close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






4. kapitola - To nemůže být náhoda

4. září 2011 v 17:00 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Další kapitola Tajemství jednoho dne. Neville se vrací po zrdcujících událostech do Bradavic a Harry má rande. S kým? To si přečtěte sami. Nezapomeňte zanechat komentář!


Neville se ve škole neukázal během třech následujících týdnů, a přesně jak Lily předpovídala v dopise, většina školy se velmi rychle dozvěděla o neštěstí, které ho potkalo.
Kde kdo se samozřejmě snažil zjistit podrobnosti toho, co se doopravdy stalo, jenže jediným zdrojem pro jejich dohady byl Denní věštec a ten podával informace velmi zkresleně.
Skutečnost, že k nehodě došlo při práci pro Fénixův řád, zůstala pro většinu kouzelnické veřejnosti utajena.
Brumbál rychle dokázal vymyslet výmluvu, co se stalo, a jelikož byli Longbottomovi i Sirius velmi uznávanými bystrozory, nikdo se toto tvrzení neodvážil zpochybnit.
Harryho však nejvíce zajímalo, kde k nehodě došlo.
O tom mlčel nejen Denní věštec, ale i jeho rodiče, kteří si teď navykli posílat svým dětem sovu téměř každý den.
V druhém týdnu školy navíc přišel i dopis od Siriuse.
Harry právě seděl ve společenské místnosti a trénoval odstraňovací kouzlo, pozorovaný svou mladší sestrou, která závistivě koukala na hůlku v jeho ruce.
Byla v prvním ročníku, a pokud si dobře pamatoval, bude trvat ještě nějaký ten týden, než jim profesoři povolí kromě nesčetných zápisků o teorii i praktickou část.
Venku neustále pršelo, což nikomu nedodávalo na dobré náladě, zvlášť studentům pátého ročníku, jež letos čekaly náročné zkoušky NKÚ.
Harry si nepamatoval, že by kdy jindy dostali takovou záplavu domácích úkolu. Vážnost situace navíc ještě podtrhovali profesoři, kteří jim na začátku vyučování přednesli řeč plnou varování, že letos se pevně rozhoduje o jejich budoucnosti.
Jemu samotnému čas navíc ubíraly prefektské povinnosti. Na rozdíl od Hermiony se však spokojil pouze s občasným hlídkováním na chodbách a pokud uviděl nějakého studenta s něčím nepovoleným, ale v podstatě téměř neškodným, okázale dělal, že to nevidí.
Vždyť on sám v minulých letech jen částečně respektoval školní řád, a přišlo mu tudíž naprosto nemorální někoho jiného za to napomínat.
Navíc k jeho už tak nabytému programu patřily teď i starosti s famfrpálovým týmem. Jako od kapitána družstva se od něj očekávalo, že i letos se mu podaří vyhrát pro svou kolej pohár.
Zmocnila se ho nervozita, když si uvědomil, že už zítra ho čeká první prověrka v jeho nové funkci.
A to vybrat nového brankáře.
Rozhlédl se po místnosti a přemýšlel, kdo ze spolužáků se jím stane, když do něj Hermiona, která si až do té doby četla v jakési objemné knížce, pořádně dloubla a ukázala k oknu, za kterým stále hustě pršelo, navíc se tam však i míhala jakási bílá skvrna.
"Vždyť to je Hedvika!" vyjekl překvapeně Harry a okamžitě vyskočil z křesla, aby své sově mohl otevřít.
Ta okamžitě vlétla dovnitř a postříkala tak několik nejbližších studentů sprškou studené vody.
Harry si všiml, že má k nožce uvázaný dopis, a přestože venku bylo opravdu neskutečně příšerné počasí, vypadalo to, že pergamen je opatřen jakýmsi nepromokavým kouzlem, protože adresa na obálce byla i přes kapičky vody velmi dobře čitelná a Harry v něm okamžitě poznal písmo svého kmotra.
Gestem si k sobě zavolal svou sestru, která se mu naklonila přes rameno, a oba se svorně dali do čtení.
Sirius jim psal od Svatého Munga, kde stále ležel, ovšem byla to od něj první zpráva od té osudné noci, kdy ho napadli Smrtijedi.
Podle toho, co jim napsal, to vypadalo, že je mu mnohem lépe a co nejdříve se také vrátí domů.
Harryho to nesmírně uklidnilo a podle úlevného výrazu, který se objevil v Lizině tváři poznal, že není jediný, kdo je za zprávu od jejich kmotra vděčný.
***
Neville se do školy vrátil až na konci září, kdy byl naplánovaný první výlet do Prasinek tohoto roku.
Téměř každý po něm v prvních dnech zvědavě pokukoval, Harry si však oddechl, když si uvědomil, že nikdo zatím nebyl tak netaktní, aby se zdrceného Nevilla vyptával.
Byla právě sobota a počasí se konečně alespoň trochu umoudřilo, protože přestalo pršet, sem tam dokonce i vykouklo sluníčko.
Ideální pro návštěvu Prasinek.
Ten den se Harry probudil velmi brzy a s jakýmsi divným pocitem si uvědomil, že Nevillova postel je už prázdná.
Nepochyboval, že stejně jako včera bloumá sám někde po hradu a vyhýbá se jakékoliv společnosti.
Nechal Rona dál pochrupovat a vypravil se na snídani.
Ve Velké síni ke svému překvapení už narazil na Hermionu, která listovala Denním věštcem.
"Dobré ráno," pozdravil jí a nepatrně zívl.
"Nazdar," zamumlala, oči však měla stále upřené na titulní stránce.
Harry se trochu naklonil a také se do ní začetl.
Byl to článek o úmrtí jednoho ministerského pracovníka, který zemřel předchozího dne v nemocnici U svatého Munga.
"Uškrtila ho rostlina?" vykulil Harry oči.
Hermiona přikývla.
"Píšou tady, že šlo o Ďáblovo osidlo. Nejspíš mu ho někdo poslal jako dárek," pokrčila rameny, ale dál se tvářila velmi vážně a provrtávala svého kamaráda pronikavým pohledem.
"Co je? Ušlo mi něco?" zeptal se jí a napil se dýňové šťávy.
"Ten poslední odstavec, Harry. Píšou tam, že byl u Svatého Munga hospitalizován prvního září kolem půl dvanácté ve velmi vážném stavu. Nikdo ovšem neví, co se mu stalo. Prvního září," zopakovala, když se stále tvářil nechápavě.
"V tu samou dobu, kdy byl napaden Sirius a Nevillovi rodiče," pochopil po chvíli.
Přikývla.
"A ty si myslíš, že to s tím nějak souvisí? Hermiono, vždyť v téhle době se stále něco takového příšerného děje. Mohlo jít o náhodu."
"Já vím," připustila neochotně.
"Jenže jsem uvažovala nad tím, co jsi nám vyprávěl. Nad tou zbraní, o které se tvoji rodiče bavili. Víš…myslím, že jediné, co Ty-víš-kdo," zachytila jeho pohled, "no dobrá, V-Voldemort potřebuje, je být neporazitelný. Stále existují kouzelníci, v čele s Brumbálem, kteří se ho nebojí. A jsou rozhodnuti proti němu bojovat. To pro něj musí být velice riskantní a nebezpečné. Navíc to je nejspíš důvod, proč se naplno ještě nezmocnil Bradavic a ministerstva," dopověděla svoje úvahy.
"Takže podle tebe je ta zbraň něco, co by dokázalo zničit Brumbála?" zeptal se Harry a bezděčně se zahleděl k učitelskému stolu.
Židle ředitele školy byla prázdná, to však nebylo nic neobvyklého.
Hermiona se zadívala stejným směrem.
"Ano. Přesně to si myslím. Vždyť přece pro V-Voldemorta neexistuje nic nebezpečnějšího, než je Brumbál, ne?"
Harry se jí chystal odpovědět, v té chvíli se však do Velké síně nahrnula záplava žáků, kteří se konečně probudili, a teď už se nemohli dočkat, až se vydají do Prasinek.
***
Liz odešla od nebelvírského stolu poměrně brzo.
Závistivě při tom ještě pokukovala po svém bratrovi a jeho kamarádech, které dneska čekal den strávený v kouzelnické vesnici.
"Jdeme?" zeptal se Ron Harryho a Hermiony, když se zvedal od stolu.
"No já…asi s vámi nepůjdu," zamumlal Harry rozpačitě.
"Co blbneš?" vytřeštil na něj jeho kamarád oči.
Harry se zahleděl do misky s ovesnými vločkami.
"Slíbil jsem někomu, že do Prasinek půjdu s ním," pokrčil rameny a vyhýbal se pohledům svých přátel.
"A komu prosím tě?" vyptával se ho Ron.
Odpověď přišla v zápětí.
U nebelvírského stolu se zastavila Cho Changová a s okouzlujícím úsměvem se na Harryho podívala.
"Nazdar, Harry. Půjdeme?"

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Caira Caira | 5. září 2011 v 9:39 | Reagovat

Moc hezká kapitola. Jsem ráda, že je Sirius v pořádku. A ten závěr. Doufám, že se v další kapitole dozvíme něco zajímavého ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama