Nová kapitola, zatím poslední, tak jsi ji užijte:) 6ádný cliffhanger, takže slavte:D
8. kapitola - Staro-nová přátelství
James se rozvalil na jedné z tvrdých lavic v šatně nebelvírského famfrpálového týmu a viditelně si oddechl.
Bál se, jak to tady bude vypadat, ale zdálo se, že na rozdíl od zbytku hradu, jeho milované famfrpálové hřiště zůstalo stejné, jak si ho pamatoval ze své doby. Bylo pěkné vědět, že alespoň něco se nezměnilo.
Jednou rukou si automaticky zajel do vlasů a bezmyšlenkovitě si je rozcuchal.
Zaslechl tichý a pobavený smích.
"Co je?" zeptal se překvapeně a zahleděl se na svého syna opírajícího se o stěnu místnosti.
Harry měl na tváři úšklebek, ale jen zavrtěl hlavou.
Dvanácterák se nadechl k nějaké odpovědi, ale uvědomil si, že vlastně neví, co má říct.
Od chvíle, kdy zjistil, že se ocitl v budoucnosti, toužil po jediném. Promluvit si se svým synem.
A teď, když k tomu měl příležitost, došlo mu, že vlastně neví, jak.
Byl přece jeho otec. Někdo, ke komu by měl vzhlížet. Koho by měl obdivovat. Kdo by mu měl být vzorem.
A on?
Vždyť mu bylo teprve sedmnáct.
Na to, že byl primus, šel z jednoho maléru do druhého. Porušoval školní řád na každém kroku. A nemluvě o té spoustě klukovských hloupostí, kterých se dopustil.
Aby nějak přerušil ticho, nervózně si odkašlal, ale znělo to spíš jako zoufalé zakňučení.
Harry se dal opět do tlumeného smíchu.
A v té chvíli, kdy se na něj James podíval a pořádně si prohlédl jeho tvář, napůl schovanou ve stínu, uvědomil si hroznou věc.
Jeho syn byl až neskutečně dospělý.
Dokonce vypadal o něco starší, než doopravdy byl.
Možná za to mohly stále vyhublé tváře a vystouplé lícní kosti, možná oči, které vypadaly laskavě a zároveň rozhodně, možná klikatá jizva schovaná pod černými vlasy…
Nebyl si jistý.
Něco v jeho tváři však prozrazovalo, že Harry už dávno opustil bezstarostné dětství a prožil si opravdu krušné chvíle, ve kterých se nejspíš dokázal zachovat jako dospělý a moudrý kouzelník.
Najednou si před ním on sám připadal jako malé a ustrašené dítě.
"Asi bychom měli začít hledat, ne? Kde by to tak mohlo být schované?" nadhodil rychle a odtrhl pohled od svého syna.
"To řekni ty mě. Já to neschoval," pokrčil Harry rameny.
James se na chvíli zamyslel.
"Popravdě řečeno, pokud bych měl něco někde ukrýt, tak by to rozhodně nebylo tady," připustil.
Jeho syn k Dvanácterákově překvapení přikývl.
"Já vím. Myslím, že byste ten obraceč času neschovali ani na jedno z míst z Hermionina seznamu. Ale hádat se s ní není zrovna dobrý nápad," ušklíbl se.
"Tak proč jsi chtěl jít?" zeptal se James.
"Pořád lepší trávit hodinu předstíraným hledáním tady, než prolézat zatuchlé bradavické sklepy, ne?" usmál se Harry.
James se taky pousmál a trochu uvolnil.
Konečně našel něco, v čem se mu jeho syn povahově podobal. A to mu dodalo odvahy.
"Ty hraješ famfrpál, že?" nadhodil.
Potter junior přikývl.
"Viděl jsem tě létat. Jsi vážně dobrý," připustil.
"Díky," zamumlal Harry a vypadal, že ho to upřímně potěšilo.
Pak se na Jamese podíval.
"Nechceš si zalétat? Zůstala tady košťata z našeho posledního tréninku," navrhl.
"Moc rád," vyhrkl James okamžitě.
****
Noční studený vítr mu rozcuchal tmavé vlasy. Byl to krásný pocit, sedět na koštěti.
Měl chuť nadšeně vykřiknout, ale udržel se.
Nevěděl, jak dlouho byli ve vzduchu, když se konečně začal pomalu se snášet k zemi.
Rozhlédl se po černé obloze nad ním a hledal Harryho.
Nikde ho však nespatřil.
Pak náhle ve vzduchu něco zasvištělo.
Jeho syn se střemhlav řítil k zemi. V poslední chvíli svůj let vyrovnal a hladce seskočil z koštěte.
James obdivně hvízdl.
Harry se zahleděl na hodinky.
"Máme ještě necelou hodinu, než se budeme muset sejít s ostatními a oznámit jim, že naše hledání nebylo úspěšné," ušklíbl se pobaveně a vydal se směrem k tribunám, kde se posadil.
Dvanácterák se k němu přidal.
Měl pocit, že létání mezi nimi prolomilo tu zvláštní bariéru nejistoty.
Konečně se dokázal odhodlat si s ním promluvit.
"Když jsi tehdy říkal, že máš něco společného s Voldemortovým pádem, co jsi tím myslel," zeptal se na první věc, která ho zajímala.
Harry si lehce povzdechl.
"Ta věštba, o které jsem se zmínil…Bylo v ní řečeno, že jeden musí zabít toho druhého," zamumlal tiše.
James zalapal po dechu.
"Takže to jsi byl ty, kdo ho…"
"Téměř," připustil Harry.
"Zabil se sám svou vlastní kletbou, kterou proti mně v boji vyslal. Já mu vlastně jen k jeho smrti dopomohl."
"Ty jsi s ním bojoval?" zašeptal s úctou v hlase Dvanácterák.
Jeho syn se hořce zasmál.
"Věř mi, že to není něco, na co bych mohl být pyšný. Nejraději bych byl, aby se nic z toho nestalo."
"Ale bojoval si s ním. A přežil," namítl James.
"Neměl jsem na výběr. Voldemort zabil lidi, na kterých mi záleželo. Bylo mi jedno, jestli zemřu, nebo ne."
Na malý moment mezi nimi opět nastalo ticho. Tentokrát však jiné, než prvně.
"Pamatuješ si na mě?" hlesl James tiše.
Harrymu po tváři přelétl výraz bolesti.
"Pamatuju si hlasy těsně před tím než…než vás Voldemort zabil."
Dvanácterák se zahleděl do tmy.
"Je mi to líto," zamumlal z nenadání Harry a poprvé od chvíle, kdy ho James potkal, zněl jako malé dítě.
Byla to něco zcela nečekaného.
Překvapeně se na něj podíval.
"Cože?"
"Že to všechno musíš slyšet. Je mi líto, že jste zemřeli. Pro mě," zamumlal a teď už opět zněl dospěle.
Jeho otec na něj chvíli hleděl.
Bylo to, jako pohled do zrcadla. Ale přesto to nebyl přesně on.
Harry byl takový, jaký by si James přál být.
Zavrtěl hlavou.
"Věřím, že tvůj život za to stál," zamumlal.
***
James si nebyl jistý, jak dlouhou dobu tam společně seděli.
Měl chuť se dále vyptávat. Dozvědět se o Harrym každou maličkost. Znát každou vteřinu jeho života.
Ale najednou měl pocit, jako by celý zamrzl.
Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Pouze sedět a přemýšlet nad tím, co se tady děje.
Za celou dobu tohoto dobrodružství si ještě nestačil pořádně uvědomit význam toho všeho.
Až teď.
Hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky a navzájem se překřikovaly.
Pokud se jim podaří najít obraceč - a James si byl jistý, že to dokážou - zbýval mu už pouze jeden den strávený v tomto čase.
Jeden jediný den na to, aby dokázal poznat svého syna.
A při tom stále nedokázal přestat myslet na to, že za necelé čtyři roky bude chladnokrevně zavražděn.
Pořád si nebyl jistý, jestli je to všechno vůbec pravda.
Jestli se nejedná jen o jakýsi neskutečně bláznivý sen.
Koutkem oka pohlédl na Harryho, který si ho zaujatě prohlížel. Jakmile se jejich pohledy střetly, oba se ve stejný okamžik uličnicky usmáli.
A v té chvíli si Dvanácterák uvědomil jednu věc.
Ať už to je jakkoliv, ať už ho čeká cokoliv, podařilo se mu najít něco důležitého.
Podařilo se mu v Harrym najít nového přítele.













Aaaajajaj"!! Takové mučení. Skvělá kapitola.