close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






7. kapitola - Vítej mezi Poberty

14. září 2011 v 15:00 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Nová kapitolka, poslední, co mi zatím Kate poslala. Proto si ji užijte a nezapomeňte zanechat koment!


"Co jste tak zticha?" usmál se lišácky James, avšak v jeho hlase zaznívalo podezření.
Jejich dvě děti se chovaly téměř celé svátky velmi podivně.
Skoro pořád zůstávali zavření uvnitř pokoje a nejspíš byli ponoření do nějaké důležité debaty, protože jakmile za nimi přišel někdo z dospělých, okamžitě ztichli a zatvářili se velmi rozladěně.
Stejně tomu bylo i teď, když jejich otec otevřel dveře Lizina pokoje bez zaklepání.
"Bavíme se o famfrpálu," pokrčila Elizabeth rameny.
"Probíráme tu příšernou prohru Tornád v posledním zápase."
James se zatvářil nepřesvědčivě, zato Harry, který seděl na Lizině posteli, nenápadně mrkl na svou sestru a pak velmi opatrně - aby to otec nezaznamenal - zastrčil jakýsi objemný balíček pod polštář.
"Co potřebuješ? Už je večeře?" zeptal se.
"Asi tak za pět minut. Jen mě ale zajímalo, kde pořád jste. Snad neplánujete nějakou lumpárnu?" přivřel podezíravě oči.
Jeho dětem se však na tváři podařil vykouzlit naprosto přesvědčivý nevinný výraz, že mu nezbývalo nic jiného, než nesouhlasně zavrtět hlavou a rozladěně za sebou zavřít dveře.
Liz se chvíli zaposlouchala, a teprve když uslyšela zavrzání posledního schodu a byla si jistá, že je otec daleko, otočila se k Harrymu.
"Tak co jsi mi chtěl říct, bráško?"
Harry se zakřenil.
"Víš. Trochu jsem přemýšlel. O tom, co se teď děje. Nemá cenu si namlouvat, že jsme oba v bezpečí. A vzhledem k tomu, že bezpečně vím, že ty máš ještě nějaké další problémy, o kterých mi nechceš říct, je čas se postarat o to, abys byla víc připravená.
Rozhodl jsem se tě zasvětit do tajemství úspěchů Pobertů," řekl slavnostně.
Liz na něj překvapeně a trochu i vystrašeně zamrkala.
"Do úspěchů koho?"
"Pobertů, má milá. Pobertů," poučil ji Harry a nasadil při tom naprostou kopii výrazu profesorky McGonagallové, až se Elizabeth neudržela, a rozesmála se.
"Pobertové byli bradavičtí studenti, jež byli…jak to nejlépe vysvětlit. No řekněme, že přísahali, že jsou slavnostně připraveni ke každé špatnosti.
A díky nim se nám - budoucím generacím - uchovala spousta velmi užitečných předmětů. Některé z nich sice byly zabaveny školníkem Filchem. Ovšem skupince statečných - tím rozuměj Freda, George, Leeho, Rona a samozřejmě mě - se podařilo je ukořistit.
A právě nastal čas, abych ti alespoň některé z nich představil," pokračoval a vyndal z balíčku schovaného pod polštářem jakýsi hranatý předmět.
"Tohle je dvousměrné zrcátko. Jsou dvě. Tohle ti momentálně věnuji. Stačí, když do něj zavoláš mé jméno, a budeme se spolu moct skrz něj bavit. Chci, abys ho měla, pro případ, že by se ti něco stalo, a potřebovala bys rychle mou pomoc," vysvětlil.
Pak vytáhl starý a pokrčený pergamen.
"Tohle je taky velmi užitečná věcička. Jmenuje se Pobertův plánek. A je to podrobná mapa Bradavic, na které, ne jen že jsou zaznamenány všechny tajné chodby, ukazuje navíc i pohyb osob uvnitř hradu.
A na konec…" odmlčel se a tentokrát vytáhl jakýsi dlouhý stříbřitý plášť.
"Toto je neviditelný plášť. Předává se v naší rodině z generace na generaci. A je stoprocentně spolehlivý.
Zrcátko ti samozřejmě dávám. Ovšem plášť a plánek budu mít u sebe. Jen bych chtěl abys, v případě, že bude neodkladně nutné toulat se v místech, kde nemáš, si je ode mě půjčila," ukončil to Harry a sledoval sestřinu obdivnou reakci.
"Páni," hvízdla.
"A rodiče o tomhle všem ví? Nebo alespoň tuší?"
Harry se usmál.
"Plášť mi sami věnovali. O tom, že vlastním i zrcátka a plánek ale nemají ani tušení. Ovšem o jejich existenci ví. Přinejmenším otec," řekl Harry a klepl hůlkou na plánek, na kterém se nyní začala rýsovat jednotlivá slova.
Liz se nad ně naklonila a dala se do čtení. Pak se však překvapeně zarazila.
"Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák? Nechceš tím snad říct, že…"
Harry přikývl.
"Ale ano. Představuji ti původní Poberty, v jejichž stopách nyní já se sourozenci Weasleyovými - a občas i s Hermionou - pokračujeme."
"Takže otec byl…"
Větu však už neukončila.
Za zdola se totiž ozval matčin rozzlobený křik.
"Harry. Elizabeth. No tak, kde vězíte!"
Ozvalo se naštvané dupání po schodech.
Liz slyšela Harryho tiše zamumlat "neplecha ukončena" a rychle schovala všechny předměty opět pod polštář, když se dveře otevřely, a stála v nich jejich matka.
"Tak slyšíte mě?"
"Promiň, mami. Už jdeme," řekla Liz a seskočila z postele.
Její bratr ji následoval.
***
Byl poslední večer před návratem do Bradavic.
Harry potmě ležel ve své posteli a přemýšlel nad událostmi posledních dnů.
Celé prázdniny probíral s Liz, co tehdy na Štědrý večer vyslechli.
A ať se snažili jakkoliv, nepodařilo se jim ničeho nového dopátrat.
Co byl ten předmět, který Voldemort získal?
A proč na něm bylo napsáno jeho jméno?
Co s tím vším měl společného?
A proč jim nikdo neřekl, že na Siriuse a Longbottomovi zaútočil sám Pán Zla?
Nemohl se dočkat, až se s tím vším svěří Ronovi a Hermioně.
Do dopisu jim to přirozeně otevřeně napsat nemohl, ovšem podařilo se mu lehce naznačit, že zjistil něco důležitého.
Co to však ve skutečnosti bylo, to netušil.
A kdo byl ten muž se jménem Severus?
Harry už o něm slyšel tolikrát.
Ovšem nikdy se nedozvěděl, kdo to ve skutečnosti je.
Nejspíš šlo o nějakého Smrtijeda.
Proč se však při každé zmínce o něm objevily v matčiných očích veliké slzy?
Dveře jeho pokoje se tiše otevřely.
Polekaně nadskočil.
Na prahu stála Liz a tvářila se trochu vyplašeně.
"Co se stalo?" zeptal se a zatajil dech.
"Když já se bojím, Harry. Bojím se toho všeho," zavzlykala.
"Můžu dneska spát tady? Nechci být sama."
Její bratr přikývl. Posunul se na své posteli a Liz okamžitě zalezla k němu.
Chvíli ji jako její starší bratr utěšoval, dokud neusnula.
Ovšem, kdyby měl být upřímný, i on měl strach.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 14. září 2011 v 17:27 | Reagovat

Hezká kapitola. Moc se mi líbí Harry v pozici staršího brášky. Hrozně hezky se o Liz stará. A taky od něj bylo pěkné, že jí svěřil Pobertovské tajemství.
Velmi se těším na pokračování. Doufám, že bude co nejdřív... :-D

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 15. září 2011 v 9:37 | Reagovat

super ako jej Harry povedal o Záškodníkoch a ich pokladoch :D a ten koniec je tiež veľmi pekný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama