close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






6. kapitola - Vánoce dvakrát jinak

11. září 2011 v 12:45 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Další kapitola. Věštba vyplouvá na povrch. Nezapomeňte komentovat!:)


Bradavice - jako ostatně každý rok - prošly během posledních dnů před Vánocemi velikou změnou.
Chodby měly obvyklou sváteční výzdobu a ve Velké síni bylo hned několik obřích bohatě ozdobených stromků.
Tentokrát se poprvé (díky svým prefektským povinnostem) na výzdobě částečně podílel i Harry.
A okamžitě prohlásil, že jen doufá, že výzdobu doma obstará někdo jiný.
Protože on už nechce na vánoční řetězy minimálně rok sáhnout.
Hermiona zato tvrdila, že to byla příjemná zkušenost a ne jen, že se jí tím podařilo navodit sobě samotné pravou atmosféru Vánoc. Navíc mohla v praxi uplatnit hned několik zaklínadel naučených z kouzelných formulí.
Při tom Harry jen potichu a zničeně zabrblal něco o tom, že jediné, co toužil v té chvíli uplatnit, bylo nějaké pořádné uřknutí Protivy, který výzdobu hradu bral po svém.
Ovšem příchod Svátků a poslední den před prázdninami znamenal pro některé studenty ještě něco.
A to byl každoroční Vánoční večírek profesora lektvarů - Horacia Křiklana.
Harry už od prvního ročníku patřil - díky slavným rodičům - mezi jeho oblíbence.
A jak správně tušil, jeho sestra Elizabeth na tom letos byla úplně stejně.
Harry obvykle účast na Vánočním večírku profesorových oblíbenců (a jejich případných doprovodů) bral pouze jako slušnost a nikdy si ho nijak zvlášť neužíval.
Tentokrát se ovšem těšil.
Konečně totiž nemusel uvažovat nad tím, koho si přivede.
Cho byla už od začátku jasná volba a vypadalo to, že se nemůže dočkat.
Dokonce zapomněla žárlit na Hermionu, která ovšem mezi Křiklanovi oblíbence patřila taky, tudíž se s Harrym domluvila, že v zájmu příjemného zakončení prvního pololetí by bylo lepší, kdyby se sobě vyhýbali, a nevystavovali tak Cho zbytečným záchvatům žárlivosti.
***
Kabinet profesora byl jako pokaždé honosně vyzdoben, a plný nejen štěbetajících žáků ve slavnostních šatech, ale i nespočtem významných osobností, které Křiklan kdysi učil.
Když Harry vešel dovnitř, s Cho oblečenou v dlouhých bledě modrých šatech, která měla prsty propletené s těmi jeho, musel uznat, že letos to vypadá na opravdu skvělou zábavu.
Rozhlédl se kolem a hledal známé tváře.
Okamžitě spatřil Hermionu, která na něj nenápadně zamávala a pak i se svým doprovodem - jakýmsi neznámým chlapcem z Mrzimoru - zmizela v chumlu lidí.
Dvojčata Weasleyovi, kteří pozvání přijali nejspíš pouze proto, aby mohli propagovat svoje nejnovější vynálezy mezi bradavickými studenty, právě předváděli očarované klobouky, po jejichž nasazení zmizí dotyčnému hlava.
Ginny stála v rohu místnosti, na sobě měla krátké stříbrné šaty, ve kterých jí to neskutečně slušelo, a když spatřila Harryho, přívětivě se na něj usmála, pak však sklopila zrak.
Chtěl se jí zeptat, jestli je v pořádku, včas si ale uvědomil, že by to nebyl nejlepší nápad, v přítomnosti Cho, a navíc uviděl něco, co odvedlo jeho pozornost.
Odstrčeně od zbytku studentů stála jeho sestra Elizabeth a neustále vystrašeně těkala pohledem ke dveřím.
V rukách svírala malou kabelku, kterou dostala kdysi na Vánoce od matky - nyní krásně ladila k jejím zeleným šatům - a Harry si byl podle vyboulení jistý, že v ní schovává svou hůlku.
Čeho se tak bála?
Tady, mezi všemi těmi lidmi?
Moc rád by si s ní šel promluvit, naštěstí však a usoudil, že nejlepší bude, když si s ní nenápadně promluví, až budou doma.
"Hele. Jmelí," vytrhla ho z přemýšlení Cho a ukázala ke stropu.
Chytil jí za ruku.
Co záleželo na problémech, kterými se v poslední době neustále zabýval?
Co záleželo na blížících se zkouškách NKU?
Všechno to mělo čas.
A Cho byla tak překrásná…
Všichni se skvěle bavili a nikdo jim nevěnoval nejmenší pozornost.
Tak proč toho nevyužít.
***
Ledový vítr skučel a nenávistně se proháněl kolem vysoké a tmavé pevnosti.
Mladý chlapec zachumlaný v těžkém plášti stál kousek od své matky a roztřeseně se rozhlížel.
Neměl tady chodit.
Co mu to pomůže?
Jenom to zničí poslední zbytky jeho - už tak velmi nahlodaného - sebevědomí.
Jeho matka mezitím vytáhla zpod hábitu těžký měšec plný galeónů a podala ho strážci.
Ten se na něj kysele podíval, ovšem lesk v jeho očích přehlédnout nešlo.
"Jenom deset minut. A pouze za mé přítomnosti," zavrčel podrážděně.
Žena přikývla a vydala se za mužem do útrob pevnosti.
Shodila si z hlavy černou kápi a odhalila tak dlouhé plavé vlasy a neskutečně bledou pleť.
Její syn se k nim po krátkém zaváhání přidal.
I on měl plavé vlasy a světlou pleť.
Kráčel obezřetně a neustále se kolem sebe rozhlížel.
Necítil se tady dobře a jediné, co si přál, bylo být zpátky doma.
V teple.
V bezpečí.
Všude kolem něj byly poměrně známé tváře.
Ty ho však už nepoznávaly. A on musel vynaložit veškeré úsilí, aby vůbec poznal je.
Muž, jenž šel v čele průvodu, se zastavil.
"Tady to je, madame. Cela dvě stě padesát osm. A nezapomeňte. Pouze deset minut," řekl rozmrzele.
Žena přikývla a přistoupila blíž.
Uvnitř v rohu seděl schoulený jediný muž, a hleděl do prázdna.
"Luciusi?" zašeptala přiškrceně.
Zvedl pohled, který měl lehce zakalený
"Narcisso! Draco!"
Jeho syn neochotně přistoupil a hleděl na trosku, která kdysi bývala jeho hrdým otcem.
Nedokázal promluvit.
Jakoby v dálce slyšel svou matku, jak mu něco vykládá.
Povídá mu o tom, co se mezitím v kouzelnickém světě stalo.
Utěšuje ho.
"Utěšuje!" ozval se mu v mysli zhnusený hlas.
Malfoyovi přece nepotřebují utěšovat.
Neklesají tak hluboko.
Otřásl se odporem.
A strachem.
Hlas v jeho mysli pokračoval a tiše, avšak velmi důrazně, mu našeptával.
" Skončíš stejně. I ty tady jednoho dne budeš naříkat a prosit o milost. Plazit se před tou chátrou. Nevyhneš se tomu. Nikdy. Klesneš stejně hluboko, jako tvůj otec. A cesty zpět už není."
Roztřásl se po celém těle.
Už to dál nevydržel.
Otočil se a bez jediného slova se rozběhl potemnělou chodbou zpátky.
Za sebou slyšel matčin hlas, volající zmateně jeho jméno.
On se však nezastavil.
***
Byl právě Štědrý večer.
Tradiční oslava, konající se v domě Potterových se chýlila ke konci, a Lily poslala své děti nenápadně spát.
Harry však poznal, že se chystá promluvit si s Jamesem, Siriusem a Lupinem.
A nehodlal přijít o jakékoliv informace.
Okázale dělal ve svém pokoji randál naznačující, že se chystá do postele, pak se však po tmě přikradl ke schodišti a nahlédl přes něj do prvního patra.
Dveře obývacího pokoje již byly zavřené a on si nebyl jistý, jestli je moudré připlížit se až dolů.
Jeho paže se dotkla malá ručka, a on překvapením nadskočil.
"Liz," vykulil oči na svou sestru, která se v růžovém pyžámku přikradla k němu a podávala mu jakýsi tlustý provázek.
"Co tady děláš? A co to je?"
Jeho sestra se trochu zakřenila, stejně šibalským úsměvem, jaký se naučila od něj, a tiše řekla: "Taky chci vědět, co se stalo Siriusovi, a co před námi tají.
A tohle jsou ultradlouhé uši. Slyšela jsme Freda s Georgem o nich mluvit a zeptala se jich, jestli by mi nějaké neprodali. Dali mi je jako vánoční dárek. Prý ještě nejsou prozkoušené na všechny typy dveří a domů, takže je mám spíš otestovat."
"A fungují?" zeptal se s nadějí v hlase její bratr.
"To vyzkoušíme, ne?"
Oba si dali konce provázků do uší a zaposlouchali se.
Čtyři rozrušené hlasy k nim nyní doléhali, jako by jejich majitelé stáli přímo vedle nich.
"Myslíte si, že Voldemort už přišel na to, co v ní je?" ptala se právě Lily.
"O tom nepochybuji. Otázkou zůstává, jestli si to správně vyložil," odpověděl jí James.
"A nikdo z vás neví, co v ní bylo? O čem pojednávala?" zeptal se s nadějí v hlase Remus.
"Brumbál. Ale ten tvrdí, že je bezpečnější, nevědět příliš mnoho,"poznamenal James.
"Kdybych lépe bojoval…Nemusel ji teď mít. Dal jsem mu do ruky jeho největší zbraň," zasténal Sirius, který se teprve nedávno vrátil ze Svatého Munga.
"To není tvoje chyba, Tichošlápku. Nemohl jsi nic dělat. Jsme hlavně rádi, že jsi živý. Stanul jsi proti samotnému Voldemortovi."
"Myslím si, že chtěl, abych přežil. Abych mohl Brumbálovi říct, co se stalo. Možná doufal, že by mohl Brumbála vyděsit tím, jak rychle dosahuje svých cílů."
Po tomhle se rozhostilo dlouhé ticho.
Pak promluvila opět Lily.
"Brumbála tímhle nevyděsí. A jsme hlavně rádi, že jsi v pořádku. A Frank s Alicí…"
Odmlčela se a z jejího hlasu bylo patrné, že jí je do pláče.
"To bude dobré, Lily," chlácholil ji přiškrceně James.
"V té chvíli jsem doufal, že zemřu. Všichni tři jsme v to doufali," ozval se opět dutým hlasem Sirius.
Teď všichni ztichli a napjatě poslouchali. Dokonce i Harry s Liz stáli nad schodami jako zkamenělí a bedlivě naslouchali.
"Nikdy by mě nenapadlo, že tam přijde. Čekali jsme Smrtijedy. Ale když se tam objevil ON…Věděl jsem, že je se mnou konec.
Mozek mi přestal pracovat a já jenom viděl, jak natahuje hůlku.
To kouzlo mě ochromilo. Ochromilo a zároveň působilo neskutečná muka.
Nemohl jsem se pohnout, nemohl jsem řvát…byl jsem uvězněný s nekončící bolestí ve svém vlastním těle.
A pak…Voldemort mi nevěnoval jediný pohled. Pouze něco zašeptal hadím jazykem a překročil moje tělo, jako bych byl jen obyčejný kámen, ležící mu v cestě."
"Tichošlápku," zamumlal potichu Remus, ale nevěděl, co na to říct.
"Byl tam i on? Byl tam i Severus, že ano?" zeptala se nejistě Lily.
Chvíli bylo ticho, než Sirius odpověděl.
"Ano. Byl."
Ozvaly se vzlyky.
"Lily. Já vím. Je to těžké. Nemysli na to. Prostě na to nemysli," utěšoval jí James.
"Jenže já mu věřila. Vždycky jsem si myslela, že je v něm něco dobrého. V hloubi duše jsem nechtěla uvěřit, že se opravdu přidal k nim. Ale stále víc a víc mi dochází ta pravda."
"Všichni jsme se ve spoustě lidí spletli. Třeba takový Červíček. Byl to jeden z mých nejlepších přátel. Někdo, komu bych byl ochoten svěřit vlastní život. A podívej se, kde je teď. Plazí se před Voldemortem po zemi, krysa jedna."
Po tomhle se opět rozhostilo na malý moment ticho, které přerušil Lupin, který se konečně zeptal na to, co ho nejspíš už hodně dlouho zajímalo.
"Vy jste ji viděli? Viděli jste, co je na ni napsané."
James se Siriusem svorně zašeptali kladnou odpověď.
"Ano. Viděli. Ale nechápeme, jak takoví dva malí kluci můžou souviset se samotným Pánem Zla? Jsou to přece ještě děti…" podotkl opatrně James.
"A co na ní vlastně přesně bylo?" zajímal se roztřeseně Remus.
Odpovědi se mu dočkalo od Siriuse.
"Pán Zla a Neville Longbotom nebo Harry Potter."
Harry, stále ukrytý na potemnělém schodišti, vytřeštil oči a pohlédl na svou sestru.
Oba se tvářili vystrašeně a zmateně.
Co to proboha mělo znamenat?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | Web | 11. září 2011 v 16:23 | Reagovat

Všichni v originále víme, co to znamenalo. Co to bude znamenat ve tvé povídce se doufám dočkáme brzy. Poslední dobou to píšu často. Ten kousek od: Ledový vítr skučel a nenávistně se proháněl kolem vysoké a tmavé pevnosti...
Skus příště část oddělit hvězdičkami nebo aspon ob řádek. Musela jsem si to přečíst dvakrát, abych pochopila, kde to je, ale jinak paráda :-P

2 Ajka Ajka | Web | 11. září 2011 v 17:24 | Reagovat

[1]: Oj, to bude moje chyba, Kate to myslím měla oddělené, když mi to posílala, ale asi se to při kopírování smrsklo, hned jak bude možnost, to opravím.

3 Caira Caira | 11. září 2011 v 20:25 | Reagovat

Úžasné. Moc se mi líbila ta romantická vsuvka u Křika, ale Malfoyů je mi fakt líto. A pak Harryho a Lizin šok, když slyšeli, o čem dospělí mluví.

4 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 12. září 2011 v 17:46 | Reagovat

jj je to vážne hodne dobré!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama