close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






5. kapitola - Tak mi vyprávěj o mé budoucnosti...

11. prosince 2011 v 20:00 | Katherine |  Yesterday I died
Moc hezky komentujete, fakt. Takže tady je další kapitola:)


5. kapitola - Tak mi vyprávěj o mé budoucnosti....teda chci říct minulosti

Chvíli bylo ticho rušené pouze výkřiky studentů, jež si venku konečně užívali poměrně pěkného počasí.
"Jak to víš?" zamumlal překvapeně Ron a zkoumavě se zahleděl na svého kamaráda.
Harry se kousl do rtu.
"Pamatujete si, jak mě tehdy Snape napařit ten školní trest, když jsem na Malfoye použil jednu z těch kleteb? Měl jsem třídit starou kartotéku se zápisky o školních trestech," začal s vysvětlováním, James ho však přerušil.
"Snape? Nemyslíte tím snad…"
Harry se lehce pousmál.
"Jo. Myslím toho Snapea," přikývl.
"Učil tady na škole lektvary. Asi vám nemusím moc vysvětlovat, že jsem nebyl zrovna jeho nejoblíbenější student," ušklíbl se Harry trochu kysele.
"A kdo taky byl," zavrčel podrážděně Ron.
Hermiona ho však okřikla.
"Rone. Teď po tom všem ho přece už snad nebudeš obviňovat za to, že se k nám choval trochu přísněji."
"Trochu?" vyjekl.
Harry je oba zpražil pohledem a předešel tak chystající se hádce.
"A co se s ním stalo teď? Učí pořád tady v Bradavicích?" zajímal se Remus.
Hermiona zavrtěla hlavou.
"Zemřel v bitvě o Bradavice. Jeho jméno je na čestném místě na památníku, který stojí ve Vstupní síni," vysvětlila, v zápětí se však provinile kousla do jazyka.
"Copak?" zeptal se Ron.
"Tohle se přece neměli dozvědět. Neměli vědět, že Snape byl…" odmlčela se a významně se na své dva kamarády podívala.
Poberti se neklidně zavrtěli.
Co neměli vědět?
"Myslím, že teď už to je jedno," pokrčil Harry rameny.
Pokud máme najít ten jejich obraceč a dostat je zpátky do jejich času - jako že je tam dostaneme, a neptej se mě teď, jak si tím jsem tak jistý, k tomu se hned dostanu - budeme potřebovat i jejich pomoc. A asi těžko před nimi budeme schopni utajit, co se stalo. Celá škola o tom stále ještě mluví. Budeme jim prostě muset změnit paměť, než je odešleme zpátky," vysvětlil a omluvně se zahleděl na svého budoucího otce a jeho přátele, kteří se teď trochu naježili.
"Přece nechcete žít s vědomím, že přesně víte, co vás čeká," nadzvedl Harry obočí.
"Asi ne," připustil James neochotně.
"Ale když už nám teda tu paměť vymažete, nemůžete nám alespoň teď vysvětlit, co se za tu dobu stalo?"
Harry, Ron a Hermiona si vyměnili pohled.
"Asi budeme muset," svolila nakonec Grangerová a podívala se na své přátele, kdo z nich začne s vyprávěním.
"Co byste chtěli vědět jako první?" zeptal se Ron, aby měli alespoň jak začít.
"Co se s námi stalo?" vypálil Sirius okamžitě otázku.
Harrymu přelétl po tváři bolestivý stín.
"Zemřeli jste. Všichni."
James zalapal po dechu.
"Jak? A kdy? A co Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit?"
"Ten je taky mrtvý," odpověděla Hermiona.
"Cože? Opravdu? Jak…" začal Remus nedočkavě.
Prahnul po tom, aby se dozvěděl, co se s ním doopravdy stalo.
"Všechno to vlastně začíná u vás tří," začal s vyprávěním Harry.
"A taky u mě samotného. Ještě před mým narozením byla pronesena jedna věštba, na jejímž základě se Voldemort rozhodl mě zabít. Když nás však našel, ty a maminka," trochu se odmlčel a podíval se na Jamese, který teď mlčky a s napětím poslouchal, "jste za mě položili život. Tím jste mi nevědomky poskytli ochranu, takže když na mě Voldemort zaútočil, jeho kletba se obrátila proti němu. Nezabila ho však. Pouze připravila o veškerou moc.
Na téměř třináct let zmizel a kouzelnický svět se vracel k normálnímu životu. Přiznávám, že - přestože byl velmi slabý - učinil několik pokusů, jak získat zpět své síly. Ale nepodařilo se mu to. Možná v tom všem mám tady s Ronem a Hermionou trochu prsty," lehce se pousmál a podíval se na své přátele.
"V každém případě, když mi bylo čtrnáct let, pokusil se o to znovu. A tentokrát se mu to podařilo. A dosáhl ještě hrozivějších výsledků, než kdysi. Poté, co Brumbál zemřel - když se snažil zničit Voldemortovy plány - zmocnil se Pán zla ministerstva a později i Bradavic.
Jenže někteří kouzelníci se vzbouřili, a v květnu toho roku došlo tady ve škole k bitvě.
Voldemort byl poražen. Vlastně ho opět zabila jeho vlastní kletba, protože přes veškerou svou moc, si nebyl schopen uvědomit některé věci.
Ale také zahynula spousta velmi dobrých kouzelníků. Mezi nimi i Lupin, teda chci říct vy, Tonksová, Fred Weasley…"odmlčel se.
Poberti celý příběh poslouchali s ústy otevřenými úžasem.
James tušil, že jim Harry neřekl všechny podrobnosti.
Vynechal především to, že v příběhu sehrál ještě o něco důležitější roli, jelikož to nebylo něco, čím se zrovna rád chlubil.
A taky považoval za moudré vynechat onu podstatnou část, kdy se dozvěděl o lásce Severuse Snapea k Lily Evansové - Potterové.
"A já?" zeptal se Sirius.
"Jak jsem zemřel?"
Harry se mu zahleděl do očí.
"Před třemi lety jsi zahynul v boji proti Smrtijedům," vysvětlil mu jemně.
I tady usoudil, že bude lepší, když vynechá těch třináct let v Azkabanu a následný život ve vyhnanství.
Zpráva o vlastní nevyhnutelné smrti musela být děsivá sama o sobě.
"A Červíček? Teda Peter? Nevím, jestli ho znáte…" vyptával se dále James, v tváři však měl výraz naprosté hrůzy.
Tak takové to je vědět, co ho za pár let čeká.
K jeho překvapení se Harry, Ron i Hermiona zatvářili zhnuseně.
"Zradil. Přidal se na stranu lorda Voldemorta. Zemřel, když zaváhal při plnění rozkazu," odpověděl ledově Ron.
Pokud Poberty zasáhl příběh o jejich vlastní smrti, nebylo to nic proti tomu, jak se cítili, když zjistili, že jeden z nich zradil.
"Je mi to líto," zamumlal upřímně Harry.
Teprve teď si James naplno uvědomil, že ho samotného jejich smrt musel velmi bolet.
Vždyť přece když zemřeli, on přišel o rodiče.
A podle jeho výrazu poznal, že i Náměsíčník a Tichošlápek mu museli být velmi blízcí.
Povzbudivě se na něj usmál.
Nedokázal si zvyknout, že právě mluví se svým dospělým synem, jehož matku si teprve vezme.
Měl spíš pocit, jako by mluvil sám se sebou.
"Na tom památníku bylo napsáno jméno jedné ženy. Jmenovala se Tonksová - Lupinová. Znamená to, že…?" zašeptal přiškrceně Remus.
Hermiona přikývla.
"Byli jste manželé. Vzali jste se teprve nedávno. Tonksová tě velmi milovala, ty ses však bál, že by jí život s tebou, přinesl jenom trápení. Ona však byla smířená s tvou vlkodlačí stránkou, a byla rozhodnutá, že to společně překonáte. Narodil se vám syn. Teddy Lupin. Je mu teď pár měsíců a po vaši smrti se o něj stará jeho babička Andromeda."
"Andromeda? To jako moje sestřenice? Chcete tím říct, že Remusova žena, je ten malý prcek, který se mé sestřence nedávno narodil?" vyjekl překvapeně Sirius.
Hermiona se zahihňala.
"Hádám, že ano," přikývla.
"Kolik ti vlastně je?" podíval se James na Harryho.
"Osmnáct," odpověděl mu jeho syn.
"Správně jsme měli už letos mít školu za sebou, jenže vzhledem k okolnostem, jsme loňský rok byli podobně jako většina studentů na útěku. Profesorka McGonagalová, která se stala po Brumbálovi ředitelkou, nám všem dovolila se do školy vrátit a dokončit studium," vysvětli.
Ron se podíval na hodinky.
"Už bude pomalu oběd. Měli bychom se jít najíst a pak začít přemýšlet, kde ten váš obraceč času je, abychom vás mohli dostat zpátky. Teď už asi víte, proč je to tak důležité," prohlásil a chystal se vyjít z učebny.
"A co když se nám nepodaří dostat zpátky?" strachoval se Sirius.
"Podaří," odporoval mu Harry s úsměvem.
"Vždyť jsem vám to už přece říkal, že si tím jsem jistý. Koneckonců se nám to vlastně už jednou podařilo," řekl a už podruhé za krátký čas se na něj všichni udiveně zahleděli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 12. prosince 2011 v 18:15 | Reagovat

Wow, tleskám. Krásná kapitola. Ale nechápu Harryho. Zdá se mi, jako by věděl víc než všichni okolo. A strašně s tím tajnůstkaří.
Moc se těším na další kapitolu. Doufám, že bude co nejdřív 8-)

2 Káťa Káťa | E-mail | 12. prosince 2011 v 19:03 | Reagovat

Hmmm, díl hodný k zamyšlení.... :-D ale jinak skvělý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama