close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






3. kapitola - Ranní pošta

2. září 2011 v 17:00 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Ne vždy nesou sovy dobré zprávy...Další kapitola povídky od Katherine. Užijte si ji a samozřejme komentujte.



Vypadalo to, že teplému letnímu počasí nadobro odzvonilo.
Když celý rozespalý vstoupil s partou nebelvírských kamarádů do Velké síně, obloha byla stejně zatažená jako včera a schylovalo se k dešti.
Lehce se pousmál na skupinku chichotajících se dívek, které mu zamávaly, jakmile ho spatřily a usadil se ke stolu.
Nebylo divu, že se tak chovaly.
Harry měl vše, co potřeboval k tomu, aby se z něj stal nejoblíbenější kluk na škole.
Byl poměrně hezký, hrál výborně famfrpál a také proto byl nejmladším žákem hrající za kolejní mužstvo za posledních sto let.
Navíc letos kromě odznaku prefekta, získal i odznak kapitána nebelvírského famfrpálového týmu.
Vypadalo to, že Harrymu Potterovi nic nechybí a čeká ho velmi slibná budoucnost.
Velká síň se rychle plnila žáky a obvyklým tlacháním.
***
Kousek od Harryho se usadila Ginny Weasleyová se svými kamarádkami.
Trochu se na ni zadíval a přestal vnímat Hermionino vyprávění o tom, jak je letošní rok pro všechny nesmírně důležitý, přerušované posměšky dvojčat Freda a George.
Měl pocit, že za léto se Ginny neuvěřitelně změnila.
Nebo to bylo dáno tím, že si jí vždy pamatoval jako malou Ronovu sestřičku, kterou už přestávala být?
Dál už nad tím však neměl čas myslet.
V té chvíli totiž právě kolem jejich stolu prošla Cho Changová a se zářivým úsměvem ho pozdravila.
"Ahoj, Harry. Jak sis užil prázdniny?"
Jeho mozek přestal uvažovat nad čímkoliv jiným.
Cho za ním sama přišla a začala se s ním sama od sebe bavit.
Pokusil se taky usmát.
"No jo. Normálně. Jako vždycky," dostal ze sebe a přemýšlel, co chytřejšího a vtipnějšího by mohl říct.
"Takže tvoje mladší sestřička už chodí taky do školy, že? Včera jsem jí viděla při zařazování. Musíš být rád, že je v Nebelvíru."
Harry přikývl.
Měl pocit, že se mu začíná mozek pomalu vařit.
Bavit se s holkami pro něj nikdy nebyl problém. Ale s Cho to bylo jiné.
Byla totiž první holka, o kterou vážně stál a musel se u ní nejspíš i snažit.
"No, tak já se půjdu nasnídat. Uvidíme se po vyučování, ano?" opět se na něj zářivě usmála, žaludek se mu při tom zhoupl, a odkráčela ke svým věčně hihňajícím se kamarádkám, které ji neustále obklopovaly, u havraspárského stolu.
Když opět začal věnovat pozornost svým vlastním kamarádům, nemohl si nevšimnout, že se Hermiona pobaveně uculuje. A kdyby se ohlédl přes rameno, mohl by si všimnout, že Ginny se tváří značně rozmrzele.
"Co je?" vyjel na svou kamarádku ostře.
Hermiona zavrtěla hlavou, ale nepřestávala se křenit.
"Nic. Hele, jde sem Liz," ukázala prstem ke dveřím Velké síně, do které právě vstoupil zástup nebelvírských prvňáčků, v jejichž středu šla právě jeho sestra.
Stále se ještě tvářili trochu ostýchavě a nejistě, včerejší zděšení a nervozita je už však nejspíš opustily.
"Nazdar prcku," pozdravil Elizabeht, když kolem něj procházela a uličnicky jí při tom rozcuchal vlasy.
Ta se na něj podívala výrazem typickým pro mladší sestru a usadila se kousek od něj.
V té chvíli několik nových žáků, zejména těch z mudlovských rodin, tiše vyjeklo.
Oknem totiž dovnitř vletělo obrovské hejno sov.
Dokonce i Liz, která byla na soví poštu zvyklá, tohle trochu překvapilo.
S vykulenýma očima pozorovala, jak se každá ze sov snáší ke svému majiteli, předává mu dopisy od rodičů plné obav, jestli cesta proběhla v pořádku, nebo přináší nové vydání Denního věštce.
"Hele Harry, to je přece Pandora," vyjekla Parvati Patilová, která seděla kousek od nich, a ukazovala na samici tmavého výra, která se pomalu snášela k jejich stolu.
Harry samozřejmě jejich rodinnou sovu okamžitě poznal, ale překvapilo ho, co mu rodiče mohou posílat zrovna teď.
Se strachem jí odvázal dopis z nožky a roztřesenými prsty ho rozbalil.
Tohle nevěstilo nic dobrého.
Určitě se muselo něco stát.
Jeho rodiče mu většinou dopisy posílali až ke konci prvního školního týdne - pouze když byl ve druhém ročníku, udělali výjimku. A to jenom, aby mu mohli poslat Huláka. Dopis, kterého se Bradavický student obával ze všeho nejvíc.
Harry si ten svůj zasloužil za to, že se s Ronem a dvojčaty Weasleyovými vsadili s o dva roky starším Leem Jordanem, že do školy dorazí ve starém očarovaném Fordovi, patřícím Ronovu taťkovi.
Elizabeth, která si k němu přisedla blíž, mu zvědavě nahlédla přes rameno, zatímco se Ron kolem sebe zmateně rozhlédl.
Měl pocit, že tady něco chybí.
"No jasně," řekl nahlas a plácl se do čela.
"Copak Rone? Že by se ti zapojil mozek?" zeptal se s úšklebkem Fred.
"Nech si toho," ohradil se jeho bratr dotčeně.
V té chvíli si však i ostatní nebelvírští spolužáci uvědomili, co je jinak.
Tentokrát k jejich stolu, poprvé za pět let, nepřiletěla sova nesoucí Nevillovi obvyklý objemný balíček věcí, které doma zapomněl.
"Kde vlastně Neville je?" zeptal se Dean Thomas.
"Nemám tušení," pokrčil Seamus rameny.
"Od rána jsem ho neviděl."
"Snad se zas někde nezatoulal," uchechtla se Levandule.
"Myslím, že ne," zamumlal tiše Harry k Ronovi a Hermioně, zpražil svou sestru pohledem jasně dávajícím najevo, ať drží jazyk za zuby, a pak i se svými dvěma nejlepšími kamarády a dopisem od rodičů v ruce opustil Velkou síň.
***
"Tak co se stalo?" zeptal se ho vyplašeně Ron, jakmile se ocitli o samotě.
"A kde si myslíš, že je Neville?"
Harry mlčel a jen jim podal pergamen, popsaný matčiným písmem.
Oba se okamžitě dali do čtení.
Ahoj Harry,
doufám, že cesta do školy proběhla v pořádku.
Že se Elizabeth dostala do Nebelvíru nám už Brumbál napsal, takže jí za nás pogratuluj.
To co ti ale chci napsat je hodně závažné a byla bych ráda, abys to věděl dřív, než se to dozví celá škola.
Včera večer, když Sirius s Frankem a Alicí Longbottomovými měli službu pro Fénixův řád (nemůžu ti samozřejmě říct, o co šlo), byli napadeni Smrtijedy.
Nikdo zatím nezná podrobnosti toho útoku, ovšem Brumbál se už snaží o jeho vyšetření.
Sirius teď leží v nemocnici U Svatého Munga, a je v bezvědomí. Nejspíš ho zasáhlo několik velmi nebezpečných kleteb a je jen veliké štěstí, že je naživu. Léčitelé však tvrdí, že bude v pořádku.
Ovšem Alice s Frankem na tom jsou hůř.
Nejspíš je někdo opakovaně mučil kletbou Cruciatus (tou, o které otec tak často s nelibostí a odporem mluvil) a jsou ve velmi vážném stavu.
Jejich syna Nevilla - jak vím, je to tvůj spolužák - dnes ráno nechal Brumbál dopravit k jeho babičce.
Potřebuje se dostat z toho šoku a být na čas mimo ruch.
Jakmile se však vrátí do školy, je myslím jasné, že všichni spolužáci už budou určitě vědět, co se stalo.
Denní věstec a ta příšerná Rita Holoubková už opět začali do včerejších událostí strkat nos.
Byla bych proto ráda, kdybys Nevilla držel dál od dotěrných otázek ostatních a pomohl mu se vyrovnat s jeho velikou ztrátou.
Dávejte na sebe všichni pozor.
Mamka

Ron po přečtení dopisu celý zbledl, zatímco Hermiona si přitiskla dlaně na ústa a po tvářích se jí koulely slzy.
"Tou velikou ztrátou…myslí tím, že zemřeli?" zeptala se zděšeně.
Harry zavrtěl hlavou.
"Myslím, že ne. Sirius mi jednou vyprávěl, co se stalo lidem, které Smrtijedi mučili. Většinou na tom byli hůř, než kdyby zemřeli. Zešíleli."
"To je příšerné," zamumlal dutým hlasem Ron.
"Já vím. Kdy s myslíte, že se Neville vrátí?" zeptala se Hermiona.
Oba její kamarádi pokrčili neurčitě rameny.
"Tou službou pro Fénixův řád…Co tím tvoje mamka myslela?" nadhodil místo toho Ron.
Harry právě přemýšlel nad tím samým.
Jeho rodiče nikdy doma moc nemluvili o společnosti, kterou založil Brumbál, a do které oba patřili.
On si však za celou tu dobu dokázal kdeco domyslet, popřípadě potají vyslechnout.
Pověděl svým kamarádům o rozhovoru, který zaslechl den před odjezdem.
Když skončil, tvářili se oba ještě víc vyděšeně.
"Co je ta zbraň, po které Ty-víš-kdo tak touží?" zeptal se Ron.
"Nemám tušení. Ale asi půjde o něco hodně nebezpečného."
"Nebo mocného," podotkla Hermiona.
"Ale myslíte si, že Voldemort," - oba jeho přátelé sebou cukli, Harryho rodiče totiž tohle jméno vyslovovali na rozdíl od většiny kouzelníků nahlas a jemu připadalo samozřejmé v tom pokračovat - "potřebuje nějakou zbraň, aby byl ještě mocnější? Vždyť vše, co potřebuje, má v kletbách, které se nepromíjejí. Myslím si, že mu jde o něco jiného."
"Ale o co? Vždyť už teď je nejmocnější čaroděj."
"Kromě Brumbála."
"Možná to má být nějaká zbraň, která by ho porazila. Třeba mu jde o to."
"Nebo se chce zmocnit Bradavic-"
V té chvíli se ze dveří Velké síně vyvalil zástup štěbetajících studentů.
"Páni. Za chvíli nám začíná bylinkářství," vyjekla zděšeně Hermiona a vydala se směrem ke skleníkům.
Když scházeli na svou první hodinu letošního roku, temná oblaka se konečně protrhla a začalo pršet.
Měli pocit, že horší začátek školy snad ještě nezažili.
A to je to nejhorší teprve čekalo.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | Web | 3. září 2011 v 8:23 | Reagovat

Chudák Nevil. Vždy to odnese. Jinak zajímavá kapitola.

2 Caira Caira | 3. září 2011 v 19:19 | Reagovat

Hodně zajímavá kapitola. Byla jsem upřímně zvědavá, co se na ministerstvu stane. Je mi Nevilla upřímně líto.
Těším se na pokračování. Jsem opravdu zvědavá, jak se příběh vyvine dál. Hlavně jak se do boje dobra a zla zapojí studentíci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama