22. července 2011 v 20:39 | Etherian, překlad Ajka
|

Táááák, dočkali jste se. V téhle kapitole pokračuje návštěva příčné ulice s profesorem Snapem:) Užijte si to a hlavně komentujte!!!! To mě vždycky nakopne k dalšímu překládání:)
Jinak, není to obetovaný, takže si chyb nevšímejte:D
Nedaleko byla kavárna, kam se rozhodli zajít. Snape si objednal velkou kávu a Harry horkou čokoládu s extra marshmallowny. Zářijové počasí bylo stále pěkné, takže Snape nasměroval chlapce ven ke skleněnému kulatému stolu pod barevným slunečníkem.
Harry foukal do své čokolády a pobaveně sledoval, jak se malé marshmallowny pomalu taví v horkém nápoji. Párkrát si opatrně usrkl a užíval si tu horkou a sladkou chuť.
"Jak chutná vaše kafe, pane profesore? Voní hezky."
Snape na Harryho pohlédl trochu zmatený tou náhlou, zvláštní otázkou a pak se zahleděl na svou černou kávu. "Moje je hořká, ale poctivá," odpověděl opatrně. "Samozřejmě záleží na chuti každého jednotlivce, a také na přísadách jako je koření nebo sladidla."
Harry si usrkl čokolády. "Co máte rád vy, pane profesore?"
Snape na chlapce pobaveně pohlédl a opřel se o židli. Jaký úžasně zvláštní rozhovor vedl s Harrym Potterem! "Předpokládám, že má oblíbená je černá káva bohatá na chuť. Dávám přednost kávě, která mě probudí."
"Takže ve třídě neusnete," prohodil Harry. Užíval si tenhle rozhovor. Cítil se tak trochu jako dospělý. A aniž by si to uvědomil, jeho nohy, které ani nedosáhly na zem, se pod židlí vesele houpaly sem a tam.
"To by byla katastrofa. Jak pro mé hodiny, tak pro mou reputaci." Snape popadl ubrousek a přeměnil ho na malý šálek. Přelil do něj trochu své kávy a postrčil ho k Harrymu.
Harry odložil stranou svou napůl vypitou horkou čokoládu a sevřel v rukou malý šálek. Hezky to vonělo. Jako hřejivé vzpomínky. Zvedl šálek ke rtům, pro jistotu do něj foukl a opatrně se napil.
A pomyslel si, že se jeho obličej snad obrátí naruby.
"Ble! To je hořký!"
K Harryho překvapení se Mistr lektvarů rozesmál. A upřímně, na několik sekund. Potom nechal mávnutím hůlky malý šálek zmizet. Harry si přitáhl svou horkou čokoládu a napil se, aby se zbavil té hořké chuti.
"Vám to chutná, pane profesore?" ušklíbl se Harry.
"Vskutku, pane Pottere. Nicméně, jak jsem řekl, existuje spousta druhů kávy a také způsobů, jak připravit kávová zrna. Je možné, že objevíte nějakou, která by vám chutnala," prohlásil Snape.
Harryho další otázka na okamžik vyvedla Snapea z míry. "Používají se kávová zrna v nějakých lektvarech, pane?"
Snape zatím chlapce na hodině neměl, nicméně byl otázkou potěšen. Očekával, že Harry po otci možná zdědil nějakou averzi k lektvarům.
Lehce učitelským tónem Snape odpověděl: "Je pravda, že kávová zrna se používají v několika lektvarech, pane Pottere. Používají se do spousty povzbuzujících lektvarů. Například lektvar proti migréně spoléhá na kofein z kávových zrn díky jeho účinnosti."
"Hustý!" rozplýval se Harry. "Už se na lektvary těším!" Zvedl svou horkou čokoládu a usrkl velký doušek, protože mezitím značně ochladla.
Harry se přes okraj svého hrnku na profesora usmál. Prostupovalo jím teplo, které bylo jen zpola způsobené horkou čokoládou. Profesor ho nejprve vyděsil, když ho našel v Zobí ulici a odnesl pryč. Ale profesor Snape nebyl naštvaný na mě! On se o mě bál!
Co se týče Snapea, ten ve svých myšlenkách dumal nad tím zvláštním faktem, že Arabella Figgová byla Harryho chůvou. Pokud někdy zmínila nějaké známky týrání řediteli, pak o tom nevěděl. Trápilo ho, že i kdyby to udělala, ředitel by s tím nic neudělal. A to všechno jen kvůli Pokrevní ochraně, která Harryho nijak před jeho příbuznými neuchránila.
Co kdyby u nich Harry zemřel? Ty červené skvrny, které mu léčitel ukázal, ho rozzuřily. Zlomené kosti a modřiny byly jistě trestuhodnou záležitostí, ale uhodit dítě, čtyř nebo pětileté do hlavy takovou silou, že to trvale způsobilo oční vadu?
A ředitel chtěl chlapce vrátit zpátky s pár ochrannými kouzly? Copak nezáleželo na tom, že by byl Harry sám? A určitě ne vykrmený. A i kdyby se ho nemohli dotknout, co by je zastavilo před slovními útoky? Podle Snapeova názoru to nebylo o nic lepší.
Nedávalo to smysl, což znamenalo, že tu bylo něco víc, než ta šílenost, o které Snape věděl. Ředitel byl možná netaktní, dokonce bezohledný, ale Snape věděl, že pod těmi citronovými bonbony a převleku laskavého dědečka tluče srdce starého válečníka; generála, který se nenechá zastavit, pokud ví, že dělá správnou věc.
Ale jak tahle "správná věc" zahrnuje Harryho?
Snape dopil kávu a zahnal všechny myšlenky na ředitele, Figgovou, Dursleyovi a záhady. Teď potřebovali s Harrym dokončit všechny pochůzky.
"Už jste skončili u madame Malkinové, pane Pottere?" zeptal se Snape.
Harry zakroutil hlavou a olizoval čokoládu, která mu utkvěla na horním rtu. "Pořád si stěžovala, že musí znovu udělat moje hábity a pak řekla, že vypadám jako malý, oškubaný kuře!" Harry se zamračil. "Myslela si, že mi to bude připadat vtipný. To ale není! Ja vim, že jsem malej, no a co? Hodně dětí je. Je zlá, pane profesore." Dopil poslední zbytek horké čokolády. "Musíme tam jít znovu?"
"Obávám se, že ano, ačkoliv tentokrát zůstanu s vámi a postarám se o to, aby se madame Malkinová zaměřila jen na vaše hábity."
"Děkuju, pane profesore!"
***
Když se Snape s Harrym vrátili do obchodu, madame Malkinová byla natolik uražená tím, že Harry z jejího obchodu utekl, že několika ne zrovna neznámými termíny dala najevo, že s tím "malým, sprostým klukem" skončila. Nevyhnala je, nicméně zaúkolovala svou asistentku, aby se o Harryho postarala.
Cherie byla milá a hezká mladá dáma s hnědými vlasy spletenými do dlouhého copu. Kouzelný krejčovský metr kolem ní poslušně kroužil a na zápěstí měla připevněný malý polštářek, ve kterém měla napíchánu spoustu špendlíků. Ihned mu přes hlavu znovu přetáhla hábit a usmála se.
"Jaký hezký, mladý muž," řekla a načrtla na látku křídou několik značek. "Jak se ti líbí Bradavice, Harry?" zeptala se a začala mu špendlíky upravovat hábit.
"Jsou úžasné!" odpověděl. "Je tam spousta hýbacích schodů a obrazů, co mluví, a vsadím se, že jsou plný tajných chodem a tak."
Cherie se zasmála a odstranila několik špendlíků, aby hábit upravila. Harry pokračoval: "Profesor Snape tam učí lektvary. Ještě jsem na jeho hodině nebyl, ale vsadím se, že je to úžasně zajímavý."
Cherie střelila po strnule sedícím profesorovi okouzlující úsměv, až se nepohodlně zavrtěl. "Proč si myslíš, že jsou lektvary tak zajímavé?" zeptala se ho.
"No, mícháš dohromady všechny tyhle věci jako bylinky a kávový zrna a dokonce i kuřecí játra, aby to dělalo všechny možný věci. Četl jsem si Dracovu knihu a říkal, že je to hodně těžkej předmět, ale je nejlepší, protože profesor Snape je nejchytřejší učitel na škole. Draco říkal, že je Mistr lektvarů a to znamená, že ví všechno!"
Snape protočil oči, ale trochu zčervenal, když asistentka znovu zachytila jeho pohled.
Asistentka Harryho natočila, aby mohla zhodnotit své dílo. Pak se podívala na Snapea. "Co myslíte, profesore?"
Snape se zamračil. "Rozpáraný hábit," odpověděl suše.
Cherie se zasmála a její protivný metr se rozhodl tancovat kolem jeho hlavy. "Vidím, že vám nic neujde, pane." Snape se rozzlobeně zamračil a ohnal se po krejčovském metru. Ten hbitě uhnul a otočil se kolem Harryho hlavy, než vtancoval do rohu, kde na věšáku visely šaty.
Cherie Harryho znovu natočila a udělala několik úprav. Pak si dala ruce v bok a spokojeně přikývla. "Myslím, že dvouroční růstové kouzlo by mělo dobře pracovat." Mávla hůlkou a hábit z Harryho sklouzl, přeletěl místnost a dveřmi zmizel v zadní místnosti.
"Tak, teď Harry, drahoušku," začala Cherie a popadla poznámkový blok, který k ní vzduchem připlachtil, "sada tří hábitů by ti měla vydržet do října. Další sada teplejších vlněných hábitů bude pro zimní období. Pokud bys potřeboval nový hábit nebo náhradní, vezmu si tvé míry ze složky. Scourgify dělá s látkou zázraky, ale dbej na to, aby se hábity pravidelně vypraly. Vydrží tak déle."
Když bylo o Harryho školní hábity postaráno, oba kouzelníci vyšli z obchodu a Snape spustil směrem k Harrymu: "Proč se tak zamilovaně usmíváte, pane Pottere?" Snape se ušklíbl. Nejspíš věděl, co způsobilo ten výraz na jeho tváři.
Harry tváře zrůžověly. "Já nejsem zamilovaný."
"Opravdu? Vypadáte, jako byste se zahleděl do té mladé dámy," škádlil ho Snape.
"To teda ne!" mračil se Harry. "A co vlastně zahledaný znamená, profesore?"
"Zahleděný," opravil Snape jeho výslovnost. "A znamená to mít někoho tak moc rád, že ho můžete začít milovat."
"Fuj!" Harry se snažil jít rozhořčeně před svým učitelem, ale Snapeovi dlouhé nohy ho snadno dohonily a Harry byl brzy z rychlé chůze unavený. Snape zpomalil a Harry ho chytil za ruku. "Kam jdeme teď, pane?"
"Teď ti jdeme vyzvednout učebnice a pak bude jistě zapotřebí navštívit i mudlovskou část Londýna," odpověděl Snape.
Přešli ulici ke Krucánkům a Kaňourům. Harry se zeptal: "Proč jdeme do mudlovského Londýna, pane?"
"Je zde několik obchodů se všedním oblečením, které není tak drahé jako zde na Příčné ulici," odpověděl Snape. Když vešli do obchodu, zazvonil nad nimi zvonek, upozorňující tak na jejich příchod.
Harry následoval svého učitele k hlavnímu pultu, za kterým seděl prošedivělý muž s kulatými brýlemi, který četl Dějiny Bradavic.
"Dobrý den, profesore Snape," usmál se stařík. "Jak se dnes máte?"
"Docela dobře. Přišel jsem vyzvednout objednávku pro Harryho Pottera."
Harry chytře přistoupil k profesorovi tak blízko, že se mohl schovat za záhyby profesorova hábitu. Prodavač na něj pohlédl. "Hádám, že vy musíte být Harry Potter." Mile se na chlapce usmál, takže Harry o krok ustoupil od svého profesora.
"To jsem já, pane."
"Úžasné!" Přivolal balíček, který se zvětšil a usadil na pultě. "Zcela nové učebnice, pane Pottere."
Harry směle přistoupil k pultu a natáhl ruce pro vysoký balík. Prodavač mu ho podal a Harrymu se podlomila kolena pod jeho vahou. Snape ho zachytil a zmenšil balíček tak, aby si ho mohl schovat do kapsy.
"Děkuji, pane Kaňoure," přikývl Snape.
"Zacházejte s nimi dobře, pane Pottere!" Pan Kaňour vesele zamával a pak se vrátil ke své knize.
"Ty byly opravdu těžký," zamumlal Harry. Kdy dostanu svou hůlku, pane profesore?"
"Nejdříve oblečení, pak Ollivander a nakonec lékárna."
"Super! Děkuju, pane!"
***
Harry dostal několik nových kalhot, několik kraťasů pro teplejší měsíce, tucet nových košil, u kterých se Snape postaral, aby nebyly všechny fialové. Jak se ukázalo, byla to Harryho oblíbená barva. Také dostal pár černých kožených bot, které se mu budou hodit k uniformě, nové tenisky, ponožky, trička a trenýrky.
Zrovna když chtěl za oblečení zaplatit, zjistil, že má u sebe jen kouzelnické zlato. "Pane profesore," zašeptal, "nemám mudlovské peníze."
"Ty nejsou nutné, pane Pottere." Snape mluvil tak tiše, že ho nikdo jiný než Harry nemohl slyšet. "Vaše peníze jsou pouze pro učebnice, hůlku a další školní potřeby."
"Ale pane, jak teda…" zeptal se chlapec.
"Nedělejte si starosti, pane Pottere." Snape si vyndal z kapsy peněženku a začal odpočítávat příslušnou částku za oblečení. "Vaši příbuzní vám měli obstarat nové oblečení, takže jsem se rozhodl, že pro jednou za ně zaplatím já."
Harry věděl, že Snape je v tomto neústupný, takže schoval svůj váček s penězi a popadl půlku tašek se svým novým oblečením, aby ho donesl na Příčnou ulici, kde Snape všechny balíčky zmenšil a schoval do kapsy Harryho nových džínů. Harry měl na sobě i novou košili (jedinou fialovou, kterou mu Snape povolil) a lehký svetřík, který mu Snape vybral v tmavě hnědé barvě. Na nohou měl nové tenisky a Harry si užíval jejich stabilitu a to, jak jeho nohám padly jako ulité.
"Máte hlad, pane Pottere?" Harry přikývl a Snape ho zavedl do nově vypadající restaurace.
***
Harry si pročítal menu a s radostí zjišťoval, že dokáže bez problému přečíst všechny slova. Na okamžik tak zapomněl, že si má vybrat něco k jídlu. Pak si vzpomněl a zaměřil se na to, že si má něco vybrat. Když tak udělal, začal bušit do stolu okrajem menu.
Snape natáhl ruku a popadl Harryho menu. Harry vykoukl zpod menu a hodil po profesorovi omluvný pohled. "Vyberte si, co byste rád, pane Pottere, ne jen to, co není příliš drahé."
Harry zúžil oči. "Opravdu? Jste si jistý, pane? Já moc nesním."
"A na tom právě budeme pracovat. Teď si něco vyberte."
Harry si vybral krůtu s nádivkou a brusinkovou omáčkou. Také si objednal dýňovou šťávu, a protože jedli k večeři, Snape Harrymu dovolil vychutnat si specialitu restaurace s názvem "Čokoládová bomba".
Snape si objednal pečené hovězí s Yorkshirským pudinkem a jako dezert malou mističku čokoládové zmrzliny. Po celou dobu pil kávu, protože před sebou měli návštěvu ještě dvou obchodů.
***
O hodinu později, když se slunce začalo sklánět k obzoru, Harry a Snape opustili restauraci a zamířili k Ollivanderovým. Vrásčitý výrobce hůlek na ně pohlédl a pak se přes pult zamračil na Harryho.
"Pan Potter," protáhl. "Neříkejte mi, že vám nesedí hůlka, která si vás vybrala?"
"To ne! Seděla mi skvěle, ale…ale…" Harry umlkl, když mu myslí proletěla vzpomínka na strýce, který jeho krásnou hůlku rozdrtil svou těžkou botou.
"Ale to je nešťastné," zamumlala Ollivander a Harry couvnul ke Snapeovi. Zajímalo ho, jestli mu výrobce hůlek právě četl myšlenky.
"Pan Potter prostě potřebuje novou hůlku," vyštěkl Snape. "Můžeme pokračovat?"
Ollivander pohlédl na Snape a pak zmizel mezi hromadami hůlek. Vrátil se s šedou krabicí.
"Tisové dřevo, dvanáct palců dlouhá, jádro ze žíně jednorožce."
Harry se hůlky lehce dotkl. Pak odstrčil hůlku i krabici pryč. "Tu ne," zašklebil se.
Ollivander se usmál a znovu zmizel.
Dalších dvacet minut se vleklo šnečím tempem, jak Harry zkoušel hůlku za hůlkou. V jednu chvíli, kdy si Ollivander něco bručel pod vousy, Harry zívl a trochu se zakymácel. Snape se zamračil. Pro Harryho to byl dlouhý den.
Konečně Ollivander nadšeně vyjekl, patrně z nějakého objevu, a zaběhl zpátky za pult. Pomalu vytáhl zelenou krabičku a uctivě sundal víčko.
"Jabloňové dřevo, pane Pottere. Možná byste si chtěl přečíst o tradicích týkající se jabloní. Tis není ani zdaleka tak pokorný, jak by se mohlo zdát." Zrovna, když si Harry stoupl na špičky, aby si mohl hůlku prohlédnout, Ollivander ji schoval. "Jedenáct a půl palce a popel z Popelce." Předklonil se přes pult a sklonil krabičku s hůlkou na Harryho úroveň. "Znovu jsem žádnou jako je tato nevyrobil, pane Pottere."
Harry pohlédl do krabice na hůlku, která se podobala nazelenalé, pokroucené větvičce. Vypadala, jako by ji někdo utrhl ze stromu. Harry ji vzal do ruky a okamžitě dostal pocit, jako by sem ta hůlka vždycky patřila. Cítil, jak se jeho vlastní magické jádro spojilo s popelem z Popelce. Mávnul jí a radostně vykřikl, když z hůlky vyletěly fialové jiskry.
"Ano! To je ta pravá, pane Pottere. Ta pravá!" Ollivander se ještě více předklonil přes pult, až se Snape obával, že přes něj přepadne. "Pamatujte na má slova, pane Pottere. Zjistěte si, co tahle hůlka znamená a co všechno dokáže."
"Velké věci?" Harry si uvědomil, že bylo hrubé opakovat slova, která mu pan Ollivander řekl, když tu byl poprvé. "Promiňte, pane."
Ollivander potřásl hlavou. "To těžko, pane Pottere, nicméně možnost dosažení velkých věcí existuje v každém kouzelníkovi a čarodějce a najdete…" Usmál se a jeho oči tajnůstkářky zazářily. "Nechám vás, abyste si to zjistil sám, pane Pottere."
"Pane profesore, myslím, že tahle hůlka je dokonce lepší než ta první." Aniž by poslouchal cenu, podal panu Ollivanderovi galeony a stále ještě šťastně zírajíc na svou hůlku, následoval Snapea ven z obchodu.
***
Harry byl obtěžkán téměř vším, co potřeboval. Jejich poslední zastávkou měla být lékárna Slug&Jiggers, protože si Snape potřeboval na poslední chvíli zařídit objednávku přísad do lektvarů.
Oba byli unavení, a ačkoliv se Harry mohl vrátit do ložnice, aby si uložil všechny své nové věci, Snape musel ještě ohodnotit několik testů a ještě pořád se musel vypořádat s Dracovým trestem. Bude rád, když se do postele dostane před druhou hodinou ranní.
Když vešli do poněkud dusné lékárny, Harrymu se hned zvedla nálada. Jeho oči se rozšířily, když si prohlížel všechny ty sklenice, bedny a košíky s přísadami, police s věcmi jako byly kotlíky od nejmenších velikostí dvou a tři čtvrtě palce po ty největší, do kterých si mohl Harry zalézt. Celá jedna stěna byla plná oslňující zásoby lahviček a ampulek od těch nejprostších po křehké z ručně foukaného skla nebo broušeného křišťálu.
"Může se tu porozhlédnout, pane?" zeptal se Harry a jeho oči zářily očekáváním.
Snapea znovu potěšila radost, kterou viděl v Harryho očích. Byla to podobná záře, kterou viděl v Lilyiných očích, když sem jako děti přišli nakupovat přísady. Lily měla Lektvary ráda, ale mistrem byla v Kouzelných formulích. Snape tajně doufal, že si Harry lektvary zamiluje stejně, jako kdysi on. V pátek, až se Harry konečně zúčastní jeho hodiny, se to dozví.
"Správně je "Smím", pane Pottere," opravil Snape chlapcovu gramatiku. "A ano, smíte. Jen na nic nesahejte, a pokud budete mít nějaké otázky, počkejte, až si vyřídím své záležitosti s panem Jiggersem.
"Dobře, pane!" Harry se obrátil k vitríně s unikátními, zachovalými přísadami. Přesně ten typ strašidelných věcí, které si Snape záměrně vystavoval ve své kanceláři, aby tak zastrašil vzpurné studenty.
Vitrína s těmito věcmi Harryho fascinovala, zároveň ho ale uchvátily zvláštní a lákavé vůně sušených ingrediencí. Harry přešel k širokému výběru košíků s hromadami sušených rostlin, sušených jater, srdcí a dalších vnitřností magických i nemagických živočichů. Harry zkoumal ručně psané štítky s latinskými názvy. Konečně došel k třpytivé sbírce lahviček a ampulek.
"Pane Pottere!" zavolal Snape od pultu.
"Ano, pane?" Harry se zrovna chystal dotknout jedné oslňující křišťálové ampulky, když uslyšel Snapeův hlas. Tušil, že Snape věděl, co se chystá udělat, takže rychle schoval ruku do kapsy.
"Potřebujete sadu lektvarového nářadí. Jděte do přední části obchodu a vyberte si jednu z Bradavických sad pro první ročník," poručil Snape.
Harry, rád, že Snape neviděl, jak se snažil porušit jeho pravidlo "na nic nesahat", přešel do přední části obchodu, kde se nacházeli sady lektvarového nářadí. Vybral si jednu a vrátil se.
Harrymu se zdálo, že si Snape nevšiml, že položil sadu na pult. Chystal se něco říct, když se Snape podíval na kus pergamenu a řekl: "Jděte a najděte železný kotlík číslo dvě a sadu míchacích tyčinek."
"Ano, pane!" Harry zamrzl na místě. Věděl, kde jsou kotlíky, ale nevěděl, kde jsou míchací tyčinky.
Pan Jiggers řekl: "Kotlíky číslo dvě najdete ve čtvrtém regálu a sady míchacích tyčinek na protější straně mého obchodu, směrem dopředu."
Harry neběžel, ale snažil se rychle najít požadované předměty. Kotlík našel rychle, ale tyčinky mu zabraly několik minut. Když je našel, skleněné, křišťálové, železné, stříbrné, měděné, bronzové a z pěti různých typů dřeva, všechny zabaleny do pouzdra z dračí kůže, vzal jedny z police a donesl je profesorovi.
"Pane, tyhle jsou hrozně drahé," řekl Harry, když mu sadu podal. "Nenašel jsem ty levné, co jsem si předtím koupil."
Pan Jiggers odpověděl dřív než Snape. "Už nám došli. Hodně studentů si je kupuje. Předpokládám, že bych vám jedny mohl objednat," řekl Snapeovi tónem, který jasně dával najevo, že nechce objednávat levnější, když může prodat dražší.
Snape nevzhlédl od pergamenu, který studoval. "Dobrá sada míchacích tyčinek vám může vydržet několik let, když se o ně budete dobře starat, pane Pottere. Věřím, že u sebe máte dost peněz?"
Harry vyndal svůj váček s galeony a podíval se do něj. "Nemyslím, že mám dost, pane," řekl Harry s pohledem na pana Jiggerse.
"Myslím, ž malá sleva…bude v pořádku?" zeptal se pan Jiggers a pohlédl na Mistra lektvarů. "Spravedlivá cena, řekl bych," ohradil se muž.
Snape vzhlédl od pergamenu a ušklíbl se na pana Jiggerse. "Vskutku spravedlivá cena, pane Jiggersi," vyhrožoval lehce.
Pan Jiggers značně zbledl. Obchody s Bradavicemi byly velice výnosné, nemluvě o soukromých obchodech s Mistrem lektvarů. "S-s-spravedlivá cena…ehm, ano," vykoktal. "Ehm, dvacet pět galonů?" Majitel hlasitě polkl. Právě nabídl směšně nízkou cenu za drahou sadu, která byla jen o deset galeonů vyšší než cena laciných.
"To zní rozumně," přikývl Snape. Pohlédl na Harryho a schoval seznam. "Máte u sebe dost, pane Pottere?"
Harry vysypal své zbývající galeony, srpce a cvrčky na pult a začal počítat. Ale Snapeovi rychlé prsty vše spočítaly během několika vteřin. Sáhl do kapsy a vyndal z peněženky několik dalších galeonů, které přidal k těm Harryho.
Harry viděl, co jeho profesor udělal a namítl. "Ale pane…"
"Za služby, kterými mi to splatíte," přerušil ho Snape. "Můžete mi v neděli asistovat při přípravě ingrediencí do lektvarů, které se chystám vařit."
"Oh." Harry zamrkal a usmál se. "Dobře, pane!" Harry zatím nebyl na jeho hodině, ale už mu dovolil mu pomáhat.
7. září 1991- Bradavice, večer
Draco chtěl vidět všechno, co Harry dostal, ale musel se spokojit jen s Harryho hůlkou.
"Pan Ollivander řekl, že bych si měl něco o své hůlce zjistit," řekl Harry a mávnul s ní, až z ní vyletěly další fialové jiskry.
"Vsadím se, že mluvil o Tradici a historii hůlek od Imeldy Jiskrné," prohlásil Draco. Mávnul svou vlastní hůlkou a vypustil spršku stříbřitě modrých jisker. "Je v knihovně. Najdeš tam význam všech materiálů, které se k výrobě hůlek používají."
Harry chvíli zkoumal Dracovu hůlku. "Jaká je tvoje?"
"Hlohové dřevo, deset palců a žíně z jednorožce. Podle jisker moje hůlka znamená sílu a čistotu srdce. Ollivander říkal, že je pružná, ať to znamená cokoliv. Podle matky mi nejlíp půjdou s touhle hůlkou léčitelská kouzla." Znovu mávl a vytvořil další modré jiskry.
"Co říkal tvůj otec?" zeptal se Harry.
"Otec říkal, že hloh je velmi magický strom. Posiluje tvou magii, takže podle něj cokoliv budu s magií dělat, bude mocné ale zároveň díky žíni jednorožce zmírněno ctí."
"Páni," obdivoval Harry. "Až si uklidím všechny věci, zkusím tu knihu ještě dnes večer najít. Chceš, abych šel s tebou do Snapeova kabinetu?"
Draco se při vzpomínce na trest zamračil. S pohledem skloněným k zemi se zeptal: "Proč jsi mě taky nepraštil?"
Harry pokrčil rameny a složil jednu svou novou košili. "Vždycky to dřív skončí, když se nebráním," odpověděl tiše.
Draco se na kamaráda zamračil. "Co končí dřív?"
Harrymu se vybavily záblesky vzpomínek na chvíle, kdy se pokoušel bránit většinou proti Dudleymu a jeho kamarádům. Začali ho mlátit tvrději a taky kopat. Už jen při pomyšlení na to se mu udělalo špatně.
"Harry?" Draco přešel k místu, kde stál Harry bez hnutí a zírající na protější zeď. Naštěstí se Harry při zaslechnutí svého jména na Draca otočil. "Mlátili tě hodně?"
Harry přikývl. "Hlavně bratranec. Je mnohem větší než já a zjistil jsem, že když se nebráním, tak mě nechá být." Harry se nezmínil, že s jeho strýcem to bylo jiné. Strýc Vernon se nestaral o to, jestli se Harry bránil nebo ne. Chtěl mu prostě ublížit.
Draco schoval hůlku do rukávu. Popadl svou tašku, která ležela vedle postele, a uložil do ní svou učebnici lektvarů. Harry skládal své košile a dával je do šuplíku v dolní části skříně.
"Harry?" ozval se Draco smutně.
"Jo?"
"Nenávidíš mě za to, že jsem tě uhodil?" Draco svými prsty pevně svíral popruhy batohu.
Harry se prudce otočil. "Ne! Bože, ne, Draco! Jsi můj kamarád! Teda, jako, samozřejmě se mi nelíbilo, žes mě praštil, ale už ses omluvil a je to v pohodě, ne?"
Draco se zářivě usmál. "Jo, je to v pohodě, Harry." Draco vystřelil ze dveří jejich ložnice a Harry vydechl úlevou. Byl rád, že neztratil svého úplně nejlepšího a také úplně prvního kamaráda.
***
Snapeův kabinet nebyl od zmijozelské společenské místnosti daleko. Ale i tak mu srdce v hrudi prudce tlouklo. Když byli Harry s profesorem Snapem na Příčné, slyšel o jeho trestech od několika starších studentů. Znělo to hrozně.
Podle toho, co Draco slyšel, měl profesor zeď s řetězy, z které věšel za palce zlobivé studenty. Nebo na nich prý zkoušel své experimentální lektvary, aby věděl, co se stane.
"Neochomýtejte se na chodbě, pane Malfoyi," ozval se Snapeův hlas z kabinetu. "Mám ještě jinou práci, ke které bych se rád dnes večer dostal."
Draco polkl a vešel. "Promiňte, pane." Využil chvilky a rozhlédl se po všech lahvích a nádobách po stěnách kabinetu. Naproti němu stál velký stůl, na němž leželi lahvičky s inkoustem, brky, několik knih a testy pravděpodobně z profesorových hodin. Těsně před stolem stála menší studentská lavice a židle.
"Posaďte se, pane Malfoyi. Budete psát dopis." Snape stál za stolem a Draca stálo každý ždibec odvahy, aby se pohnul a posadil se na židli.
Draco vzhlédl k profesorovi a nelíbil se mu ten chladný a zklamaný pohled na mužově obličeji. "D-d-dopis?" zeptal se opatrně.
"Vašemu otci," vysvětlil Snape ostře. "Ve svém dopise mu povíte o dnešní ranní rvačce a přesně popíšete, co jí předcházelo. Dále se vašemu otci vyjádříte ohledně potrestání, včetně dnešního trestu. Až budete hotov, přineste mi to." Snape se se zavlněním hábitu posadil a zvedl brk. "Žádné pravopisné chyby, žádné skvrny a kaňky od inkoustu. Začněte."
Draco sklíčeně zíral na čistý kus pergamenu. Po té, co mu otec řekl, aby zapracoval na silném spojenectví…ne, na přátelství s Harrym, musel jít a celé to pohnojit tím, že se naštval a popral se s ním. Jeho otec ho zabije. Zavěsí ho za palce a stáhne z kůže…
"Neslyším žádné psaní, pane Malfoyi," ozval se úsečně Snape.
Draco rychle namočil brk do inkoustu a okamžitě udělal na stránce kaňku. Povzdychl si, když se černý inkoust rozšířil a poté vsáknul do pergamenu. Chtělo se mu brečet, ale on nebude. Teď už byl velký kluk, jak říkala jeho matka.
Popotáhl.
Snape zvedl hlavu od testů druhého ročníku, který zdobil červeným inkoustem a pohlédl na malého, světlovlasého chlapce před ním. S povzdechem řekl: "Neočekávám, že to bude dokonalé, pane Malfoyi. Prostě napište ten dopis a pak to necháme být."
"Děkuju, pane," zamumlal Draco tiše. Utřel si nos do rukávu a začal psát:
Drahý otče,
Profesor Snape mi uložil napsat tento dopis jako část mého trestu. Dostal jsem se do hádky a pak do rvačky s Harrym. Byla to moje vina. Minulou noc jsme udělali nepořádek během polštářové bitvy a prefekt Billock po nás chtěl, abychom ho uklidili. Kolejní pravidla zakazují používat domácí skřítky, aby za nás dělali naši práci, ale protože jsem zvyklý přivolávat si ho doma, přivolal jsem si ho i teď. Harry se mě snažil upozornit na pravidla, ale já neposlouchal. Napřed jsme na sebe řvali, ale potom jsem se tak naštval, že jsem ho začal mlátit.
Už jsem se Harrymu omluvil a on řekl, že jsme pořád přátelé, ale podle profesora Snapea se mám omluvit i tobě. Vím, jak důležité je pro tebe, aby naše jméno bylo spojené s Harrym Potterem, a vím, že jsi mi řekl, abych se s ním spřátelil a to já udělal. Ale málem jsem to ohrozil tím, že jsem se naštval a nechtěl přiznat svou vinu. Omlouvám se, že jsem ztrapnil jméno Malfoy, otče.
Profesor Snape mi jako trest uložil uklidnit naši ložnici i koupelnu bez kouzel. Také jako trest píši tento dopis. Nevím, jestli mi bude uloženo ještě něco.
S respektem
Tvůj Draco
Draco sevřel ruce za zády a snažil se nevrtět, když si profesor četl jeho dopis potřetí. Konečně Snape odložil dopis a spokojeně přikývl.
"Velmi dobře, pane Malfoyi. Pošlu to ještě dnes." Snape odložil brk, zavřel kalamář s červeným inkoustem a postavil se. "Pojďte se mnou, pane Malfoyi."
Draco následoval profesora do učebny lektvarů a do postranní části, kde se nacházel velký dřez. Na jedné straně dřezu stálo asi tucet různě špinavých kotlíků. Snape svému svěřenci podal pár rukavic z dračí kůže.
"Důkladně je vyčistěte, pane Malfoyi. Pak se můžete vrátit na kolej."
"Ano, pane," povzdechl si Draco těžce. Další skřítkovská práce a zase bez kouzel. Tohle nebylo fér. Přistoupil ke dřezu a pustil kohoutek s horkou vodou. Popadl jeden kotlík a tři další spadly z hromady do dřezu.
"Kontrolujte svůj vztek, pane Malfoyi," varoval ho Snape. Draco pohlédl doprava, kde Snape stál. "Byl to hlavně váš nekontrolovatelný vztek, co vás přivedl k tomuto nepořádku. Je to dětinské a ukazuje vás to v nepříjemném, zkaženém světle. Teď se dejte do práce."
Snape opustil třídu a vrátil se do kabinetu. Nechal ale dveře otevřené, aby slyšel chlapce pracovat.
***
Těsně před půl desátou se velice unavený a trochu rozcuchaný zmijozel vynořil z učebny lektvarů a zamířil do Snapeova kabinetu. S pokleslými rameny postával před stolem svého kolejního ředitele.
"Smím už jít, pane?" zeptal se Draco s vyčerpaným povzdechem v hlase.
Snape odložil brk, vstal a obešel stůl k místu, kde stál unavený chlapec. Položil Dracovi ruku na rameno a společně se vydali dveřmi kabinetu do zmijozelské společenské místnosti.
"Dobrou noc, pane Malfoyi," řekl Snape tiše.
"Dobrou noc, pane." Draco prošel obrazem Salazara Zmijozela a nechal svého profesora za sebou.
Draca bolelo celé tělo. A byl velice unavený. Jediné, na co dokázal myslet, byla jeho postel v ložnici.
Ale to mu nebylo dopřáno. Před ním stál prefekt Billock. Jedna Dracova část mu chtěla něco odseknout, ale na to byl příliš unavený.
"Můžeš jít do postele, Malfoyi, ale až se omluvíš," řekl prefekt.
Dracovi poklesla brada, když se podíval na Gordona. Další omluva?
"Komu?" zeptal se příliš ostře.
Billock se zamračil a založil si ruce na prsou. "Pokud si vzpomínáte, pane Malfoyi, vysvětlil jsem vám dnes ráno, že budete dlužit omluvu Orencii, mé snoubence, za to, že na mě musela čekat během toho, co jsem se musel vypořádat s vámi."
Draco sklonil hlavu, a pokud to šlo, svěsil ramena ještě víc. Už si vzpomínal. "Dobře. Kde je?" zeptal se rezignovaně.
Billock ukázal na blonďatou sedmačku, která seděla na pohovce před krbem. "Orencie, pan Malfoy se přišel omluvit." Postrčil chlapce směrem ke své přítelkyni.
"Omlouvám se," vyštěkl Draco a otočil se směrem k ložnicím. Ale najednou byl znovu otočen k Orencii.
"Mělo by to být upřímné, nebo vás to bude stát body, a můžu vám zaručit, že to se některým vašim zmijozelským spolužákům líbit nebude." Billock ho ne zrovna jemně šťouchl do ramene.
Draco se zamračil na své nohy. Byl unavený a omlouval se celý večer. Harry byl jediný, kdo si zasloužil o…
"Malfoyi!" vyštěkl prefekt.
Draco se zhluboka nadechl. "Mrzí mě, že jsem ti pokazil rande s prefektem Billockem, Orencie." Uvnitř se samolibě usmál nad tím, jak elegantně to řekl i přes to, jak byl vyčerpaný. Jeho otec by byl na něj pyšný.
"Děkuji, Draco," řekla sladce a hodila po Billockovi opovržlivým pohledem. Draco zachytil její pohled a zajímalo ho, co znamená. Už měl na jazyku odpověď, když Orencie pokračovala. "Opravdu se zas tak moc nestalo, Draco, takže na to zapomeň. Proč už si nejdeš lehnout?"
Draco se začervenal nad jejím úsměvem a pak se otočil a rychle se vydal směrem k ložnicím. Když zmizel na schodech, sám pro sebe se ušklíbl, když zaslechl Orencii dělat Billockovi přednášku o "šikanování prvňáčků".
Draco se dnes jen částečně poučil.
Nádherný blogísek a přímo nej dess se Sevem, kterého miluju :P..Taky píšu povídky a některou z těch tvých si určitě přečtu ;)