21. října 2011 v 18:27 | Etherian, překlad Ajka
|
Druhá půlka druhý půlky...
"Harry," zasyčel Draco, "přijdeme pozdě na Kouzelné formule."
"Ale máme najít Hermionu," prohlásil Harry tvrdohlavě.
"No, jo, ale…" Draco se rozhlédl po prázdné chodbě. Byla tu jen jediná louče a všechny obrazy, pokud měly nějaké obyvatele, byly teď prázdné. "Kde teď jsme?"
Harry se zastavil a také se rozhlédl. Zamračil se. "V jakém poschodí je učebna formulí?"
"Ve čtvrtém. Není to daleko od ošetřovny." Draco se ušklíbl, když se otočil a stanul tváří v tvář chrliči na podstavci. Měl škaredý obličej s tesáky vyčnívajícími přes dolní ret. "Prostě pojďme. Pokud Hermiona nepřijde na hodinu, podíváme se po ní před večeří."
Harrymu začínala být v prázdné chodbě zima, takže s přikývnutím souhlasil s Dracem. Problémem bylo, že ani jeden z nich nedával příliš pozor, kudy jdou, takže si teď nebyli jistí, kudy se vydat.
"Tady!" ukázal Draco. "Třeba jsme přišli těmihle dveřmi."
Oba chlapci přešli k poněkud ošoupaným železným dveřím, které drželi pohromadě jen díky plátům zrezlého železa. Draco vzal za kliku a pokusil se dveře otevřít.
"Jsou zamčené," povzdechl si Harry a otočil se k odchodu. Draco se usmál a chytil Harryho za rukáv. "To můžu zařídit. Koukej, Harry."
Harry přistoupil blíž, když Draco vytáhl hůlku a sebejistě řekl: "Alohomora!"
Ozvalo se cvaknutí a s poněkud samolibým úsměvem si Draco strčil hůlku zpátky do rukávu, znovu vzal za kliku a otevřel dveře.
Obrovská hlava, při nejmenším dvakrát větší než chlapci, se vrhla dolů a zablokovala jim cestu. Zvíře na ně cenilo obrovské, odporné, ostré, žluté tesáky a z jeho hlubin vycházelo dunivé vrčení. K první hlavě se přidala druhá a pak i třetí.
Harry a Draco jen na okamžik strnuli bez hnutí, ale pak se jim z hrdel vykradl vystrašený výkřik. Chlapci zabouchli dveře, a i přes třas jeho rukou se Dracovi podařilo kouzlem dveře zase zamknout. Oba se dali do běhu a bylo jim jedno, jakým směrem, a vděčně se zastavili až ve chvíli, kdy vyběhli z chodby vedoucí k pohyblivým schodům.
Harry popadl Draca za rukáv a společně skočili na nejbližší schodiště, které bylo k dispozici. Hned jak vystoupali do čtvrtého poschodí, utíkali, jak nejrychleji mohli, do učebny Kouzelných formulí, kde zrovna profesor Kratiknot začínal svou hodinu.
I přesto, jak moc byla Hermiona rozrušená z ponížení, kterému ji Snape na své hodině vystavil, sebrala dostatek odvahy, aby se vydala na hodinu formulí. Nicméně nikdo z Nebelvírských by si k ní nepřisedl, a tak strávila první minuty Kratiknotovy přednášky o správné výslovnosti sama. Harry a Draco vklouzli dovnitř a způsobem, který se jim zdál nenápadný (plížením se v předklonu přes celou třídu) si sedli každý z jedné strany vedle nebelvírské dívky.
Dnes si naposledy zkoušeli kouzlo Wingardium Leviosa, ale pro Harryho to bylo poprvé. Na první pokus úplně zkazil výslovnost, takže jeho peříčko vystřelilo přes celou místnost a narazilo do čela Pansy Parkinsonové. Zamračila se na něj, on se omluvil, a Hermiona mu trochu povýšeně zopakovala správnou výslovnost.
Draco ji jemně šťouchl do žeber. "My víme, že ty víš, jak je to správně, Hermiono."
Nechápavě na Draca zamrkala. Harry se do jejich hovoru vložil a pokusil se Dracovu výtku zmírnit. "Pokud se mi rozhodneš pomoct, Hermiono, mohla bys být trochu…ehm…ne tak…"
"Arogantní!" dokončil Draco.
"Já nejsem arogantní!" bránila se Hermiona rázně.
"Ano, jsi," řekl Draco pevně, ale jemně ji stiskl rameno. "Můžeš být chytrá i bez toho, aby ses vychloubala."
Hermiona se chystala něco namítnout, když najednou jí poklesla ramena, jako by ji někdo vyfouknul. "Chlubilka mi říkali na základce."
"Ty se nemusíš předvádět, Hermiono," usmál se Harry. "Už teď jsi skvělá."
"To znamená, že už teď záříš!" dokončil Draco s vítězoslavným úsměvem.
Hermiona se usmála a potěšeně se zahihňala, což zahřálo oba chlapce u srdce. Oba do ní šťouchli a sevřeli ji mezi nimi. Varování od jejich profesora ukončilo všechen smích a drobný hovor, a i když bylo zapotřebí dalších dvou pokusů, brzy se Harryho pírko také vznášelo ve vzduchu.
NCNCNCNCNCNCNC
Hermiona Grangerová dostala školní trest. Jen kdysi na základní škole musela stát v rohu, ale to musela spousta dětí a její škola byla jen malá.
Nicméně školní trest byl něco jiného. Všichni z Nebelvíru se jí teď vyhýbali, a těch pár, většinou vedených tím hrozným Ronem Weasleym, si ji ošklivě dobíralo. Večeři strávila v knihovně, aby se tak vyhnula jejich narážkám, ale když byla ve společenské místnosti, vše, co slyšela, bylo, jak jsou Snapeovy tresty hrozné. Nikdy nebyla Hermiona raději, když musela deset minut po půl sedmé opustit věž kvůli školnímu trestu.
"Ahoj, Hermiono!" zavolal na ni Harry od vchodu do sklepení.
"Snape řekl, že tě smíme doprovodit," řekl Draco.
Hermiona se na oba chlapce usmála. Nemohla uvěřit, že s ní kamarádili. Nezáleželo na tom, jak moc si ji dobírali ve věži, ani jí nezáleželo na těch ošklivých pohledech. Měla přátele.
"Ahoj," odpověděla.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Harry ustaraně, když si všiml jejích zarudlých očí.
"Už nebrečíš, že ne?" zeptal se Draco poněkud otráveně. Neměl v lásce holčičí citové výlevy. Nicméně, zatím byl nucen snést jen Pansy Parkinsonovou, smějící se a vnucující se věc, která způsobila, že ho kůže začala svědit vždy, když byla poblíž.
"Omlouvám se," zamumlala. "To ten Ron Weasley… povídal jen ty nehorší možné věci…a pak Seamus, vyhrožoval mi, že předhodí Křivonožku té obrovské chobotnici, pokud ještě ztratím nějaké body."
Ve chvíli, kdy se Harry zeptal: "Kdo je Křivonožka?" Draco zavrčel: "Potom já předhodím jeho Ďasovcům!"
"Je to můj domácí mazlíček. Je to zrzavý maguár, ale jsem si jistá, že v sobě má i něco z mudlovské, toulavé kočky," odpověděla.
Harry bral tuhle výhružku vážněji než Draco. Vzpomínal si až příliš dobře, jak byla jeho milovaná Hedvika málem spálena jeho strýcem. "Opravdu by Seamus Křivonožkovi ublížil?"
Hermiona pokrčila rameny. "Nevím, ale pro jistotu se snažím najít nějaká kouzla, kterými bych ho mohla ochránit."
"Vsadím se, že Snape nějaká zná," přerušil ji Draco pevně. "Měla by ses ho zeptat."
"A-a-ale on mě nesnáší!" Její úzkostný výraz oba chlapce trápil.
"Jen je trochu děsivý," konejšil ji Draco.
"Jo," souhlasil Harry. "Nikdy by dětem neublížil."
"Jste si tím jistí?" zeptala se.
Draco se zamračil nad urážkou jeho kolejního ředitele. "Samozřejmě že jsme! Jsi z Nebelvíru, Hermiono. To znamená, že máš mít nějakou kuráž, tak si s ním prostě promluv a vysvětli mu, co se děje."
Jak zastavili u dveří Snapeova kabinetu, zhluboka se nadechla. "Dobrá, myslím, že to zvládnu."
Harry ji poplácal po zádech a ona se usmála směrem ke dveřím. Draco ji jemně pošťouchl. "Určitě bude mrzutý, ale stejně si s ním promluv, jo?" Hermiona přikývla. Opatrně zaklepala a ohlédla se po svých dvou přátelích, kteří stáli po jejím boku.
"Vstupte!" nařídil Snapeův hlas, a tak všichni vešli do profesorova kabinetu. Na všechny tři se zamračil. "Slečno Grangerová, vy budete čistit kotlíky. Pane Malfoyi, vy budete uklízet pod stoly ve třídě. Pane Pottere, vy mi pomůžete se zásobami. Pusťte se do práce a nelelkujte!"
Všichni tři následovali profesora do třídy, kde se každý pustil do svých zadaných úkolů. "Předpokládám, že svou práci řádně splníte, pane Malfoyi, nebo budete pokračovat zítra večer."
Draco se rozzlobil. "Ale to začíná trénovat Zmijozelský tým! Chtěli jsme se jít podívat!" trucoval.
Snape v předstíraném zájmu nadzvedl jedno obočí. "To je mi líto. Budete muset poslat omluvu za svou nepřítomnost."
Zamračeně popadl Draco kartáč a vědro s mýdlovou vodou a přešel k jednomu stolu, kde začal. Snape nasměroval Hermionu ke dřezu s kotlíky. Podal jí rukavice z dračí kůže a ona tak mohla začít. Jako poslednímu podal Harrymu dlouhý svitek pergamenu s tunami a tunami přísad.
NCNCNCNCNC
Mladá nebelvírka stála u širokého dřezu a dokončovala svůj poslední kotlík. Byla to těžká práce, ale udělaná po mudlovsku a Hermiona si nemyslela, že by to bylo horší než mytí trouby její mamky nebo grilu jejího taťky.
Byla celá ztuhlá a trochu ji bolely nohy a záda, ale po hodině Snape vyšel ze své kabinetu, řekl jí, aby skončila, šla se umýt a pak se dostavila do jeho kabinetu. Harrymu, který teď pomáhal Dracovi se stoly, řekl, že jim zbývá ještě hodina, než jim trest skončí.
Vděčná za omilostnění, Hermiona vypustila dřez, umyla rukavice z dračí kůže, uklidila vyčištěné kotlíky a nandala si hábit, protože jí před tím začalo být horko. Pak vešla do profesorova kabinetu.
Pokývnutím hlavy jí Snape naznačil, ať se posadí na židli před jeho stolem. Udělala tak, a Snape, který již seděl, se naklonil blíž se sevřenýma rukama.
"Jste inteligentní dítě, slečno Grangerová," začal hlasitě. "Je to…škoda, sledovat, jak ostatním studentům otloukáte své vědomosti o hlavu."
"Pane?" zeptala se Hermiona tiše a nepohodlně se zavrtěla na tvrdé židli.
"Není nezbytné se před celou třídou předvádět tak, jak to děláte vy. Ostatním profesorům to nepřijde ani roztomilé ani vedoucí k lepší učební atmosféře v jejich třídě." Odmlčel se a sledoval mladou nebelvírku. Popotáhla, ale nenechala uniknout jedinou slzu ani vzlyk.
"Jen se chci učit, pane," řekla tiše.
"A učení je ten nejobdivuhodnější rys, slečno Grangerová. Nicméně tím, že nenecháte nikoho jiného odpovědět na otázku, ubližujete celé třídě. Nakonec se rozhodnou vůbec nezkoušet odpovědět, protože v jejich očích budete pořád připravená se správnou odpovědí. Pokud budou studenti ignorovat drahocenný čas strávený v hodinách, myslíte si, že se budou nadšeně učit do svých hodin?"
"Já ne…tohle jsem nechtěla udělat," zašeptala.
"Jen jste chtěla, aby vaši učitelé věděli, že jste dobrá studentka," řekl, téměř laskavě. Hermiona nešťastně přikývla.
"Slečno Grangerová, abyste získala uznání od svých učitelů, po kterém tak toužíte, je lepší pokračovat v učení, být připravená na hodinu a poté si vést dobře u zkoušek a při vyučování. Jsme tu proto, abychom podporovali vaše vzdělávání a odpovídali na vaše otázky týkající se vyučování. Knihovna je magické místo, ale ne vždy úplně spolehlivá, jak brzy zjistíte."
Tato záhadná zmínka o budoucích hodinách Hermionu zaujala a chtěla se zeptat, co tím myslel, ale Snape zvedl ruku, aby ji zadržel. "Nejvíc ocením, slečno Grangerová, když jednou za čas necháte i ostatní studenty odpovědět na otázku. Také bych vás rád naposledy upozornil," jeho hlas zvážněl a Hermiona polkla, "abyste nemluvila, pokud jste nebyla vyzvána. Je to jednoduše hrubé chování, a i když nemohu mluvit za ostatní profesory, v mých hodinách už to tolerovat nebudu."
"Už to znovu neudělám, pane profesore. Omlouvám se." Sklonila hlavu a pokračovala: "Prostě začnu být…netrpělivá, hádám."
"Vskutku," souhlasil. "Bylo by lepší, kdybyste své znalosti nabídla svých spolužákům z Nebelvíru. Možná založila studijní skupinu. Pomohlo by jim to v hodinách."
"Zkoušela jsem to," řekla smutně. "Chtěla jsem založit studijní skupinu, ale všichni dělají tolik hluku a ten hrozný Ronald Weasley…Všichni si mě teď dobírají. Přála bych si, abych nebyla zařazena do Nebelvíru."
Snape si povzdychl, když spatřil slzu, která dívce sklouzla po tváři. "Nemohu říct, proč vás Klobouk zařadil do Nebelvíru, slečno Grangerová, ale nejlepší bude ignorovat potíže současné situace a najít útěchu tam, kde je nabízena."
"Ale já to nemůžu ignorovat, pane!" Její hlava vystřelila vzhůru a v očích se jí leskl vztek a bolest tak silná, že ji Snape mohl téměř cítit. "Seamus a Ron vyhrožovali Křivonožkovi!"
Snape ztuhl. Už viděl tu velkou, zrzavou kočku, jak se v pozdních večerních hodinách potuluje po Bradavických pozemcích. Ve skutečnosti - a to nikdo nevěděl - se jednou nebo dvakrát objevila v jeho laboratoři a spala tu, zatímco on pracoval.
"Co…přesně…říkali pan Finnegan a pan Weasley, že by udělali vašemu mazlíčkovi, slečno Grangerová?"
Ještě víc se rozzlobila, když pevným hlasem odpověděla: "Seamus říkal, že 'by tu kočku rozřezal na malinké kousíčky a ty pak hodil Obří chobotnici'. Ron řekl, že by mohlo být zábavné, dát Křivonožkovi hrst šumivých bzučivek a sledovat, co by se stalo." Hermiona sledovala, jak profesorovy černé oči hořely vztekem. Prsty levé ruky rytmicky bubnoval o desku stolu. Hermiona zadržela dech.
Snape nikdy neměl mazlíčka, ani jako student, ani jako dospělý, protože stejně jako děti byly snadno zranitelní. Pochyboval, že by byl Finnegan schopný tu kočku chytit, protože i přes svou velikost byla rychlá. Snape neměl jediný důvod věřit, že by se o sebe ten zrzavý mazlíček nedokázal postarat sám, ale stačil jediný pohled na slečnu Grangerovou, aby si uvědomil, že je utrápená strachem o své zvíře.
"Slečno Grangerová." Vypustila zadržovaný dech a přikývla, aby dala najevo, že poslouchá. "Jděte a přineste mi svého mazlíčka. Znám dobré ochranné zaklínadlo, které by vám mělo pomoct snížit vaše obavy."
Hermiona se usmála a setřela si poslední, zatoulanou slzu. "Opravdu byste to udělal?" Snape pokýval hlavou. "Děkuji vám, pane! Možná to bude chvilku trvat, protože Křivonožka se tu hodně potuluje."
"Prostě jděte a najděte ho, slečno Grangerová. Budu tu až do večerky." Snape ji propustil a dívka šťastně vyběhla ven najít svého mazlíčka.
17. září 1991 - Sobota
Při snídani následujícího rána seděla Hermiona znovu u zmijozelského stolu mezi svými dvěma přáteli. Zatímco jedli, Hermiona jim řekla, co profesor Snape udělal pro jejího jaguára.
"Říkal jsem ti, že je jen strašidelný," řekl samolibě Draco.
"To je, ale hádám, že je jen přísný učitel," souhlasila.
V tu chvíli dorazily sovy s poštou a Draco s Hermionou dostali své dopisy.
Hermiona otevřela ten, který vypadal víc úředně, a objevila krátkou zprávu od její kolejní ředitelky, která se s ní chtěla sejít ve dvě hodiny. Profesorka McGonagallová také poznamenala, že již informovala jejího profesora lektvarů, že bude chybět na jeho hodině. Další dopis byl od její matky. Začala si ho tiše číst, dokud ji Draco nevyrušil.
"Harry! Můžeš přijít na náš Zimní ples, že jo?" zeptal se nadšeně.
"Co? Jaký ples?" Harry se podíval na Hermionu, která pokrčila rameny. O tomhle plese nevěděla o nic víc, než on.
"Každý rok, když začnou zimní prázdniny, naši pořádají tuhle velikou párty, Zimní ples. Je to maškarní ples, a obvykle tu není moc, co dělat, ale pokud přijdete, určitě si něco najdeme." Draco se díval přes Hermionu na svého kamaráda, ale pak stočil pohled na ni. "Vsadím se, že bys taky mohla přijít, Hermiono."
"Nemám žádný maškarní kostým, Draco," řekl Harry váhavě.
"Já jich mám spoustu! Matka nebo některý ze skřítků ti je můžou upravit. Ta co? Přijdete?"
Harry pokrčil rameny. Aby byl upřímný, nevěděl, kde stráví vánoční prázdniny. "Napřed si musím promluvit s profesorem Snapem," vymluvil se Harry zdvořile.
"Skvěle! Nejspíš půjde taky," usmál se Draco šťastně. "Co ty, Hermiono?"
"Naši plánovali výlet do Paříže, ale vypadá to, že to bude zábava. Nech mě jim napsat, ať vím, co na to řeknou."
Draco složil dopis od matky. Pevně věřil, že jeho přátelé budou moc přijít, ale aby dodržel protokol, odpoví matce, až to bude vědět jistě.
NCNCNCNCNCNC
Zatím u profesorského stolu doručil ten samý výr velký, který doručil dopis Dracovi, Snapeovi krátkou zprávu od Luciuse. Snape si otřel rty ubrouskem a rozlomil pečeť na dopise. Odkládal Luciusovo pozvání na čaj, protože byl od té doby příliš zaneprázdněný. Také se musel vypořádat s tím překvapivým zvratem, že byl syn dvou nebelvírů zařazen do jeho koleje.
Rozložil správu, přečetl si ji, přivolal si brk a pergamen a rychle napsal odpověď. Malfoyovic sova čekala na odpověď, takže teď vytrhla zprávu profesorovi lektvarů z ruky a odletěla.
NCNCNCNCNC
Byly přesně dvě hodiny odpoledne a Hermiona čekala před zavřenými dveřmi kabinetu své kolejní ředitelky. Zhluboka se nadechla a zaklepala. Dveře se otevřely a vysoká a štíhlá profesorka McGonagallová jí pokynula dovnitř.
"Přesně na čas, slečno Grangerová. Pojďte dovnitř."
Kabinet profesorky McGonagallové byl úplným opakem kabinetu profesora Snapea. Snapeův kabinet byl magicky osvícen, loučemi, aby tak udržoval preparované věci ve sklenicích v děsivém stínu. Jeho stůl byl jediným dobře osvětleným místem, ale zato setrvával mezi studentem a učitelem.
Kabinet profesorky McGonagallové nebyl vyzdoben rudými a zlatými barvami Nebelvíru, ale naopak ve stylu její rodiny - kostkovanými přehozy, vřesem a levandulí. Měla veliký stůl, ale teď byl přecpaný esejemi, testy a učebnicemi. Nasměrovala Hermionu k čalouněné pohovce u krbu. Na stolku před pohovkou stál čajový servis z čínského porcelánu s motivem idylické, zalesněné krajiny.
Hermioně se to líbilo.
Posadila se poblíž profesorky a přijala nabízený šálek čaje. Po nějakou dobu obě pily svůj čas, dokud profesorka svůj šálek nepoložila a nesložila své ruce, jednu přes druhou, na svůj kostkovaný hábit.
"Obávám se, slečno Grangerová, že jste ve své koleji dobře nezapadla," začala starší čarodějka.
"Já se snažila, paní profesorko, ale…" Hermiona svěsila hlavu. Zajímalo ji, jestli profesor Snape její kolejní ředitelce něco řekl.
"A vaše přátelství s panem Malfoyem a panem Potterem to zrovna nedělá snadnější, že?" zeptala se chytře.
Hermiona potřásla hlavou. "Nepomáhá to." Najednou prudce zvedla hlavu a pohlédla na profesorku tvrdým pohledem. "Ale nevzdám se jich, paní profesorko!"
"Já neříkám, že byste měla, slečno Grangerová. Nicméně vztahy mezi zmijozely a nebelvíry jsou už po staletí nepřátelské, proto se přirozeně obávám, jak bude vaše přátelství se dvěma zmijozely přijato."
"Špatně," odpověděla Hermiona mrzutě.
"Jak jsem slyšela," řekla Minerva tiše. Snape za ní zašel, aby ji obeznámil s výhružkou proti jejímu mazlíčkovi, kterou Hermiona obdržela od jednoho ze svých kolejních spolužáků. "Byla bych ráda, kdybyste svým spolužákům dala ještě jednu šanci, slečno Grangerová. Pokud by tu byl nějaký další problém, nebo pokud by vás něco trápilo, byla bych ráda, kdybyste zašla za mnou." Minerva odložila svůj šálek čaje. "A také bych byla ráda, kdybyste se na snídaně vrátila k nebelvírskému stolu."
Hermiona na profesorku zmateně pohlédla. "Proč?"
"Slečno Grangerová, myslím, že pokud strávíte víc volného času se svými spolužáky, dostanou tak větší šanci vás poznat, a vy je. Pokud by to nefungovalo, pak byste se směla vrátit ke zmijozelskému stolu. Jenom chci, abyste jim dala šanci, má milá."
Hermiona strnula. Sedění s jejími přáteli u snídaně pro ni bylo jako svatyně. Jistě, seděli spolu téměř na všech hodinách, ale při snídaních měla pocit, že pokud s Dracem a Harrym naváže kontakt, den bude v pořádku. Přikývla ke své kolejní ředitelce a odložila šálek.
"Děkuji, paní profesorko," řekla tiše a sklonila se pro svou tašku. "Budu se snažit víc," zašeptala, i když by to raději zařvala, dupla si nohou nebo vybrečela.
Minerva si stoupla, podala Hermioně kus papíru a pevně se na ni usmála. "Jen tomu dejte čas, slečno Grangerová. Moudrý klobouk se nikdy nemýlí. Máte být s námi."
Hermiona přikývla, ale s hlavou skloněnou vyšla z kabinetu a zamířila na svou dnešní poslední hodinu.
NCNCNCNCNC
Těsně před večeří Hermiona odchytila Draca a Harryho před Velkou síní a zamávala jim k výklenku, kde si mohli promluvit v soukromí.
"Už s vámi nemůžu sedět," řekla Hermiona bez varování.
Draco se zamračil a Harry vyhrkl: "Proč ne? Profesor Snape říkal, že můžeš."
"I McGonagallová to říkala," přidal se Draco.
"Profesorka McGonagallová říkala, že jí nevadí, že se s vámi přátelím, ale že mám svým spolužákům dát druhou šanci. A myslí si, že tím, že s vámi sedím při snídaních, dělám věci jenom horší." Naštvaně si setřela slzu.
"To nedává smysl," reptal Draco. "A proč by to měla být tvá vina?"
Hermiona pokrčila rameny. "Hádám, že proto, že to já ztrácím body a dostávám školní tresty. Tak nějak to dává smysl."
"To teda nedává!" namítl Draco. "Weasley ztrácí body, stejně tak Thomas a Finnegan a ty další dva Weasleyovic hňupové, dvojčata, pořád ztrácení body při Kouzelných formulích. Jak to, že nikdo není naštvaný na ně? Jak to, že se jim nikdo nevyhýbá? No?"
Hermiona byla tak překvapená Dracovým vztekem, který ale nesměřoval na ni, že ho objala. Vyjekl, s rukama marně v bok. Objetí netrvalo dlouho a Draco ji poklepal po rameni, než od ní odstoupil.
"Eh…jo, tak…jo," koktal. "Už to nikdy nedělej."
Hermiona se na něj usmála a Draco zrudnul. Harry se ušklíbl. "Aspoň že mi profesorka nezakázala se s vámi přátelit." Popotáhla a Harryho obličej pohasl, když spatřil záblesk dalších slz. "Já prostě…já…nenávidím to tady! Nikdo mě tu nemá rád, všichni jsou hloupí a hluční a nestarají se o to, co je důležité jako učení a čtení. Nevím, proč mě sem ten zatracený klobouk poslal!"
Během okamžiku už Harry plačící dívku s hustými vlasy objímal. Nešikovně Hermionu poplácal po zádech a snažil se přitáhnout Dracovu pozornost. Draco se ale nedíval na Harryho a Hermionu, ale sledoval dívky z pátého a sedmého ročníku z Nebelvíru, které šly právě kolem.
"Zmijozelská děvko!" vyštěkl jedna z nich, pátačka.
To Hermionu šokovalo natolik, že zadržela slzy a prudce se prosmýkla kolem Harryho. Než mohli chlapci zasáhnout, Hermiona vytáhla hůlku a tvář hrubé dívky se pokryla boláky. Dívka zaječela bolestí. Draco se zasmál a Harry na Hermionu šokovaně zíral.
"Slečno Grangerová!"
"O, ou," zamumlali Harry s Dracem, když se k nim vydala rozzuřená profesorka McGonagallová.
Profesorka se na Hermionu zamračila, než se otočila k očarované dívce. "Ach, drahoušku. Slečno Veithová, vezměte slečnu Broodlandovou na ošetřovnu." Jakmile byly pryč, stočila svou pozornost na vzdorného nebelvíra. "Neříkala jsem vám snad, abyste se více snažila udělat si přátele, slečno Grangerová? Velice jste mě zklamala."
Hermiona na sebe byla natolik naštvaná, že se opět dostala do potíží, že nedokázala najít svůj hlas. Draco promluvil za ni: "Nazvala Hermionu děvkou!"
McGonagallová si zmijozela nevšímala, zhluboka se nadechla a pak vyrovnaně prohlásila: "Máte školní trest. Se mnou, na celý týden. Ačkoli urážka mířená na vás byla hrubá - ještě si o tom se slečnou Broondlandovou promluvím - vaše reakce byla nepřiměřená. Studenti NIKDY nevytahují hůlky na jiné studenty! Právě jste svou kolej připravila o dalších padesát bodů! Jděte na večeři. Všichni." McGonagallová prošla kolem nich. Draco měl na tváři pohled hodný Snapea. Harry se mračil a uvnitř vřel vzteky.
"Deset bodů, pánové, za bránění kamarádky," ozval se ze stínů sametový hlas. Snape vystoupil z tmavé chodby vedoucí do sklepení a lhostejně se podíval na tři prváky. "A co se týče vás, slečno Grangerová, jsem ohromen." Hermioniny tváře zčervenaly. "Zaklínadlo sedmého ročníku a vy jste ho zaměřila pouze na obličej." Na tváři se mu objevil malý úsměv, který zmizel stejně rychle, jako se objevil. "Třicet pět bodů za dovednost, která je hodna chvály."
Nato Snape vyprovodil děti do Velké síně. Všichni tři byli příliš překvapení, než aby se zmohli na slovo
**) Použila jsem výraz z filmu, protože mi přijde lepší než 'Vzhůru!', jako je to v knize.
***) Lumíci jsou hlodavci žijící na Arktidě nebo v tundře. Viz. wikipedie.cz
V další kapitole: Severus se konečně dostaví na čaj s Luciusem a povedou spolu dlouuuhý rozhovor, taky trochu zavzpomínají, takže se dozvíme něco o minulosti jak Severuse, tak i Luciuse. Šikanování Hermiony se stupňuje a poprvé se nám na scéně objeví Quirell, ale ne tak, jak ho znáte... Doufám, že jsem vás navnadila:) Kapitola je podobně dlouhá, takže to potrvá...
To byla dokonalá kapitolka. A Snape nám začíná měknout, to se mi moc líbí.
Doufám, že na pokračování nebudeme muset čekat moc dlouho. 