close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






4. kapitola - Příčná ulice 1/2

17. června 2011 v 19:07 | Etherian, překlad Ajka |  Nobody cared
Ano, vidíte dobře, konečně další kapitola. Teda půlka, no. Je to dlouhý. Omouvám se, ale beta i odjela do anglie, takže je to bez jakékoliv korektury i opravy chyb, čtete to tudíž na vlastní nebezpečí. Pokud si chcete počkat na opravu, tak tak bude asi až za dva tejdny:D
No, kdo se pustí do čtení, tak prosím o komentáře, vždycky mě nabudí ke psaní/překládání.


4. kapitola - Příčná ulice

7. září 1991 - Brzy odpoledne

Příčná ulice, v tuto dobu poněkud tichá, byla stále tím úžasným místem, které si Harry pamatoval, a jak tak kráčel po boku svého profesora, stálo ho to velké úsilí potlačit své touhy. Jeho profesor kráčel opravdu svižným krokem, a pokud nechtěl zůstat pozadu, musel Harry každou chvíli popoběhnout.
Jejich první zastávkou byla Gringottova banka. A zde se setkali se stejným skřetem, který pomáhal Harrymu a Hagridovi minule - s Griphookem.
Snape natáhl ke skřetovi klíč od trezoru Potterových. "Nejprve trezor pana Pottera a potom můj, kdybyste byl tak laskav."
Griphook jim dlouhými prsty pokynul, aby ho následovali k vozíku, který je měl krkolomnou jízdou dopravit do jejich trezorů. Harry si užíval jízdu stejně jako minule, a párkrát se dokonce nahlas zasmál. Rychlým pohledem na Snapea se ujistil, že profesorovi jeho výkřiky radosti nevadí.
U trezoru Potterů otevřel Griphook dubové dveře a Snape s Harrym vešli dovnitř. Harry si poslušně vzal kožený váček na mince, který mu Griphook podal, ale Snape nepřestával zírat na trezor kolem sebe.
Byla zde slušná hromádka galeonů, pravděpodobně dostatek, než Harry vyjde školu. Snape věděl, že Potterovi byly velice bohatá, čistokrevná rodina, a proto si říkal, kde je asi zbytek jejich jmění. Také ho znepokojoval značný nedostatek osobních věcí. Věděl, že když se Lily a James stěhovali do Godrikova dolu, dům byl opravdu malý a oni tam nemohli přestěhovat všechen svůj cenný majetek.
Kde byly Lilyiny věci? Po smrti jejích rodičů po nich musela zdědit alespoň polovinu majetku. Potter by tu měl mít všechny své krámy. I jeho oblečení bylo vždycky horší, než mohl mít Lucius. James Potter vždy dával přednost spíše množství než kvalitě. Jak si Snape všiml, hlavně když byl ve škole, Potter měl o víkendech na sobě vždy něco jiného.
"Ne víc, než 100 galeonů, pane Pottere," nařídil Snape a pokynul skřetovi ven z trezoru, kde by spolu mohli mluvit. "Měli Potterovi kromě tohoto trezoru i nějaký jiný?"
Griphook odpověděl pouze proto, že mu profesor Brumbál poslal papíry, které dělaly ze Severuse Snapea důvěryhodnou osobu. "Kdysi Potterovi vlastnili celkem patnáct trezorů, pane Snape. Po smrti jeho otce, James Potter většinu majetku prodal, včetně pěti nemovitostí, a většinu výtěžku použil na pokrytí válečných nákladů."
"To je vše, co zbylo?" zeptal se Snape nevěřícně a ohlédl se po Harrym, který se krčil nad hromadou zlata. "Co věci jeho matky? Copak jeho otec svému synovi neponechal nic…osobního?"
"Toto je vše, co zbylo, pane Snape. Pan Brumbál prodal šperky Lily Evansové Potterové, všechen nábytek, a ponechal pouze fotoalbum, které odkázala svému synovi." Griphook se ohlédl po Harrym, jestli je stále ještě zaneprázdněn počítáním galeonů. "Co se týče Jamese Pottera, zanechal svému synovi neviditelný plášť, který má v současnosti u sebe Váš ředitel. Podle instrukcí ho má chlapec dostat k prvním Vánocům v Bradavicích."
Snape se při zmínce o plášti ušklíbl. Není divu, že byli Pobertové takovými experti ve čmuchání po hradě!
"Už jsem je všechny spočítal, pane," oznámil hrdě Harry, když vyšel z trezoru.
"Velmi dobře, pane Pottere. A teď zpět do vozíku. Ještě se musíme stavit v jednom trezoru," řekl Snape a popostrčil ho k vozíku.
Griphook si sedl dopředu, a hned jak se oba kouzelníci usadili, vozík se rozjel hlouběji do útrob banky.
Harry málem z vozíku vypadl, jak se stále nadšeně rozhlížel kolem. Snape ho zachytil, ale když se chlapec nepřestával hloupě hihňat, Snape utrousil poznámku, že až vyjdou z banky, bude muset vypít uklidňující lektvar.
Griphook zasunul klíč do těžkých železných dveří, které se za hlasitého protestování otevřely. Harry si dokonce musel na okamžik zacpat uši, tak moc byl ten skřípot zrezlých pantů hlasitý.
"Můžu jít dovnitř s vámi, pane?" zeptal se Harry.
Snape se na okamžik zamyslel, než odpověděl. "Hlavně se bez dovolení ničeho nedotýkej. Uvnitř je několik křehkých tapisérií a nerad bych, aby se poškodily."
"Dobře, pa…" Harrymu se překvapením rozšířily oči a zastavil tak náhle, že do něj Snape vrazil, jak chtěl vejít dovnitř.
Byly zde zlaté galeony, stříbrné srpce i bronzové cvrčky, ale také zlaté, stříbrné a bronzové poháry a třpytivé šperky, položené na hromadách všeho toho zlata. Mezi těmi hromadami se nacházely staré malby, které se na rozdíl od těch v Bradavicích nehýbaly. Byly tu také srolované koberce a tapisérie, které Snape nechtěl, aby se jich dotýkal.
"To je jako v Aladinově jeskyni," zalapal Harry po dechu.
"Jen pokračuj," pobídl ho Snape. Být to jiný z trezorů Princeů, chlapce by sem nepustil, ale v tomto trezoru bylo zlato, stříbro, bronz a další předměty bez magických schopností. "Potřebuji něco najít, tak se na chvíli zabav."
Harry nadšeně vykřikl, ale hned zmlkl, když zachytil Snapeův pohled. Oběhl dvě hromady mincí a zamířil do hlubin trezoru. Snape se ušklíbl. Chlapec neměl ani ponětí, že profesor věděl moc dobře, co je Aladinova jeskyně.
Snapeova matka, Eileen Princeová Snapeová podlehla komplikacím způsobeným zápalem plic, když mu bylo patnáct. Byl v tu dobu v Bradavicích a nic o nemoci své matky nevěděl. Tobias Snape, notoricky známý opilec, nebyl nikde k nalezení a byli to právě Lilyiny rodiče, kdo mu dal o smrti jeho matky vědět. Později se dozvěděl, že to Lea Evansová, Lilyina matka, našla Eileen samotnou v chladném domě, a pravděpodobně mrtvou už několik dní.
Ačkoliv mu ředitel nabídl, že může jít domů, poslední osobou, kterou chtěl mladý Snape vidět, byl jeho otec. To léto, kdy neměl jinou možnost, než se vrátit domů, zjistil, že jsou tak chudí, že jeho otec nemohl zaplatit ani pohřeb. Eileen byla potupně spálena anonymním hrobníkem v hrobě pro nemajetné. Když se Tobias vrátil domů, neměl ani ponětí, kde byla jeho žena pohřbena. Až poté, co byl jeho otec zabit v pouliční rvačce - bylo mu zrovna osmnáct a chystal se opustit Bradavice - se Snape dozvěděl pravdu o svém původu.
Nejprve ho napadlo, že jeho otec o těch penězích věděl, ale nikdy mu to neřekl. Naštvalo ho to. Ten starý skřet, Catchwick, který mu o těchto trezorech řekl, mu rychle vysvětlil, že jeho otec o tom vědět nemohl, protože o tom nevěděla ani jeho matka. Eileen neměla žádné sourozence a její otec, Agravain Prince, napsal na smrtelné posteli jméno svého posledního, žijícího dědice na kus papíru: Severus Snape.
Naštvaný tím, že byl jen posledním nápadem umírajícího muže, neměl Snape nejmenší chuť vidět rodinné trezory Princeů. Měl svůj vlastní malý trezor, kde už si nastřádal menší jmění za prodané lektvary. To mu stačilo.
Nicméně, byl to právě Lucius, kdo ho přinutil čelit té stránce rodiny Princů, kterou znal jen velice málo, vzhledem k tomu, že většina jich byla po smrti. Avšak Lucius ho ohromil svým přesvědčivým tvrzením o tom, jak důležité je znát svůj původ.
Společně se vydali prozkoumat všechny trezory. Jeden z nejúžasnějších patřil dříve Eliasu Walterovi Princeovi. Dříve byl námořníkem. Karibské zlato ho zlákalo a přivedlo ho tak z nuzné bídy k bohatému, pirátskému životu. Kouzelničtí piráti nebyli o nic méně známí, než jejich mudlovské protějšky a jak Snape zjistil, vycházeli s mudly mnohem lépe, než jejich druzi na pevnině.
Oba kouzelníci strávili hodiny čtením Eliasových lodních deníků a časopisů a probíráním se truhlami s poklady zahrnujícími zlato, stříbro, měděné mince i balíky přepychového hedvábí. Právě v tomto trezoru narazil Snape na balík černého hedvábí. V životě v ruce nedržel tak jemnou a luxusní látku. Z rozmaru si vzal látku s sebou, a když později obdržel dopis s jeho přijetím do Bradavic coby profesora lektvarů, nechal si z oné látky vyrobit svou první sadu hábitů.
Byly doby, kdy Snape cítil vůči své matce zášť za to, že mu nikdy o Princech neřekla. Avšak musel si vždycky připomenout, jak jeho otec udělal z věcí týkajících se nějak kouzel v jejich rodině tabu.
Až ve svém druhém roce učení v Bradavicích Snape zjistil, že Eileen přeci jenom našla způsob, jak svému synovi zanechat alespoň náznak jeho původu.
Luciuse velice brzy trezory Princeů omrzeli, protože Malfoyovi měli několik vlastních trezorů, z nichž mnohé Lucius ještě ani neodemkl a které vedli do těch největších hlubin Gringottovi banky. Snape procházel soupisem majetku, který dostal od Catchwicka poté, co zdědil trezory Princeů, když narazil na seznam obsahující jeho vášeň, lektvary.
Co nejdřív se Snape vydal do trezoru, který kdysi vlastnil Aloysius Severus Prince. Nicméně Aloysius Severus nebyl jenom jeho jmenovec, ale právě po něm zdědil svůj vzhled, který vždy připisoval svému hulvátskému otci. V trezoru našel velice starou malbu Aloysiuse s rodinou, dvěma syny a černovlasou ženou Charlotte Blackovou. Díky tomuto zjištění byl konečně schopen matce odpustit. Ale až to, co o Aloysiusovi zjistil, bylo to pravé zlato v tomto trezoru.
Aloysius Severus Prince nebyl pouhým současníkem Nicolase Flamela, ale také jeho zapřisáhlý soupeř. Aloysius byl alchymista a všechny jeho deníky, knihovna, poznámky z laboratoře, ale i některé jiné věci z laboratoře, to vše se uchovalo právě v tomto trezoru. Některými těmito věcmi Snape vybavil svou soukromou laboratoř a svou vlastní knihovnu ve sklepeních Bradavic obohatil o deníky a knihy z tohoto trezoru.
Tento trezor, ve kterém nyní s Harrym byli, byl jeden z původních, které si Snape zařídil po té, co začal v sedmnácti prodávat lektvary. Původně neměl v plánu udělat z trezoru to, co z něj bylo teď, ale poté, co byl nucen hlídat malého, pětiletého Malfoyovic potomka, vzal s sebou chlapce do Gringottovic banky. Dracův názor, že trezor je hrozně 'nudný', ho donutil strávit nespočet hodin přenášením truhel zlata a stříbra z trezoru kapitána Prince a dalších pokladů z jiných trezorů právě sem. Vytvořil Aladinovu jeskyni, která se blýskala zlatem stříbrem, šperky, tapisériemi, malbami a dalšími skvosty, které by upoutali pozornost každého zvídavého dítěte.
Uběhly téměř dva roky, než dostal Draco šanci znovu se do trezoru podívat, a jeho reakce byla podobná jako Harryho. Občasné překvapené povzdechy nebo udivené zalapání po dechu Snapovi prozradilo, že Harry si návštěvu trezoru užívá stejně jako kdysi Draco. A nebylo těžké uhodnout, o čem si dnes večer budou chlapci povídat.
Když našel, co hledal, složil to a zastrčil do kapsy hábitu. Pak popadl hrst galeonů a vydal se za Harrym.
Harry objevil poklad všech pokladů a byl usazený na zemi posázené starými mincemi. Na hlavě měl rubínovou čelenku a kolem krku náhrdelník z perel, smaragdů, rubínů a jiných drahých kamenů. Ale to vše teď bylo zapomenuto, protože chlapec měl oči přilepené na obrovské staré knize doplněné o pohyblivé kresby.
Pirátský kapitán měl jak talent na psané slovo tak i na umění. Jeho díla byla zdobena jeho vlastními kresbami, většinou pohyblivými.
Snape tiše přistoupil k chlapci a sledoval, jak Harry četl a prsty přejížděl po kresbách, které se mu pod rukama měnily. V tomto deníku kapitán líčil svůj střet s obrovským bílým mořským hadem.
Harry sledoval, jak kreslený had povstal z kresleného víru, jak temné vody obstoupily titěrnou loď, Fénixe. Stále výš a výš se tyčila obrovská nestvůra, až převýšila malou loď. Otevřela velkou tlamu a sklonila se k lodi, když v tom vytáhla posádka s kapitánem hůlky. Zamířili a chytili nestvůru v kopuli oslepujícího, žlutomodrého světla. Had se v agonii téměř zřítil na loď, ale minul. Avšak obrovské vlny se vyvalili na palubu a strhli jednoho člena posádky, který se ztratil v hlubinách moře.
"Ale ne!" zalapal Harry po dechu.
Snape se pousmál, ale zůstal zticha, když chlapec rychle přetočil stránku na další kresbu. Při jeho doteku kresba ožila. Kapitán Prince stál na zábradlí a z jeho hůlky vycházeli tužkou nakreslené jiskry. Jiskry zmizeli v kresleném moři, kde najednou zachytili spadlého muže a vytáhli ho na palubu. Zde se kolem zraněného muže seběhl zbytek posádky a všichni radostně oslavovali jeho znovuzrození.
"Ano! Jen tak dál!" zajásal Harry.
Snape upustil jednu minci, aby dal chlapci najevo, že je poblíž. Harry sebou trochu trhl. Snape spíš čekal, že chlapec knihu upustí, ale příběh ho natolik zaujal, že se od něj nemohl odtrhnout. Zvedl ji směrem k profesorovi.
"To je úžasný příběh, pane profesore. Mohl bych si to dočíst? Hrozně moc bych chtěl vědět, jak to nakonec dopadne." Harryho oči zářily nadšením a Snape se musel pousmát.
"Jak jste řekl, tohle je Aladinova jeskyně. Vše, co tu najdete, si můžete nechat, nebo půjčit. Vzhledem k tomu, že tato kniha vypráví o jednom z mých předků, můžete si ji půjčit." Snape se na něj přísně podíval. "Předpokládám, že s tím budete zacházet jako s pokladem, kterým ta kniha je, pane Pottere."
Harry knihu opatrně zavřel a přitiskl si ji k hrudi. "To budu, pane. Slibuji."
Snape ukázal na knihu a jen na malý okamžik Harry zaváhal, než mu knihu podal. Sledoval, jak ji Snape zmenšil a schoval do kapsy. Pak z něj Snape sundal čelenku a náhrdelník, kterými se chlapec ověnčil, a sklonil se, když spatřil dva velké prsteny na Harryho palci.
Snape uchopil chlapcovu ruku a se zájmem hleděl na velký prsten s vybroušeným smaragdem. "Kde jsi ho našel, Harry?" zeptal se chlapce a úplně zapomněl na formálnější oslovení.
"V tamtom šálku," řekl Harry a ukázal druhou rukou. "Zvedl jsem ho a tohle z něj vypadlo." Harry si prsten sundal a vrátil ho Snapeovi. "Je krásně zelený a hodně se třpytí."
Snape hleděl na prsten ve své dlani. Stříbro už bylo poněkud zašlé a smaragd ztratil na své kvalitě. Ale to ho nezajímalo. Barva perfektně vystihovala Lilyiny oči. Vzal všechny své cvrčky, srpce a galeony, jen aby mohl nechat vyrobit prsten přesně pro Lily k jejím patnáctým narozeninám. Naneštěstí, než měl možnost jí ho dát, byl Snape informován o smrti své matky a okolnosti následujícího roku mu znemožnili jí ho dát.
Snape se narovnal a přivolal si malou krabičku na prstýnek. Vyndal z ní zlatý prsten a hodil ho na hromadu zlata. Jemně do krabičky vložil starý smaragdový prsten a podal krabičku Harrymu.
"Tohle patří vám, pane Pottere," řekl vážně.
Harry si krabičku vzal a pohlédl na prstýnek usazený na černém sametu. "Ale profesore Snape, pane," zašeptal a stále zíral na prsten. "Ten musel stát…chci říct, že musí být mnohem cennější než cokoliv jiného tady."
Snape hleděl na chlapce. Kulaté brýle mu křivě visely na nose a jeho rozčepýřené vlasy mu stály všemi směry, a ačkoliv se stále hodně podobal Jamesovi, už to Snapeovi tolik nevadilo. Záleželo na tom, jaký byl uvnitř, na tom, co viděl v těch zelených očích, které měl po matce. Velice brzy poznal, jaký je, laskavý, ohleduplný, zdvořilý. I přes své hrozné příbuzné, si, Merlin ví jak, zachoval svou nevinnost a zvědavost, jakou měly všechny děti.
Snape se na Harry pousmál tím způsobem, kdy se mu jen jemně nadzdvihly koutky ústa, a přikývl. "Máte pravdu, pane Pottere, je to poklad cennější než všechny trezory Gringottů."
Harry na prsten užasle hleděl. "Opravdu? Ale proč?" Podal ho zpátky Snapeovi. "Pane, myslím, že byste měl…"
Snape zavřel krabičku a vtiskl ji chlapci do dlaní. "Nemůžu si ho nechat, Harry. Měl to být dárek pro tvou matku, ale…okolnosti způsobily, že ho nikdy nedostala. Byl bych rád, kdyby sis ho kvůli ní nechal."
Harry pohlédl do profesorových černých očí, když zaslechl smutek v jeho hlasu. Chtěl o prstenu vědět víc, ale když v jeho očích spatřil i bolest, rozhodl se nechat si otázky na později. Schoval krabičku do kapsy a ujistil se, že tu bude v bezpečí.
Když opouštěli banku, vzal Harry Snapea za ruku. Pro Harryho tak bylo snazší udržet s vysokým čarodějem krok, pro Snapea to byla známka Harryho důvěry v něj, což ho zahřálo u srdce, jak tak kráčeli chladnou ulicí.

***


Jejich první zastávkou byla schůzka s očním lékařem, kterou jim domluvila madame Pomfreyová. Jmenoval se Dominik Dymshank a byl to svalnatý muž, který se téměř pořád usmíval a smál. Harry ani nepostřehl, že byly jeho oči kontrolovány, když ho léčitel Dymshank nasměroval z ordinace zpátky do čekárny.
V ordinaci se Dymshank otočil na Snapea. Kouzelníkův úsměv povadl, když ukázal na dvě židle. Snape se strnule posadil, připraven na nejhorší.
"Jak často byl chlapec vystaven poraněním hlavy?" zeptal se léčitel bez obalu.
"Poranění hlavy?" Srdce mu pokleslo ke kolenům, když vztek na ďábelské Dursleyovi zažehl v jeho hrudi dračí oheň.
"Jako oční lékař a kouzelník mám k dispozici mnohem důmyslnější a schopnější diagnostická kouzla, která dokážou odhalit starší zranění, která se podílela na poruše zraku." Jediným mávnutím hůlky se před nimi objevil trojrozměrný obraz něčeho, co vypadalo jako víc, než jen jako Harryho oči a oční nervy. Každá část byla vyznačena jinou barvou. "Vidíte tyto červené skvrny?" Léčitel ukázal asi na tucet skvrn různých odstínů červené, a i když Snape nevěděl, co znamenají, žaludek se mu stáhl zlou předtuchou.
"Co znamenají?" zeptal se Snape napjatě.
"Staré modřiny a jizvy. Tato," a ukázal na nejtmavší skvrnu, "tato je nejstarší. Označuje zranění hlavy, které se Harrymu stalo přibližně ve čtyřech letech. Věřím, že právě tato způsobila na první pohled menší problém, který mohl být v dospělosti napraven. Naneštěstí, v kombinaci s ostatními zraněními nemůže být pomocí kouzel chlapcova krátkozrakost napravena."
Snape ztuhl hrůzou. Ti zatracení Dursleyovi! "Pomůžou jeho zraku brýle?"
Tentokrát se léčitel smál. "Ano. Díky brýlím v kombinaci s několika nápravnými kouzly bude vidět úplně normálně. Ale bude zapotřebí několika úprav, takže sem bude muset Harry zajít, abych mu doladil čočky." Léčitel si stoupl a začal přecházet sem a tam. Snape ho s obavou sledoval očekávajíc ještě horší zprávy.
"Profesore Snape, jako léčitel jsem povinen nahlásit tato stará zranění na Úřad pro ochranu dětí. Nepochybuji o tom, že jsou známkou týrání." Pohlédl na sedícího kouzelníka. "Byl jste si toho vědom?"
Snape se postavil. Nestaral se o ten povýšený pohled, kterým ho léčitel obdařil, jak tak nad ním stál. Krátce přikývl. "Nedávno jsme zjistili, že jeho opatrovníkům v mudlovském světě zrovna neleželo na srdci blaho pana Pottera. Nicméně vás musím požádat, abyste nehlásil…"
"Pane, já nemůžu…" začal Dymshank s jemným důrazem,
Snape zvedl ruku. "Léčiteli, já chápu právní předpisy a nežádám vás, abyste zprávu nenapsal, pouze ji odložte. Jak vidíte, toto je Harry Potter a jeho záležitost je poněkud choulostivá."
Léčitel se poškrábal na bradě. "Mudlové, říkáte?" Snape přikývl. "Má nějaké opatrovníky v našem světě?"
"Jako jeho kolejní ředitel jednám jako rodič během školního roku. Nicméně, konečné slovo ohledně pana Pottera náleží Albusu Brumbálovi." Snape se snažil nedat najevo svůj nesouhlas s jednáním ředitele ohledně této situace.
"A ředitel to ví?" zeptal se Dymshank.
"Ano." Snape stiskl zuby a na okamžik se zamyslel. "Dva týdny, léčiteli Dymshanku. Můžete pozdržet svou zprávu o dva týdny?"
Léčitel pomalu přikývl. "Dva týdny, profesore. A teď, nechme Harryho vybrat si brýle."
***
Zatímco si Harry prohlížel všechny rámečky, léčitel ho obeznámil s mnohem upravenější verzí jeho problému, a ke Snapeově vděčnosti nezmínil nic o starých zraněních.
Harry stál před policí s obroučkami, ale ani jeden si nevybral. Po deseti minutách Snape zasáhl: "Pane Pottere, nemůžete si vybrat něco vhodného, pokud si to nevyzkoušíte. Jsou tu nějaké, které by se vám líbily?"
Harry se na profesora sklíčeně podíval a ke Snapeově překvapení mu naznačil, že by s ním rád mluvil o samotě.
Snape přešel k Harrymu a sklonil se, aby ho lépe slyšel, kdyby chlapec šeptal. Což udělal, než svůj hlas stočil na profesora. "Na žádných není vidět cena, pane. Teta Petunie říkala, že brýle jsou velmi drahé."
Snape zúžil oči do úzké štěrbiny a na tváři se mu objevil malý úšklebek při pomyšlení na tu hroznou ženskou. "S cenou si nedělejte starosti, pane Pottere. Prostě si jen vyberte ty, co se vám líbí a…" Snape chytil chlapce za ruku, když se natáhl po nějakých obroučkách, "a rozhodně nevybírejte jen proto, že na vás spěchám. Máte tolik času, kolik potřebujete." Snape se ohlédl do čekárny a ukázal na židle u vchodu. "Budu čekat támhle."
"Dobře, pane. Děkuji vám," řekl Harry s malým úsměvem. Počkal, dokud si profesor nesedl a pak se otočil na všechny ty obroučky.
Po dalších patnácti minutách, poté, co vyzkoušel nejméně deset obrouček, se Harry nemohl rozhodnout mezi dvěma. Když Snape spatřil jeho dilema, řekl: "Přineste je sem, pane Pottere, a nechte mě se podívat."
S vděčným úsměvem Harry přešel i s brýlemi k profesorovi.
Jedny obroučky byly tenké, pozlacené a oválné, se zahnutými konci u uší. Druhé byly z bizoního rohu a vypadaly spíš jako vysoce leštěný, černý mramor. Nebyly ováné, spíš čtvercové s rovnými konci u uší.
Ty černé Snapeovi příliš připomínaly Jamese Pottera, a už jen díky tomu se mu nelíbily. V duchu napočítal do deseti, odložil tu starou rivalitu stranou a prohlédl si brýle čistě z estetického pohledu.
"Trochu se otočte, pane Pottere," řekl Snape a Harry tak udělal. "Hmmm, obávám se, že trochu vypadáte jako ministerský úředník. Jsou docela masivní a zastiňují vaše rysy. Co myslíte vy?"
Harry se odvrátil od Snapea a podíval se do zrcadla na zdi. Potřásl hlavou, jak se tak prohlížel. "Vypadám trochu staře jako paní Figgová u nás v ulici," okomentoval se Harry.
Figgová? Arabella Figgová? "Kdo," zeptal se pomalu Snape, "je paní Figgová?"
Harry odložil bizoní brýle, a aniž by věděl, že řekl něco, co spustilo profesorovy obavy, odpověděl: "Moje paní na hlídání. Teta Petunie ji neměla ráda, protože měla spoustu koček a legračně voněla. Ale stejně byla hrozně milá a měl jsem její kočky rád."
Snape pevně sevřel dlaně a zamyslel se. Byla to ta samá čarodějka, kterou znal. Ten praštej moták, kterej byl z jemu neznámých důvodů členem Brumbálova Fénixova řádu. Vždy když s ní mluvil, nepřestala se bavit o svých kočkách. Byla až zoufale přesná při popisování těch nejnepříjemnějších fyzických aspektů zvířat. On, který neměl žádné problémy s vymačkáváním nechutného obsahu dýmějových hlíz, se cítil na zvracení po té, co ho Arabella Figgová zasypala barvitým popisem chomáče chlupů, který vyplivla jedna z jejích koček. Byl nesmírně vděčný, že tu hloupou ženskou nenapadlo přinést fotografii!
Co dělala paní Figgová v Příčné ulici? A jak dlouho už tam byla? Pokud byla, jak Harry řekl, jeho paní na hlídání, proč si nikdy nevšimla žádné známky týrání?
Vskutku. Možná byla ztřeštěná, ale Snape si nemyslel, že by byla tak nevšímavá. Vzpomínal si až příliš jasně na zprávu madame Pomfreyová o Harryho zdravotním stavu. Spousta jeho zranění šla určitě špatně skrýt.
Tohle rozhodlo. Už dříve měl nutkání navštívit Zobí ulici, ale teď si chtěl promluvit s Figgovou, pokud zde tedy stále ještě byla. Nicméně, napřed potřeboval mluvit s Luciusem. Ta zpráva, kterou léčitel hrozil poslat Úřadu pro ochranu dětí, by všechno zničila. Podle toho, co věděl o ředitelových machinacích, Dursleyovi pro ně byli důležití. Měli by být zatčeni a odstraněni jako Harryho opatrovníci, nebyl pochyb o tom, co všechno dokáže vliv na ministerstvu.
Ředitel byl mocný čaroděj, ale i on se musel sklonit před ministerstvem, pokud se rozhodlo zkazit jeho plány.
Harry by mohl skončit mnohem hůř než u Dursleyů. Mohl by třeba skončit v rukou nepřátelské rodiny!
"Pane?" Harry přerušil tok jeho myšlenek a Snape zjistil, že se Harry pokoušel upoutat jeho pozornost už několik sekund. Harry si zkoušel druhé obroučky a Snape se musel lépe natočit, aby si brýle dobře prohlédl. "Co myslíte, profesore? Jsou mnohem lehčí."
Snape přikývl. "Vypadají mnohem lépe než ty před tím, pane Pottere." Snape by to nahlas neřekl, ale brýle byly z tak tenkého, zlatého drátku, že nebyly téměř vidět. Jeho zelené oči, Lilyiny oči, tak mohly více vyniknout. "Líbí se vám, pane Pottere?"
Harry se znovu otočil k zrcadlu a zářivě se usmál. Líbily se mu. Připadal si v nich mnohem starší. "Jo…eh, tedy ano, pane, líbí se mi."
Harry se tedy rozhodl pro drátěné brýle, takže mu léčitel upravil čočky, použil několik nápravných kouzel a pak dal Harrymu a profesorovi několik konečných instrukcí.
"Bolesti hlavy jsou normální, ale většinou jsou spojené s nápravnými kouzly, která působí na svaly ve tvém oku, které nebyly v pořádku. Jsou jen mírné a dají se odstranit odpočinkem nebo lektvarem na bolest hlavy. Ale pokud bys měl migrény, Harry, to už není normální a chtěl bych, abys o tom okamžitě řekl svému profesorovi, aby mě mohl kontaktovat. Trochu nepříjemná rozmazanost nebo závratě patří do přizpůsobovací fáze, ale pokud by byly příliš časté, opět informuj svého profesora. Uvidíme se tedy za týden." Léčitel se usmál a stejně tak Harry.
Snape přikývl, jako že rozumí a v duchu si dělal poznámky. V minutě už odcházeli z ordinace a Harry si mohl užívat pohled přes své nové brýle.

***

Harry nesnášel obchod Madame Malkinové Hábity všeho druhu. Tedy, obchod ne, jen jeho majitelku. Madame Malkinová byla padesátnice s nevlídnou tváří a prošedivělými hnědými vlasy sepnutými do drdolu, ze kterého trčely hůlky. Nepřestávala mluvit. Strašně si stěžovala, že Harry nemá nové hábity, až se cítil neobvykle blízko k vybuchnutí. Jakmile si přestala stěžovat a začala ho urážet slovy jako že je malý, vychrtlý a "vyzáblý jako oškubané kuře", něco se v něm zlomilo.
Místo aby tu ženu praštil, což bylo velice lákavé, spolkl svůj vztek, a ve chvíli, kdy se od něj madame Malkinová odvrátila, strhl ze sebe látku, kterou měl být nakonec jeho nový hábit, seskočil ze stoličky a vyběhl ven na ulici. Otáčel hlavou sem a tam, jak se snažil zjistit, kam zmizel jeho profesor.
No, on to vlastně věděl. Před tím, než ho profesor zanechal u madame Malkinové, řekl mu, že si jde do lékárny pro něco, co nebylo k dispozici v Bradavických sklenících. Jenže, kde ta lékárna byla?
Věděl, že by měl raději zůstat na místě, ale pochyboval, že by mu v Příčné ulici někdo ublížil. Takže si vybral směr a rozběhl se dolů ulicí a přitom se nepřestával rozhlížet po Snapeovi. Prudce se zastavil, když se dostal ke vstupu do mnohem temnější ulice. Zvedl hlavu a spatřil vrzající ceduli s nápisem Obrtlá ulice.
Opatrně přistoupil ke vstupu do ulice. Nakrčil nos, když k němu zavanul z ulice podivný zápach. To ho donutilo se zastavit.
Smrdí to hrozně a nevypadá o nic líp, pomyslel se Harry. Jdi pryč! Varoval ho jeho vnitřní hlas. Ten, který mu vždycky radil, když se blížil strýc Vernon nebo Dudley. Ne, tady profesor nebude. Možná bych se měl vrátit… Bezzubá stará čarodějnice s podezřelým…obsahem košíku se na něj usmála. Většinu zubů měla černých a zkažených. Harry rychle couvnul zpět.
Harry vyjekl, když ho popadly něčí ruce a odtáhly ho z Obrtlé ulice pryč.
"Kam si myslíte, že jdete, mladý muži?" zeptal se Snape a pánovitě se nad Harrym tyčil.
Snape ho stále ještě držel, když s drkotajícími zuby Harry vykoktal: "J-j-já js-s-sem tam ne-ne-nechtěl jít, pane!"
Když spatřil ten vyděšený výraz na chlapcově tváři, Snape ho okamžitě pustil. Vystrašil ho víc než Obrtlá ulice. Odstoupil od něj a sehnul se. "Pa…Harry," řekl jemně, "Harry, omlouvám se. To je ošklivá ulice pro tak malého chlapce jako jsi ty a …vyděsilo mě, když jsem tě tam viděl."
"Nechtěl jsem tam jít, pane profesore!" řekl Harry rychle. "Hrozně to tam páchlo a pak se na mě usmála ta strašidelná čarodějnice a v jejím košíku byly nějaký divný…lezoucí věci a …" Harry zavřel oči, když si uvědomil, že začal zvyšovat hlas. Nesnášel, když to dělal. Většinou to dělal, když začal prosit strýce, aby přestal. "Počkejte…" promluvil Harry tiše, když si uvědomil, co jeho profesor řekl. "Vy jste se…bál? O mě?"
Jedna jeho část si přála, aby to Snape nikdy nedal najevo, ale na druhou stranu věděl, že to je pro chlapce důležité. Harry pravděpodobně nikdy neslyšel nikoho se o něj zajímat. Snape pohladil chlapce po tváři a zvedl se. "Pojďte, pane Pottere. Myslím, že oba potřebujeme malou přestávku." Harry nezaváhal a vzal Snapea za ruku. Snape jeho ruku stiskl, ne pevně, ale tak, aby chlapce ujistil, že mu to nevadí.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenina Zdenina | Web | 17. června 2011 v 21:20 | Reagovat

Tak to byla úžasná kapitola, chvílemi hodně emotivní až dojemná, třeba s tím prstenem nebo knihou. To mě fakt dostalo. A jak jsme mohli poodhalit Snapeho minulost, fakt krása.
Už se těším na další část příběhu. :-D

2 Casion twoje SBééééčko!!! Casion twoje SBééééčko!!! | Web | 18. června 2011 v 13:07 | Reagovat

jéé skvelé!! chudák Harry, škoda, že sa mu nedá vyliečiť tá krátkozrakosť... a Severus je ako vždy úžasný :D

3 Caira Caira | 18. června 2011 v 15:32 | Reagovat

Úžasné. Miluju tuhle povídku. Moc se těším na pokračování.

4 Kiki Kiki | Web | 18. června 2011 v 18:54 | Reagovat

Úžasné. Když to čtu já prostě nemám slov. Můžeme ti děkovat za to, že ji překládáš. Některé části bylo opravdu dojemné hlavně jak byli v tom trezoru nebo jak ho Snape našel na Obrtlé. No doufám, že je krátkozrakost nakonec bude v pořádku. Doufám, že se do příběhu zapojí i Weasleyovi a Hermiona a ostatní z nebelvíru. A jsem zvědavá jestli Harry bude hrát famfrpál :-)

5 Ajka Ajka | Web | 19. června 2011 v 13:14 | Reagovat

Díky moc všem a Kiki - neboj, dočkáš se:D a co se týče těch dojemných scén, těch je tahle povídka plná:)

6 McLissa McLissa | 19. června 2011 v 20:59 | Reagovat

Nádherná kapitolka :-) Opravdu překládáš moc hezky a obdivuji tě :-D :-D Tahle povídka je opravdu uchvacující a poutavá...četla jsem už spoustu povídek HP/SS a tahle se od nich nijak výrazně neliší (Což nevadí, já jsem vděčná za všechno :-D ), ale je proložená skvělímy pasážemi a scénkami, například historie Severusovi rodiny, jeho minulost a návštěva trezorů...to bylo moc hezké :) Vůbec Severusův vztah k Harrymu je nádherný :) Doufám, že se Severus brzy dozví něco o Harryho dětství s Dursleovými, aby jim pořádně vyprášil kožichy :-D Je to skvělé a opravdu se moc těším na další kapitolku :-) Jen tak dál :-)

7 Ajka Ajka | Web | 19. června 2011 v 22:01 | Reagovat

[6]: Heh, nechci moc prozrazovat, ale jak jsi psala, že se to moc neliší od ostatních povídek na pár HP/SS, tak co se týče těhle dvou, tak to máš asi pravdu, ale povídka se nakonec ukáže, že není jen o nich dvou, že Nobody cared neplatí jen pro Harryho, a rozhodně je tam tolik originálních nápadů, který jsem zatím v žádných jinýh povídkách nečetla, ale nechci nic prozrazovat, jen doufám, že u toho vydržim, abych se s váma mohla o tohle všechno podělit. Díky moc za povzbudivý komentář!

8 misa misa | 11. července 2011 v 12:11 | Reagovat

skvělej překlad! už se moc těším na další doufám že nás nenecháš dlouho čekat'

9 sisi sisi | 5. dubna 2018 v 9:36 | Reagovat

Tahle část, kdy jde Harry se Snapeem nakupovat, ta se mi moc líbí. Mám pocit, že tak nějak by to mělo vypadat vždycky. Nakoupí potřebné věci, ale jsou nejen pěkné a praktické, ale jsou prostě dokonalé. A následující posezení u kafíčka, to je něco, co se neodmítá. Moc děkuji za překlad. :-P  :-)

10 sisi sisi | 5. dubna 2018 v 9:38 | Reagovat

Ajko, prosím, vydrž, překládáš perfektně. Moc se těším na každou novou kapitolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama