close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






6. kapitola - 21. až 27. září 2/4

5. prosince 2011 v 17:23 | Ajka |  Nobody cared
To je rychlost, co? Ale moc si na to nezvykejte. Už jsem měla od posledního zveřejnění nějakej ten náskok. Ale rychlejší by to být mělo, když jsem ty kapitoly ještě rozpůlila:D A samozřejmě (a to doufám nemusím pořád opakovat) mi moc a moc pomáhají vaše komentáře, protože když si vždycky přečtu nějakej pozitivní komentář, mám hned chuť jít překládat:)
Takže, teď už vás nechám, abyste mohli jít číst:)


V minulé části: Severus šel k Malfoyovým na čaj a probírali tu různé věci - od problému s Hermionou do rvačky mezi Harrym a Dracem. Narcissa odešla a nechala Snapea a Luciuse, aby probrali své záležitosti...

"Tvé…názory se, zdá se, mění, Luciusi," poznamenal Snape jemně.
Lucius se zamračil. Odložil čaj a přivolal si brandy, kterou nabídl Snapeovi. "Nikdy jsem nevěřil v masové vraždění mudlů, Severusi. Obvinit mě z toho je víc než hrubé, dokonce bezohledné." V jeho hlase zaznívala stará zášť, kterou ale nemířil na svého mladšího přítele.
Snape přijal brandy a Lucius jim oběma nalil. Snape upil brandy a věděl, že by ho stála půlroční plat. Alespoň tak chutnala. "Oba jsme věřili, že naše světy by měly zůstat oddělené, Luciusi," pokračoval Snape. "Jak jsme říkali, naše víra byla náš pád."
Lucius na Snapea pohlédl, když si všiml nepatrné urážky. Věděl o Snapeově mudlovském otci a zármutku, který ten opilec mladému čaroději způsobil.
Lucius byl v sedmém ročníku, když potkal toho vyhublého, chudého chlapce, na kterého většina zmijozelských pohlížela s nelibostí. Severus Snape nepocházel z bohaté rodiny, nicméně se vědělo, že jeho matka, Eileen Princeová, pocházela nejen z bohaté, ale i čistokrevné rodiny. Snapeova matka sebe a téměř celou rodinu poskvrnila, když se zamilovala do mudly.
Lucius si o tom vychrtlém chlapci moc nemyslel. Věci se v kouzelnickém světě měnily, a coby kouzelník z čistokrevné, zámožné rodiny, zasnoubený s dcerou vysoce postavené rodiny Blacků, měl pozici ve společnosti a politice zajištěnou.
Lord Voldemort, jak už byl v té době znán, byl jen prostě mocný čaroděj, který chtěl úplně oddělit kouzelnický svět od mudlovského. Protože nebyl Lucius součástí Vnitřního kruhu tak, jako jeho otec, neměl ani tušení, že Voldemort toužil zničit všechny mudly, a že jeho nenávist byla tak sžíravá, že mu otrávila mysl. Voldemort byl šílený a hodlal své následovníky této šílenosti podrobit.
Co se Snapea týče, byl Lucius Malfoy nafoukaný, snobský aristokrat, který si nezasloužil ani jeho čas, ani pozornost. Spokojený se svými knihami a lektvary, Snape na toho muže znovu nepomyslil. Až do doby, kdy se jeden večer oba setkali v knihovně.
Lucius Malfoy vypadal jako okouzlující, bohatý, rozmazlený kouzelník, který ale nepostrádal inteligenci. Lucius byl dlouho fascinován ne černou magií, ale Starou magií, která se po staletí přestala užívat ve prospěch "okázalejší" magie.
Když Snape pátral po původech lektvarů, byl poněkud překvapený, když u svého výzkumu narazil na rozmazleného Malfoyovského prince. Lucius si zabral téměř celý stůl a byl schovaný za sloupci knih, pergamenů, brků a inkoustů, které měl po ruce. Lucius si příchodu malého prváka nevšiml, až dokud na sobě neucítil něčí pohled. Když vzhlédl, zachytil pevný pohled bezedných černých očí. Ty oči ho znervózňovaly. Jako by patřily muži třikrát staršímu, než byl chlapec.
"Zabral jsem ti tvé studijní místečko, Snape?" protáhl Lucius posměšně.
Snape zamrkal. "Vůbec ne. Jen mě překvapilo, že jsem tě viděl v knihovně. A ještě ke všemu studujíc."
Lucius sledoval, jak chlapec přejíždí očima po jeho knihách, a ušklíbl se. "Nejsem studijní typ? Protože nemám mastné vlasy nebo rozbitý nos?"
Snape se temně zamračil a odtáhl se jako želva za oponu svých bohužel mastných vlasů. Neráčil odpovědět, a dokonce se chystal odejít, ale přečetl si názvy některých Malfoyových knih a zaujaly ho.
"Ale no tak!" prohodil Lucius s lehkým úsměvem. "Vážně jsi moc citlivý, Snape. A vím, že ti Pobertové zlomili nos, tak se za to nestyď." Lucius mávl hůlkou a přitáhl ke stolu další židli. "Sedni si, Snape."
Vychrtlý mladík zaváhal, ale pak se posadil. "Jak víš, že mi ho zlomili?" zeptal se.
"Cissy navštěvovala na ošetřovně Annelise Mossovou, když jsi přišel. Vypadalo to, že madame Pomfreyová ztropila pěknou scénu a byla znechucená, když se ředitel tomu 'žertíku' smál." Lucius se naklonil a upřel svůj pohled na Snapeův zlomený nos. "Už byl dřív zlomený, že ano? V nose je spousta křehkých kostí a chrupavek, které se dají magicky napravit."
"Mluvíš jako Léčitel," všiml si Snape.
"Anatomie pro mě byla jeden čas fascinujícím předmětem a dopřál jsem si několik knih s léčivými kouzly," vysvětlil Lucius. "Věděl jsi, že Léčitelská magie, kterou se čarodějky a kouzelníci učí, patří mezi nejstarší magii, kterou používáme? Hippokrates vymyslel spoustu kouzel včetně postupu čerpání živlů na zvýšení síly kouzla, které kouzelník vykreslil přesně nad magické jádro zraněného."
"To jsem nevěděl," řekl Snape. "Proto čteš o Magii živlů?"
"Je to docela úžasné," usmál se Lucius a všechna posměšnost z jeho hlasu byla pryč. Postrčil jednu knihu k mladšímu chlapci. "Bagginsova historie Magie Země. Myslím, že se jedná o konečnou práci na daný živel."
Snape otevřel knihu a zjistil, že se jedná o rukopis a ne tištěný text. Byla to spíše krásná kniha, kterou autor sám ilustroval osobitými kresbami zvířat, krajiny a obrazy magických lidí. Pak si všiml, že kniha je psaná jazykem, kterému nerozuměl.
"Ty to umíš přečíst?" zeptal se Snape nevěřícně.
Lucius se naklonil a poklepal na knihu hůlkou. "Reddo mortuus lingua!"
Snape sledoval, jak se zvláštní písmena přeměnila na slova, kterým rozuměl. "Úžasné!"
"Naneštěstí to vydrží jen přibližně hodinu," povzdechl si Lucius. "Přemýšlel jsem, že kdybych nakreslil určitou runu místo klepání hůlkou na text, třeba by to vydrželo déle."
"Vzal sis Starodávné runy?" zeptal se Snape. Jeho pohled na rozmazleného aristokrata se rychle měnil.
"Ano. Profesor Fehring má vždy pravdu, i když se někdy mýlí, takže raději studuji sám. Myslím, že runová magie by se měla více zahrnovat do běžné magie," řekl Lucius.
"Má matka používala runovou magii pro lektvary," prohlásil Snape. "Doufal jsem, že se tu o tom naučím víc, ale vypadá to, že Křiklan preferuje spíše moderní postupy přípravy lektvarů."
"Křiklan je idiot," ušklíbl se Lucius. "Runová magie je stará a mocná a tvoje matka je chytrá, že tě to učí, Snape."
Snape smutně potřásl hlavou. "Pro matku je příliš riskantní, aby mě to učila."
Lucius se zamračil. "A to proč?"
Snape na aristokrata ostražitě hleděl. Nechtěl se nechat napálit a dát tak staršímu chlapci munici, kterou by mohl použít proti němu. Když však uslyšel upřímnost v jeho otázce, tiše řekl: "Můj otec to zakázal. On je…on je…"
"Mudla," dořekl Lucius. "Já vím, Snape. A podle toho, co mi bylo řečeno, je to také opilec."
Snape vzplál vztekem, ale Lucius zakroutil hlavou. "Pravda bolí, Snape, ale musíme ji přijmout a jít dál." Snape na staršího chlapce zmateně hleděl. "Můžu tě učit, Snape. Alespoň do tvého pátého ročníku*), kdy si můžeš vzít Starodávné runy."
Snape pohlédl do Malfoyových šedých očí. Nic neřekl, ale Lucius se usmál, jako by spatřil v chlapcových tmavých očích vděčnost. Pak se ušklíbl. "Ale nejdřív najdeme nějaký lektvar, který by se postaral o ty tvé vlasy!"
Snape se ušklíbl a prudkým pohozením hlavy si odhodil vlasy z obličeje.
"Myslel jsem tím," uklidňoval ho Snape, "že jsme dovolili jiným myslet za nás, když jsme to věděli lépe."
Lucius přikývl. "Pravda. Kdybych věděl, že otec byl stejně šílený jako Pan zla…"
"Nepřipravuj si omluvu a neopakuj starou lítost, Luciusi," varoval ho Snape. "Už jsme o tom před lety mluvili. Co se stalo, stalo se. Teď se musíme ujistit, že pokud se ON vrátí, udělá tu nejhorší chybu SVÉHO života."
Oba se dotkli svých Znamení, která jim na předloktí vypálil sám Pán zla.
"Ty se stále obáváš, že se Voldemort vrátí?" zeptal se Lucius opatrně.
Snape se na staršího čaroděje zamračil. "Stejně jako ty. Není to tak dlouho, co tě vzbudilo stejné pálení jako mě." Lucius neodpověděl a vrátil se ke zbytku své brandy. Snape rozzlobeně promluvil: "Dokud tomu bude Brumbál věřit, budu si i já dělat starosti. Dlouho jsem tušil, že v té zatracené věštbě bylo něco víc, než jsem vyslechl."
"Ty přece v proroctví nevěříš," vysmíval se mu Lucius.
"Samozřejmě že ne. Naneštěstí tu jsou kouzelníci, kteří ano, a ti mi dělají starosti." Bez ptaní si Snape přivolal brandy a dolil si skleničku.
"A jejich víra stačila na zničení několika životů, že, Severusi?" Svým vypočítavým pohledem sledoval Lucius Snapeovu reakci, protože Snape jen zřídka mluvil o Lily a nikdy nezmiňoval její smrt.
Snape zúžil oči a pevně stiskl rty. Jeho hlas byl stejně napjatý jako emoce, které v sobě už dávno pohřbil. "To ano," souhlasil. "Ale mám pocit, že pokud něco neudělám, tak to proroctví zničí i Harryho Pottera."
"Aha," přemítal Lucius nahlas. "Ale jak by mohlo?"
Snape se na okamžik odmlčel. Přišel za Luciusem s úmyslem požádat o laskavost, ale jeho opatrná povaha způsobená zvykem a zkušenostmi z dětství, mu nedovolila být úplně otevřený. Pro Snapea nebylo lehké být zavázán Malfoyovi seniorovi. Jen Abraxasova předčasná smrt mu poskytla volnost, po které toužil, aby mohl požádat o pomoc Albuse Brumbála. Jedno pouto bylo rozlomeno, jen aby bylo nahrazeno novým, mnohem nesnesitelnějším.
Prozatím se bude bavit jen o Potterovi. Nezmíní ten artefakt, který Brumbál přitáhl do hradu. Alespoň zatím ne.
"Jak víš, Potter se nedostal včas do Bradavic."
Lucius přikývl. "Nehoda, jak jsi řekl." Vzpomněl si na to odpoledne, kdy šel navštívit syna a našel ho na ošetřovně, jak si hraje s Harrym Potterem. "Mám věřit, že to bylo něco víc?"
"Bylo a je," přikývl Snape. "Brumbál to dítě umístil k rodině jeho tety. Petunie byla Lilyina starší sestra a i před tím, než se dozvěděla o kouzlech, nebyla ke své sestře zrovna…milá. Jakmile se dozvěděla, že Lily byla čarodějka, jakýkoli vtah, který si mezi sebou ještě mohly vytvořit, byl ztracen."
"Tetu asi nepotěšilo, že dostala na starost sestřina magického potomka," uvažoval Lucius.
Snapeův pohled byl vážný. "Nepotěšilo. Petunie, její manžel Vernon a jejich syn Dudley chlapce týrali několik let." Teď zvážněl Lucius. Nalil oběma další brandy a Snape pokračoval. "Byl jsem pověřen Brumbálem zjistit, proč se chlapec nedostavil do školy. To, co jsem našel, bylo …trestuhodné. Potter byl zmlácený, zkrvavený a skrčený v přístěnku. Pomfreyové diagnostická kouzla ukázala starší zranění a zlámané kosti a vážnou přetrvávající podvýživu."
"Potter vypadal docela malý, když jsem ho poprvé viděl."
"Je jen maso a šlachy!" vyštěkl Snape. Dlouze si lokl brandy a pak se zhluboka nadechl. "Pošetile jsem očekával, že Brumbál pro chlapce udělá správnou věc a než skončí tenhle rok, najde mu nový domov. Vhodný, kouzelnický domov. Nicméně, ten bláznivý starý moula hodlá Harryho poslat zpátky! Tvrdí, že Krevní ochrany jsou nejdůležitější!" prskal Snape.
Lucius bystře zaznamenal Snapeovo neúmyslné použité chlapcova křestního jména. "Nejsem příliš zběhlý v Krevních ochranách," přerušil ho.
"Mluvil jsem s Minervou, která o Krevních ochranách něco málo ví, a podle toho co mi řekla, což jsem si byl schopen ověřit svým vlastním výzkumem, jsou Krevní ochrany nepoužitelné, pokud osoba, kterou mají chránit, nenazývá to určité místo domovem a pokud zde není žádná láska."
"A určitě jsou nepoužitelné i proti mudlům, kteří by měli chlapce ochraňovat," souhlasil Lucius.
"Vskutku," přikývl Snape zamračeně. "Harryho strýc spálil všechny jeho věci do školy a byl by zabil i jeho školní sovu, ale je to chytrý pták a utekla," dodal Snape, aniž by si všiml, že přestal Harryho nazývat příjmením.
"Co chceš, abych udělal, Severusi?" zeptal se Lucius přívětivě.
Snape vážně pohlédl na staršího kouzelníka. "Harry se nesmí vrátit k těmhle příbuzným, Luciusi. Nicméně mám svázané ruce. Kdybych se pokusil jít proti Brumbálovi, mohl by mě poslat zpět do Azkabanu."
Lucius ledabyle mávl rukou. "To nemůže udělat…"
Snape ho rozzlobeně přerušil: "Brumbál má důkaz…!"
"Který je nepřípustný po té, co za tebe Brumbál vypovídal!" prohlásil Lucius hlasitě. "Náš soudní systém není dokonalý, Severusi, a na několika místech dokonce chybný, ale jedno vím jistě: Jakmile Brumbál poskytl důkazy a svědectví ve tvůj prospěch, nemůže je vzít zpátky, aniž by neobvinil z tvých zločinů i sám sebe. Anebo ze zločinů, které jsi mohl spáchat po svém propuštění. Spáchal jsi nějaké?" zeptal se Lucius s náznakem posměchu v hlase.
"Samozřejmě že ne!" vyštěkl Mistr lektvarů podrážděně. Sesunul se na židli a na jediný lok dopil svou brandy. Byla tu spousta věcí, které věděl, ale zákon, soudní systém kouzelnického světa k nim nepatřil. Mezi těmi všemi věcmi, které Lucius studoval, znal velice dobře soudní systém. Bez těchto vědomostí by nebyl schopen uniknout uvěznění v Azkabanu. Politika, zákon a diplomacie. To byly disciplíny, které Abraxas Malfoy vtloukal svému synovi do hlavy.
Snapea nikdy nenapadlo, že si Brumbál zpečetil svůj osud ten den, kdy pro něj svědčil a kdy mu zařídil místo špeha ve válce proti Voldemortovi.
"Pak už nejsem Brumbálovi zavázán?" ptal se Snape nevěřícně.
"O nic víc než jiní zaměstnanci," pokrčil rameny Lucius. "Samozřejmě, pokud by se zaměstnavatel snažil utajit týrání kouzelnického dítěte mudly, pak je zaměstnanec povinen takové jednání nahlásit."
"Nebyla by pak práce zaměstnance v ohrožení?" zeptal se Snape.
"Pouze v případě, že by nebyl dostatek důkazů, které by potvrdili tvrzení zaměstnanců. Pokud by se mě někdo ptal na radu, mou odpovědí by bylo počkat a být bdělý. Zaměstnavatel, který riskuje život jednoho dítěte, by mohl riskovat život i dalších, že?" Luciusův hlas byl tichý, ale v očích měl tvrdý pohled.
Snapeovi při tom pohledu zamrazilo. Věděl o předmětu v útrobách hradu, který spolu s dalšími pomohl ředitelovi ochránit. Všichni nahlas vyslovili své obavy, ale bylo jim "vesele" sděleno "nedělat si starosti". Spojil si Lucius loupež u Gringottů s…? Ne, to nemohl.
Lucius jim oběma nalil poslední malou sklenku brandy, než ji zavřel a vrátil na stůl. "Pomocí diskrétního dotazování jsem zjistil, že trezor, který byl vyloupen, patřil Nicolasu Flamelovi. Je zajímavé, že Flamel svůj trezor nenavštívil už téměř pět století."
"Flamela nikdo z kouzelnického světa neviděl už skoro pět století," řekl Snape.
"Vskutku, to je pravda, Severusi." Lucius se na mladšího kouzelníka nuceně usmál. "Také jsem zjistil, že Brumbál dělal v loňském roce zákonného správce tohoto trezoru. A pak byl vykraden. Zvláštní, že?"
"Zvláštní, ano," zopakoval Snape opatrně.
Lucius dopil svou brandy a poslal skleničku zpět do kuchyně, aby se umyla. Naklonil se dopředu a přišpendlil Snapea svým pohledem. "Co Brumbál přinesl do Bradavic, Severusi? Jaký směšný plán má ten starý blázen, aby donutil své zaměstnance pomoct mu udržet své tajemství? A proč, proč nikdo nic neřekl?"
Snape se jen zřídka nervózně vrtěl pod něčím zkoumavým pohledem. Jeho magie byla výjimečná a věděl, že dokáže zastrašit i ty nejďábelštější Smrtijedy. Párkrát se stalo, že měl Lucius ze Snapea strach, ale nebylo to častěji, než v poslední době Lucius zastrašoval jeho.
Lucius nemohl vědět, co přesně Brumbál přinesl do hradu, ale věděl, že to patřilo Nicolasu Flamelovi, alchymistovi, a proto Lucius předpokládal, že to bylo nebezpečné. To bylo víc, než věděl sám Snape.
Snape nervózně bubnoval prsty o opěradlo židle, zatímco se snažil usměrnit své rozházené emoce. Jakmile byly zpět na svých místech, přestal bubnovat prsty a vrátil Luciovi jeden ze svých pohledů. Hloubka jeho tmavých očí nic neprozradila. Na kratičký okamžik Luciuse napadlo, jestli neudělal příliš ukvapených závěrů. Nicméně si chránil své myšlenky a počkal, dokud nepromluvil Snape.
"Nevíme, co to je. Dokud jsi to neřekl, nevěděl jsem, že ten vykradený trezor patřil Flamelovi. Brumbál se ujistil, že ten předmět nebude pro nikoho nebezpečný, a získal naši pomoc pro jeho ochranu." Když to vypadalo, že Lucius začne něco namítat, Snape zvedl ruku. "Všichni jsme se vyslovili, že chceme vědět, jaký má Brumbál plán. A jediné, co mě…napadá, je, že Brumbál podezřívá jednoho z nás z touhy po předmětu."
Lucius překvapeně zamrkal. "Tebe?"
Snape podrážděně zavrtěl hlavou. "Ne. Ředitel mi dvakrát připomněl mou povinnost vůči Lily, a když bylo zapotřebí, bez obalu mi připomněl i povinnost vůči němu." Snapeův výraz zhořkl, když si vybavil jednu starou vzpomínku.
Z pěti, které ředitel přiměl pomoci chránit Artefakt (jak ho nazval Kratiknot), Snape dal nejvíc najevo svůj nesouhlas i se samotným umístěním předmětu ve škole.
"Nechal jste nás postavit Hádankářovu noční můru, řediteli, pro neznámý předmět…"
Albus ho přerušil, zatímco si čistil své brýle. "Není zapotřebí, abyste věděli, o co se jedná, Severusi."
"To mě nezajímá!" vyštěkl Snape. "Je mi jasné, že jste do školy přitáhl předmět, který by mohl být nebezpečný dětem! Jak si myslíte, že budeme bránit komukoli ukrást ten předmět a chránit školu plnou dětí?"
"Není tu žádné nebezpečí, Severusi," řekl ředitel chladně. "Je dobře chráněn, a i kdyby se ho někdo pokusil ukrást a dostal se přes všechny překážky, pořád nebude schopný ho ovládnout."
Snapeův výraz potemněl při pohledu na ředitelovu klidnou tvář. Jeho modré oči zářily nesporným bláznovstvím. "A co děti, řediteli? Jen mocný kouzelník by se dokázal dostat přes všechny nástrahy. Riskujete životy dětí!"
Jiskřičky v Brumbálových očích zmizely, a na kratičký okamžik Snapea napadlo, jestli v trestání svého zaměstnance nezašel příliš daleko. "O tomhle už nebudeme diskutovat, můj chlapče. Stejně jako já věřím, že uchráníš Harryho Pottera, předpokládám, že ty budeš věřit mě, že uchráním školu."
Se zašustěním papírů na stole Brumbál Snapea propustil. Mistr lektvarů se zvedl na nohy a přitáhl si vzdouvající hábit těsněji k tělu. Aniž by se na ředitele podíval, vydal se ke dveřím. Ve chvíli, kdy je otevřel, Brumbál ho zastavil.
"Severusi?" Snape se neochotně otočil, aby čelil starému kouzelníkovi. Jiskřičky byly definitivně pryč a nahradil je tvrdý výraz, který mluvil za jeho léta zkušeností a moci. Snape trochu svěsil ramena. "Nezapomeň, můj chlapče. Věřím ti. Bezvýhradně."
Tak, jako tomu vždy bylo v jeho případě, prohlášení důvěry od Albuse Brumbála tak, jak to platilo pro ostatní, neplatilo pro něj. Pro Snapea to byla nepříjemná připomínka toho, že vyměnil jednoho pána za druhého.
Teď, když věděl, že nad ním Brumbál nemá kontrolu, oficiálně, bylo mu z toho slabo.
Lucius sledoval, jak se Snapeova bledost rychle přiblížila bílé, až měl o mladíkovo zdraví strach. Prakticky vyskočil, aby zachytil mladšího kouzelníka, než by sklouzl ze židle na podlahu a zhroutil se v nedůstojnou hromadu. Lucius rychle zjistil problém a pak si přivolal uklidňující lektvar a pomohl ho Snapeovi vypít.
Když jeho tváře získaly lepší barvu, Snape stiskl zuby a vložil svou malátnou hlavu do dlaní.
"Ten … bas…on mi lhal!" zaúpěl Snape. Zvedl hlavu a Lucius byl rád, když opět spatřil svého povýšeně chladného přítele.
"Měl bys dál hrát tuhle šarádu, Severusi. A nikdy v jeho blízkosti nespouštěj své bariéry kolem mysli. Já udělám nějaká šetření v zájmu pana Pottera. Nikdy se k těm mudlům nevrátí."
Snape vděčně přikývl. Věděl, že musí zůstat Brumbálovým "sluhou", dokud nebude Harryho bezpečnost zajištěna.
"Nicméně se musím ještě jednou zeptat, Severusi. Tvá odpověď, i když výstižná, nebyla ta, kterou jsem potřeboval. Co chceš, abych udělal…pro tebe?" Lucius spojil prsty na rukou položených na břiše do trojúhelníku. V tu chvíli byl obrazem aristokratické nadřazenosti a Snapea ten pohled na okamžik rozzlobil.
Lucius věděl, že právě vykreslil Snapeovi osobu, která ho nejvíce iritovala, ale věřil, že to bylo nutné. Bylo načase, aby si Snape uvědomil, že má i jiné spojence než starého, manipulativního blázna. Spojence, kteří lépe rozuměli tomu, co znamená "oběť", než starého kouzelníka, který bojoval tím, že obětovával druhé.
Snape si najednou vybavil Harryho kresby, které našel v přístěnku pod schody. Vzpomněl si, jak se na něj Harry usmál, když ho navštívil na ošetřovně. A také si připomněl ten výraz radosti, který nikdo jiný v hradu neviděl, když se na něj Harry po zařazení podíval. Na jedné kresbě stál kreslený Harry vedle kresleného Snape a byl si jistý bezpečností, kterou mu kouzelník vedle něj nabízel. Jistý ochranou nejen před nepřáteli, ale i před dobře mínícími, manipulativními, starými kouzelníky.
Na okamžik byl Snape tím Černým pánem z Harryho snů. Jeho zachránce. A v tu chvíli si uvědomil, co doopravdy chce. Nechce být jen zachráncem, jenom Černým pánem, on chce…
"Můžu mu dát to, co mu nedali jeho příbuzní," promluvil pokorným hlasem, o kterém by ho nikdy nenapadlo, že ho uslyší od sebe. "Chci dát Harrymu rodinu."
Lucius se usmál. Laskavým úsměvem, ve kterém byl náznak triumfu, ale tím směrem, že byl Lucius rád, že si jeho starý přítel konečně uvědomil, že mu může věřit.
"A taky dáš, můj příteli," ujistil ho Lucius.
I když byl jeho úsměv pochmurný - přeci jenom byl pesimista - věděl, že Lucius mluví pravdu.
Lucius doprovodil svého přítele ke vchodu Malfoyovic sídla. Byl potěšen tím, čeho dosáhli nad čajem. Než mladší kouzelník prošel dveřmi, zastavil ho jemným stisknutím jeho ramena.
Snape se otočil, aby čelil pevnému pohledu, skrytému za laskavým úsměvem Luciuse Malfoye. "Vím, že ti nic neujde, můj příteli. Sleduj Brumbála. Jak říkala Narcissa: Musíme chránit děti, jsou naše budoucnost. Nedovol starému, pošetilému bláznovi, aby jim ublížil."
Snape souhlasně přikývl. Pak vyšel ze dveří, otočil se na místě a zmizel

23. září 1991 - Pondělí
První (nemilé) překvapení Albuse Brumbála přišlo hned při snídani v pondělí ráno. Výr velký, obluda Luciuse Malfoye, upustila Narcissin dopis jejímu synovi a následně ještě druhý od Luciuse. Sova pokračovala v cestě až ke stolu profesorů. Velice formálně vypadající svitek pergamenu upustila ne příliš slavnostně do ředitelovy ovesné kaše. Nato se výr, dosti panovačně, posadil na Brumbálovu židli. S hlasitým výkřikem, který přehlušil všechen hovor ve Velké síni, si pták protřepal peří a spokojeně strčil hlavu pod křídla, s největší pravděpodobností připraven jít spát.
Ředitel by si svitek nepřečetl u snídaně, ale díky té sově ztratil chuť k jídlu, a tak se uchýlil do své kanceláře.
Mezitím Draco zíral na dopisy od jeho rodičů. Oba byly v červených obálkách.
"To je Hulák," vysvětlil Teddy Nott.
Tara se naklonila a stiskla Dracovi rameno. "Nejlepší je to hned otevřít, Draco," řekla a soucitně se na něj usmála.
Draco poklepal na dopis od otce a ten se zvedl do vzduchu před jeho obličej. Z Huláka se ozval hlas jeho otce, hlasitý a plný nesouhlasu.
"TŘI ŠKOLNÍ TRESTY, DRACO? ŠKOLNÍ ROK SOTVA ZAČAL! UVĚDOMUJEŠ SI, ŽE SVÝM JEDNÁNÍM NEZOSTUZUJEŠ JEN SEBE, ALE I RODINNÉ JMÉNO? TVÁ POVAHA TĚ ZNIČÍ, DRAKU, POKUD S TÍM NEZAČNEŠ NĚCO DĚLAT A TO HNED! VZPOMEŇ SI NA TO, CO JSEM TI ŘEKL, KDYŽ JSI ODJÍŽDĚL DO ŠKOLY: JE TI JEDENÁCT. NENUŤ MĚ VĚŘIT, ŽE JE TI PĚT NEBO ZAJDU DO BRADAVIC A PŘIPOMENU TI, JAK JSEM TĚ TRESTAL, KDYŽ TI BYLO PĚT!"
Hulák explodoval a Draco, s červenými tvářemi a pusou dokořán, seděl strnule a v šoku.
Tara chlapce chlácholivě popleskala po zádech. Po chvilce se k ní přidala i druhá ruka, Hermionina. "Pojď. Otevři ještě ten druhý," nakázala mu prefektka jemně.
Draco polkl a zíral na druhou rudou obálku. Harry, který seděl z druhé strany vedle Hermiony, se přes ni naklonil. "Prostě to otevři, Draco. Nemůže být horší než ten první."
Draco na Harryho vrhl rychlý, ublížený pohled, a pak ťukl do Huláka od jeho matky. Vzlétl, otevřel se a znovu začal mluvit, ale tentokrát Narcissiným hlasem.
"DRACO, HLUBOCE JSI MĚ ZKLAMAL." Její hlas byl jemnější, ale tak smutný, že Draco vzlykl. "S TVÝM OTCEM TĚ PŘIJDEME O VÍKENDU NAVŠTÍVIT. CHOVEJ SE SLUŠNĚ. MÁM TĚ RÁDA, ZLATO." Hulák se roztrhal na kousky a Draco si položil hlavu na ruce.
Tara ho dál hladila po zádech, zatímco Harry, Teddy, Blaise a Hermiona na něj dál soucitně hleděli.
"Pane Malfoyi," ozval se za nimi jemný, sametový hlas. Snape se za nimi tiše objevil. Draco zvedl hlavu a dělal, co mohl, aby nikdo z nejbližších nezahlédl jeho slzy. "Pojďte se mnou." Jak se chlapec zvedl, ucítil Snape na ruce váhavý dotyk. Podíval se napravo od Draca a spatřil Harryho ustaraný pohled. Chlapcovi zelené oči ho prosily, aby jeho smutného kamaráda už víc netrestal. "Pouze potřebuji od vašeho kamaráda pomoc, pane Pottere. Uvidíte se na první hodině."
Harry přikývl. Pak sledoval Snapea, jak s Dracem před sebou vede chlapce ven z Velké síně.
Jakmile byli venku z Velké síně, Snape srovnal s chlapcem krok. Zpomalil, aby se Dracovi lépe šlo. Draco nic neříkal, ale Snape slyšel tiché vzlyky a viděl, jak si chlapce otíral oči.
"Věřím, že jsem zmínil jednu věc, kterou vás mohu naučit, která by vám pomohla ovládat se, že, pane Malfoyi?"
"Ano, pane," odpověděl smutný, tichý hlas.
Snape chlapci jemně položil ruku na rameno. "Je to duševní disciplína, které se říká Nitrobrana, a myslím, že se bude stejně tak dobře hodit i panu Potterovi. Vadilo by vám učit se s ním tuto dovednost?"
Draco nejdřív potřásl hlavou, ale pak promluvil: "Ne, pane. Nevadilo by mi učit se Nitro…Nitra…" ztichl.
"Ni-tro-bra-nu," vyslovil Snape pro chlapce ještě jednou. "Pošlu vám a panu Potterovi plán." Několik minut šli v tichu, až na chvíli, kdy Snape Dracovi vykouzlil kapesník. Ještě chvíli šli a pak se ředitel zmijozelské koleje zastavil. "Draco?" Draco se na profesora otočil a Snapea potěšilo, že už přestal plakat. "Váš otec na vás bude pyšný, pokud se to naučíte."
Draco se usmál. "Já vím, že bude, pane. Já jen…bude i Harryho rodina na něj pyšná?"
Snape stiskl rty při vzpomínce na Dursleyovi. "Harryho příbuzní si naneštěstí neuvědomují dar, který ve svém synovci mají. Myslím, že je na nás, abychom byli na Harryho pyšní, pane Malfoyi."
Dracův úsměv se rozšířil. "Ano, pane. Taky si myslím."
Snape položil chlapci ruce na ramena a nasměroval ho do učebny na jeho první hodinu. Draco zamával svému učiteli na rozloučenou a cítil se mnohem lépe, když vešel do třídy, kde už na něj čekali Harry s Hermionou.

*) Přeložila jsem to, jak to napsala autorka, ale nebrala si Hermiona starodávný runy už ve třetím ročníku?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 5. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

Omlouvám se, že to píšu sem, ale přeju ti hezkého Mikuláše :-)

2 Caira Caira | 5. prosince 2011 v 18:33 | Reagovat

Skvělé, skvělé, skvělé. Jsem moc ráda, žes to přeložila tak rychle.
Kapitola se mi opravdu líbila. Jsem zvědavá na návštěvu Malfoyů. Opravdu se tě ším na pokračování :-)

3 meg meg | 5. prosince 2011 v 19:12 | Reagovat

jéé milý pokračování, těším se na pokráčko :-)

4 Káťa Káťa | E-mail | 5. prosince 2011 v 19:44 | Reagovat

překrásná část kapitoly, už se nemohu dočkat další. ;-)

5 Kitti Kitti | 6. prosince 2011 v 0:40 | Reagovat

Děkuju za další pokračování. Tahle povídka je skvělá. Líbí se mi tenhle Severus, kterej je sice přísnej, ale je schopný vidět Harryho. Vidět ho jako ustrašené dítě, vidí jeho nadšení, učí se otevřít mu srdce a přitom zůstat Zmijozelem. Obdivuju tě, že překládáš, jsi dobrá, není snadný porozumět AJ  (aspon pro mne ne ) a ještě to napsat poutavě česky. Takže smekám. Opravdu smekám.

6 Kiki Kiki | Web | 6. prosince 2011 v 17:16 | Reagovat

Skvělá kapitola. Mně se to prostě moc líbí. Postoje všech. I se mi líbí Malfoyovi jako úplně někdo jiní. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat. A jen jedna otázka .. Bude v dalších kapitolách nějak do děje vtáhnut Ron?

7 Ajka Ajka | Web | 6. prosince 2011 v 18:57 | Reagovat

[6]: Joooo, ale nevim, jestli se ti tu bude líbit...

8 Ajka Ajka | Web | 6. prosince 2011 v 18:59 | Reagovat

JInak moc a moc děkuji za komentáře:)
Kitti: Díky moc, ale ani pro mě to místy neni moc snadný, kdybych rozuměla líp než teď, překládala bych rychleji, ale každou chvíli koukám do slovníku, takže tim se překlad hrozně spomaluje. Ale moc děkuju:)

9 reylan reylan | 7. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

Pěkná kapitolka, přeložená je pěkně až na dvě věci: Pleteš si zaměstnavatele se zaměstnancem, zaměstnavatel je Brumbál, zaměstnanec Severus. A ještě ti vypadla část překladu /Lucius sledoval, jak se Snapeova bledost rychle přiblížila bílé, až měl o mladíkovo zdraví strach. Prakticky vyskočil, aby zachytil mladšího kouzelníka, než by sklouzl ze židle na
Ředitel by si svitek nepřečetl u snídaně, ale díky té sově ztratil chuť k jídlu, a tak se uchýlil do své kanceláře./ Tady zcela evidentně kus chybí. Ale jinak jsi vybrala nádhernou povídku, která se mi moc líbí. ;-)

10 Ajka Ajka | Web | 7. prosince 2011 v 21:58 | Reagovat

[9]: Eh, tak s tim zaměstnanec/zaměstnavatel máš pravdu. Sice si to nepletu, ale byl to spíš překlep. Holt, kapitoly jsou dlouhý a já jsem jen člověk. ale co se týče té vynechané části - bože, díky moc! To se muselo ztratit při vkládání, já to vkládám hrozně složitě, aby se mi to tam vešlo, tak jsem asi kus vynechala. Hned to tam dodám.

11 X X | 11. prosince 2011 v 18:16 | Reagovat

Krasna povidka!! Uz se nemuzu dockat dalsich kapitol!!

12 Lily Lily | 12. prosince 2011 v 15:55 | Reagovat

Zamilovala jsem se do Malfoyových.. jsou opravdu úžasní.. a Brumla mne sere.. což se dá očekávat, dle povídky..:) Jsem zvědavá jak to bude pokračovat, protože je vidět, že příběh je propracovaný a tak mne velmi zajímá co za různé detaily kouzelnického světa nám přibyde.. už to s Hermionou, že si nad ní čistokrevná rodina může vzít patronát, je pěkně vymyšlené.. Tak jen tak dál..
Jo a jsem ráda, že přidáváš i když kratší kousky tak rychleji, myslím, že je to lepší.. nebudu zapomínat co jsem četla naposledy.. super překlad díky.. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama