Jedná se o můj krátký pokus o fejeton, který jsme měli napsat na češtinu a tématem byl Páteční večer. Pokud někdo víte něco víc o fejetonech, vaši radu ocením:)
Scooby na pekáči
Každý má rád pátek. Musí. I má maličkost, která obvykle nesnáší každý den v týdnu, pátek miluje. Myslím si, že většina mé generace pociťuje to samé, když odpoledne odzvoní poslední vyučovací hodině a před námi je vidina krásného a dlouhého víkendu. Říkám dlouhého, ale tak nám to aspoň připadá v pátek. Vsadím se, že v neděli si všichni říkáme pravý opak.
Ale já mám ještě jeden důvod těšit se na páteční odpoledne. Není tomu tak dlouho, co má maličká sestřička (maličká - věřím, že má šestnáctiletá sestra se za "maličkou" nepovažuje) odjela studovat do Českých Budějovic a tudíž se vrací domů jen na víkendy. I když se s ní v pátek nadšeně vítám, v neděli jsem šťastná, že odjíždí, a se slovy: "Jé, konečně tu bude klid!" se uvelebuji v jejím pokoji.
Tento páteční večer byl výjimečný. Věřte, že pohled na mou sestru v kuchařské zástěře a s vařečkou v ruce je velice vzácný. A to z několika důvodů. Nevím, jestli tím hlavním je stejná nechuť k vaření, jakou mám já, nebo výše jejího talentu, který si jistě sami dokážete odvodit z následující události.
Je to už několik let, co si má tehdy ještě opravdu maličká sestřička vystřihla z nejmenovaného časopisu recept na Scoobyho sušenky. Ale teprve tento večer se odhodlala recept ověřit a s nadšeností a elánem hodným šéfkuchaře hotelu Pupp se pustila do pečení. A výsledek? Facebook je vážně otravná věc. V zápalu konverzace se sestřička trochu zapomněla a sušenky, které ani před tím nevypadaly příliš vábně a doteď se spokojeně pekly na 275 °C, se přepekly. Na vlastní chuťové buňky jsem tento tmavě hnědý až černý zázrak ochutnala a chápu, proč recept s roztomilým hnědým pejskem skončil v koši.













já jsem jednou taky měla psát fejeton
dopadlo to katastrofálně jako všechno ostatní co jsem kdy napsala.. takže ti nevpovím jakej je ten tvůj absolutně se v tom nevyznám..ale nevypadá to špatně.. 