Krátká úvodní kapitola do nové povídky. Autorka mi už poslala dalších sedm kapitol, takže záleží jen na vás (a vašich komentářích), jak rychle sem budu další kapitoly dávat. A je to hooodně dobrý:D
Prolog aneb takhle to všechno skončilo
Sirius se rozvalil do prosezeného křesla a okázale se protáhl.
"Tak to bychom měli. A co teď?" zeptal se lenivě a nevěřícně se zadíval do plápolajícího ohně.
Remus jen zavrtěl hlavou a - napůl rozzlobeně, napůl však pobaveně - se na něj podíval.
"Musíme to dokončit, ne?"
"Asi máš pravdu. Pustíme se do toho?" zamumlal Sirius a s jiskřičkami v očích se zahleděl na své dva kamarády.
James, který byl až do téhle chvíle zamlklý, se konečně usmál.
Namířil hůlkou na krb, ve kterém v tu ránu všechny plameny zhasly.
Pak upřel pohled na malinký předmět zabalený v ušmudlané látce, který držel v ruce, a hodil ho svému kamarádovi.
Sirius se lehce otřásl zimou.
"Měli bychom si pohnout. Jinak tady zmrzneme," zamumlal.
"Tak to by bylo fajn, kdybys mi s tím alespoň trochu pomohl, Tichošlápku," podotkl James s lehkou výčitkou v hlase a klekl si k rámu krbu.
Remus se pečlivě rozhlédl kolem, jestli jsou opravdu sami.
Ale nebylo to zapotřebí.
V tuhle dobu už byla nebelvírská společenská místnost dávno prázdná.
James mezitím kouzlem opatrně uvolnil jednu cihlu ze zadní strany krbu.
Objevila se tam malinká skrýš, do které Sirius vložil zabalený předmět.
Spiklenecky mrkl na svého nejlepšího kamaráda, a aniž věděl, proč to udělal, tiše zašeptal k ušmudlanému balíčku: "Uvidíme se za pár let."
Remus s Jamesem se pobaveně uchechtli.
Rychle přiložili cihlu zpátky na její místo - bez problémů tam zapadla - a brzy už společenskou místnost znovu zaplavila zář plamenů.
Dvanácterák se zahleděl na tři skleněné pohárky, naplněné jakousi křiklavě zelenou tekutinou.
"Jste si jistí, že to bude fungovat?" zeptal se s nakrčeným obočím.
Náměsíčník pokrčil rameny, Tichošlápek se však zatvářil pobaveně.
"Nejspíš už to fungovalo. A ta holka vypadala, že se jí dá věřit. Pravda, trochu mi svou inteligencí naháněla strach…"
Ostatní dva se dali do smíchu.
Všichni si vzali po jednom z pohárů a přitiskli ho k ústům.
Než se však stačili napít, James je přerušil.
"Počkejte. Víte…to dobrodružství nebylo zas až tak špatné. Co to kecám. Bylo výborné. Ale jednou mi to bohatě stačí. Myslím, že bychom si měli slíbit, že podobnou blbost už nikdy neuděláme."
Oba jeho kamarádi se zakřenili a přikývli.
"Dobře. Tak najednou," řekl Remus.
Kývli na sebe a nebelvírskou společenskou místností se ozvaly tři hlasy:
"Pánové Náměsíčník, Tichošlápek a Dvanácterák slavnostně přísahají, že podobnou pitomost už nikdy neudělají."













Hm. Co k tomu říct. Zatím se to rozjíždí a já tuším, že to bude skvělé. Tak prosím RYCHLE 1. kapitolu.