12. kapitola - Nejmladší z rodu Blacků

26. října 2011 v 19:04 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Nová kapitola TJD. Komentujte, jinak nebude další díl:D


Ani tři týdny po útoku na Prasinky se nic nevrátilo do starých kolejí.
Právě naopak.
Hysterie v prostorách hradu každým dnem sílila, neboť zpráv o útoků Smrtijedů stále víc a víc přibývalo.
Ti, kteří si mysleli, že je po nedávných událostech čeká alespoň chvíli klid, se šeredně mýlili.
Zdálo se, že Smrtijedi se rozhodli definitivně podrýt morálku kouzelnického světa.
V Prasinkách a okolí Bradavic byli nasazeni bystrozorové, takže se nejednou stalo, že Harry potkal na chodbách hradu svého otce nebo Siriuse, kteří spěchali do Brumbálovi kanceláře, aby mu podali hlášení.
Starost o ně přispěla Harrymu k jeho už tak dost zoufalé náladě, pramenící především ze strachu o Ginny, která se stále nevrátila od Svatého Munga, kde ležela v bezvědomí, záhadným rozhovorem, jenž vyslechl den po útoku na Prasinky a povinností promluvit si s Elizabeth, kterou už nemohl dále odkládat.
***
A tak se jednoho pátečního večera konečně odhodlal a odvedl Liz do osamělého rohu bradavické knihovny, kde je nikdo nerušil.
"Co se stalo?" zeptala se jeho sestra vylekaně, jakmile si všimla jeho ustaraného výrazu.
"To bych právě taky rád věděl," zamumlal Harry a zkoumavě se na ni zahleděl.
"Už celkem dlouhou dobu si s tebou chci promluvit o dvou věcech," začal váhavě.
Liz protočila oči. Moc dobře věděla, co přijde.
"Já vím, já vím. Bylo to ode mě hloupé, se takhle vkrást do Prasinek. Neměla jsem tam co dělat. A už se to nikdy nestane. Co ještě chceš, Harry? Dostala jsem vynadáno od rodičů a tři měsíce školního trestu. Měla bych být potrestána ještě víc?"
Její bratr zavrtěl hlavou.
"Mně nejde o to, že jsi porušila školní řád. Já to dělával taky. A vlastně stále dělám. Celkem je mi jasné, jak ses tam dostala. Chodbou jednooké čarodějnice vedoucí do Medového ráje, nemám pravdu?"
Liz se na něj překvapeně podívala, ale přikývla.
"Jasně jsem ti ale říkal, že pokud se budeš chtít pohybovat tam, kde nemáš, máš přijít za mnou pro neviditelný plášť."
"Ty bys mi ho kvůli tomu nepůjčil," ohradila se dotčeně.
Harry si povzdechl.
"Raději bych ti ho půjčil, než aby ses potulovala v nebezpečí bez něj. Kdybys ho měla ten den s sebou, nic by ti nehrozilo. A tím se dostávám k té druhé věci, o které s tebou chci mluvit. Nejspíš z tebe nedostanu, proč ses vydala tajně do Prasinek. Pochybuji, že to bylo jen kvůli zvědavosti. Mamka mi ale řekla, že se tě prý jeden ze Smrtijedů pokoušel zabít. Ale někdo ho omráčil. Ten někdo ti zachránil život. Kdo to byl?" zeptal se.
Liz zbledla.
"Nemám tušení," zašeptala.
"Poznám, když mi lžeš. Kdo to byl?"
Prudce zavrtěla hlavou.
"Neviděla jsem mu do tváře."
Harry ji rozzlobeně chytil za ramena a donutil ji podívat se mu do očí.
"Kdo to byl, Elizabeth? Proč mi to nechceš říct?"
"Ale, ale. Sourozenecké hádky?" ozval se jim za zády pobavený hlas.
"Co tady chceš, Blacku?" zavrčel Harry.
Chlapec pokrčil lhostejně rameny, v jeho obličeji však byla znát známka rozčílení.
Elizabeth využila situace a prosmýkla se kolem svého bratra, který nenávistně hleděl na svého staršího zmijozelského spolužáka.
"Potřebuješ něco, Pottere?" zeptal se Black s úsměvem.
Harry v sobě dusil vztek.
Otočil se a i on bez jediného slova opustil knihovnu.
Jasper Black tak zůstal samotný mezi policemi knih a s nakrčeným obočím přemýšlel.
To, co vyslechl, ho znepokojilo.
Velmi snadno si dokázal dát dvě a dvě dohromady a přijít na to, kdo byl ten neznámý hrdina, jenž zachránil malé Elizabeth Potterové život.
A taky proč to udělal.
Zamyšleně si pohrával se svou hůlkou, patřící kdysi jeho otci Regulusovi.
"To by mohlo všechno zkomplikovat," zamumlal tiše.
Náhle zaslechl za jednou řadou polic tiché dívčí zachichotání.
Opatrně nahlédl a spatřil zamilovaný pár bradavických studentů, vášnivě se líbající mezi knihami.
"To je nenapadá lepší místo?" zavrčel podrážděně a rychlým krokem vyrazil z knihovny do zmijozelské věže.
Nutně totiž potřeboval něco vyřídit.
***
Harry zůstal s Ronem jako jediný sedět v nebelvírské společenské místnosti a tupě hleděl do hořících plamenů.
Bylo už něco po půlnoci, když se otevřely skryté dveře a dovnitř vklopýtala udýchaná Hermiona.
"Kde jsi tak dlouho byla?" zeptal se Ron překvapeně.
Jejich kamarádka se zarděla.
"Jak se má Zach?" rýpnul si Harry, který si správně vyložil její rozcuchané vlasy.
"Jo…no…dobře…" zamumlala vyhýbavě, zatímco Ron se začal pobaveně smát jejím rozpakům.
"Kde jste byli?"
"V knihovně," připustila Hermiona.
"Pochybuji, že jste se učili, že?" neodpustil si Harry.
Hermiona se uculila a raději změnila téma.
"Nikdy by mě nenapadlo, že tou zbraní může být nějaká věštba," zavrtěla hlavou.
Její kamarádi se po sobě podívali.
Za poslední týdny se událo tolik věcí a spousta životů byla v ohrožení, že ani jednoho z nich nenapadlo rozebírat obsah rozhovoru mezi Lily, Minervou a Brumbálem.
Ne, že by jim to nepřipadalo důležité. Právě naopak.
Děsilo je to.
Ale teď už se tomu nemohli dále vyhýbat.
A především Harry tušil, že čím dřív se vyzpovídá ze svých myšlenek, tím líp pro něj.
"Opravdu nevíš nic konkrétnějšího?" špitla Hermiona soucitně a posadila se na jedno volné křeslo.
Harry zavrtěl hlavou.
"Ne. Právě že nevím vůbec nic. Ta věštba mě a asi i Nevilla dostala do nebezpečí, podle všeho nám jde o život a je tady i možnost, že nás odvezou z Bradavic a budou schovávat neznámo kde, jako něco vzácného. Celý můj život teď nejspíš souvisí s Voldemortem a spousta lidí už kvůli tomu byla zraněna. A přes to všechno se mi nikdo neobtěžoval říct, co se vlastně děje. Jen hezky seď a poslouchej, Harry, my všechno vyřídíme za tvými zády," prskal s ironií v hlase.
"Mají o tebe strach," zamumlala Hermiona tiše.
"A já mám strach o ně. Jenže tady jde o život. O můj život. A všichni se přede mnou chovají, jako že se nic neděje. Mám toho plné zuby," zakřičel rozčíleně a zahleděl se do plápolajících plamenů.
Měl pocit, že čím víc se přibližuje k rozluštění této záhady, tím víc se ve všem ztrácí.
A teď ho nejvíce zajímalo jediné.
Co přesně stálo v té věštbě?
***
Ve stejné chvíli Jasper Black rozčíleně přecházel napříč zmijozelskou společenskou místností.
Oheň už dávno dohořel, ale jemu toto přítmí vyhovovalo.
Měl pocit, že přestává mít vše pod kontrolou.
Obával se, že Elizabeth Potterová dlouho nevydrží nátlak svého bratra a nakonec mu řekne, kdo byl tím tajemným zachráncem. A možná i něco víc.
To on nesmí připustit.
Nemůže ji donekonečna sledovat a zasáhnout pokaždé, kdy se bude zdát, že začíná ve svém zapírání polevovat.
Musel něco podniknout.
Vyčerpaně se posadil na pohodlné černé křeslo.
A pocítil ostrý trn viny, když si uvědomil, co musí udělat. A co udělal.
Na rozdíl od jiných věděl, že Potterovi si brzy prožijí pravé peklo na zemi. A jen velmi nerad jim přidělával další problémy.
Ale jinou možnost neviděl.
Ledaže….

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 28. října 2011 v 11:09 | Reagovat

Tak jo, teď jsem naprosto zmatená. Už nechápu vůbec nic. Kdo teda Liz zachránil a proč Jasper nechce, aby to kdokoliv věděl? Že by to byl nakonec on?!
Je to strašně zamotané. Ale hrozně se těším na další kapitolu.

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 28. října 2011 v 13:20 | Reagovat

tiež by ma zaujímalo, kto Liz zachránil... určite to bude ešte zaujímavé...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama