close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






6. kapitola - 21. až 27. září 4/4

26. ledna 2012 v 17:52 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
PŘEKVAPENÍ!!! Ano, (konečně) je tu poslední část 6. kapitoly! Omlouvat se nebudu, jen bych se opakovala. Užijte si čtení a nezapomeňte komentovat!!

V minulé části: Hermiona se stala terčem dalšího vtípku ze strany svých drahocených spolužeček. Harry má další noční můry, ale nechce se s nimi Dracovi svěřit. Ten se naopak jemu a Hermioně svěřil, že jeho otec býval Smrtijed. Třetí část končila hodinou OPČM, při které Quirrell napadl Harryho.



26. září 1991 - Čtvrtek, 3 hodiny ráno

V jeho snech byly výkřiky nočních můr úhledně složeny do kufru, který byl následně strčen hluboko do tmavého přístěnku. Sny prostoupilo jemné hučení ztracených ukolébavek a Harry se rozhlédl po své rozvířené, neuspořádané mysli.
Chtěl plakat. Nebo křičet. Bylo to komplikované a strašidelné i přes ten hezký hlas, který slyšel. Chtěl, aby ho někdo držel a říkal mu, že všechno bude zase pořádku.
"Harry?"
Nadějně zvedl hlavu. Ten hlas znal. "Černý pán?" Byl tak daleko.
"Harry, dítě, pojď. Probuď se."
"Už jdu, Černý pane! Nechoďte pryč!" křičel Harry. Utíkal pryč od neuspořádaných, složitých vzpomínek k hlasu bezpečí a pohodlí.
Harry se probudil se vzlyknutím, které vyplynulo z jeho snů. Ještě než se musel zvednout a tiše zeptat, objaly ho něčí paže. Z hřejivé vlny ucítil koření a bylinky. Harry objal svého učitele kolem pasu a bylo mu jedno, že svým pláčem smáčel profesorův dlouhý plášť.
Po několika minutách Snape ucítil, jak chlapcovy slzy ubývají a dech se mu zadrhává, což značilo konec slz. "Harry," zeptal se a jeho hluboký hlas mu jemně duněl v hrudi. "Můžeš mi říct, co se stalo při hodině profesora Quirrella?" Ucítil, jak chlapec potřásl hlavou.
Snape si povzdechl, poplácal chlapce po zádech a jemně ho od sebe odstrčil. "Vím, že jsi vyděšený, Harry, ale víš, jak si vyděsil své spolužáky?"
"Ne, pane?" škytl Harry.
"Slečna Grangerová a pan Malfoy mi pověděli, co viděli, ale rád bych slyšel od tebe, co se stalo."
Harry zvedl ruku a přejel profesorovi po tváři, jako by se chtěl ujistit, že starost, kterou viděl v profesorových očích, byla skutečná. Snape byl tímto gestem trochu překvapen, ale usmál se, aby chlapce povzbudil.
Harry nezačal mluvit hned. I když zápach dezinfekce pomalu vystřídala příjemnější vůně staršího čaroděje, Harry nakrčil nos, když zjistil, že je na ošetřovně.
Chlapec si povzdychl a začal potichu mluvit: "Nechtěl jsem profesorovi Quirrellovi pomoct, ale když on byl tak milý…no každopádně jsem se zvedl a šel k profesorovi. Už jsem ho ale neslyšel. Byl tu jeden hlas…v mé hlavě…byl to ten samý, co slýchávám ve svých nočních můrách!" spojil si to najednou Harry.
"V nočních můrách?" zeptal se Snape. Už několik dnů ho nevzbudili, takže doufal, že Harryho noční můry zmizely.
"Začaly asi před dvěma dny, pane," vysvětlil Harry. "Jenom, nevím, jestli to jsou noční můry. Jsou tak…" ušklíbl se znechuceně, "reálné."
"No tak, Harry. Třeba na to společně přijdeme," nakázal Snape. Chtěl slyšet, co se stalo na hodině OPČM, ale pokud to mělo souvislost s jeho nočními můrami, potřeboval to vědět.
Harry se opřel dozadu, až ležel stejně jako Snape, ale nohy nechal přehozené přes profesorovy. Snapeovi to nevadilo.
Harry zamrkal a setřel si zbloudilou slzu. Pak začal popisovat sen, který se mu zdál poslední tři noci. "Vzbouzím se v Zapovězeném lese. Nebojím se ani nic takového. Navíc to vypadá, že vím, kde jsem. A…a mám hlad. Mnohem větší, než jsem kdy měl u Dursleyů. Tak velký, že mě uvnitř všechno bolí. V tu chvíli spatřím…jednorožce. Používám nějaké kouzlo, aby ho chytil a pak…a…" Harry zbledl a Snape se s obavami narovnal. "J-j-já vytáhnu nůž a podříznu mu hrdlo!" Harry vydechl. Z očí mu vytryskly slzy a pevně se objal rukama, jak znovu prožíval noční můru. "Byla stříbrná. Jeho krev byla stříbrná. A já…eh…já ji pil!" Harry se vytrhl ze strašidelné vize snu a pohlédl profesorovi do očí. "Bylo mi špatně, ale chutnala tak dobře!"
To bylo na Harryho žaludek příliš. Ostře zaprotestoval a Harry pozvracel sebe, své nohy a Snapea. Harry se styděl a snažil se utéct od svého profesora, ale Snape ho zastavil.
Snape byl víc zděšen snem, který mu Harry popsal, než faktem, že ho Harry právě pozvracel. Pár čistících kouzel a jedno dezinfekční nepořádek uklidily. Snape se už dál neptal na události při hodině OPČM nebo na jeho sen, jak si dělal o svého nejmenšího zmijozela starost a pomáhal mu zpátky do postele. Když skončil, sedl si zpátky na kraj postele a Harry ho pevně chytil za ruku. Snape ji povzbudivě stiskl.
"Při hodině OPČM jsi slyšel ve své hlavě hlas?" zeptal se Snape opatrně.
Harry přikývl. "Ve svém snu jsem promluvil jen jednou. Řekl jsem: "Mussssím se najíssssst.'"
Snapea zamrazilo. Nerozuměl tomu, co Harry řekl, ale poznal ten jazyk. Slyšel jím broukat nejtemnějšího čaroděje svému milovanému mazlíčkovi: obrovskému hadovi. Harry mluvil hadím jazykem!
Harry zahlédl strach v profesorových očích a odtáhl se. "Jsem zlý!" Harry shodil pokrývky na zem, jak se snažil vyškrábat z postele.
"Ne!" Snape chytil chlapce, který s ním urputně bojoval. "Harry! Ty nejsi zlý!" Snapeův hlas byl ostrý a pevný a k jeho zlosti se chlapec okamžitě uvolnil, jako by se samotná jeho duše vzdávala, a ležel v profesorově náruči jako hadrová panenka. Snape se pokusil na chlapce mluvit potichu, vřele, ale chlapce nereagoval a Snape cítil, jako ho zachvacuje panika. Podepřel chlapci hlavu a promluvil na něj úsečným hlasem, který byl velice známý jeho studentům.
"Podívejte se na mě, pane Pottere!" Harry trochu ztuhl, takže Snape pokračoval hlasem, který už deset let naháněl studentům strach. "Nechtějte, abych vám sebral body nebo uložil školní trest, pane Pottere! Nebudu tolerovat tento váš přístup, zatímco s vámi mluvím! Podívejte. Se. Na. Mě!" nařídil a zvládnul se zarazit dřív, než by s chlapcem začal třást.
To stačilo. Harry se zvedl, posadil se a upřel své oči na profesora. V koutcích jeho zarudlých očí se leskly slzy.
"Viděl jsem vám to na očích, pane!" řekl tak smutně, až Snapea zabolelo u srdce. "Myslíte si, že jsem zlý!"
Snape, který Harryho stále podpíral, ale už jen jednou rukou, vzal druhou rukou chlapcovu tvář do dlaní, aby nemohl uhnout pohledem. Jeho hlas byl tišší, ale stejně tvrdý jako před tím. "Pozorně mě poslouchej, dítě. Nejsi zlý chlapec. Měl jsi strašlivou noční můru a to, co jsi mi popsal, mě vyděsilo."
"Cože? Proč?" zeptal se Harry s bolestivou nadějí v očích.
"Promluvil jsi jazykem, který je mezi kouzelníky velice vzácný…" A víc už říct nemohl. Opět ho zachvacovala panika. Věděl, že řekl tak akorát, pokud by nechtěl tomuto malému, zranitelnému chlapci ublížit.
Snape se odmlčel a pohodlněji si usadil chlapce do klína. Harry odtrhl od profesora pohled a zaměřil se na látkové knoflíky na Snapeově dlouhém plášti způsobem, který byl typický spíš pro mladší děti. Snape ho v jeho soustředění nerušil.
"Harry, mluvil jsi někdy s hady?" zeptal se tím nejpřívětivějším, nejopatrnějším hlasem.
Harry přikývl a odpověděl: "O Duddleyho narozeninách zkoušela teta Petunie zavolat paní Figgovou, aby mě pohlídala, ale ona byla pryč nebo něco takovýho, takže mě museli vzít do zoo s sebou. Nejlepší byl pavilon plazů." Harry zvedl hlavu a pousmál se. "Mám hady rád."
Snape se krátce usmál. "Stejně tak i já, dítě," souhlasil a Harry se usmál ještě víc, když pochopil ten vtip1).
Harry se cítil o něco bezpečněji a tak pokračoval: "Byl tam takovej velkej had, kterej vypadal tak smutně, a když se nikdo nedíval, začal jsem s ní mluvit. Nikdo by na to nepřišel, jenže pak zmizelo to sklo a ona utekla," řekl a zahihňal se.
"Tos byl rád, že?" zeptal se Snape s úšklebkem.
"Já jo, ale strýc Vernon ne."
Snape stiskl rty. Ne, ani trochu nepochyboval, že by se to strýci Vernonovi líbilo. Zhluboka se nadechl. "Harry," řekl a ochranitelsky chlapce objal rukama. "Můžeš mi říct, co se dnes stalo na hodině profesora Quirrella?"
Harry se tváří zabořil do profesorova kabátu a Snape cítil, jak si malé prsty hrají s jeho knoflíky. Harry pomalu, nesměle začal: "Ten hlas? Ten z mých snů?" Harrymu se ustaraně zadrhl hlas, a tak mu Snape rukou prohrábl neposlušné vlasy. Harry si přestal hrát s knoflíky a schoval pěst do profesorova hábitu, než pokračoval: "Slyšel jsem ve své hlavě ten hlas, ale necítil jsem se jako v tom snu. Byl jsem vystrašený, ale nemohl jsem se dostat pryč…a ono…on…on mě chtěl zabít, ale místo toho zabil JI! A všude bylo to hrozný zelený světlo a…ona křičela…a on se smál…a…a…"
Harry najednou objal Snapea kolem pasu tak těsně, až to zabolelo. V sevření děsivého momentu začal Harry prosit Černého pána o pomoc. Akorát, místo aby mu říkal Černý pán, nazval ho svým nejtajnějším jménem, které Harry používal jen ve svých snech.
"Prosím, nenech ho mě zabít, tati!"
Trvalo téměř hodinu a jeden uklidňující lektvar a lektvar na bezesný spánek, než byl Snape schopen chlapce uklidnit a dostat ho zpátky do postele. I když byly čtyři hodiny ráno a sám se cítil docela unavený, potuloval se po chodbách Bradavic hluboko ve svých myšlenkách a že nebyly zrovna nejklidnější.
Tati.
Ani nebyl tak rozrušený z faktu, že ho Harry nazval tati, jak očekával. Šokovalo ho to, samozřejmě, ale protože měl v plánu chlapce adoptovat nebo dokonce unést (Merline, mohl nad tím vůbec uvažovat?), nevadilo mu to. Něco uvnitř něj, něco uvnitř jeho duše mu říkalo, že to bylo správné. Potter by ho zabil. Tedy, pokud by už nebyl mrtvý. Možná by mohl Snapea začít strašit za to, že se vůbec opovážil ho nahradit. Měl pocit, že Lily by souhlasila.
Ach, Lily! Harry viděl Voldemorta zabít Lily! A chudák dítě si pamatovalo její křik.
Snape se musel zastavit ve svém potulování a doběhnout k nejbližšímu oknu, které prudce otevřel a uvítal chladný vánek, který předznamenával příchod chladného zimního počasí. Pokud by to neudělal, obával se, že by se pozvracel.
Stál v chladu, bůh ví jak dlouho. V jeden okamžik však hrozilo jeho prstům umrznutí, a tak zavřel okno a donutil se vydat zpátky do svých komnat, kde si nalil půl sklenky skotské, kterou dostal od Minervy k loňským Vánocům.
Jak ta držel sklenku světle žluté tekutiny v ruce, přešel ke krbu a hodil do něj hrst netaxového prášku. "Komnaty profesorky McGonagallové!"
Vkleče u krbu s hlavou v zelených plamenech mu to přišlo jako věčnost, než se ve svém obýváku objevila ospalá čarodějka a utahovala si pásek svého kostkovaného županu kolem pasu. Její vlasy, které byl Snape zvyklý vídat svázané do tuhého uzlu, jí spadali po pás v jemných hnědých vlnách, místy protkané stříbrem. Trochu ho to rozhodilo a připadal si poněkud hloupě, jak na svou kolegyni zíral.
"Co se děje, Severusi?" zeptala se podrážděně.
"Omlouvám se, že jsem tě vzbudil, Minervo, ale potřebuji si s někým promluvit a ty jsi jediná, s kým mohu. Přijdeš?"
"Dej mi pár minut, buď tak hodný." V odpověď přikývl. "Dobře. Potom tedy připrav hodně silný čaj."
Snape vystoupil ze zelených plamenů, a jak se spojení ukončilo, plameny se vrátili do své původní oranžové a červené barvy. Snape šel ke kuchyňce připravit čaj.
Když byl připravený, Minerva vystoupila z jeho krbu. Vlasy měla znovu svázané do pevného uzlu a na sobě měla svůj obvyklý hábit, který na ní Snape několikrát viděl při výletech do Prasinek.
Snape jim nalil čaj a na okamžik oba v tichosti pili.
"Harry se dnes večer probral," začal Snape potichu.
Minerva přikývla. Podobně jako všichni ve škole slyšela, jak Harry při hodině OPČM ztuhl a omdlel tak, že ho nikdo nemohl probudit.
"Byl ti schopen říct, co se při té hodině stalo?" zeptala se.
Snape přikývl. "Víc, než bych si přál vědět," odpověděl a usrkl velký doušek horkého čaje, až si málem spálil jazyk.
Minerva tiše poslouchala, když jí nejprve vyprávěl o Harryho nočních můrách. Nepřerušovala ho, ale výrazně zbledla. Pak jí pověděl, jak Harry ve své hlavě uslyšel ten samý hlas z nočních můr, a jak se ho pokusil zabít.
"Ty-víš-kdo?" zeptala se nakonec a ruce se jí jemně třásly, až šálek na talířku chrastil.
Snape přikývl a přivolal si skotskou. Trochu jí nalil do Minervina čaje, která přikývnutím hlavy poděkovala.
Mladší kouzelník počkal, dokud si jeho kolegyně nelokla pořádný doušek čaje se skotskou, než dodal: "Viděl Lily umírat a slyšel její křik."
"Dobrý bože! Ne! To snad ne!" Minervě se třásl hlas a raději odložila šálek čaje na stůl, než by jí vyklouzl z ruky.
Snape chmurně přikývl. "Byl zachvácen hrůzou a žádal mě…prosil mě, abych ho chránil." Zvedl se a otočil se čelem ke krbu. "Minervo, co když tu není pro Harryho bezpečno?"
"Ochranná kouzla by ho uchránila před vetřelci, ale ty máš zřejmě na mysli Artefakt."
"Můžu se jen dohadovat, že je to něco, po čem Pán zla touží…a Albusovi už nemůžu věřit, Minervo." Ruce za zády tiskl tak pevně, až mu zbělely klouby. "Co když našel způsob, jak dostat sebe nebo své nejvěrnější do hradu?"
"To nemohl!" prohlásila Minerva neochvějně.
Snape se otočil a temně na starší čarodějku pohlédl. Věrně svému nebelvírskému dědictví, neuhnula. I tak Snape ostře vyprskl: "Jsi si tím tak jistá? Lhal tobě, lhal mně a plánuje poslat Harry zpátky k těm zatraceným mudlům! Nevíme ani ň o tom, co má v plánu a přesto ho hloupě a slepě následujeme!" Začal rozzlobeně přecházet sem a tam. "Věděla jsi, že jeho jizva krvácela, když madame Pomfeyová dorazila do Quirellovi učebny?"
"Neslyšela jsem…"
"Já to také nevěděl. Alespoň dokud mi to Poppy neřekla, když jsem ho šel po vyučování navštívit a chvilku si k němu sednout. Bála se, že nebude moc to krvácení zastavit, ale jakmile opustila učebnu OPČM, už mohla."
Minerva ztuhla pod Snapeovým náhlým, pronikavým pohledem. Měla pocit, jako by jí chtěl něco vyčíst, ale nevěděla, co. Zamračila se. "Je toho víc, že, Severusi?"
"Harry je hadí jazyk," odpověděl ploše.
Starší čarodějka si rukou zděšeně zakryla pusu. "Co to znamená, Severusi? Co se s tím chuděrkou hošánkem2) děje?" Její rozrušení způsobilo, že sklouzla ke svému rodnému nářečí.
Snape potřásl hlavou. "Přál bych si to raději nevědět, nicméně mám podezření. Navíc si myslím, že Albus také něco ví." Snape se znovu posadil. "Albus se nesmí dozvědět o Harryho schopnosti mluvit s hady, Minervo. Jsem si jistý, že ředitel nesouhlasí s Harryho zařazením do mé koleje. Kdyby věděl, že je hadí jazyk…" Frustrovaně si rukou prohrábl vlasy. "U Merlinových zubů! Minervo, co když si Albus myslí, že Harry je ztělesněním Pána zla?"

26. září 1991 - Čtvrtek

Později ráno se Mistr lektvarů, který vůbec nespal, vypravil na ošetřovnu několik hodin před snídaní, aby se podíval na Harryho. Ani trochu ho nepotěšilo, když u chlapce spatřil sedět ředitele.
Snape se ujistil, že jeho ochrany mysli jsou pevně na svých místech a schoval za nimi svou nedůvěru a vztek na ředitele. Když byl připraven, srdečně ředitele pozdravil.
"Řediteli. Jste vzhůru brzy."
Ředitel se otočil na pohodlné židli, na které seděl, a oči mu zazářily. "Ach, můj chlapče. Dobré ráno i tobě. Myslel jsem, že bys nějakou dobu ještě mohl spát, protože mě Poppy informovala, žes tu byl skoro celou noc."
"Byl jsem trochu pozadu se známkováním, tak jsem se rozhodl vstát dřív a dokončit to," vysvětlil Snape a přistoupil blíž k Harrymu.
"Nepamatuju si, že bys někdy strávil nad nějakým svým studentem celou noc, Severusi." I když to byla jen poznámka, Snape pod tím slyšel otázku.
Snape se neotočil ke staršímu čaroději. "Obvykle to nedělám, ale měl jsem o chlapce starost. Jeho jizva…" Snape ukázal na chlapcovo čelo, kde mu pár vlasů sklouzlo stranou, aby tak odhalilo jizvu ve tvaru blesku, jejíž okraje stále vypadaly, jako by je napadla infekce.
"Ano. Poppy zmínila, že s ní měla trochu problém, ale už se zdá být v pořádku." Ředitel se naklonil a sčesal mu havraní ofinu stranou a Snapea stála každá špetka sebekontroly, aby ředitelovu ruku neodstrčil.
Dlouhý okamžik byli oba zticha, než ředitel znovu promluvil: "Poppy mi řekla, že se Harry včera probudil poněkud rozrušený. Řekl ti něco?"
"Nic srozumitelného, řediteli," zalhal Snape hladce. Pohlédl na ředitele a naznačil mu, že si pravdu může ověřit Nitrozpytem. Jak se mysl staršího čaroděje dotkla té jeho, poprvé si Snape uvědomil, jak je mu ředitelovo pronikání do jeho mysli stejně odporné, jako když do jeho mysli udeřil Pán zla. Byl rád, že ještě nic nejedl.
Snape se otočil zpátky na Harryho. "Řediteli, nevíte, co by to mohlo znamenat? To krvácení z jizvy?" Snape skryl svou starost, ale ujistil se, aby v jeho hlase byla znát odpovídající dávka zvědavosti.
"Přemýšlel jsem od té chvíle, co mi madame Pomfeyová poslala zprávu o tom incidentu. Naneštěstí, dokud se Harry nebude cítit dostatečně silný, aby nám něco řekl, mohu jen hádat."
"A mohu se zeptat, co si zatím myslíte, řediteli?" zeptal se Snape s lehkým úsměškem, aby dal najevo svou podrážděnost z ředitelovy běžné vyhýbavosti. Protože byl z ředitele dost často podrážděný, tohle pro něj nebyl problém.
Brumbál se zamyšleně poškrábal na bradě, jako by si potřeboval odpověď promyslet. Po několika minutách odpověděl: "Přemýšlel jsem, jestli ta jizva není podobná tvému Znamení na ruce, Severusi."
Snapeovo překvapení bylo skutečné, protože to bylo něco, co ho nenapadlo. "Myslíte si, že Pán zla chlapce označil?"
"Voldemort," opravil ho a sledoval, jak sebou Snape, při zaznění jména Pána zla, trhl. Potřásl hlavou. "Voldemort nemusel mít v úmyslu Harryho označit, ale mohl tak udělat náhodou."
Snape pohlížel na Brumbála, jak situace vyžadovala, ale dovolil svým myšlenkám vířit a přesouvat si, jak si v mysli přehrával několik nápadů. Bylo to jen mrknutí oka, ale dalo to Snapeovi čas než položil další otázku.
"Je možné, aby byl pan Potter posedlý Pánem zla, pokud je jeho jizva Znamením?" zeptal se opatrně.
"To je docela možné, Severusi," odpověděl Brumbál smutně a na Snapeův vkus trochu moc rychle. Pak se zvedl, takže byl se Snapem na stejné úrovni očí. "Snad ti nemusím připomínat, můj chlapče, že musím vědět, pokud se u Harryho projeví neobvyklé schopnosti nebo pokud bude mít noční můry, které budou …příliš realistické."
Snape ztuhl, ale dal si záležet, aby nedal před ředitelem najevo, jak mu jeho připomínka nahnala strach. Bylo možné, aby ten chlap už věděl o Harryho nočních můrách? Ne. Krátce přikývl a znovu do hlasu přidal náznak podráždění. "Nebudu váhat, řediteli. Víte, kde náleží má loajalita."
Jiskřičky v Brumbálových očích na malý okamžik povadly, když poklepal Snapeovi na předloktí. Na levé předloktí. "Upřímně doufám, že vím, chlapče." Poté se usmál a nebezpečné jiskřičky byly zpět. "Uvidíme se na snídani. Dej mi vědět, pokud se Harry probere."
Snape sklonil hlavu, jak ho Brumbál míjel. Zadržel dech, dokud nebyl ředitel pryč alespoň minutu. Potom sebou Snape hodil na židli a úlevně vydechl.
Jeho klid netrval dlouho, protože ze své kanceláře vyšla madame Pomfreyová. Kývla Snapeovi na pozdrav a jala se zkoumat Harryho. Snape sledoval její pečlivou práci.
"Nečekal jsem, že bude ještě spát," přemítal Snape nahlas, protože nutně potřeboval slyšet nějaký zvuk v tom tíživém tichu ošetřovny.
"Je víc než vyčerpaný, Severusi. Ať už se mu stalo cokoliv, ovlivnilo to i jeho magické jádro." Zamlaskala jazykem a zastrčila chlapci pokrývky pod bradu.
Tohle Snapea vyděsilo. Posadil se zpříma. "Jak vyčerpaný?"
"Tak třetí stupeň. Jako by bojoval v souboji s mnohem silnějším protivníkem," povzdechla si smutně.
Snape potřásl hlavou. Jistým způsobem chlapec bojoval se silnějším čarodějem. "Bude spát celý den, Poppy?" Přikývla. Snape se postavil a nechal zmizet ten odpudivý, vzorovaný kus nábytku. "Přijdu se na něj podívat před večeří." Už byl skoro u dveří ošetřovny, když se zastavil a otočil.
Poppy Pomfreyová s překvapujícím pochopením promluvila dřív, než se stačil zeptat. "Pokud tu bude ředitel, až se Harry probudí, dám ti vědět, Severusi. Nedělej si starosti."

NCNCNCNCNC

Na konci dne se šel Snape podívat na Harryho. Podle Poppy Pomfreyové se už ředitel na Harryho podívat nepřišel.
Poppy se vynořila ze své kanceláře s tácem plným lektvarů. Byly na výživu, hydrataci, zklidnění a magickou podporu, které pomáhaly při obnově magického jádra. Společně lektvary vkouzlili do stále spícího chlapce. Když se Poppy vrátila do své kanceláře, Snape Harryho kouzlem nadzvedl, aby mohl převléct postel. Jakmile bylo vše čisté, kouzlem Scourgify vyčistil chlapcovo pyžamo. Použil mírnější čistící kouzlo, než které léčitelé používali na pacientech v komatu, aby Harryho umyl, jak jen mohl bez použití vody a mýdla.
Nakonec položil vyčerpaného chlapce zpátky do postele a dal si načas se zastrkáváním pokrývek kolem něj a s odhrnováním vlasů, které mu spadly do tváře.
Pak se posadil, vytáhl z kapsy knihu a začal číst.
Dvě děti si hrály na houpačkách v parku. Obloha se zatahovala a v dálce zlověstně hřmělo. Malá dívka, jejíž zrzavé, rovné vlasy jí povlávaly kolem ramen, sklouzla z houpačky a rozběhla se, jako by se chtěla dostat blíž k bouřce.
Chlapec s černými vlasy zpanikařil a vyskočil z houpačky. Rozběhl se za dívkou. K jeho překvapení se k němu otočila čelem a začala růst, až se stala ženou. Klekla si před ním.
"Dávej na Harryho pozor," řekla tiše a chytila ho za ruce.
"Lily?" zeptal se chlapec.
"Věřím ti, Severusi."
Ozvalo se hřmění, zelené blesky se rozletěly směrem k dětem a udeřily do dospělé Lily. Zaječela a stejně tak malý Severus.
Snape se prudce vzbudil a vykřikl: "Harry!"
Čarodějova železná vůle rychle převzala kontrolu a dokázal se tak rychle vzpamatovat ze svého snu. Shlédl na spícího chlapce a položil mu ruku na záda. Potřeboval se ujistit, že dýchá.
Po několika minutách se znovu pohodlně usadil a přivolal si knihu, která mu spadla na zem.

27. září 1991 - Pátek

Harry se konečně vzbudil ve dvě hodiny ráno. Na ošetřovně byla tma až na dvě pochodně a světlo měsíce, prosakující skrz těžké závěsy na oknech. Zvedl se na loktech, a když pohlédl doprava, spatřil Černého pána.
Tváře mu zčervenaly, když si vzpomněl, jak se bál a žádal…prosil svého…tatínka…pane bože! Opravdu to řekl? To nikdy neměl v úmyslu! Bylo to jeho tajemství…Schoval se pod pokrývky a na jednu stranu doufal, že jeho profesor ještě spí.
Nespal.
Snape byl vzhůru. Nechtěl se vrátit ke svým nočním můrám a upřímně si přál být vzhůru, až se jeho zmijozel konečně probere. I v tom šeru viděl Harryho rozpaky. Patrně si vzpomněl, jak Snapea dřív nazval tatínkem.
Mistr lektvarů odložil knihu a zvedl se ze židle. Harry se pod přikrývkami stočil do klubíčka. Snape přikrývky odhrnul a popleskal chlapce po zádech.
"No tak, pane Pottere, vím, že jste vzhůru." Snape odstoupil, aby sesbíral Harryho lektvary a objednal mu nějakou polévku.
Zatímco jeho ředitel koleje kráčel přes ošetřovnu ke krbu, Harry se narovnal, trochu se zatřásl a vyklouzl z postele. Cítil se poněkud vratce, ale ne tolik, aby si nemohl dojít sám na záchod.
Snape se otočil právě včas, aby zachytil rozcuchané černé vlasy a pruhované pyžamo, jak jdou směrem na záchod. Přistoupil k Harryho posteli a položil na noční stolek chlapcovy lektvary. Brzy uslyšel splachování záchodu a tekoucí vodu v umyvadle. Hned na to pak ťapání bosých chodidel na kamenné podlaze.
"Vraťte se do postele, pane Pottere," nařídil Snape a natáhl se pro jeden z lektvarů.
Harry se vyškrábal do postele a pohlédl na lektvar v profesorově dlani. "Na co to je?" zeptal se.
"Magická podpora pro zrychlení obnovy vašeho magického jádra. Musíte ho vypít před jídlem." Snape mu podal lahvičku s lektvarem a Harry si ji prohlédl.
Jak vzal Harry lahvičku do ruky, čirá barva lektvaru se změnila na levandulovou. "Hustý," vydechl Harry.
"Vskutku," souhlasil suše Mistr lektvarů. "Vypijte to."
Harry odzátkoval lahvičku a přiložil ji k ústům. S lektvary neměl moc zkušeností, ale domyslel si, že fungují jako léky v mudlovském světě a ty nikdy nechutnaly dobře. Nicméně, tenhle byl jiný. Harry nemohl přímo říct, že by chutnal dobře, ale měl pocit, jako by spolkl desítky malých, zářících hvězd. Na jazyku ho lechtalo šumění, které ho donutilo říhnout. Na to se objevily malé průhledné bublinky a Harry nedokázal zadržet pobavené zahihňání. Pak v hrudi ucítil zvláštní příjemné šimrání, které se šířilo po jeho páteři do prstů na rukou i na nohou.
Harry se usmál a zelené oči mu zářily. "Páni. Funguje to takhle u všech?" zeptal se.
Snape se ušklíbl a zakroutil hlavou, zatímco k chlapci levitoval misku s polévkou. "Jen u dětí. Dospělí vyžadují Lektvar kouzelné podpory, který je o něco střízlivější." Harry se zmateně zamračil. Snape vysvětlil: "Dospělí si nepotrpí na bublinky. Je to moc…zábavné."
"Aha. Mně se to líbí. Dostanu ještě?" zeptal se a stále cítil euforii, jak mu proudí v žilách.
"Dostanete ještě dvě dávky, než opustíte ošetřovnu, pane Pottere." Snape mu podal lžíci a znovu si sedl se svou knihou.
Chvíli bylo slyšet pouze Harryho srkání polévky a Snapeovo otáčení stránek.
V polovině polévky zamumlal Harry omluvu. Byla tak tichá a rychlá, že ji Snape téměř nezaslechl.
"Za co se omlouváte, pane Pottere?" zeptal se Snape a položil si knihu do klína s ukazováčkem mezi stránkami, aby si nezaklapl místo, kde skončil.
Harry se začervenal a upřeně hleděl do své polévky. "Z-za to, jak jsem vás před tím nazval. Nemyslel jsem to tak. Omlouvám se."
Snape pocítil slabý záchvěv bolesti, že chlapec nemyslel vážně to, co řekl. V duchu se proti tomu ohradil a uvolněná atmosféra neznatelně ztuhla.
"To je v pořádku, pane Pottere," odpověděl Snape tak ploše, až Harry vzhlédl.
Příliš pozdě si uvědomil, že řekl něco, co staršímu čarodějovi ublížilo. Harry si nemohl pomoct a znovu se omluvil. Tentokrát to Snape ignoroval.
"Už jste dojedl?"
Harry zkroušeně přikývl a polévka zmizela. Pak si vlezl pod deku a stočil se do klubíčka jako ježek.
Snape si v duchu povzdechl, když sledoval, jak se chlapec odvrátil, a tím, jak se stočil, vypadal ještě menší. Copak už chlapcovy rozpaky neviděl dřív? Jak se mohl tak snadno urazit, když on, dospělý, věděl, že z chlapce mluví hrůza? Každý, kdo by se bál stejně jako Harry, by se nesnažil lhát, a že se Harry snažil vzít zpět slova, která třeba někdo dokonce vůbec nikdy neslyšel, zvlášť pak on, no, bylo přirozené, že cítil bolest. Ale takhle si to vylít na chlapci, to bylo…zlé.
Snape, který neměl v úmyslu nechat chlapce samotného napospas jeho snům a pravděpodobně i nočním můrám, se zvedl ze židle a sklonil se nad stočenou postavičkou. Upravil mu deku, zastrčil ji na několika místech a pak položil chlapci ruku na záda.
"Spi klidně, Harry. Zůstanu tu po zbytek večera pro případ, že bys mě potřeboval."
Postavička si lehce povzdechla a Harry se uvolnil. Jak si Snape znovu sedal, Harry se otočil, takže ležel čelem ke svému profesorovi, nicméně nechal oči zavřené. Zívl si a za chvíli už mírumilovně spal.
Oběma bylo odpuštěno.

A/N:
1) Myšleni tu jsou jako hadi studenti zmijozelu, protože v angličtině jim Snape někdy říká "his Snakes". Protože by to v češtině znělo blbě, tak nechávám překlad zmijozelové. McGonagallová zase používá pojem lvi jako nebelvíři.
2) Tohle byl trochu problém. Musela jsem si najít anglicko-skotský slovník a pak vymyslet nějakej překlad. Nic moc, ale tak mě prosím neukamenujte.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 26. ledna 2012 v 20:43 | Reagovat

SLAVÍÍÍÍM... :-D
Děkuji za tuhle část, už jsem se nemohla dočkat. Co se týče obsahu, mohu říct jen - PÁNI. Bylo to perfektní. Hrozně se mi líbila část, kdy Harry nazval Severuse svým "tatínkem" a taky ta následující, kdy o tom Severus přemýšlel. Nádhera, díky za to.
BUdu doufat v co nejrychlejší pokračování. :-)

2 Lily Lily | 26. ledna 2012 v 21:39 | Reagovat

Hurá, další část.. pěkné.. moc se mi to líbilo.. celkem mne pobavila ta část kdy ho Harry pozvracel.. Moc díky za překlad.. musí to být pekelně vysilující, takže gratuluji a jsem opravdu nadšená.. bohužel musím říct že mám trochu strach jestli zvládneš tuhle povídku dopřeložit, někde jsem koukala že je poměrně dlouhá, takže budu držet hodně moc palce:))

3 Lupina Lupina | 27. ledna 2012 v 16:44 | Reagovat

No páni, takový kus překladu. A fakt moc pěkného. Díky za něj. Myslím, že jsi klidně mohla nechat "jeho hady". Určitě se to ve ff používá. Těším se na další kapitolu. :-)

4 Roseaza Roseaza | Web | 27. ledna 2012 v 20:18 | Reagovat

Až budu mít čas tak si všechny přečtu. Už se těším!!! Miluju povídky!!!!!!

5 x x | 27. ledna 2012 v 20:52 | Reagovat

Kraaaaaaaasne, ja uz je nemohla dockat, ale stalo to za to! Kapitola me nadchla, uz se nemuzu dockat az Severus Harryho adoptuje :-D

6 Káťa- chan Káťa- chan | E-mail | 27. ledna 2012 v 23:11 | Reagovat

Opravdu hezká kapitolka a už se moc těším na další.... :-D

7 Roseaza Roseaza | Web | 28. ledna 2012 v 19:40 | Reagovat

Čím víc komentářů tím víc se nemohu dočkat až vše přečtu!! :-D  :-D  ;-)  ;-)  :-)  :-)

8 Ajka Ajka | 30. ledna 2012 v 20:03 | Reagovat

Všem moc děkuju za povzbudivé komentáře:)
Lily: Doufám v totéž, je pravda, že je docela dlouhá (27 kapitol, a navíc takhle dlouhých) a já za necelej rok přeložila jen šest. To mě docela děsí...Dík za koment!:)

9 Casion Casion | Web | 31. ledna 2012 v 19:14 | Reagovat

súhlasím s ostatnými komentármi, je to skvelé :-D

10 Maky Shanigan Maky Shanigan | Web | 1. února 2012 v 7:48 | Reagovat

Souhlasím s ostatníma... Už jsem se těšila a je to pěkný... :-D

11 Arniel Arniel | E-mail | Web | 3. února 2012 v 14:07 | Reagovat

páni, skutočne krásna kapitola :)
Inak, prepáč že som sa ti tak dlho neozvala, ale zrušila som si svoj blog. Ale ak by si ešte stále mala záujem o SB tak by som si ta kľudne mohla pridať teraz ako teda chceš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama