close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






6. kapitola - 21. až 27. září 3/4

20. prosince 2011 v 11:52 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
Další část je tady. Je trochu kratší, ale nešlo to jinde useknout, takže doufám, že se mi bude poslední část vejít do jednoho článku. Jeslti ne, budu vraždit!
Jako vždy žádám o komentáře:) Tentokrát se jedná o akčnější část a omlouvám se za ošklivý cliffhanger (=napínavý konec):D


V předchozí části: Severus a Lucius dokončili svůj rozhovor u čaje, Snape zjistil že už není Bmrubálovi zavázán a požádal Luciuse o pomoc při záchraně Harryho ze spárů Dursleyových. Draco obdržel dva huláky od rodičů za své školní tresty a Snape mu nabídl, že ho spolus s Harrym začne učit nitrobranu, aby se zlepšil v sebeovládání...

24. září 1991 - Úterý

Hermiona se probudila v posteli plné slizu. Rychle se zvedla z toho strašného nepořádku, zadržela slzy, aby tak nikdo nemohl těžit z její reakce, a vyčistila svou postel kouzlem Scourgify, které ji naučil profesor Kratiknot poté, co ho o to požádala. Hermiona byla ráda, že se vzbudila tak brzy, protože její spolubydlící, které měly tenhle odporný žert jistě na starosti, ještě spaly. Proklouzla do dívčí umývárny, kde si mohla svou špinavou noční košili hodit do prádla a vymýt si z vlasů sliz. K jejímu zděšení ve chvíli, kdy se voda dotkla jejích vlasů, změnily se její hnědé, kudrnaté vlasy na matné, černé a úplně rovné.
"Ale ne," vykřikla a dívala se na pramen černých vlasů. "Vypadají jako Snapeovi!"
Hermiona se mohla jedině umýt. Neznala dost kouzel, aby je změnila zpět, takže věděla, že bude muset snášet další popichování od svých krutých spolubydlících a pravděpodobně i od dalších kolejí. A co hůř, až ji uvidí Snape, bude si myslet, že se mu posmívá.
Vypadalo to na špatný den.
Hermiona vyběhla ze společenské místnosti, aniž by ji někdo viděl, a jakmile opustila nebelvírskou věž, prakticky běžela do kabinetu profesorky McGonagallové. Několikrát zaklepala, ale nejspíš bylo příliš brzy. Vzdala to a rozhodla se, že dneska vynechá všechny hodiny. Pak běžela celou cestu až do Vstupní síně. Překvapeně zůstala stát, když zaslechla známý hlas.
"Hermiono?"
Otočila se a spatřila Harryho, jak zírá na její vlasy.
"Kdo to udělal?" zeptal se a přistoupil blíž.
Hermiona na sebe byla pyšná, že nepropukla v pláč, když odpovídala: "Moje spolubydlící. Daly mi do postele sliz, nebo co to bylo, a jakmile se mých vlasů dotkla voda, změnily se na tohle," utichla. Na okamžik se odmlčela, aby se uklidnila. Ona NEBUDE brečet. "Profesor Snape na mě bude tak naštvaný, Harry!"
Harry ji popadl za ruku. "Ale nebude. Pojď."
Vedl svou kamarádku do sklepení a pak rovnou do zmijozelské společenské místnosti. Musel ji nechat čekat, zatímco zmizel uvnitř. Hermiona se schovala do stínů a těkala pohledem sem a tam, jak se bála, aby se neobjevil profesor Snape.
O pár minut později se objevil Harry s prefektkou Tarou Anglaisovou a v závěsu za ní i Draco. Draco zíral s otevřenou pusou, zatímco Tara zjišťovala problém.
"Finite incatatem," řekla a mávla hůlkou. Nic se nestalo. Zkusila ještě několik kouzel, ale cokoliv způsobilo změnu barvy Hermioniných vlasů, úspěšně vzdorovalo všem Tařiným snahám.
Po téměř dvaceti minutách si Draco postěžoval: "Vždyť jsi ze sedmého ročníku!"
Tara se na malého prváka zamračila. "Kdybych měla čas zjišťovat, co tohle způsobilo, přišla bych na řešení."
Hermiona opět neměla daleko k slzám. "Nevím, za jak dlouho to zmizí!"
Tara poplácala Hermionu po zádech. "Zajdeme za profesorem. I kdyby nemohl nic udělat, bude vědět, že to nebyla tvá vina a nebude na tebe naštvaný."
Hermiona s tichým vzlyknutím přikývla. Zatímco šla Tara v čele, Harry a Draco kráčeli vedle Hermiony.
Draco zašeptal Harrymu: "Kde jsi byl?"

NCNCNCNCNC

Snape se zrovna chystal na schůzi profesorského sboru, když někdo zaklepal. Pohlédl na prefektku Anglaisovou, která ukazovala na rozrušenou dívku, která stála za ní.
"To nebyla její vina, pane," řekl Harry dřív, než měl Snape čas zareagovat.
Snape se zvedl a obešel stůl, aby pohlédl na malou nebelrvírku. Pak svůj pohled stočil na Harryho. "To jsem si domyslel, pane Pottere." Vrátil se pohledem k Hermioně. "Co mi o tom můžete říct, slečno Grangerová?"
Hermiona vypověděla celý svůj příběh a pak Tara vyjmenovala kouzla, která zkusila, aby tohle zrušila.
"Myslím, že to nebylo kouzlo, co tohle způsobilo," řekl Snape, zatímco si držel pramen Hermioniných změněných vlasů mezi palcem a ukazováčkem. "Ale nějaký druh lektvaru. Naneštěstí, bez vzorku toho 'slizu' nemohu uvařit lektvar, který by jeho účinky zrušil."
Hermiona strčila ruku do kapsy od hábitu a vytáhla malou lahvičku. Tu podala Snapeovi.
"Vy jste odebrala vzorek, slečno Grangerová?" zeptal se s téměř skrytým překvapením.
"Myslela jsem, že by to mohl být dobrý nápad, pane," odpověděla.
"To vskutku byl," přikývl. Hermiona se zářivě usmála. "Slečno Anglaisová, dojděte, prosím, do sborovny pro profesorku McGonagallovou a sdělte jí, že slečna Grangerová byla opět terčem něčího vtípku a že jí teď vařím protijed. Slečna Grangerová se i se svými kamarády nasnídá v mém kabinetě." Mistr lektvarů se nemusel zmiňovat, že raději bude řešit tenhle problém, než sedět na nudné schůzi profesorů.
"Ano, pane." Tara se usmála a stiskla Hermioně rameno. "Brzy budeš v pořádku, Hermiono."
Tři kamarádi Taře poděkovali. Když odešla, Snape přivolal domácího skřítka a objednal jim všem snídani. Hned, jak byli hotovi, zavedl je do laboratoře, aby mu pomohli analyzovat sliz a uvařit protijed.
Hermiona měla zpátky své hnědé, kudrnaté vlasy dřív, než Snapeovi začala první hodina.
Nakonec to vydalo na hezký den.

25. září 1991 - Středa

Draco se probudil v sedm hodin ráno a Harryho postel byla stejně ustlaná, jako byla včera. Draco se nad tím zamračil. Kde Harry byl?
Pokrčil nad tou záhadou rameny, vyklouzl z postele a zamířil do koupelny, aby se osprchoval a vyčistil si zuby. O půl hodiny později se dooblékl, ustlal postel a vyběhl z ložnice.
Draco už chtěl zamířit do Velké síně, když uviděl Harryho, jak velkými, dubovými dveřmi vstoupil do Vstupní síně.
"Harry! Kde jsi byl?" Draco přiběhl k chlapci, který nevypadal, že by se dobře vyspal.
Harry se na kamaráda usmál. "Na procházce."
Draco se zamračil. "Trochu brzy, ne?" Zkoumavě se na Harryho zahleděl. "Vím, že jsi šel včera večer spát, ale spal jsi vůbec?"
Harry zaváhal. Bylo pro něj přirozené to udělat. Nikdo se po něm nikdy nesháněl, a samozřejmě se nikdo nestaral o to, co si myslel nebo cítil. Ale Draco byl přítel, ne? A přátelé se starají. Chtějí vědět, jestli je vám dobře nebo ne. Harry věděl, že kdyby bylo něco Dracovi, chtěl by to vědět, aby mu mohl pomoci.
"Tak trochu," odpověděl vyhýbavě.
"Zase noční můry?" zeptal se Draco tiše, jako by to bylo velké tajemství.
"Jo…" Zastavil se, protože došli ke zmijozelskému stolu.
Byly tu džbány s džusem a mlékem a konvice s horkou vodou. Jídlo ještě na stole nebylo, protože bylo teprve čtvrt na devět**). Harry si nalil mléko (včera usoudil, že džus z granátových jablek byl moc sladký) a stejně tak Draco.
"Tak?" zeptal se Draco poté, co se napil svého studeného mléka. Krátký okamžik měl na ústech knírek, než si ho otřel rukávem. "Pořád to samé, o čem se ti zdává, nebo něco jiného?"
"Něco jiného," řekl Harry rychle a snažil se zabránit dalšímu hovoru o jeho nočních můrách.
Draco v hovoru o nich pokračoval, ale začal Harrymu vyprávět o jedné z jeho vlastních. "Když mi bylo pět, míval jsem hrozné sny o strašidelných chlápcích v černých pláštích a stříbrných maskách. Chodili si pro mě, ale vždycky tu byl můj otec, který je zabíjel všemi možnýma kouzly. Akorát pokaždé, když nějakého zabil, objevil se další." Draco ztišil hlas. "Pak ty noční můry začaly být opravdu strašné, protože už nešli po mně, ale po mém otci…a dostali ho." Draco se otřásl při vzpomínce na tu noční můru.
Harry pozorně poslouchal a zhrozil se nad tím snem. "Tak co se stalo? Vzbudil ses?"
Objevila se snídaně a chlapci na okamžik na noční můry zapomněli, jak si připravovali ovesnou kaši. Draco měl rád med a bavil se litím medu v tenkých proužkách po celém povrchu kaše a vytvářením složitých vzorů. Harry měl rád máslo a javorový cukr, a tak napřed do kaše přimíchal hrudku másla a potom lžíci cukru. Po několika soustech pokračovali v hovoru.
"Nikomu to neříkej, ale křičel jsem opravdu hodně," odpověděl Draco.
"Brečel jsi?" zeptal se Harry soucitně.
"Jo. Ale otec přišel a no…udělal to, co otcové dělají." Draco vzhlédl a zachytil Harryho zamračený, zmatený pohled, jak se chystal zeptat, co otcové dělají. "Však víš. Jako když ti pomáhal s nočními můrami profesor Snape. Takové věci."
Harry se zdál být touto informací upřímně překvapen. "Tvůj otec tě držel …a…?"
"Jo, protože to se od otců očekává," prohlásil Draco tvrdě. "Myslím, že matky tohle dělají pro holky. Otec mě objímal a říkal mi, že tyhle zlý chlápci mě nemůžou dostat, protože kolem našeho sídla jsou opravdu silné ochrany." Dracův hlas opět sklouzl do spikleneckého šepotu. "Chceš vědět, co bylo opravdu strašidelné?"
Harry nechtěl, ale jeho hlava měla jiné úmysly, a tak přikývl, že ano.
"Byli to smrtijedi."
"Kdo byli smrtijedi?" Harry měl tu samou otázku zrovna na jazyku, když přišla Hermiona, posadila se vedle Harryho a položila svou těžkou tašku na podlahu. "Tak? Kdo jsou zač?"
"Stoupenci Vy-víte-koho," vmísil se do hovoru Marcus Flint. Harry a Draco střelili po rádoby chytrém sedmákovy zamračenými pohledy. "Drahej staroušek tatíček byl taky jedním, a odvolával se na kletbu Imperius, co, Malfoyi? Ten podělanej zbabělec!"
"Sklapni, Flinte!" vykřikl Harry ostře.
Draco zavřel oči a přemáhal se, aby díky své výbušnosti něco neudělal.
"Ach, chlapeček bude brečet," pokračoval dál Flint a nevšímal si Harryho.
"Flinte! Nech ho na pokoji!" poručila mu Tara, která nevěděla, o co jde, protože právě přišla. Uviděla jen Flinta, jak se tyčí nad Dracem, který se choulil sám do sebe, a Hermionu, jak stála mezi Harrym a Flintem.
"Trhni si, blbko," zavrčel Flint na Taru, ale nepřestal své hladové oči upírat na Draca. "No tak, Malfoyi. Vyplakej se." Jeho smích jim všem lezl na nervy.
Draco pevně stiskl pěsti a zrychleně dýchal. Cítil na rameni Hermiony ruku a právě tenhle kousek soucitu ho málem zradil. Už myslel, že prohraje a rozbrečí se přímo před Flintem…
"Áá!" Flint přidušeně vykřikl, když ho někdo silný popadl na límec a zatáhl. Rozkašlal se z náhlého dusivého pocitu a chystal se na útočníka seslat Bolákové kouzlo, když poznal osobu, na kterou právě zamířil hůlkou, a tou byl velice rozzlobený ředitel zmijozelské koleje.
"A do hajzlu!" zalapal Flint po dechu a svalil se na Draca, Harryho a Hermionu.
Draco překvapeně otevřel oči, a když spatřil perfektní cíl, Flintovo, ucho, popadl citlivý ušní lalůček a zamračeně ho stiskl tak tvrdě, jak jen mohl.
Flint znovu zaječel a předtím, než mohl chlapce, kterého ještě před okamžikem provokoval, proklít, Snapeův hlas poručil: "Accio Flintova hůlka!" Hůlka vylítla z Flintovy ruky do Snapeovy rozevřené dlaně.
"Vstaňte, pane Flinte!" poručil profesor.
Marcus Flint se bez ničí pomoci vyškrábal na nohy. Ačkoli byl skoro stejně vysoký, jako jeho profesor, cítil se maličký. Aby si to vynahradil, velkolepě se na profesora ušklíbl.
Nefungovalo to.
"Jděte do mého kabinetu, pane Flinte." Snapeův pohled byl temný a chladný.
"Ale ještě jsem nesnídal," zakňučel.
To byla chyba a chlapec to okamžitě poznal. "Vypadám snad, že by mě zajímala vaše snídaně?" ušklíbl se Snape.
Flint zakroutil hlavou a než by si věci ještě zhoršil, proklestil si cestu kolem Tary a zamířil ven z Velké síně.
Snape se naklonil k Dracovi, který měl sklopnou hlavu a pozoroval desku stolu. Dvěma prsty se dotkl chlapcovy brady a věnoval mu malý úsměv, když Draco vzhlédl. Draco mu úsměv vrátil, když spatřil v profesorových očích starost a péči.
Snape promluvil tak, aby ho slyšeli jen Draco a nejbližší okolí. "Vedl jste si velmi dobře, pane Malfoyi. Potěšilo mě, že jste se nemstil. Deset bodů." Snape se narovnal a vydal se k profesorskému stolu.
Tara se posadila po jednom Dracovu boku a Harry po druhém. Hermiona se usadila naproti nim, aby tak mohla být čelem ke kamarádům. Tara ohřála Dracovu a Harryho ovesnou kaši a mezitím se pro ni a Hermionu objevili grapefruity. Posnídali v přátelském tichu, dokud Tara nedojedla a neodešla.
Když bylo trio samo, Draco řekl tiše: "Můj otec nebyl zbabělec."
"O čem to Flint mluvil?" zeptal se Harry mírně.
Draco si líně hrál se svou kaší, ale už nejedl. "Nechci tady o tom mluvit," řekla nakonec.
Harry poplácal Draca po zádech a Hermiona mu stiskla ruku, zatímco mu nandávala nějaké ovoce.

NCNCNCNC

Těsně před obědem se trio vydalo ven a posadilo se na břehu u jezera. Ještě nebylo příliš chladno, takže obří chobotnice každou chvíli ukazovala svá chapadla.
Všichni tři seděli potichu, dokud Draco potichu nezačal:
"Můj dědeček, Abraxas Malfoy, byl opravdu špatný muž. Myslím, že byl stejně šílený jako teta Belatrix. Každopádně, byl stoupencem Vy-víte.koho." Draco se s obavami podíval na Harryho. Všichni věděli, že právě Voldemort zabil Harryho rodiče, a Draco se trochu bál, že by si Harry o něm mohl myslet, že je také zlý.
"Věděl tvůj dědeček o mých rodičích?" zeptal se Harry tiše.
Draco zkroušeně přikývl. "Nevím to jistě, ale pravděpodobně ano. Měl opravdu velice blízko k Pánovi…teda, k Vy-víte-komu, a všichni říkají, že tihle čarodějové a čarodějky dělali opravdu hrozné věci." Draco si setřel slzu a Hermiona ho chytila za ruku ve snaze nabídnout mu co nejvíc útěchy, kolik jen mohla.
"Flint říkal, že tvůj otec byl…eh…Smrtijed?" zeptal se Harry opatrně.
"Jo, ale on nikdy nechtěl!" vyhrkl Draco rychle. "Musel dělat, co mu nakázal dědeček!"
Hermiona přikývla. "Tvůj otec byl součástí Smrtijedského procesu***)."
Draco zahanbeně sklonil hlavu. Harry se zeptal: "Co je Smrtijedský proces?"
Hermiona si povzdychla. "Něco jsem o tom četla v Bradavických dějinách, ale víc jsem spíš našla v Babbageho Dějinách Starostolce. Šlo o obrovský proces, který se měl postarat o Voldemortovi stoupence, a někteří byli Smrtijedi." Hermiona si našla něco o Smrtijedech během hodiny Dějin čar a kouzel, zatímco Binns vykládal něco o skřetích válkách. "Smrtijedi nosili Znamení, kterým Voldemort označoval své nejvěrnější a nejbližší následovníky. V procesech šlo hlavně o to zjistit, kolik následovníku mu bylo ve skutečnosti loajálních, protože Voldemort…"
"Přestaň říkat jeho jméno!" vyštěkl Draco, který sebou škubl pokaždé, když vyslovila černokněžníkovo jméno.
"Promiň. Nicméně," pokračovala, "Vy-víte-kdo používal kletbu Imperius na svých stoupencích, kteří nebyli úplně ochotni udělat to, co chtěl. Spousta Smrtijedů tvrdila, že byli pod kletbou Imperius."
"No, spousta jich lhala!" odsekl Draco rozzlobeně. "Ale můj otec ne! Je to kvůli tomu, že je Malfoy, protože můj pradědeček zničil naší pověst, a proto si všichni myslí, že můj otec je lhář a …a…" zakoktal se a pohlédl zděšeně na své přátele.
"A co?" zeptal se Harry.
"Vrah m-m-mudlů!" Draco se odvrátil, když z něj Hermiona stáhla svou ruku, kterou ho celou dobu utěšovala. K jeho překvapení ho Hermiona objala a stejně tak po chvíli i Harry.
Draco si oddechl. Jeho přátelé ho chápali.

NCNCNCNCNC

Harry, Draco a Hermiona zamířili na hodinu Obrany proti černé magii spolu s ostatními studenty. Draco se chystal jít k předním lavicím, kde seděli minulý týden, ale Harry ho donutil zůstat vzadu. Draco se zamračil, ale pak pokrčil rameny a společně se posadili.
Profesor Quirrell dorazil chvíli po té, co se všichni usadili. V půli cesty ke katedře se zarazil a rozhlédl se po třídě, jako by někoho hledal. Když spatřil Harry, upřel na něj své vodnaté oči.
Harry sebou trhl a promnul si jizvu na čele. Hermiona ho zastavila. "Přestaň, Harry! Máš ji úplně zarudlou. Možná bys měl jít za madame Pomfreyovou."
Harry potřásl hlavou. Quirrell na něj konečně přestal zírat a pokračoval v cestě.
"Proč na tebe tak zíral?" zeptal se Draco ustaraně. "To bylo děsivý."
"Nevím," řekl Harry napjatě.
"P-p-pane Pottere!" zavolal ho profesor. Usmál se na něj docela přátelsky, ale Harry si nemohl pomoc a přitiskl se víc k židli.
"Pane?" odpověděl tak zdvořile, jak jen mohl.
"V-v-vaší asistenci? P-p-prosím?"
Harry ucítil, jak ho polévá strach. Nechtěl se hnout.
"D-d-docela neškodné, p-p-pane Pottere. Jen p-p-pojďte," povzbuzoval ho Quirrell s laskavým úsměvem. Rukou Harrymu pokynul, ať vstane.
"Prostě to udělej, ať to máš za sebou," zašeptal Draco kamarádovi.
"Jsem si jistá, že ti neublíží, Harry," usmála se Hermiona.
Harry si povzdychl, ale pak se zvedl a zamířil k profesorovi. Dotknul se jizvy a myslel si, že by měla bolet, ale nebolela. Celý zmatený opatrně přistoupil k profesorovi.
"D-d-dnes, s-s-studenti," začal Quirrell směrem ke třídě, "se b-b-budeme učit…"
- Harry Potter -
Stále v jizvě necítil žádnou bolest, ačkoliv měl pocit, jako by bylo něco uvnitř něj. Něco kluzkého, slizkého, nechutného.
- Och, ano…pamatuji sssssi tě, Harry Pottere, moje mladá nemessssissss. -
Pocítil nenávist, která mu projela páteří, a zachvěl se. Už nevěděl, kde je.
- Osssslabil jssssi mě, Harry Pottere, ale každým dnem má ssssíla rosssste. Viděl jsssssi mě ve ssssvých sssssnech? Ssssslyššššíššš sssssvou matku nádherně křičet? -
Harry zahlédl rudý záblesk a ucítil něčí ruce, jak ho ochranitelsky sevřely.
"Prosím! Mého syna ne! Harryho ne!" křičel hlas, který Harry poznal, protože mu kdysi v noci zpíval. Teď byl ten hlas zabarvený strachem…a hrůzou. Harry vzlykl.
- nádherný křik -
Její hlas zaječel a vše zaplavilo zelené světlo.
"Harry!" zaječela Hermiona, když se Harry bezduše skácel k zemi.
Draco se hnal dopředu. Profesor Quirrell se nakláněl nad jeho kamarádem a něco mumlal. Cokoliv to bylo, Draco v tom viděl hrozbu. Aniž by se snažil zhodnotit situaci, strčil do Quirrella, aby ho dostal od Harryho. Quirrell narazil hlavou do nohy stolu, která ho poslala do bezvědomí a jeho zapáchající turban srazila trochu nakřivo.
Aniž by se o svého profesora staral, otočil se Draco k Harrymu, aby věděl, jak na tom je. Harry byl stále v bezvědomí, ale skláněla se nad ním Hermiona a tiskla mu kapesník na čelo. Draco se zamračil. Kapesník byl prosáklý krví.


***) Omlouvám se za nepřesný překlad. Mám pocit, že to někde v knížce bylo, ale nechtělo se mi to hledat. V originále: Death Eaters Tribunal. Pokud byste někdo věděl, jak to bylo přeložený, napište mi to do komentů a já to přepíšu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | Web | 20. prosince 2011 v 14:33 | Reagovat

Boží kapitola a ten konec. Bojím se co nastane dál !!!!
Lituji Draca. On to nikdy neměl lehké a stejně tak to nemá v tomto příběhu lehké Hermiona.

2 Sharlaid Sharlaid | 20. prosince 2011 v 17:43 | Reagovat

Jedna z mála povídek líčící Malfoyovi jako lidi, což jí pro mne přidává hromadu plusových bodů.
Moc díky za další část, v tomhle období je snaha o překládání sebevražda :-D

3 Káťa Káťa | E-mail | 20. prosince 2011 v 22:32 | Reagovat

pane jo, ten konec je dost dobrýýý... :-D

4 Caira Caira | 21. prosince 2011 v 16:31 | Reagovat

Wow... Tak to je naprosto skvělá kapitola a ten konec je taky úžasný... ;-)

5 Lupina Lupina | 22. prosince 2011 v 7:52 | Reagovat

Klobouk dolů za odvahu překládat něco tak velkého. Díky moc za překlad. Taky se mi líbí, že Malfoyovi i Snape jsou lidštější. A začíná nějaká akce... :-) Těším se na pokračování

6 Eňa Eňa | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 19:36 | Reagovat

Skvelá poviedka ! Nechceš spriateliť ?
Keď tak, tak mi napíš na blog, alebo ma kontaktuj e-mailom. Díííííky vopred !!!! :-)

7 Lily Lily | 28. prosince 2011 v 11:15 | Reagovat

Úžasné, opravdu.. teda Hermiony je mi líto a trochu se bojím co jí udělají až nad ní Malfoyovi vezmou patronát.. hnusný Nebelvíři.. fakt..
Draco se mi moc líbí, je fakt rozkošnej

8 Ajka Ajka | Web | 29. prosince 2011 v 15:05 | Reagovat

Díky moc za komentáře:) Teď moc nemám čas překládat (na to, že jsou prázdniny), ale pokusim se na to zase co nejdřív vletět.

[6]: Proč ne, klidně. :)

9 Alexis Alexis | 3. ledna 2012 v 15:58 | Reagovat

Zdravím :) zhlta jsem to jedním dechem a netrpělivě vyhlížím další:). Líbí se mi styl, kterým to je psaný a patří ti můj dík za to, že to pro nás překládaáš:)

10 Ajka Ajka | 3. ledna 2012 v 20:46 | Reagovat

[9]: Wow, moc děkuju za komentář, noví čtenáři ( a kteří dokonce komentují!) vždycky moc potěší:) Snažim se, jak jen to jde:)

11 Leonie Leonie | 8. ledna 2012 v 20:34 | Reagovat

Tahle povídka je naprosto boží. Dokonce mě odvrací i od učení a to už je co říct :-D

12 sisi sisi | 3. února 2019 v 17:45 | Reagovat

Díky za překlad :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama