylezlo z ukrytých dveří, nacházejících se za portrétem hlasitě pochrupující Buclaté dámy.
"Když si vzpomenu na třetí ročník…" zavrtěl hlavou při jakési vzpomínce.
"A když si vzpomenu, čí to vlastně byla chyba…" pousmál se Harry a jeho dva kamarádi se dali do smíchu.
Poberti na ně udiveně hleděli, ale vysvětlení se tentokrát nedočkali.
***
"Proč tam nemůžeme jít taky?" zeptal se trucovitě Sirius.
"Protože je to příliš riskantní," odpověděla mu tvrdohlavě Hermiona.
"Jenže já bych starouška Křiklouška taky rád viděl," prohlásil James.
"Vždyť ho musíte denně vídat ve vašem čase," namítl Harry.
"Jo. Ale zajímá nás, jak vypadá teď. Vždyť je to vlastně jediný člověk, kterého známe z naší přítomnosti. A třeba řekne něco zajímavého," pokusil se nepřesvědčivě argumentovat Tichošlápek.
"To taky uslyšíte," usmál se Potter junior a vytáhl z kapsy hábitu sáček s dlouhými růžovými provázky.
"Co to je?" zeptal se nedůvěřivě Remus.
"Ultradlouhé uši," prohlásil s náznakem hrdosti Ron.
"Ehm?" nadzvedl Tichošlápek obočí a ušklíbl se.
"Prostě si ty konce dejte do uší a poslouchejte. Uslyšíte celý rozhovor a můžete být schovaní před Křiklanovým kabinetem," vysvětlila Hermiona pohotově a podala Pobertům ultradlouhé uši.
"A to nebude nikomu divné, když nás někdo nachytá, jak se s TÍMTO krčíme před profesorovým kabinetem?" zapochyboval Remus.
"Nebude, když vás neuvidí," ušklíbl se Harry a vytáhl neviditelný plášť.
"Tak moment. Pod ten se všichni tři neschováme."
"Když se skrčíte…"
"Já se na ty dva nebudu lepit? Co jsem?"
"Nemáš na výběr."
"Ale…"
"Smůla pánové. Buď nás poslechnete, nebo se můžete otočit a odkráčet zpátky do Komnaty nejvyšší potřeby a nechat to na nás, starších a rozumnějších," vložila se do hovoru Hermiona nesmlouvavě a Pobertům nezbylo nic jiného, než ji poslechnou a schoulit se pod neviditelným pláštěm.
***
"Au! Šlápl jsi mi na nohu," zasyčel Sirius.
"Buď zticha," zamumlal šeptem Remus.
"Tohle je pitomost. Měli jsme tam jít s nimi," pokračoval dále Tichošlápek, nevšímaje si nevrlých pohledů svých dvou přátel.
"Kdyby ta holka nebyla tak šíleně paličatá…"
Dvanácterák s Náměsíčníkem si vyměnily jeden krátký pohled, Lupin kývl na Jamese, ten vytáhl hůlku a dočasně s ní připravil díky vykouzlenému roubíku Blacka o hlas.
Sirius se zatvářil uraženě, účel tato akce však splnila.
Alespoň prozatím byl klid.
Z ultradlouhých uší se ozvaly hlasy, jako by osoby, jež promluvily, stáli přímo vedle nich.
"Doufám, že nerušíme, pane profesore," ozval se Harry.
"Ale Harry. Ty přece nikdy nerušíš," odpověděl mu bodrý hlas Horatia Křiklana.
"Pane Weasley. Slečno Grangerová. Moc rád vás opět vidím," pokračoval profesor zvesela, když si všiml dalších dvou studentů.
"Co pro vás mohu udělat?"
"Víte, pane…" začala Hermiona.
"Teď, když už je po válce, napadlo nás - teda hlavně tady Harryho - že bychom se mohli dozvědět něco o… o Harryho otci, Siriusovi a Remusovi."
"Jde o to, pane profesore, že o nich mám velmi malou spoustu informací. A přitom pro nás tři hodně znamenali. Rádi bychom se dozvěděli něco víc," pokračoval Ron.
"A vy jste jedna z mála osob, která nám může něco říct. Učil jste je a určitě je i dobře znal, pane,"připojil se Harry.
Ozvalo se Křiklanovo souhlasné zamručení.
"Chápu. Naprosto vám rozumím, Harry. A moc rád vám samozřejmě pomůžu. Měl jsem Jamese Pottera, Remuse Lupina a Siriuse Blacka velmi rád. Byla to opravdu veliká ztráta. Co bys o nich chtěl vědět, Harry?"
"Vlastně…" začal Potter opatrně.
"V šestém ročníku jsem třídil staré záznamy školních trestů…"
"A zmínek o vašem otci a jeho kamarádech tam jistojistě muselo být požehnaně," zasmál se Křiklan dobrosrdečně.
"Tím si můžete být jistý, pane," přitakal Harry.
"Našel jsem jeden záznam o tom, že můj táta se Siriusem a Remusem dostali školní trest za to, že na několik dnů zmizeli ze školy," nadhodil Harry ledabyle.
Křiklan se zasmál.
"Ano, ano. Na to si moc dobře vzpomínám. Byla z toho veliká aféra. Samozřejmě v té době jsme o ně měli všichni veliký strach. Na tři dny zmizeli úplně beze stopy. Ale teď, s odstupem času, se musím smát. Myslím, že to byla úžasná práce, jak si užít pár dnů pořádné legrace. Podle mého názoru byli celou tu dobu zašití v Prasinkách a náramně se bavili," začal s vyprávěním profesor lektvarů.
"A co se vlastně doopravdy stalo?" pokračovala s otázkami dále Hermiona.
"To jsme se vlastně nikdy pořádně nedozvěděli. Parta Potter, Black a Lupin byla velmi proslulá svou neúctou ke školnímu řádu. V každém případě všechno začalo tak, že se James se Siriusem neukázali na školním trestu, který jim byl uložen. To by ještě nebylo tak překvapivé, ale následujícího dne se ani jeden z nich neobjevil na vyučování. To už začínalo být podezřelé. Zvláště u Remuse Lupina. Ten z téhle trojky byl tak nějak nejslušnější. Každopádně… když profesoři začali pátrat a vyzpovídávat studenty, zjistili, že je nikdo už celý den neviděl. Rozjelo se veliké pátrání. Prohledali jsme celý hrad a části Zapovězeného lesa. Dokonce jsme zavítali i do Chroptící chýše. Ale nikde nebyla ani stopa. Už jsme se začínali opravdu bát, když se konečně ti tři z ničeho nic objevili pozdě v noci ve škole, tvářili se provinile, ale jinak byli naprosto v pořádku. Na otázku, kde celou tu dobu byli, odpověděli vyhýbavě, že se skrývali v Prasinkách. Profesorka McGonagalová byla opravdu rozčílená. Uložila jim tři měsíce školního trestu. My ostatní, jsme se s jejich vysvětlením spokojili, přestože historka o tom, jak se dostali z Bradavic, nám připadala lehce přitažená za vlasy. Teď, když už víme, že byli Potter a Black zvěromágové, a znali tajné cesty lépe než stavitelé hradu, dokážu si lehce představit, jak to ve skutečnosti bylo. Abych se ale dostal k tomu nejzvláštnějšímu. Profesorka McGonagalová jim jejich vysvětlení nevěřila. A tak se je dva dny po jejich návratu rozhodla znovu vyzpovídat. Jenže v té chvíli se ti tři začali chovat tak nějak divně. Jako by měli výpadky paměti, a byli lehce dezorientovaní. To samozřejmě vedlo k všemožným spekulacím o tom, že byli uneseni. Mě osobně napadlo jedno vysvětlení. Jejich příznaky se lehce daly přirovnat k účinkům lektvaru zapomnění. Proč by jim ho ale někdo dal, a na co měli zapomenout, to dodnes zůstává záhadou. V každém případě ani po tomto incidentu z malérů ještě úplně nevylezli. Den po jejich návratu je školník Filch chytil s velmi zajímavým předmětem," řekl Křiklan.
Po jeho slovech nastalo krátké ticho.
Dokonce i Tichošlápek, ukrytý před dveřmi profesorova kabinetu, se zájmem poslouchal a přestal si hrát na uraženého.
"Můžeme se zeptat s jakým, pane?" zeptal se Harry a jen stěží se mu podařilo udržet klidný hlas.
Křiklan se rozesmál.
"Vlastně, Harry. Abych byl upřímný, nešlo o nic extra nebezpečného, nebo neobvyklého. Byl to jen jakýsi pergamen, popsaný nespočtem návodů na všelijaké lumpárny. Ale znáte Filche. Ve všem okamžitě vidí porušení školního řádu. Já osobně si myslím, že šlo jen o nějaký hloupý seznam, zakoupený u Taškáře. Už jen ty přezdívky autorů… Náměsíčník, Tichošlápek a Dvanácterák... Kdo jiný by to mohl být, než jen banda nevinných vtipálků?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 30. března 2012 v 20:55 | Reagovat

Kdo jiný by to tak asi mohl být, že? Takové hloupé přezdívky... :-D
Úžasná kapitola. Trochu mě mrzí, že už bude konec, ale těším se, jak to celé dopadne.

2 Eámanë Eámanë | Web | 31. března 2012 v 15:45 | Reagovat

Moc pěkný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama