28. srpna 2011 v 14:34 | Ajka
|
Ano. Oslavujte, je tu půlka další nové kapitoly. Má 6372 slov a ve wordu téměř 14 stránek, tak doufám, že chápete, proč to trvalo tak dlouho. Ocením komentáře, vážně. Vlastně o ně spíš žádám. Víte, je docela smutný, že když se na fanu nabo tady podívám, kolik lidí si přečetlo tenhle článek a přitom komentář napsali třeba jenom dva lidi... je mi to líto, vážně. A tak nějak pak nemám chuť psát. Chápete mě? Věřím, že autoři povídek mě chápou. takže prosím, udělajte si čas aspoň na tu minutu a napište aspoň kraťoučký komentář, děkuju.
Kapitola není betovaná, za chyby se omlouvám.
5. kapitola - 8. až 17. září
8. září 1991 - neděle odpoledne
Harry a Draco strávili ráno prozkoumáváním hradu a vyhýbáním se Filchovi a paní Norrisové. V poledne měli se svou studijní skupinkou oběd ve společenské místnosti, takže mohl Harry pochytit to, co prošvihl v hodinách. Po té, co skončili, se Harry vydal do Snapeova kabinetu, aby mu pomohl s vařením lektvarů.
Dveře do Snapeova kabinetu byly otevřené, ale když se Harry kouknul dovnitř, nikde profesora neviděl. "Profesore Snape?" zavolal Harry.
"Ve třídě, pane Pottere!" ozval se Snape.
Následujíc hlas zahlédl Harry vedle Snapeova stolu otevřené dveře. Přišel k nim a nahlédl jimi do učebny lektvarů. Nicméně stále profesora nikde neviděl.
"Pane?"
"Tady, pane Pottere," přišel Snapeův netrpělivý hlas.
Harry vyděšeně vyjekl a Snape vyšel z místnosti se zásobami přísad do lektvarů. Mnohem mírnějším tónem řekl: "Omlouvám se, pane Pottere. Nebylo mým záměrem vyděsit vás."
"Jsem v pořádku, pane," usmál se Harry slabě.
Snape pozvedl levé obočí. "Vskutku. Pojďte ke skříni s přísadami. Potřebuji vaši asistenci při shromažďování přísad pro dnešní lektvary."
Harry následoval svého profesora k vysoké, vestavěné skříni. Police s přísadami, všechny seřazeny podle abecedy, se tyčily vysoko nad ním. Přístup do vyšších polic umožňoval žebřík.
Ampule, sklenice, láhve, bedýnky a dokonce i sudy obsahovaly širokou škálu přísad. Všechny různé pachy se smísily tak, že to bylo dokonce příjemné, nicméně dusné.
Snape podal Harrymu košík, aby ho podržel, a sám začal přísady rychle sundávat z poliček. Při ukládání přísad do košíku byl velice opatrný, aby se žádná sklenice nerozbila a přísady se nesmíchaly.
Nakonec zvedl sklenici se zelenou tekutinou a scvrklými objekty, které se zvláštně podobaly rozmačkaným lidským uším.
"Nakládané scvrklofíky, pane Pottere. Poněkud kluzké, jak naneštěstí zjistil pan Malfoy." Lehce se na Harryho usmál a Harry mu úsměv oplatil. Vzpomněl si, že když se tehdy s Dracem seznámil na ošetřovně a když se stali přáteli, bylo to proto, že Draco uklouznul na scvrklofíku.
Když se konečně vrátili do třídy, Snape Harryho zavedl ke kotlíku a nechal ho vyložit všechny ingredience. "Vzal jste si svou lektvarovou sadu a tyčinky?"
Harry se usmál a přešel ke své brašně, kterou položil na stůl. Vytáhl svou zbrusu novou učebnici, sadu a tyčinky. Snape si začal sadu prohlížet.
"Hm. Ne. Obávám se, že s těmito noži to nepůjde," uvažoval jakoby sám pro sebe. "To je ten problém s těmito levnými sadami. Velice často jsou k ničemu." Zvedl hůlku. "Accio sada nožů!" Předmětem, který přiletěl Snapeovi do ruky přes celou místnost, bylo pouzdro z jemné kůže srolované jako svitek. Snape kožený svitek položil před Harryho. "Otevřete to, pane Pottere."
Harry rozvázal koženou stužku, která držela svitek pohromadě, a rozvinul ho. V malých kapsičkách byly hezky naskládané různé nože, jehly a další ostré nástroje pro přípravu ingrediencí.
"Páni!" Harryho oči zářily stejně, jako se nástroje třpytily ve světle pochodní.
"Stříbrné, niklové, měděné, bronzové a ocelové. Jedna z nejlepších sad pro lektváristu. Záblesk úsměvu se objevil ve Snapeových očích. "Doufám, že oceníte dárek, pane Pottere."
Snape přemýšlel nad koupením sady pro Harryho. Nadržování jeho Zmijozelům byla jedna věc, ale ukazujíc oblíbenost jednoho studenta by mohlo znamenat potíže. Zatímco v lékárně vyřizoval své záležitosti s majitelem, pozoroval Harryho, jak si prohlíží obchod. Takový zájem už dlouho neviděl u žádného svého studenta. Pozoroval, jak si Harry četl štítky, přičuchával k sušeným bylinkám, a Snape sledoval, jak si chlapcovy zelené oči pečlivě zapamatovávají vše, co viděly.
Připomnělo mu to jeho první možnost nejenom se svobodně ve svém volném čase poohlédnout v lékárně, ale také možnost utratit docela slušné množství peněz.
Oběma bylo třináct a Lily nedávno oslavila narozeniny. Bylo léto a Severus běžel tak rychle, jak jen ho jeho stále rostoucí nohy mohly nést, k parku, kde se pravidelně s Lily scházeli.
Lily se houpala na té samé houpačce, na které ji Severus uviděl poprvé, a zahořklá protivka Petunie nebyla nikde k vidění. Od té doby, kdy nastoupila Lily do Bradavic, vyrůstaly obě sestry v oddělených světech. Lily, která bezpodmínečně milovala svou starší sestru, nesla jejich odloučení těžce a Severus často našel sám sebe, objímajíc svou kamarádku plačící nad zvětšující se ztrátou.
Nicméně dnes si Lily libovala v chladném vánku a líně se houpala sem a tam.
"Lily!" vykřikl. Usmál se a doběhl těch posledních pár kroků.
Lily sklouzla z houpačky a zasmála se, když ji Severus zvedl v nadšeném objetí a točil se s ní dokola. Opětovala jeho objetí a pak ji váhavě nechal sklouznout na zem.
"Co se dneska stalo tak závratného, Seve?" zeptala se.
Severus vytáhl malý váček, který cinkal v jeho kapse, a s úsměvem jí ho podal. "U Svatého Munga koupili mou bednu vzorků s dvaceti čtyřmi plechovkami Vosího a včelího žihadlového vosku pro rychlou úlevu. Dneska jsem dostal peníze a …a Lily," nadšeně vydechl. "chtějí další!"
Lily nadšeně vykřikla. "Severusi! To je úžasné!"
"Matka byla tak chytrá," řekl tiše, ale s láskou a obdivem. "Zástupce ze Svatého Munga chtěl přijít do Tkalcovské ulice, ale matka mu řekla, že bude snadnější sejít se v Prasinkách. Chtěla bys jít? Matka říkala, že by nás pak vzala do Příčné ulice, abych mohl utratit něco z tohohle."
"Ach, ale Severusi, teď už by sis vážně měl pořídit vlastní trezor," poukázala vždy praktická Lily.
"Eh, dobře, ano," přikývl. "To taky udělám!"
Ne ještě Mistr lektvarů, ale pouhý chlapec s talentem, byl uznán díky jednoduchému žihadlovému uklidňujícímu vosku. Smlouva se Svatým Mungem byla vůbec prvním důkazem jeho talentu. Během školních let toho Snape příliš nevyrobil, protože neměl vlastní laboratoř kromě přístřešku, který jeho matka tak pečlivě skryla pomocí kouzel před svým manželem, Snapeovým otcem.
V lektvarech Snape našel cestu, jak se kreativně vyjádřit. Náročné, komplikované, ale krásné. Lektvary ovládal ještě dřív, než když v jednadvaceti letech dokončil studium. Vaření a tvoření lektvarů bylo jeho spásou poté, co se rozpadlo jeho přátelství s Lily. Lektvary ho uklidňovaly, když měl vztek nebo strach, a v tu noc, kdy byl zavolán svou kamarádkou z dětství a slíbil ochránit jejího syna, vrátil se domů do Tkalcovské ulice a vařil dlouho do noci, aby uklidnil své dlouho spící emoce.
Lily milovala kouzla. Nikdy jejich krása nezakalila její zrak, ať už se jednalo o předčasně vyspělou osmiletou holčičku na houpačce nebo o mladou ženu s dítětem. Byla to právě tahle radost, tenhle zájem, který u ní viděl v té zatuchlé lékárně, když jim bylo jedenáct, a právě to trhlo s jeho starým srdcem.
Nadržování ať jde k čertu, pomyslel si tehdy, když uviděl tu sadu nožů na polici za panem Jiggersem, a přidal ho ke své osobní objednávce. Učitel takové dítě potká jen jednou za život a byla to jeho povinnost, ne-li jeho privilegium, podporovat a povzbuzovat jeho potřebu učit se.
"Dárek?" zeptal se Harry nervózně a jeho ruka zaváhala nad ostrými nástroji. Vzhlédl ke svému profesorovi a jeho úsměv odrážel naději, že se nepřeslechl. "Vy…vy mi dáváte…?"
Snapeův obličej se hrozil přeměnit v samolibý úsměv, pokud by ho okamžitě neskryl. Odkašlal si, popadl kožené pouzdro a chystal se ho schovat. "Pokud nemáte zájem, pane Potter," řekl nejsušším hlasem, kterým dokázal.
Každé jiné dítě by mu nabízený dárek vytrhlo z prstů. Harry ale nebyl jako každé jiné dítě. Harryho oči zesmutněly, když hodil po nožích lítostivým pohledem. Schoval ruce za zády a pevně je stiskl.
Snape téměř zadržel dech a doufal, že uvidí…uvidí co? Zrovna když se chytal přestat se škádlením, protože Harry to jako škádlení neviděl, chlapec od sady nožů odstoupil.
"Omlouvám se, pane," zamumlal. "Ačkoliv jsou úžasné."
Nejhlubší smutek, naděje, s kterou bezmyšlenkovitě uháněl po skalách, sevřela jeho vnitřnosti to těsného uzlu. Sám pro sebe si povzdechl a lítostivě se na chlapce pousmál. Chytil Harryho za ramena a přistrčil ho blíž ke stolu.
"Je to dárek, Harry," řekl a omluva za jeho škádlení mu zněla v hlase. "Vím, že je nejenom oceníš, ale že s nimi budeš zacházet tak, aby ti dlouho vydržely."
Harryho úsměv byl opatrný. Zvedl ruku, aby se dotkl jemného koženého pouzdra, ale zarazil se. Pohlédl na svého profesora. Znovu byla v jeho pohledu radost, naděje, ale i tichá žádost o svolení.
Snape přikývl, a během toho, co si chlapec opatrně prohlížel každý nástroj, Snape si v duchu nadával za svoji chybu. Okolo tohohle dítěte si musí dávat větší pozor. Harry vypadal tak silně. Žádné modřiny a zdál se úplně normální. Ale v jeho fasádě byly trhliny. Mohl se snadno zlomit.
A Snape nechtěl, aby se Harry zlomil.
9. září 1991 - Pondělí
S hůlkou zastrčenou v hezkém koženém pouzdře na předloktí, které dal profesor Snape všem svým Zmijozelům, si Harry hodil tašku s novými učebnicemi přes rameno a následoval Draca z ložnice a přes společenskou místnost do Velké síně. Vlastně to bude poprvé, co bude Harry jíst u Zmijozelského stolu.
Když dorazila snídaně, Harry zjistil, že Zmijozelský stůl není přeplněný talíři s různými druhy jídla tak, jako u ostatních stolů. Měli tu navíc několik mís s ovocem, ale například velice sladký dýňový džus úplně chyběl. Místo něj tu byly džbány s ledovým mlékem, malinový nebo mangový džus nebo džus z granátových jablek nebo černého bezu. Pro starší studenty tu byl čaj v různých příchutích.
Prefektka Tara Anglaiseová zachytila Harryho zvědavý pohled a vysvětlila: "Profesor Snape opravdu lpí na zdravé výživě. Ostatní koleje smí jíst, co chtějí, a obvykle si vybírají tučná nebo přeslazená jídla. Ačkoliv, když už jsi v sedmém ročníku, tak smíš jíst, co chceš," usmála se a pak se rozesmála. "Samozřejmě, pak už jsi stejně zvyklý jíst tyhle zdravé věci, takže na tom stejně nezáleží."
Harrymu nevadilo, že jeho jídlo je výživné. Faktem bylo, že v Zobí ulici nikdy nemohl jíst nic takového, takže i když neměl na talíři palačinky s ořechy, s kopicí másla a sirupu, pořád to pro něj byla hostina.
On spolu s celým prvním ročníkem měl ovesnou kaši, která chutnala stejně skvěle, jako voněla. Mohli si k ní přidat špetku másla nebo lžičku javorového cukru, pokud chtěli, a pokud nechtěli cukr, mohli si vzít med nebo dokonce marmeládu.
Snídaně byla završena celozrnnými tousty, samozřejmě ovocem a vajíčky.
Harry, který měl opravdu rád k snídani mléko, se rozhodl vyzkoušet džus z granátových jablek hlavně proto, že se to tak divně jmenovalo. Hned po prvním doušku uznal, že je vůbec nejlepším. Kyselý, ale sladký.
Draco šťouchl do Harryho, který díky tomu vylil trochu svého džusu. Tara mávla hůlkou, zamumlala Scourgify a vylitý džus byl pryč.
"Co je?" zeptal se Harry.
"Podívej," zasyčel Draco a nenápadně ukázal k Nebelvírskému stolu.
Harrymu trvalo celou minutu, než pochopil, na co Draco ukazuje, a jeho pohled spočinul na dívce, Hermioně Grangerové. Byla malá, přibližně jako Harry. A hubená. Její vlasy byly jejím význačným rysem. Byly husté a vypadaly bohužel neučesaně. Harry si nemohl pomoct a pousmál se. Aspoň nebyl jediný s hroznými vlasy.
Hermiona seděla na nevzdálenějším konci nebelvírského stolu neblíže dveří do Velké síně. Nikdo s ní nemluvil. Nikdo si jí nevšímal během toho, co jedla svůj grapefruit. Ve skutečnosti to vypadalo, jako by se jí celá její kolej vyhýbala.
"Co se stalo Hermioně?" zeptal se Harry zaujatě.
"Snape jí vzal v pátek body za to, že se pořád snažila odpovědět na všechny otázky," vysvětlil Draco. "Dvacet bodů. Podle mě jsou na ní nebelvíři ještě pořád naštvaní."
"Na všechny otázky?" poznamenal Harry nevěřícně.
"Jo. Snape ji nazval šprtkou a hloupou holkou." Draco se pustil do svých vajíček, aby mu nevystydla.
"To nemá ve své koleji žádné přátele?" Harry nepřítomně kousl do svého toustu, který byl velmi suchý, protože na něm nic nebylo. Začal kašlat a dusit se, takže ho Draco musel praštit do zad.
Tara se otočila, aby zjistila, co Harryho tak zaujalo. "To je ta Grangerovic holka, že?"
"Jo," odpověděl Harry. "Na ošetřovně se mi zdála hrozně fajn."
"Je panovačná," poznamenal Draco.
"Jo, ale milá," zdůraznil Harry.
"Slyšela jsem dvojčata, jak se bavila o nějakém žertíku nebo o něčem takovém, který jí o víkendu provedli," řekla Tara. "Chudák holka."
Marcus Flint zaslechl jejich konverzaci. "Lituješ nějakou nebelvírskou šmejdku, Anglaiseová?" ušklíbl se.
Tara ho od sebe odstrčila. "Sklapni, Flinte. Každý ví, že nejsi o nic víc čistokrevný než Filch."
Flint se na ní nebezpečně podíval, ale pak pohlédl na špičku její hůlky, která jí čouhala z rukávu. Tara Angleisová byla Zmijozelskou soubojovou šampionkou a loni porazila Marcuse Flinta jednoduchým Expelliarmus. Nicméně byl chytřejší než Crabbe a Goyle, takže se stáhnul. Tara se vítězoslavně usmála.
"Taro? Mohla by se k nám Hermiona přidat?" zeptal se Harry.
Tara si poklepala na bradu. "Zeptám se profesora Snapea." Otočila se a elegantně sklouzla z lavičky. Harry a Draco sledovali, jak jde k učitelskému stolu.
NCNCNCNCNCNC
Snape viděl svou prefektku, jak se k němu blíží. Když došla k učitelskému stolu, otočil se k ní.
"Ano, prefektko?" oslovil Snape svou studentku.
"Pane, pan Potter a pan Malfoy by rádi věděli, jestli by mohli pozvat slečnu Grangerovou ke zmijozelskému stolu." Rychlý pohled směrem k nebelvírské kolejní ředitelce Taru upozornil, že starší čarodějka taktéž zaslechla její žádost.
Minerva teď už otevřeně poslouchala, protože se jednalo o studentku z její koleje.
"Je to velice neobvyklé," začal Snape a podíval se na své dva prváky.
"A nevhodné," dodala Minerva.
Snape hodil po starší ženě tvrdým pohledem. "A co je podle vás nevhodného na tom, že přátelé si přejí sedět pohromadě, profesorko?" zeptal se Snape posměšně.
"Dva chlapci a jedna dívka?" řekla Minerva, jako by to jejímu kolegovi mělo dojít.
Snape protočil oči. "Jsou to děti, Minervo!" zasyčel. "Kdyby byli všichni ve tvé koleji, pochybuji, že bys něco namítala."
Minerva pevně stiskla rty, jak byla nachytána kluzkým zmijozelem. "Ale jenom snídaně, slečno Anglaiseová," přikývla souhlasně.
"Děkuji vám, profesoři," řekla Tara vděčně a odešla od stolů profesorů.
Společně sledovali, jak Tara předala dobré zprávy Dracovi a Harrymu. Harry vstal ze svého místa a docela odvážně přistoupil k nebelvírskému stolu. Buď ignoroval nebo si nevšiml široké škály pohledů, které ho pronásledovali, zatímco se hladina hluku u nebelvírského stolu zvýšila. Některé pohledy byly zmatené, jiné zvědavé nebo otevřeně nepřátelské. Zvědavé od dvojčat Weasleyových, Freda a George, nepřátelský, nebo spíš nenávistný, od nejmladšího Weasleyho. Snape si všiml výrazu nejmladšího zrzka. Toho by měl sledovat.
Snapeova pozornost se pak přesunula k té nemožné, hubené Grangerovic holce. Tu neměl zrovna dvakrát v lásce. Ukázala, že je inteligentní a ráda se učí, ale nedokázala přestat před ostatními studenty předvádět, jak je chytrá. Slyšel ostatní učitele žasnout nad tím, jak bystrá byla, on ale rozhodně neplánoval skákat do rozjetého vlaku.
Pro šprty a přehnané mávání rukou měl jen malou trpělivost. Prozatím tuto dívku v hodinách ignoroval, alespoň pokud nikdo jiný nepromluvil.
"Je to úžasné dítě." Minerviny oči láskyplně zářily.
"Je to vejtaha," ušklíbl se.
"Slečna Grangerová je dívka z mudlovské rodiny, která se pouze snaží sama sobě něco dokázat, Severusi. Měl bys ji podporovat. Ubírání bodů, když zná odpověď, je…malicherné," odfrkla si Minerva.
"Být z mudlovské rodiny není omluvou. Její neustálá potřeba něco si dokázat ohrožuje mé ostatní studenty, Minervo. Ještě jedna hodina a budu připraven ji vyloučit." Snape usrkl své kávy.
Minerva se na něj zamračila. On se jen drze ušklíbl, což ji ještě víc rozzuřilo. Tuhle výměnu názorů nemohla vyhrát. Snape znovu pohlédl k nebelvírskému stolu. Cítil ve vzduchu napětí. Ačkoliv to vypadalo, že jen pozoruje, Snapeovi svaly byly napjaté a připravené zasáhnout, pokud by toho bylo potřeba.
***
"Vrať se do své jámy, hade!" vyprskl ten zrzavý prvák, kterého si Snape všiml, na Harryho.
Harry, kterému se až do teď dařilo ostatní nebelvíry ignorovat, ustoupil. Ta absolutní nenávist, která zněla v chlapcově hlase, mu připomněla strýce, tetu nebo dokonce jeho bratrance, když na něj volali. Zastavil se a úsměv, kterým se usmíval na Hermionu, mu pomalu mizel ze rtů.
"Sklapni, Rone!" vyštěkla Hermiona, popadla svou tašku a upalovala od nebelvírského stolu.
To ostré napomenutí od Hermiony směrem k zrzkovi Harryho probralo. Popadla ho za ruku a společně vítězoslavně kráčeli zpátky ke zmijozelskému stolu.
Snape byl rád, že jeho dva prefekti dávali pozor na zmijozely, kterým by se přítomnost nebelvíra nebo mudlorozené dívky u jejich stolu nemusela líbit. Co se týče Harryho a Draca, nechali Hermionu sedět mezi nimi, aby se cítila vítaná a zároveň chráněná. Teddy Nott ji pozdravil a stejně tak Blaise Zabini. Nicméně Pansy Parkinsonová měla na své mopsí tváři výraz silně připomínající Rona Weasleyho.
NCNCNCNCNCNCNC
Snídaně byla téměř u konce, když si Snape všiml Minervy, která nenápadně zírala na Harryho.
Starší žena si povzdechla. "James by nebyl zrovna dvakrát nadšený."
Snape se naježil jak při upomínce na jeho dlouholetého mrtvého nepřítele, tak i nad naznačenou urážkou. "Protože je mrtvý, tak do toho nemá co mluvit, že?"
Minerva se na něj otočila, jak nejlépe to v její židli u učitelského stolu šlo. "Severusi Snape!" napomenula ho sykavým šepotem. "Nenaznačovala jsem, že by James nebyl nadšený, protože je Harry ve tvé koleji! Snažila jsem se říct, že by nebyl nadšený, kdyby věděl, jaké okolnosti ho do Zmijozelu přivedly."
Snape se nepřestal mračit. Byl si jistý, že v tom všem se skrývá nějaká urážka. "Co ty víš o těch okolnostech?" zeptal se chytře.
Teď to byla Minerva, kdo protočil oči. "Jsem zástupkyně ředitele, Severusi. Mám právo to vědět. Upřímně, Albus nebyl rád, že mi Poppy ukázala lékařskou zprávu pana Pottera, ale znepokojilo ji, že s tím nikdo patrně nic neudělal."
"Něco ano," řekl Snape tiše. Nevěděl, že Poppy bude chtít mluvit s Minervou. Vzpomínal si, jak Minerva o Dursleyových mluvila jako o "mudlech toho nejhoršího druhu", ale pak do Harryho docela nešetrně strčila při jeho zařazování.
Snape si rychle prohlédl sedící u stolu. "Profesorko, oba máme přibližně čtyřicet pět minut, než začne vyučování. Mohl bych vás doprovodit do vaší třídy?"
Minerva se zvedla na znamení toho, že s ní chce Snape mluvit v soukromí. Otřela si rty ubrouskem a vydala se směrem k úzkým dveřím za učitelským stolem. O chvíli později ji Snape následoval.
Albus zvedl hlavu od svého ranního čaje, aby sledoval své dva profesory, jak společně odcházejí. Jemně se zamračil, než Filius Kratiknot upoutal jeho pozornost.
Když byli profesoři v chodbě sami, Snape otevřeně poukázal: "Měl jsem dojem, že ty, stejně jako Albus, jsi nebyla nadšená zařazováním pana Pottera."
"Připouštím, že mě to šokovalo, Severusi, ale nikdy bych to proti tomu chlapci nepoužila. Konec konců, Lily s tebou udržela skvělý vztah i po tvých problémech v pátém ročníku," upozornila zástupkyně ředitele.
Snape se zarazil v půlce kroku. Tohle pro něj byla novinka. Lily s ním přerušila téměř veškerý kontakt po tom incidentu u jezera. Takže když ho pozvala do domů svých rodičů rok před svou smrtí, byl naštvaný, ale přesto zvědavý.
"Lily mnou opovrhovala, Minervo. A mně se to hodilo…"
Minerva zvedla ruku a zabodla svůj pevný pohled do jeho černých očí. "Víš stejně tak dobře jako já, že Lily nebyla z těch, co vůči někomu nosili zášť, Severusi. Samozřejmě, během zbytku vašeho pátého ročníku to mohlo být snadné, uvážíme-li, že jste stále byly děti. Ale pak už šlo o pud sebezáchovy. Začalo se víc zaměřovat na mudlorozené, a to ty víš. Pokud byste svůj vztah obnovili ve svém šestém ročníku, způsobili byste si oba hodně problémů. Od Lily to bylo moudré rozhodnutí držet se Jamese a jeho přátel. Udrželi ji v bezpečí a tím i tebe."
"Jak…jak to víš?" zeptal se Snape tiše.
"Milovala jsem Lily, jako by byla moje vlastní dcera, Severusi. Tolikrát se stalo, že si nemohla se svými rodiči promluvit, protože byli mudlové a spoustě věcem by nerozuměli. A tak šla za mnou. Lily se mnou mluvila." Minerva se váhavě dotkla jeho předloktí, kde měl Znamení zla. "Bolela ji ztráta svého nejlepšího přítele, ale věděla stejně jako já, že kdyby ti otevřeně odpustila, mohlo by to znamenat tvou smrt."
Snape škubnul rukou, zatímco uvnitř něj se probudila bolest, hluboká bolest z minulosti. Rychle se odvrátil a snažil se zklidnit svůj dech.
"Mohlas mi to říct!" vyštěkl z bolestí sevřeného hrdla.
Minerva sklonila hlavu. "Ano, měla jsem ti to říct, Severusi, ale opravdu jsem si myslela, že bys to nechtěl slyšet."
"Já ji…našel," řekl skrz zaťaté zuby a otočil se tváří v tvář ke starší čarodějce. "Celou dobu jsem si myslel, že mě nenáviděla až do své smrti." Chystal se odejít, když ho Minerva popadla za ruku silou, kterou by od ní nečekal.
"Severusi…Seve…" Stále ho držíc za ruku pohladila ho Minerva jemně po tváři. "Dítě, poslouchej mě. Já to nevěděla. Nevěděla jsem, že k Lily stále ještě chováš city. Jak bych mohla? Nebyla jsem ředitelkou tvé koleje ani důvěrnou přítelkyní. Na schůzích řádu jsem věděla, že jsi náš špeh, ale i tak jsem si nebyla jistá tvou loajalitou. Až po té, co pro tebe Albus svědčil před tribunálem, jsem si uvědomila, jak moc ti věřil."
"Mohla jsi říct…po řízeních…celou dobu…" Ta bolest v jeho chladném hlase, kterým se zoufale snažil skrýt své emoce, rvala Minervě srdce.
"Je pravda, že mě to tížilo a chystala jsem se ti to říct, ale mluvila jsem nejprve s Albusem, podle kterého by pro tebe bylo příliš bolestné dozvědět se něco, co se stalo tak dávno," řekla tiše, její lítost zvýrazňujíc její skotský přízvuk.
"Proč?" zeptal se Snape a snažil se uzavřít svou mysl před bolestí. "Nedává žádný smysl, aby ti ředitel tohle řekl. On ví…on…"
Zvuk hovoru a smíchu v dálce je upozornil, že studenti se chystali do tříd. Snape rychle zašeptal: "Přijdeš na čaj? Dnes po večeři?"
Přikývla a oba se rozešli do svých tříd.
NCNCNCNCNCNC
Až na hodině Přeměňování Harry konečně zjistil, proč jsou nebelvírští k Hermioně tak nepřátelští. Na každou otázku zvedla svou ruku do vzduchu dřív než všichni ostatní. Hermiona si patrně nevšímala temných pohledů, které mířily jejím směrem.
Minerva se snažila ne vždy hned vyvolat Hermionu, ale v půlce hodiny se už nikdo ani nenamáhal zvedat ruku. Hermiona byla prostě moc rychlá. Jednou, když ji Minerva dost rychle nevyvolala, dívka hned vychrlila odpověď. Profesorka si povzdechla, když odebírala své koleji pět bodů.
"Ta je hrozná," zašeptal Draco směrem k Harrymu, když se hodina blížila ke konci.
"Jo," souhlasil. "Měli bychom s ní promluvit dřív, než dostane školní trest nebo přijde k úrazu." Jeho pohled zamířil k zrzkovi, který se na ni tak mračil, až se Harry obával, jestli se fráze "kdyby pohledy mohly zabíjet" nezakládá na nějaké skutečnosti z kouzelnického světa.
Hermiona je tady vylíčená přesně tak, jak si ji v každé povídce představuju. Malá zakomplexovaná mudlorozená šprtka. Moc pěkné.
Well, už jen čekám, kdy dostane Ron/Harry přes ústa. Draco by v tom případě mohl Harrymu pomoct. Určitě ho doma naučili, jak se bránit