14. kapitola - Famfrpálový zápas

31. října 2011 v 17:09 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Tak že jste tak hezky komentovali:)....Prozradim vám, že mi autorka už poslala celou povídku, která bude mít 19. kapitol, ale jak rychle je sem budu dávat, záleží jen na vás.


Prudce se posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe.
V hrudi mu hlasitě bušilo srdce a zmocnila se ho opět ona stará známá nervozita.
Roztřeseně sestoupil po schodech do společenské místnosti, která byla ještě poměrně prázdná.
Těch pár spolužáků, co v ní bylo, ho vesele zdravilo a přálo mu hodně štěstí.
Počkal na zbytek svého týmu a pak spolu s ostatními sestoupil do Velké síně na snídani.
Byl právě začátek května, sobota ráno.
A to znamenalo poslední zápas sezóny.
Mezi vedoucím Nebelvírem a Havraspátem.
***
Harry nebyl schopen pořádně se nasnídat. Ale nebyl sám. Vypadalo to, že celé jeho družstvo je na tom stejně.
Pokud by dnes vyhráli, pohár by byl jejich. Už po třetí za sebou by porazili Zmijozel.
A přesně tohle v této chvíli potřebovali.
Navíc pro Harryho v tom byly ještě dva další osobní důvody.
Tím prvním byla samozřejmě Cho.
Od jejich rozchodu s ním nepromluvila ani slovo, a kdykoliv ho na chodbě potkala, odvrátila se jinam.
A Harry by její vítězný výraz v případě jejich výhry asi nepřekousl.
Tím druhým byla překvapivě Liz.
Ani jeho sestra s ním totiž od minulého zápasu nemluvila a dokonce se mu i vyhýbala. Navíc ji v poslední době potkával pouze v přítomnosti Lenky Láskorádové, až začal mít podezření, že Střelenka tvoří něco jako její stráž.
Harryho Lizino chovaní naprosto mátlo a nedokázal pochopit, co ji k tomuto trucování vedlo.
Doufal však, že nadšení z vítězství by mezi oběma sourozenci mohlo opět prolomit ledy.
"Nazdar, kluku," uslyšel znenadání za sebou a vzápětí ho někdo bodře praštil do ramene, až se překvapením zakuckal dýňovou šťávou.
Skrz závoj slz, které mu vhrkly do očí, když se snažil zastavit kašlání, spatřil vysokou postavu kouzelníka s černými rozcuchanými vlasy a úsměvem na tváři.
"Ahoj tati. Co tady děláš?" zeptal se ochraptělým hlasem, ale taky se na svého otce zazubil.
"Ministerstvo chtělo, aby tady dneska byli bystozoři, když se hraje zápas a většina studentů přestane být kvůli němu tolik ostražitá," pokrčil James rameny a posadil se na místo mezi něj a Freda, které mu uvolnily.
"Áááá. To je tak krásný pocit tady sedět. Jako za starých dobrých časů," protáhl se James.
"Dýňovou šťávu?" nabídl mu George pohár.
Dvanácterák se na něj zkoumavě zahleděl.
"Nic jsem do ní nepřimíchal," zasmál se George.
James se přesto stále tvářil nedůvěřivě a teprve když nad pohárem zkušeně mávl svojí hůlkou, a ujistil se tak, že je opravdu bez závady, s poděkováním ji přijal.
"Proč se ministerstvo bojí, že by se něco mohlo stát. Vždyť přece pozemky hradu jsou dobře střežené. Famfrpálové finále na tom nic nemění," vrátil se zpátky k původnímu tématu Fred.
James se napil a povzdechl si.
"Já vím. Ale ministr začíná být v poslední době dost paranoidní. Vidí nebezpečí všude. Navíc mu začíná hořet pod zadkem od té série útoků. Přestává mít podporu a důvěru kouzelníků."
"Našemu starouškovy začíná evidentně šplouchat na maják. A není se čemu divit. Už dávno to není ten mladý a obratný bystrozor, kterým býval," ozval se pobavený štěkavý hlas a na lavici vedle George se posadil Sirius.
"Nazdar Tichošlápku," usmál se Harry.
"Jé Siriusy, kamaráde," zakřenil se Fred.
"Páni. Právě sedíme u nebelvírského stolu s našimi největšími vzory," zazubilo se jeho dvojče.
"Počkej. Já a Tichošlápek jsem pro vás vzor?" nadzvedl James obočí.
Sourozenci s úsměvem na tváři přikývli.
"Tak to nás musí Molly nesnášet," poznamenal Sirius a napil se kávy.
Vzápětí ji však vyprskl.
"Co v tom u Merlinových kalhot je?" zakuckal se.
"Jejda. Asi ses napil té, do které jsme přidali lechtací prášek. Náš nový vynález, který jsme chtěli na někom otestovat," řekl omluvně George.
Sirius vykulil oči, pak se zatvářil velmi divně a posléze začal ve svém hábitu hledat lahvičku s univerzálním protijedem, kterou jako každý správný bystrozor u sebe neustále nosil.
James se hlasitě rozesmál.
"Já věděl, proč si svůj pohár zkontrolovat. Jde vidět, že jste se opravdu inspirovali námi," řekl a obdivně se na dvojčata usmála.
"Mimochodem Harry, co Liz?" zeptal se s nakrčeným obočím.
Jeho syn pokrčil rameny.
"Nevím. Moc nemám čas se s ní bavit. Je pořád se svými kamarádkami. To víš…prváci…" řekl vyhýbavě.
"Kamarádkami nebo s Lenkou Láskorádovou?" poznamenal James a ukázal ke dveřím, kterými právě procházela Elizabeth a vedle ní šla jako vždy Střelenka.
"Hele. Mozkové pochody mojí sestry začínají být opravdu velmi divné. Já se v nich vážně nevyznám," namítl Harry.
"Celá její matka," zamumlal James, zatímco se Sirius štěkavě rozesmál.
V té chvíli se ke stolu přišoural Ron, který byl před zápasem celý bledý.
"Dobré ráno pane Pottere. Ahoj Siriusi. Co tady děláte?" zeptal se překvapeně.
"Ochranku," odpověděl lenivě Tichošlápek.
"Teda původně tady ministerstvo chtělo jenom Jamese, ale co by Dvanácterák dělal bez svého parťáka?"
"Byl bych ve větším bezpečí," zamumlal James.
"Ale je dobře, že jste tady. Musím vám něco říct," zahleděl se na všechny sourozence Weasleyovy.
"Stalo se něco?" zeptal se vylekaně Fred.
James se usmál.
"Zítra se tady asi staví Molly, aby s vámi mohla mluvit osobně, ale říkala mi, abych vám to pověděl už dneska, abyste se zbytečně netrápili. Ginny se konečně probrala a vypadá to, že se její stav zlepšuje. Půjde to sic pomalu, ale lekakouzelníci tvrdí, že do prázdnin bude v pořádku," řekl James přátelsky.
Harry zvedl pohled a zahleděl se na svého otce.
Najednou cítil, že mu ze srdce spadlo obrovské závaží strachu.
Takže Ginny bude v pořádku.
Ve tvářích sourozenců Weasleyových spatřil stejný výraz úlevy.
A pak si jich všiml.
Skupinky kouzelníků z fénixova řádu, postávající u učitelského stolu, kteří se mezi sebou o něčem dohadovali.
"Myslel jsem, že tady máš být jako ochranka pouze ty a Sirius. Co tady dělají ostatní?" zeptal se Harry a ukázal jejich směrem.
James se Siriusem si vyměnily rychlé pohledy.
"Neměli byste už jít? Ať se stačíte připravit na zápas," řekl Tichošlápek vyhýbavě.
Nebelvírský tým se zvedl a vydal do šaten, až na Harryho, který se zahleděl na svého otce.
"Nebo jsou tady kvůli mně a té věštbě?" zeptal se útočně.
James na něj vykulil oči.
"Jak…jak u Merlina o ní víš?" zakuckal se.
Pak ho chytil za rameno a odvedl bokem od ostatních.
"Jak ses o tom dozvěděl, Harry?" zeptal se.
Jeho syn pokrčil rameny.
"Něco jsem vyslechl a kdeco si dokázal domyslet. Proč jste mi o ní nic neřekli? A co v ní přesně je? Když mi jde kvůli ní nejspíš o život…Báli jste se, že bych pravdu neunesl?" vyjel rozhořčeně.
James si povzdechl a protřel si oči.
Pak svého syna chytil za ramena a vážně se na něj podíval.
"Pravda je, Harry, že já sám mám strach z toho, co se v ní říká. A kdybychom ti o ní pověděli, nevím, jak bych to unesl. Vím moc dobře, že ty bys to dokázal. Už jsi velký kluk. A já jsem na tebe neskutečně pyšný. To, jak ses zachoval, když jsi zachránil Ginny život…ani si nedokážeš představit, jak moc jsem na tebe byl hrdý, když jsem se to doslechl. Jsi ten nejlepší syn, jakého jsem si mohl přát. A já vím, že se dokážeš s pravdou vyrovnat. Jenom jsem ti nechtěl přidávat starosti. Ale měli jsme s mámou vědět, že ty by ses zachoval dospěle a neutekl bys před tím, co tě čeká. Teď běž. Za chvíli začíná zápas. A já ti slibuji, že potom ti řeknu vše, co vím."
Harry se na svého otce usmál.
"Díky tati. Za to že mi věříš," řekl a vydal se k šatnám.
Pak se však zastavil a otočil.
"Mám tě rád, tati," zamumlal.
"Já tebe taky," mrkl na něj James.
"A Harry?"
"Ano, tati?"
"Hodně štěstí."
***
Sirius si povzdechl a usmál se.
Harry se tak neuvěřitelně podobal svému otci. Pobaveně zavrtěl hlavou.
Věděl, že ať už mu řeknou pravdu, nebo ne, jeho kmotřenec se s ní dokáže vyrovnat jako dospělý kouzelník.
Pomalu se vydal z Velké síně.
U dveří však narazil na vysokého zmijozelského prefekta s černými vlasy, které mu s nedbalou elegancí padaly do tváře.
"Ahoj Jaspere," pokusil se mile pozdravit svého synovce, který mu bolestivě připomínal nejen vlastního bratra, ale záhadným způsobem i jeho samotného.
Mladý Black se na něj polekaně podíval.
"Strýčku? Co tady děláš?"
***
Celá velká síň se začala pomalu přesouvat na hřiště.
Elizabeth se rozloučila s Lenkou, která se za ní ustaraně dívala, a sama se vydala ven.
Kdesi v dálce zahlédla svého otce a byla rozhodnuta se mu vyhnout. Co kdyby mu náhodou Harry všechno řekl.
Chtěla předejít dalším zbytečným otázkám.
Zpomalila proto krok a počkala, až všichni odejdou. Teprve pak se vydala Vstupní síní směrem k hřišti.
Tam už však nedošla.
Jakési ruce jí hrubě zacpali ústa a vtáhli do přístěnku na košťata.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 31. října 2011 v 19:24 | Reagovat

Páni, skvělá kapitola, ale zase otevřený konec... To děláte schválně... :-D

2 Kiki Kiki | Web | 1. listopadu 2011 v 17:16 | Reagovat

Wow. A co dál? Zítra chci další část!!! Je to fakt dobré. Stále jsou Liz i Jas tajemní a to se mi líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama