Tak, protože ohlasy jsou velký, tak sem rovnou dávám prolog, který mi autorka poslala už asi předevčírem. kdy bude první kapitola, to nevím, prostě až mi to autorka pošle. Hlavně komentujte!
Prolog
"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku…"
Přitiskl ucho ještě silněji ke dveřím a snažil se podrobně si zapamatovat vše, co právě vyslechl.
Na jeho jindy zatrpklém obličeji se teď objevil tenký úsměv.
Kdyby měl být naprosto upřímný, původně pochyboval, že z rozhovoru Albuse Brumbála a té potrhlé mladé ženy, která mu připomínala přerostlou můru, zjistí něco zajímavého.
Vlastně nedokázal pochopit, proč s ní Brumbál vůbec ztrácel čas.
Bylo mu víc než jasné, že ta žena má v sobě míň jasnovideckých schopností, než tupý trol.
V jednom kuse říkala něco o hrozivém nebezpečí, které svým "vnitřním okem" vidí. Což sice nebylo až tak daleko od pravdy - v této době, kdy vznešený Pán zla získával stále větší a větší moc, obyčejným lidem, neschopným přijmout jeho cíle, opravdu hrozilo jisté nebezpečí - ovšem na to by dokázal přijít každý, a nemusel při tom vlastnit žádné věštecké schopnosti.
S pobavením si uvědomil, že i Brumbál smýšlí stejně a tento rozhovor neutnul z pouhé zdvořilosti.
Nakonec však přece jenom i jemu došla jeho legendární trpělivost, vstal, podal mladé ženě ruku na rozloučenou a…
A v té chvíli, se to stalo.
Její oči se najednou hrozivě protočily v důlcích a hlas se změnil.
Právě v té chvíli ta žena, nejspíš poprvé v životě, pronesla opravdovou věštbu.
Teď tedy stál v malé zaprášené místnůstce a klíčovou dírkou bedlivě naslouchal jejím slovům.
Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla?
Co to má znamenat? Že se objeví někdo silnější, než samotný vznešený Lord Voldemort?
Ne, ne objeví.
Teprve se narodí.
Ale jak by malé nemluvně,dokázalo zničit nejmocnějšího čaroděje, který kdy žil?
Kdyby si nebyl tentokrát opravdu jistý, že tohle je věštba, málem by se začal nahlas smát.
"Co ty tady děláš?"ozval se mu za zády rozzlobený hlas.
Polekaně nadskočil.
Před ním se hrozivě tyčil hostinský a zíral na něj zpod špinavých brýlí.
V příští chvíli už s ním rozrazil dveře a táhl ho přes celý výčep ke dveřím hostince.
Marně se bránil výmluvami, že si jen spletl dveře.
Tato scéna vyvolala takové pozdvižení, že nebyl schopen slyšet další slova té ženy.
Několik ježibab, sedících v koutě se hlasitě rozesmálo a jeden, či dva skřeti, sedící u jednoho stolu nad pytlem zlata, mu prsty ukázali, co si o něm myslí.
A pak najednou ležel na tvrdé zemi před hostincem U Prasečí hlavy a mnul si naraženou ruku.
Nad hlavou slyšel vrčivý hlas hostinského: "A varuju tě! Jestli ještě jednou tady uvidím ten tvůj frňák, tak si mě nepřej!"
Kroky se rozléhaly prostornou halou opatřenou černým mramorem a naháněly všem husí kůži.
Několik z přítomných sklopilo v hrůze zrak, on však byl jeden z těch, kteří dál hrdě seděli s hlavou vztyčenou u velkého stolu a třásli se vzrušením.
"Můj pane…" zamumlal ženský hlas nalevo od něj a zněl, jako by to byl šepot plný lásky a oddanosti.
Dlouhé bílé prsty si pohrávaly s hůlkou a úzké hadí oči pozorovaly všechny kolem.
Jen málokdo dokázal vydržet pohled těch dvou rudých korálků.
"Nuže?" vybídl je jejich mistr a posadil se do čela stolu.
"Podařilo se mi zabít další dva členy řádu. Špinavé mudlovské šmejdy," ozval se opět onen ženský hlas, který teď zněl velmi hrdě a zároveň pobaveně.
"Výborně Belatrix," zamumlal syčivý hlas. "Od tebe právem očekávám jen ty nejlepší výkony."
Belatrix se potěšeně usmála a uctivě se uklonila.
Následoval rychlý výčet ostatních, kteří zajali, mučili, nebo zabili další bystrozory, popřípadě špinavé mudly.
On jen tiše seděl a trpělivě čekal na svou chvíli, kdy i on bude moci Pánovi zla říct, co se toho dne dozvěděl.
Byl si naprosto jistý, že ta věštba ho bude zajímat.
A s určitostí věděl, že udělá cokoliv, aby toho, který ho má podle všeho porazit, zničil dřív, než toho bude vůbec schopen.
A pak…
Pak se mu odvděčí.
V duchu už viděl sebe samého, jak sedí po jeho boku jako jeho nejvěrnější služebník.
Rychle si znovu přehrával vše, co toho večera slyšel.
"…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili…"
"… na samotném sklonku sedmého měsíce roku…"
A nejednou, na kratičký moment, vše zmizelo.
Zmizela ona slova, zmizela představa jeho samotného, plného moci a uznání…
A místo toho spatřil ve své mysli tvář.
Tvář, o které snil každou noc.
Tvář, na kterou nedokázal nikdy zapomenout.
Tvář, která se na něj usmívala a zelené oči, jež zářily.
Lily.
"…třikrát postavili…"
Ale přece ona a ten arogantní nafoukaný zmetek…
"…sedmého měsíce roku…"
Jejich dítě…jejich dítě se má narodit…
Je možné, že tou věštbou jsou myšleni právě oni a jejich nenarozený potomek?
Co by se stalo, kdyby Pán zla uvažoval stejně? Zabil by to dítě a jeho matku by nechal živou? Nebo by je sprovodil ze světa všechny tři?
Ruce se mu pod černým hábitem roztřásly.
Z přemýšlení ho vytrhl syčivý hlas.
"A co ty, Severusi? Stále jsi nám ještě nic neřekl."
"Můj pane," zamumlal uctivě a v ten moment se rozhodl. "Sledoval jsem Brumbála, jak jste si přál. Dnes se setkal v hostinci U Prasečí hlavy s novou uchazečkou o práci v Bradavicích na místo profesorky jasnovidectví.
Ale nešlo o nic významného. Ta žena má v sobě ještě míň věšteckých schopností, než obyčejní mudlové," řekl do nastalého ticha.
Vypadalo to, že Pán zla se nespokojí pouze s tímto.
Nakonec však přece jen prohlásil: "Pokud je to tedy vše, považuji dnešní schůzku za ukončenou. Jdeme, Nagini."













Moc hezky napsané
Tak Severus to neprozradil...skvělé, jen jsem tedy zvědavá, jestli zůstane u strany tmy a nebo bude nakonec dobrý...a co teprve Voldemort? Kdo ho porazí?...Je tu mnoho otázek a já si počkám na odpovědi, těším se na 1.kapitolku
