Že tak hezky komentujete...:)
4. kapitola - Nazdar tati...já budu tvůj syn
Nastala tíživá chvíle ticha, při které Náměsíčník, Tichošlápek a Dvanácterák jen nervózně přešlapovali na místě, zatímco tři nebelvírští studenti se nejspíš velmi dobře bavili.
"Asi jsme zabloudili," vyhrkl bez rozmyslu Sirius.
Ozvalo se pobavené uchechtnutí.
"Pojďte za námi," řekla velitelsky Hermiona a zamířila do nejbližší prázdné učebny.
Neochotně ji následovali.
"Co po nás chcete?" zeptal se Remus, jakmile se za nimi zavřely dveře, a zkoumavě se zahleděl na Harryho, jenž byl přesnou kopií svého otce. Až na ty oči…ty měl…
Ten se mezitím pohodlně posadil na jeden z prázdných stolů a zamával Pobertům před očima jejich vlastním plánkem.
"Myslím, že tohle všichni tři moc dobře znáte, že ano? Musím přiznat, že občas se na něm objeví spousta zvláštností. Jako třeba lidé, jež by už dávno měli být mrtví," chvíli se odmlčel a zřejmě si užíval jejich zmatených pohledů.
Pak však pokračoval.
"Jednou mi ale jeden profesor, kterého jsme měli na obranu proti černé magii, řekl, že Pobertův plánek nikdy nelže. Škoda, že tady nezůstal učit déle. Měl totiž, řekněme, takový malý chlupatý problém," pokrčil Harry rameny a v koutcích úst mu zaškubalo.
Sirius s Jamesem se překvapeně podívali na Remuse, který trochu zbledl.
"Jak jste se tady dostali?" přešla k jádru celého rozhovoru Hermiona a lehce se mračila, jak nad něčím usilovně přemýšlela.
Bylo už naprosto zbytečné dále lhát. To věděli.
"Tichošlápek, teda tady Sirius, našel jednou takový zvláštní předmět. Podle všeho to měl být obraceč času. Ovšem velmi specifický a jedinečný. Jako jediný nejspíš neměl vracet do minulosti, ale měl vás přesunout do budoucnosti. Celkem nás to lákalo vyzkoušet," při těchto slovech se Harry i jeho dva kamarádi lehce pousmáli, "a tak jsme toho využili ve chvíli, kdy jsme dostali školní trest. Chtěli jsme se posunout časem o pár hodin, abychom stihli…no řekněme určité věci, které jsme už měli naplánované," vysvětloval James, Remus ho však kysele přerušil.
"Rád bych Dvanácteráka jen trochu poopravil. MY jsme nedostali školní trest. Teda alespoň já ne. A rozhodně jsem to taky nebyl já, kdo chtěl vyzkoušet něco, o čem ani nevíme, jak funguje, jenom aby se vyhnul školnímu trestu a místo toho si užíval s tou nánou Raymondovou," rozčíleně kývl hlavou směrem k Siriusovi, "nebo se snažil sbalit Evansovou," podíval se o něco přívětivěji na Jamese.
"Moment," přerušila ho Hermiona.
"Chcete nám říct, že jste z minulosti?" vykulila překvapeně oči.
Poberti si vyměnili pohled.
"No, tak nějak," připustil Sirius.
"Překvapuje vás to?"
Chlapec se zrzavými vlasy, jehož jméno zatím neznali, se pousmál.
"Popravdě řečeno jsme čekali téměř všechno. Je tohle ne. Mimochodem, když jste z minulosti, tak se zatím ještě nemůžeme znát. Já jsem Ron Weasley," představil se.
"Hermiona Grangerová," zamumlala dívka, nepřestávala se však mračit, jak teď přemýšlela ještě o něco urputněji.
"A myslím, že já jsem se vám už představil," zazubil se Harry a teď si všechny tři prohlížel ještě zkoumavěji.
"Napadá tě něco?" otočil se najednou Ron k Hermioně.
"Zatím ne," odvětila, "ale jednou jsem četla o jakémsi kouzelníkovi (Harry a Ron si při tom vyměnili krátký pohled), kterému se na odboru záhad podařilo sestrojit obraceč času, který měl fungovat obráceně. Tedy přesouvat do budoucnosti. Šlo o něco zcela ojedinělého a nejspíš i velmi nebezpečného. Kdyby se totiž lidstvo, mohlo dozvědět, co je čeká, měnili by přítomnost, a tím i budoucnost, jak by zrovna potřebovali. Proto měl být ten obraceč času zničen. Ale byl ukraden a nikdo se nikdy nedozvěděl, kam zmizel."
Ron jen nenápadně protočil oči.
"To je sice moc pěkné, Hermiono, ale myslím si, že nás teď asi nejvíce zajímá ta pasáž o tom, jak je nebezpečný."
Harry přikývl.
"Má pravdu. Už tak jste se o své budoucnosti dozvěděli nejspíš víc, než dost. Kdybyste věděli ještě o něco víc, asi byste se to pokusili - i když třeba jenom nevědomky - změnit. Měli byste se vrátit zpátky do svého času."
Sirius se při těchto slovech zatvářil provinile a poškrábal se ve vlasech.
"No…jak bychom to řekli," začal.
"My totiž ten obraceč už nemáme," přiznal James.
"Jak nemáte?" vyjekla Hermiona.
"Ono totiž…Když jsme se dostali sem, do tohoto času, tak ten obraceč prostě zmizel," vysvětlil Remus.
"Tak to není dobrý," zavrtěl hlavou Ron.
"A ve vašem čase…Kde ho Sirius vlastně našel?" zeptal se Harry a velmi zvláště se zahleděl na svého budoucího kmotra.
"Znáte Komnatu nejvyšší potřeby?" zeptal se jich Tichošlápek. Harry, Ron a Hermiona si vyměnili krátký pohled a přikývli.
"Jednou jsem nutně potřeboval schovat pár předmětů...no a Komnata se proměnila v jakýsi zvláštní sklad věcí, které si tam studenti už několik generací ukrývali…Když jsem se tím haraburdím prohrabával, našel jsem spoustu naprostých zbytečností. Narazil jsem třeba i na několik lahviček lektvarů lásky - nejspíš už pěkně prošlých - pak na takovou divnou korunku, ze které mi šel mráz po zádech," Harry se při těch slovech lehce napřímil, "V každém případě jsem tam našel i ten obraceč a k němu něco jako návod. Bohužel byl psaný v latině, takže jsme tomu moc nerozuměli."
"A proto se přesunuli místo o pár hodin, o pár let," zavrčel vyčítavě Remus.
"Možná se ten obraceč vrátil zpátky do komnaty nevyšší potřeby," napadlo s nadějí Jamese.
"To je sice možné, ale bylo by lepší, kdyby ne," přerušil ho Harry.
"Loni prošla komnata ničivým požárem. A to právě ve chvíli, kdy byla proměněná v onen sklad, o kterém Sirius vyprávěl. Všechny předměty tam shořely."
Poberti se po těchto slovech zatvářili vyděšeně. Že by museli až do smrti zůstat ve své budoucnosti?
"A co klasický obraceč času. Mohli bychom je pomocí něho vrátit zpátky," navrhl Ron.
Hermiona však zavrtěla hlavou.
"V té knížce se psalo, že dva druhy obracečů nelze kombinovat. Buď by nefungovali, nebo bychom způsobili ještě větší zmatek."
Po jejich slovech nastalo ticho.
"Moment? Jaké bylo datum, když jste ve vašem čase použili ten obraceč?" zeptal se Harry zamyšleně.
"Jedenáctého prosince. Proč se ptáš?" odpověděl James a zahleděl se na svého syna, kterého teprve bude mít.
Připadal si v té chvíli velmi podivně.
Harry chvíli přemýšlel a pak lehce zbledl.
"A sakra. Myslím, že máme problém. Musíte se do vlastní přítomnosti vrátit přesně za dva dny. Jinak
tím změníme budoucnost," zamumlal a nevšímal si toho, jak na něj po tomhle sdělení ostatní překvapeně třeští oči.













wow, čím dál lepší.. jsem zvědavá, co přesně se stalo 13. prosince...
skvělá práce, těším se na pokračování :)