Nová kapitola, konec vás asi moc nepotěší:D
Vzduchem se nesl hlasitý potlesk.
Harry prolétl kolem Rona a obdivně ho poplácal po rameni.
"Skvělá práce, kámo," prohlásil obdivně a letěl ke zbytku týmu, aby jim v rychlosti předal pokyny.
Pak už jen sledoval, jak se podle jeho rozkazu Alice řítí napříč hřištěm s Camrálem v ruce, a míří k tyčím protihráče.
"A je to další gól pro Nebelvír," zaslechl Leeho komentář.
Jeho družstvo dalo neuvěřitelných padesát bodů už v prvních pár minutách, zatímco všechny pokusy Havraspáru se jim podařilo úspěšně zlikvidovat.
Teď však měl Camrál v držení protihráč a celá trojice jeho střelců se vydala útočně k Ronovi.
Fred Weasley odpálil potlouk na jednoho z nich, George udělal to samé i s druhým, a Harry rychlostí projel těsně před posledním ze střelců, o rok mladší dívkou, která se lekla a upustila Camrál, jenž Angelina obratně chytila.
"Šedesát nula pro Nebelvír, vážení," zakřičel Lee do potlesku fanoušků, zatímco Harry zvedl obě ruce a plácl si s protiletícími dvojčaty.
"Dobrá práce, lidi," zavolal na svůj tým.
V nitru se mu začínal nafukovat obrovský balón štěstí.
Všechno začínalo být tak, jak má být.
Ginny bude v pořádku, vyhrají famfrpálový pohár, on se usmíří s Liz a jeho rodiče mu konečně řeknou celou pravdu a už nic nebudou zatajovat.
S širokým úsměvem na tváři kroužil vysoko nad hřištěm a hledal zlatonku.
***
James seděl na nejvyšším místě tribuny vedle Siriuse a pohledem zkoumal celé okolí pod sebou.
Nejraději by se soustředil pouze na synův zápas, ale jeho instinkt a pocit, že je něco špatně, mu to nedovolil.
Jen občas se odvážil pohlédnout na hru a s úsměvem sledovat svého syna, jak ladně krouží po hřišti a dává svým spoluhráčům pokyny.
Ano.
Byl na něj pyšný. A byl rád, že mu to pověděl.
"Nějak se mi to všechno nelíbí, Dvanácteráku," zavrčel Sirius.
"Mě taky ne, Tichošlápku. Čím dál tím víc si uvědomuji, že je to všechno nějaké divné. Ministr se v poslední době chová zvláštně. A proč měl najednou takový strach o Bradavice? Je to naprosto nesmyslné. A proč u Merlina tak důrazně žádal, abych se toho ujal zrovna já? Teda spíš pouze já? Mám obavu, že je pod kletbou Imperius. Abys věděl, jsem rád, že tady jsou členové řádu."
Sirius přikývl.
"Něco tady nehraje. Vidíš někde dole mého synovce, nebo toho Malfoyovic kluka?" zeptal se a opět se zkoumavě zahleděl pod sebe.
James zavrtěl hlavou.
"Proč se ptáš?"
"Pokud vím, Jasper miluje famfrpál. Nenechal by si ujít jediný zápas, pokud by k tomu neměl sakra dobrý důvod."
"To se mi snad zdá?" zavrčel James podrážděně.
"Co se děje?"
"Podívej se támhle. Co tady dělají ministerští?" zeptal se Dvanácterák a ukázal k patě tribuny.
"Ne. Tohle se mi doopravdy nelíbí. Zajdu za Tonksovou a řeknu jí, aby se pokusila najít Jaspera a mladého Malfoye. A Moodyho poprosím, aby nenápadně ohlídal naše nové návštěvníky," zamumla Sirius a seběhl dolů.
James se opět rozhlédl kolem sebe.
Jeho instinkt mu napovídal, že se jedná o past.
Stiskl v dlani hůlku, připraven ji okamžitě použít, jakmile bude potřeba.
A pak si uvědomil, že tady ještě někdo chybí.
"Kde je sakra Elizabeth?" zamumlal vyděšeně.
"Jamesi?" ozval se mu za zády známý hlas.
"Lily? Co tady děláš? Brumbál tě povolal? Myslel jsem si, že dneska nemáš pro řád službu."
Jeho žena k němu přispěchala a políbila ho na tvář.
"Taky že nemám. Co se děje? Proč jsi mi psal, abych sem okamžitě přišla? Stalo se něco Harrymu, nebo Liz?"
James se zatvářil zmateně.
"Ale miláčku. Já ti nepsal," řekl tiše a pak vykulil oči.
"To snad ne. Kde je Sirius? Tohle je past. Nahnali nás všechny do pasti…" vykřikl vyděšeně a rozběhl se po schodech z tribuny dolů.
***
Elizabeth Potterové se po tvářích koulely slzy a v chabém světle hůlky, projasňující jinak neproniknutelnou tmu přístěnku na košťata vedle Vstupní síně, shlížela na bledý obličej.
"Co po mně chceš?" zeptala se přiškrceně.
Chlapec si prohrábl plavé vlasy a roztřeseně se nadechl. I on neměl daleko k pláči.
"Je mi to strašně líto. Já jsem nechtěl. Ale nemohl jsem jinak. Věř mi, prosím. Věř mi."
"Co jsi nechtěl?" zeptala se tiše.
"Je to všechno moje vina. Ale oni mi nedali na výběr. Zabili by mou matku. Pochop mě prosím," škemral zoufale.
Liz mu pohlédla do šedých očí, ve kterých se zračila neskutečná bolest.
"Zachránil jsi mi život, Malfoy. Dvakrát. Proč jsi to udělal? A proč jsme tady? Já chci pryč. Mým rodičům může hrozit nebezpečí. Musím je varovat," zamumlala s pláčem.
Dracovy prsty se silně ovinuly kolem její paže.
"Na to už je pozdě. Tvým rodičům už nikdo nepomůže. Když odsud odejdeš, zabijí i tebe. Musíš tady zůstat. Já nemůžu dovolit, aby tě zabili. Tohle už nemůžu dopustit."
"Co to povídáš? Jak to myslíš, že mým rodičům už nikdo nepomůže? A kdo by mě zabil? Musím je varovat. Pust mě!" zakřičela.
Náhle uslyšely vzdálené kroky.
Malfoy jí pevně přitiskl dlaň na ústa a zabránil tak, aby mohla vydat jednou hlásku.
"Vím, že mi tohle nikdy neodpustíš, ale já neměl na výběr. A ani jsem netušil, co doopravdy udělají. Nevěděl jsem to. Musíš teď zůstat tady se mnou. Schovaná. Jinak tě zabije. Kvůli němu," zašeptal jí tiše do ucha.
Hůlka zhasla a Elizabeth se ponořila do tmy.
Ve velké síni se rozléhalo několik ledových hlasů.
"Už brzy to začne. Buďte připraveni přivést sem Potterovi. Pán Zla si přeje, aby vše proběhlo přesně podle plánu," rozkázal panovačný ženský hlas.
Liz se začala v Dracově náruči vzpínat, ale Malfoy ji držel dostatečně pevně.
Přestala však, jakmile zaslechla udýchaný mužský hlas.
"Belatrix, ta malá Potterovic holka tam nikde není. Nemůžu ji najít."
***
Adrenalin mu stoupl.
V prostředku hřiště zahlédl třepotající se zlatonku.
Nabral rychlost a spustil se za ní.
V uších mu hučelo a koutkem oka zahlédl, že Cho se pokouší ho předhonit, ovšem neúspěšně.
Pocítil jakési zadostiučinění.
A pak to zahlédl.
Přímo na něj se řítil potlouk.
Musel se rozhodnout.
Nebyl by pro něj problém se mu vyhnout, ale ztratil by drahocenný čas a Cho by se ke zlatonce dostala jako první. A to nemohl dopustit.
Proto se rozhodl zariskovat.
V jeden prchavý moment se už připravoval na ránu, která měla přijít, pak se kolem něj něco mihlo, zahlédl rozcuchanou rudou kštici a najednou potlouk letěl opačným směrem.
"Díky," zaječel na jedno z dvojčat, přestože si nebyl jistý, který z nich to je, a spustil se střemhlav dolů.
Za sebou uslyšel Chonin vzteklý řev, což ho jen donutilo ještě víc přidat.
A pak ji konečně držel.
Vyrovnal svůj let a zvedl nad hlavu zaťatou pěst se zlatonkou.
Ozval se ohlušující pokřik a celé nebelvírské družstvo letělo radostně k němu.
Cítil, jak ho všichni objímají a dívky ho jedna po druhé políbily na tvář.
A v té chvíli si to konečně pořádně uvědomil.
Dokázali to.
Dokázali vyhrát famfrpálový pohár.
Oči ho začaly pálit, jak se snažil potlačit slzy.
Když se snášeli v jednom velikém chumlu k zemi, vítal je nadšený dav červené a zlaté.
Zvedl do vzduchu stříbrný pohár a stočil pohled k tribuně, kde měl sedět jeho otec.
Jenže James tam nebyl. A nebyl tam ani Sirius.
Než stačil pořádně vstřebat vítěznou atmosféru, než se stačil se všemi obejmout, než stačil uvažovat nad tím, kde jeho otec je a než mu jeho instinkt stačil napovědět, že je něco špatně, ozvala se hlasitá rána a něco ho odhodilo do vzduchu.
A ne jen jeho.
Celý famfrpálový stadion se najednou ocitl v plamenech.













jéé to bol super zápas