close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






5. kapitola - 8. až 17. září 1/2 (2)

28. srpna 2011 v 14:38 | Ajka |  Nobody cared
Ano, druhá půlka, protože se mi to tam prostě nevejde! Krucinál! Debilní omezení. Jako by nestačilo, že už tak ty kapitoly půlim. Budu je dokonce čtvrtit! to je snad blbej vtip!


9. září 1991 - pondělí večer

Pro Snapea to byl špatný den. Proč, když mu někdo chtěl sdělit špatnou zprávu, musel to udělat během snídaně?
Lily mu odpustila? Vyhýbala se mu, aby byl v bezpečí?
Hodil polštář do rohu své staré oblíbené pohovky příliš silně, až se odrazil a spadl na podlahu. Vytáhnul hůlku a polštář vybuchl zanechávajíc po sobě peří na podlaze i pohovce. Snape si nad nepořádkem frustrovaně povzdechl. Dalším pohybem hůlky všechno uklidil, když v tu chvíli někdo zaklepal na dveře.
Jak předpokládal, za dveřmi stála Minerva a vypadala stejně strhaně, jak unaveně se on cítil. Pozval ji do svého bytu a zavedl ji k pohovce. Minerva se vděčně posadila a rozhlédla se po kolegově bytě.
Copak ho nikdy nenavštívila? Takový byt, který se skládal z malé pracovny, ložnice schované za zavřenými dveřmi, ze skromného útulného obýváku a kuchyňského koutu, hlava nebelvírské koleje nečekala. Minerva nevěděla, co očekávat od tohoto vážného a často sarkastického mladého čaroděje, ale určitě ne takový příjemný byt.
Obývací pokoj byl jen nepatrně vyzdobený, což dávalo prostor knihovnám lemujícím téměř celé zdi. Lustr s nikdy neukapávajícími voskovými svíčkami vrhal na místnost příjemnou záři. Plameny v širokém krbu přidávaly místnosti více světla, když hladově olizovaly cedrová polena a dodávaly tak místnosti příjemnou vůni. Stěny tvořil šedý kámen sklepení, ale na podlaze ležel silný zelený koberec.
Na kratičký okamžik pohlédla Minerva na Snapea překvapeně, když šel do kuchyňky připravit čaj. Zvedla se, aby mu šla pomoct, a brzy dva kolegové v tichosti připravovali čaj. Minerva sledovala, jak Snape nalil horkou vodu do světle modré čínské konvice, jejíž poklička byla popraskaná.
"Moje matka mě naučila dělat dobrý anglický čaj," nabídl mistr lektvarů zlehka. "Dělala ho každý večer, než jsem šel do postele. Pomáhal jsem jí." Prstem přejel po prasklině na pokličce. "Jednou…jsem se na matku naštval." Jemně položil pokličku na konvici a odnesl ji na podnos. Nikdy neřekl, proč se na matku rozzlobil.
Když Minerva následovala Snapea zpátky do obýváku, cítila se nějak ošizená o rituál vaření čaje. Pustila to z hlavy, usadila se znovu na sedačku a přijala šálek čaje.
Po několika minutách, když to vypadalo, že ani jeden nehodlá promluvit, přerušila ticho Minerva. "Velice mě to mrzí, Severusi. Nikdy mě nenapadlo, zeptat se Albuse na to, co mi řekl."
"Zdá se, že je tu spousta lidí, kteří se nenamáhají zeptat," odpověděl Snape, v hlase ani stopa po dřívějším vzteku.
Minerva se lehce zamračila. "Na něco narážíš, Severusi. Na co?"
Snape se na ni tvrdě podíval. "Ředitel pošle v létě Harryho zpět k Dursleyovým."
Minerva zalapala po dechu. "To by neudělal! Ne po tom, co viděl Poppyinu zprávu."
"Pokrevní ochrany. Řekl mi, že by poslal Harryho zpět s ochrannými kouzly a na moje námitky odpověděl tak, že mohu jít s ním, pokud musím, ale že se Harry vrátí."
"To je…to je příšerné! Severusi? Co se děje? Proč by dovolil, aby se tomu dítěti mohlo znovu ubližovat?" zeptala se, absolutně zmatená a zoufalá.
"Ředitel věří, že Lilyina mateřská kouzla, její láska, zachránila Harryho před smrtící kletbou. Tato kouzla, i když je mudla, se přenesla na její sestru a jejího syna, a tak udržují Harryho v bezpečí před těmi, kdo by mu měli chtít ublížit."
Minerva se na něj zamračila přes svůj šálek. "U krevních ochran jde o víc než jen o krev, Severusi. Mezi těmi, co krev sdílí, musí být záměr stejně tak jako i ten nejzákladnější citový vztah!" vykřikla.
Snape vzhlédl. "Nic jsem si o krevních ochranách nezjišťoval, takže to nevím. Ale mezi nimi rozhodně žádná láska není. Ani nemůže být, vzhledem k tomu, že mu Harryho rodina zjevně ubližuje."
"Považuje vůbec Harry to místo jako za svůj domov?" zeptala se Snapea.
Potřásl hlavou. "To nevím. Nenapadlo mě se ho na to zeptat."
"Mluvil jsi už s Harrym o týrání, Severusi?"
Znovu zakroutil hlavou. "Od zařazovací hostiny jsem byl příliš zaměstnaný než abych na to myslel. Nicméně," chystal se dodat, "mám v úmyslu si s ním promluvit."
"Čím dřív, tím líp, Severusi." Jednoduše přikývl. Oba se vrátili ke svým čajům a na okamžik se oba ponořili do ticha. Plameny praskaly v krbu, ale teplo, které jednou nabízelo, se zdálo unikat pryč. Minerva se otřásla.
Snape prolomil ticho. "Minervo, Albus ti neřekl o svých plánech?"
Starší žena si jemně odfrkla. "Albus mi důvěřuje, Severusi, ale ne se svými tajemstvími. Dokonce jsem ani nevěděla, jak moc ti věří, dokud…"
Snape krátce přikývl. "Dokud pro mě nesvědil před Starostolcem. "
Minerva odložila svůj téměř prázdný šálek. "Vím, že Albus věří, že se Ten-kdo-nesmí-být-jmenován vrátí, ale nevím, proč si toto myslí, tedy až na fakt, že kromě trochy popela se nikdy nenašlo jeho tělo. Ty o tom nic nevíš?"
"Byla tu…věštba," řekl čaroděj pomalu. Zavřel oči, když se mu v mysli vybavila stará vzpomínka, jeho největší hanba. Pootevřel oči a spatřil, že Minervina pozornost se plně upíná na něj. "Nech mě jít trochu dál," povzdechl si tiše, když se rozhodl jí povědět celý svůj příběh.
"Ještě mi nebylo ani osmnáct, Minervo, a nevěděl jsem o matčině dědictví. Abych mohl jít do učení, jak jsem toužil, potřeboval jsem peníze. Neměl jsem jinou možnost, než požádat o pomoc Abraxase Malfoye. Očekával jsem, že za půjčku budu například nějak pracovat pro jeho rodinu. Ale nevěděl jsem, že mu tím prodám svou duši." Pohlédl na svou kolegyni a očima ji prosil o pochopení. "Neměl jsem na výběr, Minervo. Bez titulu Mistra bych si nenašel práci. Nikdo by mě nebral vážně. Můj malý obchod se soukromými lektvary skončil, když má matka zemřela a její kouzla ukrývající mou laboratoř zmizela. Otec ji zničil."
Snape odložil šálek a přivolal si brandy. Když nalil sobě, nabídl i Minerva, která zakroutila hlavou. Odložil sklenici s brandy a usrkl tmavé jantarové kapaliny, která spalovala jeho staré vzpomínky a dodávala mu odvahu pokračovat.
"Tu noc, kdy jsem přijal Znamení zla, jsem si uvědomil svou tehdy nejhorší chybu, jakou jsem kdy udělal. Byl jsem vyděšený a udělal jsem tu jedinou věc, která mě napadla: šel jsem za Brumbálem." Snape sklonil hlavu a vlasy mu zakryly tvář.
Snape si to zprvu neuvědomil, ale ve svém rozrušeném stavu se přemístil do Bradavic. Na okamžik jen stál pod chladným měsícem a nebyl si jistý, co dělat. Najednou se rozběhl k hradu a nezastavil se, dokud nestál před kamenným chrličem.
"Máslový ležák! Šumivé bzučivky! Lékořicové hůlky!" Snape zkusil dalších tucet možností, než zoufale vykřikl: "Citronové bonbony!" Ale chrlič se ani nehnul. "Řediteli! Řediteli!" Snape křičel. Klesl na kolena s pocitem, že jeho křik nikdo neslyšel. Pak ucítil něčí ruce, jak ho zvedají. Hned poté ucítil hrubou látku svého rukávu, jak mu padá k loktu a odhaluje tak zranění na jeho levém předloktí.
"Severusi! Co jsi to udělal?"
Snape zvedl hlavu a zíral do tváře Albuse Brumbála. Starý kouzelník ho držel za zápěstí v překvapivě silném stisku, který zraňoval křehké kůstky pod jeho kůží. Nicméně si bolesti nevšímal, neboť celá jeho duše trpěla bolestí.
"Řediteli, prosím…!" prosil Snape. Přikrčil se a vytrhl své zápěstí ze sevření starého kouzelníka, když jeho modré očí ztvrdly jako led a zračilo se v nich zklamání a…znechucení?
Brumbál smutně potřásl hlavou. "Vidím tvůj strach, Severusi, ale to k tvému rozhřešení nestačí. A nestačí to ani mně, abych uvěřil, že doopravdy rozumíš tomu, co jsi dnes večer udělal."
Když se od něj ředitel začal odvracet, vybuchl zlostí. "Už zase mě ignorujete? Znechucen Srabusem ze Zmijozelu, řediteli?" Snape sebral zbytek své důstojnosti a zvedl se na nohy. "Vy ničemný, povýšený dědku! Byl jsem blázen, když jsem si myslel, že byste vy ke mně někdy mohl mít slitování." Otočil se na podpatku a s vzdorovitě vlajícím pláštěm odkráčel pryč.
Co se týče ředitele, otočil se k odchodu dřív, než mohl spatřit odchod mladého čaroděje.
Snape si nemohl znovu sednout. Minerva zděšeně zalapala po dechu. "On se k tobě obrátil zády? Ty jsi k němu přišel pro pomoc a on se k tobě obrátil zády? Ach Severusi. Kdybych to jen věděla…"
Mladý čaroděj naštvaně přecházel sem a tam. "Nenáviděl jsem ho, Minervo. Kolikrát jsem seděl v jeho kanceláři, když chválil mou mysl, inteligenci a nabízel mi ty zatracené citronové bonbony, jen aby ti, co mi ubližovali, mohli být propuštěni a udělat to znovu. Ten večer jsem odešel s tím, že mu ublížím. Jen jsem selhal."
Na okamžik se odmlčel, i když nepřestával pochodovat sem a tam, i když teď už pomaleji. "Nebyl jsem součástí vnitřního kruhu Pána zla. Těm, co zrovna opustili Bradavice, to nebylo dovoleno. My jsme viděli jen záhadného muže, jehož řeči o nebezpečí mudlů a jejich zásahu do kouzelnického světa nám dávali smysl. Přiznávám, že to bylo něco, čeho jsem se obával. Vědomí toho, jak můj otec mou matku zničil, mě štval a já neměl na mudly zrovna pozitivní názor. Chtěl jsem být součástí té elity; těch mužů, převážně, kteří, jak se zdálo, měli přízeň Pána zla. Tvrdě jsem pracoval na svém učení a má píle se vyplatila, když si Pán zla všiml mého talentu. Dal mi laboratoř vybavenou vším, po čem jsem kdy toužil. Ačkoliv to mi nestačilo. Měl jsem pocit, že kdybych se stal součástí vnitřního kruhu, získal bych moc ke zničení Brumbála."
Snape se odmlčel a zastavil v přecházení. "A potom mi do klína spadl poklad."
Potom vyprávěl o svém pobytu v Děravém kotli, a jak vyslechl ředitelův pohovor s uchazečkou o pozici Jasnovidectví. Zrovna když se Brumbál chystal k odchodu a Snape byl připraven se vypařit dřív, než by byl objeven…
Závan středověké magie se prohnal kolem mladého čaroděje, který se krčil za dveřmi jedné z malých místností Děravého kotle. Strach sevřel Snapeovo srdce, a stejně tak, jako toužil utéct a schovat se jako malé dítě, tak cítil nutkání zůstat tam, kde je. A pak skrz dveře uslyšel roztřesený, tenký hlas:
"Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána zla se blíží… narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili na sklonku sedmého měsíce roku…"
"Hej, ty! Malej, špinavej slídile!"
Snape vykřikl, když ho Tom, majitel, hrubě popadl za límec jeho hábitu, bez okolků ho odtáhl do jídelny a vyhodil dveřmi ven. Snape a Tom si vyměnili prázdné hrozby, než se mladý čaroděj zvedl a utekl.
Minerva svého kolegu přerušila: "Ty jsi šel za NÍM?"
Snape zkroušeně přikývl. "Pán zla byl…toužil nahlédnout do budoucnosti. Bellatrix Lestrangeová se k němu dostala přes ty své hloupé tarotové karty. I přes to, jak je šílená, tak ví, jak číst v lidech, včetně Pána zla. Byly časy, kdy mě děsila víc než on," ušklíbl se s nechutí. "Kdybych sám mohl nahlédnout do budoucnosti, věděl bych, že vyslechnutí té zatracené věštby bude stát nevyčíslitelnou cenu."
"Lily a Jamese?" zalapala Minerva zděšeně po dechu.
Když pomalu přikývl, očekával Snape, že na něj starší čarodějka začne křičet. Že ho odsoudí za to, že poslal smrt k Lilyiným dveřím a málem zabil Harryho. Nebo by ho mohla proklít.
Když se Minerva zvedla a přešla k němu, Snape ucuknul rameny, když zvedla ruce. Nicméně by necouvnul před trestem, který by si na něj připravila, ať by to bylo cokoliv.
Snape neočekával, že ho obejme.
Na okamžik ztuhl, malý chlapec uvnitř něj se stále obával, že by mohl být uhozen. Minerva ho nenechala odejít.
"Ach, Severusi. Ty můj chlapče," zašeptala tiše. Z jejích hnědých očí se vyvalily slzy, když si vzpomněla, jak jí ráno říkal, že to byl on, kdo jako první spatřil Lilyino tělo. Tak ho jen pevně držela, dokud se s roztřeseným povzdechem neuvolnil a neobtočil kolem ní své ruce.
Čas se zastavil ve svém neúprosném běhu, když se dva dospělí navzájem uklidňovali. Učitel, žák. Kolegové. Přátelé. Spojenci Harryho Pottera a dalších dětí, které by je potřebovaly.
Když je čas znovu dohonil, oba od sebe odstoupili. Minerva, zamyšlená, s obočím starostmi nakrčené. Snape, zahanbený svými city a trpící začátkem něčeho, co se zdálo být jako migréna. Oba se usadili. Minerva použila zahřívací kouzlo, aby ohřála čaje, a oběma je podala. Snape se natahoval pro svou brandy, ale Minerva ji poslala pryč a vyzvala ho, aby si vzal šálek, který mu nabízela.
Minerva usrkla čaje, než promluvila: "Takže Albus věří, že Harry je…je co?"
"Náš zachránce," odpověděl Snape ploše.
Minerva by se na mistra lektvarů podívala dalším zhrozeným pohledem, ale psychicky už byla příliš vyčerpaná. Místo toho si těžce povzdechla. "Je to jenom malý chlapec." Pevně stiskla rty. "A on ho chce poslat zpátky k těm ohavným mudlům? To nedává smysl. Albus musí vědět, že krevní ochrany jsou k ničemu, zvlášť pokud je to dítě takto zneužíváno."
Snape stočil konverzaci k jinému tématu. "Minervo, pamatuješ si toho motáka, Arabellu Figgovou?"
Minerva si napůl pobaveně odfrkla. "Tu sladkou ženušku, která nikdy nedokázala přestat mluvit o svých kočkách?"
Snape zvedl obočí. Mohl by si myslet, že jako kočičí zvěromág bude Minerva mít k té ženě určitou náklonnost. Ačkoli nemyslel si to. "Ano, ta. Věděla jsi, že celou tu dobu, co žil Harry u Dursleyů, bydlela v Zobí ulici? Harry mi řekl, že byla jeho chůvou."
"Jeho chůvou? Ne. Albus říkal, že měl několik členů Řádu, kteří na něj dohlíželi…" Naštvaně potřásla hlavou. "Další lež, které jsem byla ochotná věřit." Odložila zbytek čaje neschopná ho dopít. "Alespoň už chápu, proč byla na schůzích. Ale Severusi, neměla si něčeho všimnout? Dursleyovi nebyli opatrní v tom, kam ho…kam toho chlapce bili. Přeci si musela všimnout modřin?" Tentokrát to byla Minerva, kdo se zvedl ze sedačky a začal pomalu pochodovat sem a tam s rukama sepjatýma před sebou. "Je toho tolik, co musím vstřebat, Severusi. Vyrostla jsem zvyklá poslouchat Albuse bez ptaní, takže mám pocit, jako by se jedna má část rozbila na kusy."
Snape provinile sklonil hlavu. Nechtěl tu ženu stresovat, ale během té hodiny, co spolu strávili nad čajem, jeho důvěra k ní natolik vzrostla, že se s ní rozhodl mluvit otevřeně o věcech, o kterých si myslel, že už jsou dávno pohřbené hluboko v něm.
Harry Potter. Chlapec, který přežil. Brumbálův vyvolený zachránce kouzelnického světa. Malý chlapec týraný svými příbuznými a ponechán osudu jen se svými schopnostmi, zatímco dospělí, kteří mu měli pomoct, pobíhali kolem s palci nahoru…
Černý pán*).
Ano. Složil Lily slib, ale ten složil i Harrymu tu noc, kdy to slabé dítě odnášel od těch příšerných mudlů. Měl přijít dřív, ale člověk může činů v minulosti jen litovat a cítit vinu. Ale teď byl tady a neposlal by nevinné dítě zpět do rukou nemilující rodiny.
Ale nemohl to udělat sám.
Snape chvíli přemýšlel o své pochodující kolegyni (o své přítelkyni) a pak promluvil tiše, jako by i zdi měly uši (což bylo vždy možné). "Možná je tu někdo, kdo by mi mohl asistovat při záchraně Harryho, Minervo. Podpoříš mě? Proti Albusovi?"
Minerva se zarazila. Nechtěla jít proti Albusovi, ale viděla zprávu o týrání Harryho Pottera jeho příbuznými. Také věděla o Krevních ochranách víc než ředitel, ale to byla jen slabá omluva. A Albus jí lhal. Mohla mu odpustit jeho tajnůstkářství, zadržování informací, ale lhaní bylo něco, co nemohla nechat být. Celou tu dobu Severus trpěl s vědomým, že Lily jím až do své smrti nepřestala pohrdat. Celu tu dobu Minerva věděla, že to nebyla pravda a mohla mu to říct.
Ale mazaná stará čarodějka měla ještě jednu poslední otázku, než odpověděla na tu Snapeovu. "Kdo je tou osobou, kterou požádáš o pomoc, Severusi?"
Chvíli se Snape neměl k odpovědi. Věděl, že to Minerva nevezme dobře, a i přes důvěru, kterou v něj měla, by jí mohla stáhnout poté, co uslyší, koho hodlá oslovit.
Zhluboka se nadechl a prohlásil opatrně: "Lucius Malfoy."
Minerva neprojevila žádné známky překvapení, což dělalo Snapeovi starosti. Namísto toho v klidu dopila čaj, který už musel být studený, a přísně se na Snape podívala; takto se na něj často dívala, když byl ještě kluk a jen pomýšlel oplatit Jamesovi Potterovi jeho žertíky na svůj účet.
"Věříš Luciovi?" zeptala se napjatě.
"Věřím mu v touze navrátit čest jménu Malfoy," odpověděl lehce. "Věřím mu jeho lásku k synovi a manželce."
"Co bys dělal, kdyby se pokusil Harrymu ublížit?"
Snapeův pohled ztvrdl a jeho hlas změkl naplněn mocí, které se spousta dospělých čarodějů bála. "Lucius ví, že bych ho zabil."
Minerva souhlasně přikývla a se zdvořilým úsměvem požádala o další šálek čaje.

*) Změnila jsem překlad z Temného pána na černého, protože tu bylo několik připomínek ohledně překladu Temný pán, protože to většinou bylo pojmenování Voldemorta. Snad se v tom neztratíte.

A/N: No, tak snad se kapitola líbila. Vážně, asi budu vraždit. To čtvrcení mě štve. Komentujte prosím!!!!

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Isa Isa | Web | 28. srpna 2011 v 18:34 | Reagovat

Já vím. Díky za uklidnění. :-) Myslím, že budu na konci pětky brečet. V překladu by to měl být Poslední Olympan nebo Poslední z bohů. Taky jsem psala do nakladatelství Fragment a ptala se, jestli vydají i novou sérii knih o Percym od Riordana a odepsali mi, že prý někdy na jaře 2012. Taky na jaře stejného roku vyjde i první díl z třídílné série Ricka Riordana – The Kane Chronicles, v níž se současná realita mísí pro změnu s egyptskou mytologií. Takže se určitě máme na co těšit a já se nemůžu dočkat. :-D Řeckou mytologii zbožňuju, ale s tou egyptskou to bude myslím příjemná změna. :-)

2 Isa Isa | Web | 28. srpna 2011 v 20:23 | Reagovat

No, údajně tam pořád bude vystupovat Percy a spol., ale budou tam prý nové hlavní postavy, takže se to asi nebude už točit kolem Percyho, což by byla škoda, protože ho MILUJU. :-D Ale je na čase taky dát prostor novým postavám. :-D Tak to budou nějaké další dobrodružství polokrevných. Pokud chceš vědět víc, tak se podívej na rickriordan.com → books → Percy Jackson world → heroes of olympus → the lost hero. Když ten anglickej úvod dáš do google překladače, tak se možná něco dozvíš. :-D

3 Kiki Kiki | Web | 28. srpna 2011 v 22:02 | Reagovat

Krása. Já blbá jsem si pustila smutné písničky a četla. A jak to dopadlo. Rozbrečela jsem se. Prostě tenhle "Princův příběh" byl krásný. A je mi líto Ronovi nenívisti k Harrymu. Doufám, že se to změní nebo bych měla k Ronovi asi ne moc kladné city.

4 Sharlaid Sharlaid | 28. srpna 2011 v 22:59 | Reagovat

Sev je COOL :D (tak mě napadá, že kdyby si tu poznámku přečetl, budu drhnout kotlíky do konce života :-D )
Lucka bude doufám v tomhle na  Severuse slušně dotahovat. Přeci jen, je to "taťka" (nemůžu si na jeho chování tady zvyknout).

5 Caira Caira | 29. srpna 2011 v 12:51 | Reagovat

Skvělé. Líbí se mi ne-tak-úplně-hodný Brumla. A taky 'zlí' Nebelvíři. Ale Minnie se zachovala opravdu skvěle. Její charakter se mi líbí. Těším se na další část... :-)

6 McLissa McLissa | 29. srpna 2011 v 16:16 | Reagovat

Juuva, musím říct, že překládáš opravdu úžasně :-) Dílek je moc hezký, překvapil mě Draco, který ani neměl námitky na Hermionu a poklidně jí nechal sedět vedle sebe :-D Pááni no a Minerva též neměla chybu...vůbec jsem nepředpokládala, že by se tam mohla vyskytnout nejen v hodinách a doufám tedy, že spolu se Severusem a Luciusem budou úspěšně bojkotovat Brumbálovy intriky...a Harryho samozřejmě nepošlou zpět k Dursleyovým :-) Pěkná kapitolka...díky za ní ;-)  :-)

7 Ajka Ajka | Web | 30. srpna 2011 v 11:57 | Reagovat

Děkuju moc všem za komenty!!! Překvapili jste mě a jsem vám moc vděčná!

8 Casion twoje SBéééééééčko!!! Casion twoje SBéééééééčko!!! | Web | 30. srpna 2011 v 14:38 | Reagovat

téda zasa dobré, pekné pokračko... najskôr som si prečítala prvú polku a teraz druhú a obidve sa mi páčia...

9 oronis oronis | 31. srpna 2011 v 19:11 | Reagovat

zajímavá a pěkná kapitola, už se těším na pokračování :-) jesm zvědavá, jak to bude dál

10 Lily Lily | 5. září 2011 v 10:54 | Reagovat

Tak hlásím zpět z prázdnin.. skoro jsem upadla když jsem zjistila že tu na mne čekalo tolik kapitol.. super,rozhodně.
Tak Minervu jsem vždycky měla ráda a tohle je fakt bezva, že bude pomáhat, jsem ráda. Taky doufám, že něco s Luciusem vymyslí aby Harry nemusel zpátky k Dursleyovým. Taky doufám, že Harry a Draco nějak pomůžou Hermioně a líbí se mi, že Fred a George vypadají být normální.. vždycky jsem je měla ráda.

11 Lupina Lupina | 8. září 2011 v 16:49 | Reagovat

Ahoj.Moc, moc díky za skvělý překlad. Čtu to jedním dechem, nemusím nikde přemýšlet, jak to autor(překladatel) myslel. Jsi vážně šikovná. A dík, žes změnila Temného pána na Černého. Tak mi Severus přijde míň děsivý :-D Ze sobeckého důvodu přeju hodně sil na překládání.

12 kolie kolie | 9. září 2011 v 16:35 | Reagovat

zboznuju povidky kde se severus chova takto :-D dik za preklad :-)  :-(  ;-)  :-D  8-O  8-)  :-?  :-x  :-P  :-|  :-!  ???  :D  [:tired:]  O_O promin jenom sem chtela vyzkouset vsechny ty smajliky :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D :D

13 kolie kolie | 9. září 2011 v 16:38 | Reagovat

<3 zboznuju ho :-D  :-D <3 8-)  8-)  :-?  :-x  :-P  :-D  8-O  :-D a ty smajliky taky :-D  :-D  :-D  ;-)  :-D preju hodne stesti do dalsiho prekladani :D  ;-)

14 Kitti Kitti | 26. září 2011 v 20:39 | Reagovat

Uff, Chudák Severus, zlatá Minerva a děsnej Brumbál. To je opravdu tak do sebe zahleděnej a netuší, jak vážná je Harryho nemoc. Jsem napnutá jak špagát a vyhlížím pokračování.

15 Kitti Kitti | 26. září 2011 v 20:48 | Reagovat

Pardon, popletla jsem si okna u povídek a vepsala špatný koment. Vím, že tady není Harry nemocný (naštěstí) jen "týraný" od Dursleu ale Brumbál se tu stejně chová jako manipulátor. Díky moc za překlad.

16 Saskya Saskya | 3. října 2011 v 18:40 | Reagovat

veľmi pekná poviedka aj preklad :) :-) teším sa na ďalšiu kapitolu

17 MaJa B MaJa B | 31. března 2014 v 17:14 | Reagovat

krásný překlad! čte se to úplně samo, díky za skvěle odvedenou práci!

18 sisi sisi | 9. srpna 2015 v 11:48 | Reagovat

tak SEverus shromažďuje spojence n záchranu Harryho Pottera, skvělé. Pak že se nikdo nestará, že? :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama