18. kapitola - Ten, jenž nikdy nepoznal lásku
9. listopadu 2011 v 14:00 | Katherine | Tajemství jednoho dneDalší kapitola.
Proud zeleného světla v mžiku vyhasl.
A spolu s ním vyhasly i dva nevinné životy.
Elizabeth se ze rtů vydral výkřik plný bolesti, který jen stěží dokázala ztlumit Dracova dlaň přitisknuta na jejích ústech.
Ve Vstupní síni nastalo ticho.
Hermiona a Ron, stále kouzlem připoutáni ke stěně, jen tupě a se slzami v očích pozorovali dvě těla ležící bez známek života na kamenné zemi.
Kdesi z rohu se ozvalo zděšené zakvílení.
To Červíček už dále nevydržel pohled na ty, kteří mu kdysi říkali přítel.
Černé oči Severuse Snapea strnule hleděly do prázdných smaragdově zelených v očích.
Jeho tvář byla napnutá, a v ruce křečovitě svíral hůlku.
Nikdo nebyl schopen pohybu.
Nikdo, až na Harryho, který poklekl vedle svých rodičů.
Po tvářích se mu koulely slzy a spodní ret se mu třásl.
Zahleděl se do jejich tváří a vzpomněl si, jak v posledních chvílích života, jeho matka úpěnlivě prosila o jeho záchranu.
Ozval se řezavý smích.
Voldemort ledabyle kopl do těl Jamese a Lily.
Severusovi přelétl po tváři záblesk čiré nenávisti, jeho pán to však neviděl.
Červené oči upíral na Harryho.
Svého nepřítele, který má být každou chvíli poražen.
"Už se bojíš, Harry Pottere?" zeptal se jízlivě.
Harryho prsty nahmataly na zemi otcovu hůlku.
Opatrně ji zvedl a pohladil studené dřevo.
Ano. Měl strach.
A jeho pud sebezáchovy mu napovídal, aby se dal na útěk.
Jenže rozum mu tiše našeptával, že by to bylo zbytečné.
Neměl kam utéct.
A pak konečně pochopil.
To byl celý Voldemortův záměr.
Zabil jeho rodiče, jen aby mu ukázal, jak mocný čaroděj je.
Doufal, že tím Harryho zlomí.
Chtěl ho zabít, jako zbabělce na útěku, který se mu nikdy nemohl podařit.
Chtěl, aby se před ním krčil strachy.
Chtěl, aby ho prosil o milost.
Zhluboka se nadechl a napřímil se.
Otcovu hůlku při tom pevně stiskl v dlani.
Až umře, nebude sám. James bude s ním.
Vlastně, když si to tak uvědomil, neměl se čeho bát.
Kdysi mu jeden moudrý kouzelník řekl, že smrt je jen dalším dobrodružstvím. A on se na něj teď vydá.
Statečně a s hlavou vztyčenou.
Vzpomněl si, jak mu jen před pár hodinami otec řekl, jak moc je na svého syna pyšný.
A Harry byl rozhodnut ho ani po jeho smrti nezklamat.
Pohlédl Pánovi zla do očí.
A pak - jako by to plánoval celou dobu - na něj namířil hůlku a vyřkl první zaklínadlo, které ho napadlo.
"Expelliarmus!"
Věděl, že tím nic nezmůže, přesto chtěl, aby - alespoň skrz svou hůlku - James Potter měl poslední možnost odvážně se postavit Pánovi zla.
Voldemort, který se až do této chvíle krutě usmíval, najednou ztuhl.
Překvapení, které právě zažil, ho zastihlo nepřipraveného a pouze na poslední chvíli se mu podařilo před sebou vykouzlit štít.
Harryho kletba do něj narazila a Voldemort lehce zavrávoral.
V jeho hadí tváři se zračilo zděšení.
To nebylo možné.
Ten malý kluk, který se měl teď strachy krčit na zemi, před ním naprosto neohroženě a beze strachu stál.
"Tak mě zabij. Zabij mě, když nic jiného nedokážeš," zařval Harry překvapivě pevným hlasem.
Všichni přítomní ohromením nebyli schopni jediného slova.
Voldemort natáhl ruku s hůlkou, přestože ve svém nitru si přestával být jist tím, co dělá.
"Avada kedavra!"
Zelený paprsek se rozlétl místností, než však našel svůj cíl, něco se ve vzduchu zatřpytilo a před Harrym se objevil majestátný fénix.
Pohltil smrtelnou kletbu a vzplál jasným světlem.
"Brumbál!" otočil se Voldemort ke dveřím Vstupní síně.
"Jste překvapen, čeho všeho jsem schopen? Co vše jsem dokázal?" zeptal se ledovým hlasem.
Kolem ředitele školy se vznášela přízračná aura moci, a jeho - jindy vlídné oči - teď tvrdě hleděli na Pána zla.
"Ne, Tome. Ty jsi nic nedokázal. Ale musím uznat, že jsem překvapený. Překvapený tím, jak ses stále ještě nepoučil ze svých chyb," řekl bez známky jakékoliv emoce a mávl hůlkou.
Křišťálově průzračná vlna připoutala všechny přihlížející Smrtijedy k zemi, až na Belatrix a Severuse, kterým se podařil ubránit.
Snape tak zůstal dále strnule hledět na mrtvé tělo Lily Potterové a Lestrangeová využila situace, a pomalu se kradla k připoutané Hermioně a Ronovi.
Jasper Black, kterého Brumbál ušetřil, jen postával v rohu místnosti, a ve tváři měl zvláštní výraz nerozhodnosti.
Voldemort, pln vzteku, vyslal po Brumbálovi kletbu, jeho protivník ji však hravě odvrátil.
Oba začali kolem sebe pomalu kroužit, hůlky připravené k útoku.
"Chybu? Já chyby nedělám, Brumbále. Už si to konečně připusťte," zasmál se Voldemort chladně.
"Opravdu Tome? Kdyby to byla jen zčásti pravda, nikdy bys neudělal to, co jsi dnes učinil. Copak stále nechápeš, že to jsi ty, kdo si tvoří sám své vlastní nepřátele? Aniž bys to stále dokázal pochopit, jsi to ty, kdo jim dává sílu, se proti tobě postavit. To ty sám je učíš proti tobě bojovat. To ty sám se rychle táhneš do záhuby," zvolal Brumbál.
"Nesmysl. Jsem největší kouzelník jaký kdy žil," zakřičel Voldemort vztekle.
"Vážně? Kdybys jím byl, věděl bys, že existuje i jiná síla, než kouzla."
"Že by láska? Opravdu stále věříte, Brumbále, že je řešením na všechny problémy? Podívejte se, kam ta vaše láska zavedla Potterovi. Kam jednoho dne zavede vás!" zasmál se Pán zla.
Brumbál zavrtěl hlavou.
"Tolik let a ty stále odmítáš poslouchat, Tome."
Voldemortův hadí obličej se opět zkroutil nenávistí.
***
Harry nebyl ani schopen postřehnout, jak k tomu došlo, ale najednou oba kouzelníci metaly na svého protivníka jednu kletbu za druhou.
S očima otevřenýma dokořán pozoroval tuto scénu a stále nedokázal uvěřit, že je naživu.
A pak zaslechl Hermionin výkřik plný bolesti.
Belatrix využila Brumbálovy zaměstnanosti bojem, a nechala Grangerovou svíjet se na zemi bolestí, aby se alespoň částečně mohla pomstít za neúspěch svého pána.
"Nech ji být," zaryčel Ron a marně se pokoušel bojovat s neviditelnými pouty.
Harry, stále držící v dlaních otcovu hůlku, se rozběhl ke Smrtijedce.
"Expelliarmus!" zařval hlasitě.
Belatrix se hbitě otočila, ale soustředění, které musela věnovat odražení Harryho útoku, přerušilo kletbu, která mučila Hermionu.
"Ty jeden odporný kříženče," sykla hněvivě.
"Jak se jen opovažuješ!"
Krutě na něj pohlédla, přesto se jí však na malý moment mihl v obličeji náznak strachu, když si uvědomila, že před malou chvílí se Harry nebojácně postavil samotnému Pánovi zla.
Že by opravdu ten chlapec měl sílu, kterou samotný Lord Voldemosrt nikdy neměl?
Rychle mávla hůlkou a s úlevou sledovala, jak paprsek světla odhodil Harryho do vzduchu.
Dopadl na tvrdou zem a cítil, že mu po tváři teče pramínek krve.
Omámeně nadzvedl hlavu, a spatřil Belatrix, jak na něj naposledy se záchvěvem nejistoty pohlédla, a pak se opět otočila k Hermioně.
"Crucio!" zahřměla přes celou místnost.
"Protego!"
Kletba se neškodně odrazila od právě vyčarovaného štítu.
Belatrix zůstala ohromeně stát úžasem.
"Jaspere! Co to děláš!" zaječela na svého synovce, ochranitelsky stojícího před Hermioniným ochablým tělem.
Black ztěžka oddechoval, ale stále mířil svou hůlkou na Lestrangeovou.
"Okamžitě toho nechej!" rozkázala.
Jasper se však ani nepohnul.
"Ne!"
"Co to děláš? Uvědomuješ si vůbec, že ochraňuješ tuhle hnusnou mudlovskou špínu? Zostuzuješ celou naší rodinu. Hned toho nechej!" křičela Belatrix nepříčetně.
"Ne. To nemůžu. To není správné. Nedovolím ti, abys mučila nevinného člověka!"
"Jak se jen opovažuješ? Ty jeden odporný krvezrádče. Jsi stejný jako tvůj otec. I jemu časem došli nervy. Jste oba stejní zbabělci. Okamžitě toho nechej. Slyšíš? Vypadni!" zaječela.
Při zmínce o Regulusovi projel Jasperovou tváří záchvěv něčeho zvláštního.
"Mdloby na tebe!" zařval znenadání.
Belatrix, plná vzteku, se po mladém chlapci ohnala veškerou silou, kterou v sobě našla.
V té chvíli se však Harry konečně vzpamatoval, a aniž by si pořádně uvědomil, co vlastně dělá, postavil se po boku Blacka juniora.
Celou Vstupní síní teď poletovaly nejrůznější kletby a pokaždé, když některá z nich narazila do stěny, ozvala se hromová rána a do vzduchu se vznesl obláček prachu.
Ron se stále snažil vzpouzet kouzlu, které ho drželo, a Hermiona se roztřeseně plazila do bezpečí.
A pak se najednou ozval nespočet kroků, mohutné dubové dveře se otevřely, a na jejich prahu stála veliká skupinka kouzelníků z fénixova řádu.
Na malý okamžik, jako by se snad zastavil čas.
Pak Voldemort mrštil kletbou směrem k Jasperovi a Harrymu.
Oba chlapci vykřikli svorně bolestí a zkroutili se na zemi.
Belatrix vítězně zařvala, pak si všimla výrazu tváře svého pána a rozběhla se k němu.
Brumbál přiskočil k oběma studentům, jimž hrozilo, že je kletba Pána zla zahubí.
Hůlkou vykouzlil prazvláštní oblak stříbřité mlhy, která se snesla na Harryho s Jasperem.
V té chvíli veškerá bolest ustala a kletba byla zrušena.
Toto rozptýlení však Voldemortovi bohatě stačilo, aby bez jakékoliv zábrany mohl kouzlem odhodit kouzelníky, jež mu stáli v cestě, a tryskem vyběhnout z Bradavického hradu k železné bráně, za niž se mohl přemístit.
Belatrix mu byla v patách a ani nepohlédla na zbytek Smrtijedů, stále uvězněných ředitelovým kouzlem.
Po krátkém zaváhání se k nim přidal i Snape.
Pouta, držící Rona, konečně povolila.
Spolu s Hermionou poklekli vedle Harryho, který stále ležel na zemi, po tváři mu stékaly kapky potu a slz smíšené s krví, a tupě hleděl před sebe.
"JAMESI!!!"
Siriusův výkřik přerušil dlouhé ticho.
Tichošlápek se vrhnul ke svému příteli a nadzvedl jeho nehybné tělo.
"No tak, Dvanácteráku, prober se. Prosím. Tohle nemůžeš udělat. Ty nesmíš být mrtvý. Musíš žít. No tak. Kámo. Prober se."
Se slzami v očích třásl Jamesovým tělem.
"Lily…" hlesl mezi vzlyky, když si všiml mrtvé ženy ležící vedle něj.
Davem přihlížejících kouzelníků se prodral dopředu Remus Lupin.
Zděšeně pohlédl na své přátele a se zoufalým výkřikem se sesunul k zemi.
Položil si tvář do dlaní a rozbrečel se.
"Ne. To není možné. To nemůže být pravda."
Minireva McGonagalová si zděšeně zakryla ústa.
Moody, Tonksová, Kinglsey…
Všichni se slzami v očích hleděli před sebe.
Davem se nesl tichý šum.
"James a Lily jsou mrtví."
A pak, všichni kouzelníci naráz pozvedli své hůlky.
Poslední vyjádření úcty jejich přátelům.
***
Draco už netiskl svou dlaň na Elizabethina ústa.
Teď ji pevně držel v náručí a jednou rukou neohrabaně hladil po vlasech.
Neznal žádná slova útěchy, jež by jí mohla pomoci.
Liz křečovitě vzlykala a pevně se ho držela, jako by se bála, že ztratí i svou poslední oporu.
Stiskl ji ještě pevněji a i jemu se teď po tvářích koulely slzy.
Komentáře
Ne. Nesnážím, když je lidí vždy zabijou. Jinak krása. Nedá se popsat. Chtěla jsem se zeptat jestli nevíš jestli autorka plánuje další povídky.
Ahoj děkuju za pochvalu dessu on totiž ještě neí dodělanej
ale doufám že už brzo bude :)
To bylo, to bylo... eh. Jak to jen popsat? Je mi fakt líto Harryho a Liz a taky všech ostatních... James a Lily. Ale jsem ráda, že se Jasper i Draco nakonec rozhodli takto a přidali se k dobru.
Už aby bylo pokračování.













proč jste je zabili...
no co se dá dělat, ale jinak to byla skvělá kapitola a už se moc těším na další. 