close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






2. kapitola - Dobrou noc anebo jednu noční můru, prosím

31. srpna 2011 v 12:44 | Katherine |  Tajemství jednoho dne
Že tak hezky komentujete, tak sem dávám další kapitoly Katherininy povídky. užijte si ji a samozřejmě zase komentujte, ať sem můžu hodit i tu třetí.



Po obloze se proháněla temná mračna a úplně zakryla světla hvězd.
Trochu zamžoural, jako by se snažil najít něco konkrétního.
Myslí mu neustále proplouvalo několik útržků vět, jež na sebe na první pohled nenavazovaly, dohromady však tvořily velmi hrozivou mozaiku.
"…mudlovská rodina vyhlazena a znetvořena…"
"…bývalý profesor studia mudlů v Bradavicích nezvěstný už několik měsíců…"
"…nová vlna paniky v kouzelnickém společenství…"
"…hrůzné události na příčné ulici…"
Všechno to byly úryvky, jež toto léto zaplavovaly Denního Věštce.
Byl by si býval přál, aby ho dennodenně neotevíral a stejně jako kdysi se nezabýval světem kolem.
Jenže čím víc dospíval, tím víc si uvědomoval závažnost situace.
Moc Pána zla stále rostla a stejně tak se měnily i poměry v kouzelnickém světě.
V jeho světě.
Dokonce i tady do Bradavic - které se považovaly za jedno z nejbezpečnějších míst - se začala vkrádat panika.
První jen po krůčcích, ale byl si jistý, že nebude trvat dlouho a i zde brzy utichne smích a radost.
***
"Harry. No tak, Harry. Vnímej to trochu," ozval se mu u ucha Hermionin pobouřený hlas a pocítil, že ho taky velmi důkladně šťouchla do žeber.
"Cože?" zeptal se zmateně a odtrhl pohled od začarovaného stropu Velké síně, kterou se teď nesl ohlušující potlesk.
Nebylo pochyb, že Moudrý klobouk právě dozpíval svou každoroční píseň na uvítanou.
Stále ještě lehce dezorientovaný se taky přidal do potlesku a mezi zástupem nervózních prvňáčků hledal známou tvář.
Našel jí uprostřed celého toho chumlu.
Pokusil se na Elizabeth přátelsky mrknout, ale ta urputně zírala na stoličku s Moudrým kloboukem a nevěnovala pozornost ničemu kolem.
"Až přečtu vaše jména…" ozval se dobře známý hlas profesorky McGonagalové a Harry se otočil ke svým kamarádům.
"Dával jsi vůbec pozor?" zeptala se ho Hermiona.
Zavrtěl hlavou.
"Vlastně ani ne. Proč? Říkal tentokrát klobouk něco důležitého?"
Tentokrát hlavou zavrtěl Ron.
"Jako obvykle. Radil nám, ať se semkneme a spřátelíme a varoval nás před nebezpečím. Zajímalo by mě, jestli to někdy bude jinak," pokrčil rameny a zoufale se podíval na dlouhou frontu prvňáků.
"Bývaly doby, kdy se omezil pouze na výčet předností každé koleje, popřípadě trochu historie školy. Ale to už bylo dávno," ozval se najednou přátelský hlas.
"Nazdar Nicku," usmál se Harry a pohlédl na ducha nebelvírské koleje.
Pak ovšem svou pozornost byl nucen věnovat něčemu jinému.
"Potterová, Elizabeth," zazněl pevný hlas profesorky McGonagalové.
Harry se napřímil a pohlédl na svojí sestru, která celá nejistá vyrazila ke stoličce.
Neobvykle bledý obličej jí kontrastoval s temně ryšavými vlasy, jež zdědila po matce, a veliké oříškově hnědé očí - naopak dědictví po otci - měla vystrašeně vykulené.
Harry jí pod stolem pevně držel palce.
Někde za zády zaslechl pobavené uchechtnutí a otočil se právě včas, aby ještě zahlédl Draca Malfoye, jak na jeho setru hledí se zákeřným úsměvem.
Pocítil, že ho polila horkost a jen stěží se udržel, aby teď před zraky celé školy nevstal a nešel mu jednu vrazit.
Pokud se jeho malé sestřičky Liz jen dotkne…
Na další rozčilování však neměl čas.
Moudrý klobouk zvučným hlasem zvolal: "Nebelvír," a Elizabeth se celá šťastná rozběhla k jejich stolu.
Ozval se hlasitý potlesk, který obstaral především Harry s partou svých přátel, a když se Ginny sedící vedle něj trochu posunula, aby jí uvolnila místo, radostně jí objal.
"Gratuluju," ozvala se Hermiona, která seděla naproti a taky se na ni povzbudivě usmála.
Levandule Brownová a Parvati Patilová vesele přikývly.
Zařazování bylo už skoro u konce, a když konečně poslední prvňáček odklopýtal k mrzimorskému stolu, ředitel Albus Brumbál se na ně všechny přívětivě usmál a v té chvíli se všechny stoly zaplnily jídlem.
***
Cítil, že začíná být už opravdu hodně unavený a nejraději by už ležel ve své posteli s nebesy, čekala ho však ještě jedna prefektská povinnost.
A to ukázat novým žákům cestu do nebelvírské věže.
Naštěstí se téměř celého velení ochotně ujala Hermiona, takže Harry se jen tiše loudal spolu s celým průvodem a pouze bedlivě sledoval, jestli se jim cestou někdo neztratil.
Liz se mezitím dala do hovoru s jakousi malou dívkou s úhlově černými vlasy, která, soudě podle toho, jak překvapeně hleděla na pohybující se obrazy na stěnách, pocházela z mudlovské rodiny.
"Mimbulus mimbletonia," oznámil Buclaté dámě, která přikývla a dovolila jim projít.
Musel se usmát, jakmile spatřil společenskou místnost ozářenou plameny z krbu.
Ať už měl svůj domov jakkoliv rád, tady se cítil opravdu šťastně.
***
Usnul, jakmile se svalil do měkkých peřin.
Ve snu se mu zdálo, že hraje famfrpál, jako zlatonka však slouží jeho prefektský odznak.
Pak někde v dálce spatřil Cho Changovou, jak se na něj usmívá, když se k ní však pokusil doletět, nasedla na své vlastní koště a na malý moment zmizela.
Když jí konečně opět objevil, usmívala se teď na něj tak zářivě, že se neudržel a spadl z koštěte.
Jakmile dopadl na tvrdou zem, spatřil Draca Malfoye, jak se drží za ruku s Elizabeth, která k němu obdivně vzhlížela.
To ho naprosto vykolejilo, pokoušel se ho udeřit do nosu, nedosáhl však na něj a v uších se mu ozval jeho uštěpačný smích.
V té chvíli se probudil.
Chvíli mu trvalo, než přišel na to, že to vše byl jen sen.
Pobaveně zavrtěl hlavou nad jeho absurditou.
Někde v rohu slyšel Nevillovo tiché chrápání.
Převalil se na druhý bok a zavřel oči.
A v té chvíli se mu v mysli opět vyrojilo tisíce hrozivých útržků z Denního věštce, které hlásaly o nových a nových útocích a neštěstích.
Nedokázal se jich zbavit.
A pak mu hlavou probleskla krátká vzpomínka na úzkostlivý hovor, který omylem vyslechl, když včera večer sešel dolů do kuchyně.
Hovor mezi jeho rodiči a kmotrem.
"Jeho moc stále víc roste, Tichošlápku. Brumbál začíná mít obavy."
"Já vím, Dvanácteráku. Mluvil se mnou o té…věci. O té zbrani."
"A opravdu si myslíte, že to pro nás může být tak nebezpečné? Vždyť to všechno může být jen nejasná snůška nesmyslů."
"Já vím, Lily. Ale Brumbál si to nejspíš nemyslí. Proto tam dnes musím jít a…a hlídat to. Pro všechny případy. Půjde se mnou Moody. Nemusíš mít strach. Zítra mě vystřídá Tichošlápek s Frankem a Alicí."
Zbraň.
Co může být horšího než kletby, které se nepromíjejí, jež lord Voldemort a jeho stoupenci používají?
Snažil se nad tím nepřemýšlet, ale jeho myšlenky si nedaly říct.
Měl pocit, jako by se jeho klidné a bezstarostné dětství pomalu loučilo.
A to se na tento školní rok tolik těšil.
To však ještě netušil, co ho doopravdy čeká.
***
Sirius Black si protřel unavené oči.
Ještě pár hodin a James s Moodym a Tonksovou ho opět vystřídají.
Namohl se dočkat, až se svalí do postele.
"Ale, ale, ale… To je mi to pěkná společnost," ozval se ledový hlas.
Okamžitě měl v ruce hůlku a zamířil s ní do temnoty před sebou.
Frank a Alice udělali za jeho zády to samé.
Ten hlas všichni bezpečně poznali.
"No ne? Srabusi? Jaké milé překvapení," prohlásil s ironií v hlase.
Pak zamžoural do tmy.
"A jak vidím, nejsi sám. Vždyť to je drahoušek, sestřenka Belatrix," utrousil rozmrzele.
"A to stále není všechno," zamumlal s pocitem hrdosti Snape a Belatrix se mezitím pobaveně zasmála.
Sirius čekal, že se ze tmy vynoří další skupinka Smrtijedů a už měl na jazyku několik obraných kleteb, to co však spatřil, mu podlomilo kolena.
Dlouhé bledé prsty si pohrávaly s hůlkou a temnou chodbou se ozval ledový smích.
Stanul tváří v tvář samotnému Pánovi zla.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion twoje SBéééééééčko!!! Casion twoje SBéééééééčko!!! | Web | 31. srpna 2011 v 13:33 | Reagovat

zdravím!!! je u mňa vyhodnotenie Triedenia SB tak si príď zistiť ako si dopadla/dopadol...
http://my-fantasydream.blog.cz/1108/vyhodnotenie-triedenia-sb
s pozdravom
Casion 8-)  8-)  8-)

2 Casion twoje SBéééééééčko!!! Casion twoje SBéééééééčko!!! | Web | 31. srpna 2011 v 13:33 | Reagovat

a inak ku kapitole, opäť ako inak dobré čítanie :-)

3 Kiki Kiki | Web | 31. srpna 2011 v 17:33 | Reagovat

Ten konec. Prosím ať Tichošlápka nezabije O_O

4 entita entita | 1. září 2011 v 10:02 | Reagovat

jéé Severus je tady doufám špeh.. nechci aby se mu něco stalo.. Siriuse mi nějak líto nebude, ten nepatří mezi moje oblíbené.. :-D
doufám že se tu brzo objeví další kapitolka je to naprosto úžasný  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama