8. října 2011 v 15:00 | Katherine
|
Nová kapitola a tentokrát docela masakr:D Čtěte a komentujte!
Prasinky byly celé pokryty hustou sněhovou nadílkou.
Celou vesnicí profukoval štiplavý vítr, ten však nebyl jediným důvodem, proč bylo dnes v hostinci U Tří košťat tak přeplněno.
Kouzelníci a čarodějky se každou chvíli přemisťovali dovnitř a ven, jen aby mohli předat, nebo naopak vyslechnout, nové informace o útoku smrtijedů.
"Myslíte si, že je to začátek války?" ptala se jakási postarší čarodějka roztřeseným hlasem.
"Ve válce už dávno jsme," odbyl ji kouzelník v tmavě fialovém plášti.
"Možná se jen pokouší o další vlnu paniky," zamumlal jakýsi muž blízko u výčepu.
"V tom případě se jim to daří," přitakala dutým hlasem madame Rosmerta a vyndala zpod pultu další láhve medoviny.
***
I ve zbytku vesnice panovala stejná nálada.
Ulice byly téměř pusté a jen několik bradavicích studentů, kteří se o nynější události tolik nezajímali, se potloukali po poloprázdných obchodech.
Dokonce i v hostinci U Prasečí hlavy bylo rušněji, než obvykle.
Dveře se právě s vrzáním otevřely a dovnitř vstoupily dvě zachumlané mužské postavy.
"Pojď," sykl chlapec s černými vlasy, padajícími s nedbalou elegancí do tváře, na svého mladšího plavovlasého společníka, který se zatvářil nejistě.
Jejich kroky mířily ke stolu, u kterého seděla nebezpečně vyhlížející čarodějka se stejně nebezpečným kouzelníkem.
Oba měli tváře zahalené černou kápí, přesto z nich sálalo něco, co okolí dokázalo vyděsit, takže jejich stůl byl odstrčen od středu dění.
"Výborně, Jaspere," zašeptala čarodějka k tmavovlasému chlapci.
"Posaďte se," pokynula jim a ukázala na dvě volné židle.
"Draco," otočila se k plavovlasému mladíkovi, který sklopil zrak.
"Je na čase, abys ukázal, že je v tobě víc, než ve tvém neschopném otci," prohlásila trpce.
Malfoy zatnul ruce v pěst.
"Jak se opovažuješ…" vykřikl znechuceně.
Čarodějka varovně zvedla ruku.
"Mám na to právo. Ale to teď není nejdůležitější. Pán zla, si tě vybral. Prokázal ti tu laskavost a vyjádřil k tobě důvěru. Nesmíš ho zklamat, Draco. Nesmíš."
Malfoy zbledl a ruce se mu roztřásly.
"A teď Draco, řekni nám vše, co víš," vyzval ho kouzelník.
***
Bylo něco po čtvrté hodině.
Bradavičtí studenti se pomalu začali vracet zpátky do hradu.
Ulice začínaly být opět na malý moment zaplněné, přestože strach panující už od rána, byl stále cítit.
Harry právě procházel společně s Cho kolem Taškáře, když tu najednou se prudce zastavil.
Jeho instinkt mu napovídal, že je něco špatně. A nemýlil se.
Nikdo si neuvědomoval, jak se to stalo.
V jedné chvíli bylo vše v pořádku, a v té příští se ozvala hlasitá rána, několikrát se hrozivě zablesklo, tlaková vlna odhodila několik kouzelníků k zemi a ve vzduchu byl cítit pach síry.
Poté několik domů vzplálo plamenem.
Harry se zděšeně díval na scénu před sebou, nevnímal, že mu z čela teče pramínek krve, nahmatal Choinu ruku a po čtyřech se spolu s ní doplazil do nejbližšího úkrytu.
Cho se po tvářích valily potůčky slz, míchající se s prachem utkvělým na jejím obličeji.
Všude vládl zmatek, lidé zděšeně křičeli, hledali úkryt a zmateně pobíhali kolem.
Harry v davu zahlédl několik maskovaných postav, ve kterých poznal Smrtijedy.
Zahlédl několik zelených paprsků a spatřil, jak jakýsi postarší kouzelník padá mrtev k zemi.
Cho se k němu roztřeseně přitiskla.
Vytáhl hůlku, přestože neměl tušení, co by měl dělat.
Nevěděl, kde je Ron nebo Hermiona.
Co se stalo s jeho přáteli. A jestli jsou všichni v pořádku. Živí.
A pak zahlédl na druhé straně ulice ležet postavu dívky - s ohnivě rudými vlasy - ležet v kaluži krve.
"Ginny!" zaryčel hlasitě a zpozoroval, jak s sebou její tělo chabě škube.
Těsně nad ní narazila jakási kletba do domu, ten vzplál a hrozilo, že se co nevidět zřítí.
Harry se nerozmýšlel.
I přes Choin zděšený jekot vyběhl ze svého úkrytu a hnal se k Ginny.
Vyhnul se jednomu ze smrtijedů, jen těsně ho minul zelený paprsek a stačilo jen pár centimetrů, aby ležel mrtvý na zemi.
Přesto se mu podařilo doběhnout k Ginny včas.
Měla zavřené oči a zpod rtu jí vytékal pramínek krve.
Zděšeně s ní zatřásl.
Přesto se však neprobrala.
Něco mu nad hlavou zaskřípělo a Harry zpozoroval, že vedlejší dům se co nevidět zbortí právě na ně.
Opatrně, ale co nejrychleji, ji vzal do náruče a rozběhl se pryč.
Ozvala se hlasitá rána, něco ho smetlo na zem, spadl společně s Ginny a pokoušel se ji krýt vlastním tělem.
Když se prach konečně alespoň částečně usadil, spatřil, že těsně vedle nich leží trosky budovy.
Rychle odtáhl Ginny do nejbližšího úkrytu a pokusil se jí nahmatat tep.
Slabý, ale byl.
"Ginny!" zamumlal šeptem.
Konečně otevřela oči.
"Harry?" špitla tiše.
Pak opět upadla do bezvědomí.
***
Krčila se tiše ve stínu jakési budovy.
Po tvářích jí stékaly slzy a celá se klepala.
Tiskla si dlaní krvavou ránu na jejím boku.
V druhé ruce svírala hůlku, ale věděla, že to je zbytečné.
Vždyť přece neuměla téměř žádná kouzla, natož pak obranné kletby.
Tušila, že tohle je její konec.
V očích se jí odrážel lesk plamenů spalující vše kolem.
"Ale, ale, ale…" ozval se tichý štěkavý hlas nad její hlavou.
"Copak tady dělá taková maličká holčička? Neměla bys být pěkně v bezpečí na hradě? Jakpak ses tady dostala? Takhle porušovat školní řád, to se přece nedělá. Za tohle musíš být potrestána."
Zvedla tvář a pohlédla do obličeje zjizveného muže v otrhaném hábitu.
"Kdo jste?" špitla.
Ozval se hrubý smích.
"Podívejme se. Dceruška Jamese Pottera. Škoda že dnes není úplněk. Byla by to větší zábava."
Zděšeně vykřikla.
"Mdloby na tebe!" ozval se odněkud pevný hlas a vlkodlak se jí zřítil v bezvědomí k nohám.
Celá roztřesená se kolem sebe rozhlédla, až spatřila ve světle plamenů mužskou postavu.
"Ty?" zašeptala nevěřícně.
"Pojď se mnou. Tady nemáš co dělat," zasyčel ledový hlas a dvě ruce ji hrubě chytili za ramena a postavily na nohy.
"Pojď," sykl tiše a odváděl ji s napřaženou hůlkou na konec vesnice.
***
Elizabeth vyděšeně pozorovala, jak plameny rychle spalují centrum Prasinek.
Stála na kraji vesnice a třásla se po celém těle.
Jejím směrem se začali hrnout vyděšení lidé.
"Ani se odtud nehni," přikázal jí její zachránce.
"Brzy tě ostatní najdou. A nezapomeň! Opovaž se někomu říct, že jsme tě zachránil."
Přikývla.
"Děkuji," zašeptala.
Neodpověděl jí a chystal sek odchodu.
"Počkej," zavolala v poslední chvíli Liz.
Chlapec se otráveně otočil.
"Co zas," zamumlal.
"Proč jsi to udělal? Proč jsi mě už podruhé zachránil?"
V jeho očích se něco zablesklo.
Chvíli jen zůstal tiše stát a hleděl na ni s jakýmsi podivným výrazem v očích.
Pak se otočil a bez jediného slova zamířil k Bradavickému hradu.
chudáci!! muselo to tam byť strašné... ľutujem Ginny...