8. května 2011 v 16:50 | Etherian, překlad Ajka, beta Peťa
|
Ano, nešálí vás zrak, třtí kapitola je konečně tady, a dokonce obetovaná:D Užijte si ji a komentujte.
7. září, 1991 - Sobota
Když prefekt Gordon Billock otevřel dveře od Dracovy a Harryho ložnice, spočinul pohledem na záplavě husího peří. Byl vyslán jejich ředitelem, aby zkontroloval tyto dva chlapce, kteří se nedostavili na snídani.
"Vstávejte! A honem!" zavrčel Gordon. Vytáhnul hůlku a oba chlapce potřísnil vodou.
Harry a Draco se s leknutím probudili a s křikem vyskočili z postele. Oba si ještě ospale protírali oči.
"Je sobota!" prskal vztekle Draco. "V sobotu můžu vždycky spát dýl!"
"Ne tady, Malfoyi! Snídaně je v devět a oba znáte pravidla: Žádné jídlo se nesmí vynechat a vy jste oba prošvihli snídani." Rozhlídl se po všem tom peří. "Ty, Pottere, se máš v deset hodin setkat s profesorem Snapem ve Vstupní síni. Nemyslím si, že to…"
"My to uklidíme," skočil mu Harry do řeči a s obavami pohlédl na Draca, který jen pokrčil rameny.
"Tempus," řekl Gordon a mávl hůlkou. Chvíli hleděl na čísla, která se před ním objevila. "Máte na to půl hodiny. Začněte."
Hned, jak Gordon odešel, začal Harry nabírat peří do rukou. Draco ho několik minut zmateně pozoroval.
"Harry, on neřekl, že to musíme dělat po mudlovsku," prohlásil nakonec.
Harry se postavil. "Cože? A jak to teda máme uklidit?"
"Přivoláme si domácího skřítka."
Harry zúžil oči. "To přece nemůžeme."
"Jako by se to měl někdo dozvědět," vyštěkl Draco. "Domácí skřítek!"
K Harryho úžasu se v místnosti s hlasitým pop objevila malá, hnědá postavička s velkou hlavou a hubenými končetinami, s čajovým ubrouskem kolem pasu.
"Mladý pán volal Girty?" usmál se skřítek a sklonil hlavu.
Draco přikázal: "Ukliď ten nepořádek!"
"Ne! Nedělej to!" vykřikl Harry. Skřítek se chystal lusknout prsty, ale na Harryho příkaz se zarazil.
"Harry," zabručel Draco.
"Je to proti pravidlům!"
"Je to blbý pravidlo!" křičel Draco.
"Není!"
"Je!"
"Není!"
"Je!"
Dracovi došla trpělivost, skočil na Harryho a začali se prát. Na schodech se ozvaly kroky a o chvíli později vtrhl do místnosti Gordon. Popadl nejbližšího chlapce, Draca, a odstrčil ho od Harryho, který ležel na zemi stočený do klubíčka a chránil si rukama hlavu. Harry, který poznal, aniž by se podíval, že je útočník pryč, se ve stále stejné pozici skryl mezi svou postel a noční stolek.
"Do kouta, Malfoyi!" vyštěkl Gordon. Když to vypadalo, že Draco hodlá protestovat, zamračil se. "HNED!"
Draco vztekle dodupal do kouta u své postele a postavil se tam se založenýma rukama a zamračeným pohledem.
Gordon se sklonil k Harrymu, který něco šeptal tak rychle, že mu nerozuměl ani slovo. Sklonil se k němu ještě víc. "Pottere, jsi v pořádku?"
"P-prosím, nebij mě," mumlal.
Gordon si stoupl a o krok ustoupil. Stočil pohled na domácího skřítka, který stále čekal na pokyny. "Zajdi pro profesora Snapea. Vyřiď mu, že se Potterovi něco stalo."
S hlasitým pop skřítek zmizel.
Když uslyšel kamaráda vzlykat, Dracův vztek zmizel. Otočil se, ale zůstal stát v koutě. "Je Harry v pořádku?"
Gordon nespouštěl z Harryho oči, ale tiše Dracovi odpověděl. "Myslím, že bys měl jít raději do společenské místnosti. Jdi."
Dracovi se nechtělo odejít, ale Gordon byl o tolik větší než on, že raději odešel z ložnice a vydal se po točitých schodech do společenské místnosti.
Zrovna když Draco vešel do místnosti, skrz Zmijozelův portrét vstoupil dovnitř Snape. Na nikoho nepromluvil, šel přímo do Harryho a Dracovy ložnice. Ani si nevšiml Draca, který ho následoval.
Když vešel do ložnice, byl zaplaven vším tím peřím. "Co to má, pro Merlina…Pane Billocku! Co se tu stalo?"
Gordon se rychle otočil za přísným hlasem svého profesora. "Pane, místnost takhle vypadala, už když jsem přišel oba chlapce vzbudit. Řekl jsem jim, ať to tu uklidí, připraví se, a pak jsem odešel. O pár minut později jsem zaslechl výkřiky, a když jsem se šel podívat, co se tu děje, našel jsem oba chlapce, jak se perou. Když jsem Draca od Harryho odtrhl…" Sklouzl pohledem na stočeného chlapce. "Řekl mi, ať ho nebiju."
"Vedl jste si dobře, pane Billocku. Mohl byste všechny vykázat ze společenské místnosti? Postarám se zatím o pana Pottera."
Gordon přikývl a opustil místnost. Draco se přikrčil, aby ho Gordon neviděl, a tajně sledoval, jak se Snape k malému chlapci opatrně blíží.
"Pane Pottere…" začal Snape.
Harry se ještě víc stočil do klubíčka. "Prosím! Omlouvám se."
"Pot…Harry. Pššš. Víš, kdo jsem?" Harry zamrkal na muže v černém, který se k němu sklonil. Snape se ještě kousek přiblížil a zůstal před ním v polosedu stát. "To jsem…" zarazil se. Jak jen mi Poppy říkala, že mě Harry nazval? ptal se sám sebe. Ano, už vím… "Harry, to jsem já, Temný pán."
Harry několikrát zamrkal, než si dlouze povzdechl. "Temný pán?" zeptal se.
"Ano, Harry." Snape se najednou svalil z polosedu na zadek, když se na něj chlapec vrhl a obtočil své ruce a nohy kolem jeho těla.
Snape se snažil nějak upravit pozici, ve které se momentálně nacházel, ale hned zjistil, že nebude snadné ze sebe chlapce sundat. Začal ho tedy hladit po vlasech a po zádech a houpat se s ním tam a zpět.
"P-p-profesore," ozval se ode dveří rozechvělý hlas.
Snape se nemohl otočit, aby se podíval, ale poznal hlas. "Pane Malfoyi…" Harry ztuhl, když Snape zasyčel. Snape rychle uklidnil svůj hlas a tiše promluvil: "Pane Malfoyi, pojďte sem, ať na vás vidím."
Draco se přišoural před Snapea a před Harryho. Stejně jako Harry byl ještě v pyžamu a bosý. "Co se Harrymu stalo?" zeptal se Draco a Snape zjistil, že chlapec nemá daleko k slzám.
"Abych to mohl zjistit, pane Malfoyi, potřebuji vědět, co se tu stalo. Buďte důkladný a nevynechejte ani jediný detail." Snapeův hlas byl tichý, ale přesto z něj Draco cítil tu tvrdou neústupnost, podobnou jako měl jeho otec, pokud byl Draco v potížích.
Draco zašoupal nohama a pak spustil: "Minulou noc jsme měli s Harrym polštářovou válku, ale protože už jsme byli unavení, šli jsme rovnou spát. Když nás ráno prefekt Billock vzbudil, byl hrozně naštvaný kvůli tomu peří. Chtěl, ať to uklidíme a ať se oblíkneme." Draco na okamžik uhnul pohledem. "No, a pak…ehm…jsme se prostě prali…a…"
"Vynechal jste část svého příběhu, pane Malfoyi. Pokud nechcete celý víkend čistit kotlíky, radil bych vám, abyste mi sdělil i tu část, kterou se snažíte zatajit." Snape svou hrozbu podtrhl smrtelnou vážností ve svém hlase.
"A-a-ano, p-pane," koktal Draco. "Já jsem nechtěl uklízet to peří ručně, protože jsem se ještě nenaučil uklízecí kouzlo, t-tak jsem zavolal skřítka, aby to udělal." Draco zbledl, když profesor nebezpečně zúžil oči. "H-h-harry se mě snažil u-upozornit na ta p-pravidla, ale já ne-neposlouchal…on na mě křičel a…a já…já jsem se s ním prostě začal prát. A-ale o-on mě ani jednou zpátky nepraštil." Dvě osamělé slzy sklouzly Dracovi po tváři.
Snape v duchu napočítal do deseti. A pak ještě dvakrát. Tak zoufale moc chtěl na to hloupé děcko před ním křičet, ale v Harryho stavu se neodvážil. Zhluboka se nadechl a zašeptal: "Pane Malfoyi, vezměte si své oblečení a boty, jděte dolů za prefektem Billockem a řekněte mu, že potřebujete použít jeho koupelnu. Potom se oblečte, jděte na snídani a zůstaňte s panem Billockem, dokud pro vás nezajdu."
Draco věděl, že odporovat by ho přivedlo ještě do většího maléru. Přiskočil ke skříni, popadl nějaké věci a vystřelil z pokoje dřív, než stačil Snape mrknout.
Snape si povzdechl. Seslal na chlapce nadlehčující kouzlo, zvedl se z podlahy a došel k posteli. Sedl si a opatrně ze sebe chlapce odtrhl. "Harry? Vše je v pořádku. Jsme tu jen ty a já." Snape uchopil chlapce za bradu a natočil ho tváří k sobě, aby lépe viděl do té uslzené tváře. Harry vzlykl, ale než si stačil otřít nos do rukávu, Snape mu vyčaroval kapesník.
Harry se vysmrkal a utřel si oči čistým růžkem. Snape nechal ten špinavý hadřík zmizet a vyčaroval mu nový. Tento Harry nervózně zmačkal v ruce.
"Omlouvám se, strýčku Vernone, opravdu jsem nechtěl Dudleyho uhodit. Neublížil jsem mu, že ne?"
Dudley? Strýc Vernon? Tihle zatracení mudlové! Snape si chlapce pozorně prohlédl. Hleděl do těch zelených očí, které tak dobře znal z dětství a ze svých školních let. Jejich pohled byl mírně zamlžený a jejich výraz vystrašený a zmatený.
"Harry. Podívej se na mě." Chlapec nezareagoval, tak si ho Snape k sobě natočil. "Harry. Já nejsem tvůj strýc. Můžeš mi říct, kde to jsme?"
Harryho pohled se pomalu zaměřil na svého profesora. Harry zamrkal. Nebyl si jistý. Na okamžik si myslel, že je v domě svého strýce a tety, ale…opatrně se rozhlédl kolem a potřásl hlavou. Tohle nebyla Zobí ulice. Zakroutil hlavou a zabořil obličej do Snapeova ramene.
Snape si povzdechl a jemně donutil chlapce hlavu zvednout. "Potřebuji, abys odpověděl, dítě. Kde to jsme?"
Harryho hlas se zadrhl. "J-já nevím, pane."
Snape Harryho zadržel dřív, než stačil znovu sklonit hlavu. "Chci, aby ses pozorně rozhlédl kolem. Myslím, že víš, kde jsi."
Harry se váhavě rozhlédl. Zamračil se na peří na podlaze a pomačkané pokrývky na obou postelích. Zamrkal. Začínal si vzpomínat na další věci: Zařazování ve Velké síni, sezení vedle Draca, spřátelení s dalšími dvěma spolužáky, prefektka, která mu ukazovala společenskou místnost. Povzdychl si, když -podobně jako puzzle vzájemně do sebe zapadajíc- se k němu najednou vrátilo i všechno ostatní.
"V Bradavicích. A teď jsme v naší ložnici." Jeho tvář zbledla při pohledu na všechno to peří. S obavou pohlédl na Snapea.
Snape se usmál. "S tím peřím se vypořádáme později, Harry. Můžeš si vzpomenout, proč jste se s Dracem prali?"
"On zavolal…!" Harry se zarazil. Draco sice porušil pravidla, když zavolal domácího skřítka, ale kdyby to řekl, Draco by přestal být jeho kamarád. To nemohl dopustit. Byl to jeho PRVNÍ kamarád!
Harry se odtáhl od Snape a sedl si do středu postele. "My jsme se neprali. My…eh…prostě jsme jen hádali nad tím, jak to peří uklidíme. Pane."
"Mohu vás ujistit, pane Pottere, že za všechny ty roky učení jsem se naučil rozeznat fakta od výmyslů." Harry na svého profesora němě zíral. "Opravdu byste chtěl znát následky lhaní svému kolejnímu řediteli?" zeptal se Snape nedbale.
Harry sebou mírně trhl. "Ja-jaké následky?" zeptal se nervózně.
Snape zachytil Harryho pohled a vážně řekl: "Nikdy bych ti neublížil, Harry. Slibuji ti, že bych tě nikdy nepotrestal způsobem, jakým tě trestal tvůj strýc."
Harry se zmateně zamračil. "Ale jak tedy?"
"Za lhaní a hrubá slova vám budou kouzlem vypláchnuta ústa. Pokud si vzpomínáte, když jste byl na ošetřovně, madame Pomfreyová to použila na pana Goyla." Harry se nad tou vzpomínkou ušklíbl. "Pokud porušíte kolejní pravidla nebo neuděláte to, co po vás budu chtít, můžete pro svou kolej ztratit body nebo dostat školní trest."
"Vy…vy ne…" Harry to nedokázal říct nahlas, ale Snape si domyslel, co chtěl chlapec říct.
"Kolují tu pomluvy, že na neposlušné studenty používám rákosku nebo pravítko, ale to jsou jen fámy. Nepodporuji tělesné tresty."
"Těles…co, pane?" zamračil se Harry.
"Výprask, pane Pottere." Snape se na svého svěřence ušklíbl. "Jak jsem již řekl, nikdy bych na dítě nevztáhl ruku." Kousek se posunul a přísně se na Harryho podíval. "A teď, budete tak laskav a upravíte svou verzi toho, proč jste se začali prát, anebo mám…" Snape měl v ruce připravenou hůlku a chystal se použít ústavymývající kouzlo.
Harry rychle zakroutil hlavou. "Já jsem nelhal." Nechtěl, aby mu Snape vymyl pusu, ale žaludek se mu stahoval do těsného uzlu, když si uvědomil, že mu opravdu lhal. On jen prostě nechtěl dostat svého kamaráda do problémů.
Snape si chlapce pozorně prohlížel. Jeden nemusel být nitrozpytec, aby podle řeči těla poznal, že mu chlapec lhal. Uhýbal před ním pohledem, nad horním rtem se mu leskla kapička potu, jeho ruce nervózně svíraly pokrývku, a co bylo nejvíce zřejmé, zapíral příliš vehementně.
Co Snapea zajímalo, byl důvod, proč Harry lhal, a také proč Draco nelhal, aby si zachránil vlastní kůži tak, jak to obvykle dělal.
Draco v minulosti neměl příliš přátel. Ne proto, že by se nesnažil, ale nemladší Malfoy vyrostl ve skupině dětí Smrtijedů, které byly podobně jako jejich rodiče velice paranoidní skupina. Lhát, aby si uchránil vlastní kůži, pro něj začalo být stejně přirozené jako dýchání. Draco nebyl dokonalý lhář, na rozdíl od několika svých vrstevníků, a Snape měl dost času pilovat svou schopnost rozeznat lež bez použití nitrozpytu.
Ale i když to Draco věděl, stejně jako o svém otci, který uměl lež prokouknout téměř stejně snadno jako Snape, nezabránilo mu to se o to alespoň pokoušet. Draco měl přirozený pud sebezáchovy, a dost často si za lhaní svému otci vysloužil výprask.
Bylo opravdu obdivuhodné, že Draco Harryho považoval za pravého přítele, když byl ochoten říct pravdu, aby mu pomohl, i když se tak sám dostal do potíží. Harryho pocity, co se týče jejich přátelství, byly stejné, když byl ochoten přijmout trest, aby tak ochránil svého kamaráda.
Snape si povzdechl a snažil se skrýt, jak moc ho přátelství mezi těmito chlapci těšilo. "I když mi přijde podivuhodné, že hodláte svého přítele krýt, pane Pottere…" Harry začal protestovat, ale Snape ho zastavil zvednutou rukou. "Dovolte mi to dokončit, ano?" Harry zavřel pusu. Stiskl rty do úzké linky a přikývl. "Jak jsem se chystal říct, pan Malfoy mě již obeznámil s okolnostmi, které vedly k té rvačce." Harry se viditelně uvolnil. "Chci po vás pouze, abyste jeho příběh potvrdil."
Harry zaváhal. Řekl Draco pravdu? Profesor mu neprozradil, co Draco doopravdy řekl. Co když mu profesor lhal? Dospělí lžou dětem každou chvíli. Harry dokonce zaznamenal, jak jeho teta a strýc, kteří se nad jeho bratrancem hrozně rozplývali, svému synovi často lhali. Což byla škoda. Harry si častokrát pomyslel, že by mu sem tam nějaká ta pravda neuškodila.
Harry zkoumavě hleděl do profesorových tmavých očí. Téměř po minutě potřásl hlavou. Ne, tohle byl Temný pán z jeho snů. Harry v ten moment věděl, že i kdyby mu někdy profesor Snape něco zatajil, nikdy by mu nelhal. Jemu ne.
"Jen jsem chtěl zvednout to peří," řekl Harry a úlevně si povzdechl. "Draco chtěl zavolat skřítka, aby to uklidil, ale v pravidlech se říká, že je to zakázané. Řekl jsem mu to a začali jsme na sebe křičet a pak…" Harry se lehce otřásl. "Pak mě prostě začal mlátit."
Ta bolest, s jakou chlapec vyslovil poslední větu, se Snapeovi zařezávala do srdce jako nůž. "Bránil jste se, pane Pottere?"
Harry si skousl ret. "Chtěl jsem. Myslím, že jsem dokonce začal, ale potom…" zamračil se, jak se snažil vysvětlit to, co se mu stalo. "Draco byl…Chci říct, že jsem myslel, že je to Dudley, můj bratranec. A všechno, co jsem mohl udělat, je to, co dělám vždycky." Harry si rozzlobeně setřel slzu, která mu stekla po tváři, a podíval se na svého profesora. "Draco mě teď nenávidí, že?" zeptal se smutně.
"Ale samozřejmě, že ne, hlupáčku," snažil se ho Snape svým jemným, ale rázným hlasem uklidnit.
"Ale křičel jsem na něj, a proto mě praštil, protože mě nenávidí."
"Pan Malfoy vás neuhodil proto, že by vás nenáviděl, pane Pottere, ale protože si nechtěl připustit, že byste měl pravdu. Je smutné, že se pan Malfoy raději začne vztekat nebo prát, než aby připustil vlastní chybu. Není to chování, které bychom já nebo jeho otec schvalovali."
"Takže jsem ho dostal do potíží," praštil Harry pěstí do polštáře.
"Tohle není tvoje chyba, mladý muži," řekl Snape pevně. "To sám Draco se dostává do potíží za porušování pravidel."
"To ale znamená, že se ho chystáte potrestat, a on pak na mě bude naštvaný," obvinil ho ostře Harry.
"No ano," souhlasil Snape k Harryho překvapení. "Nepochybuji o tom, že na vás možná bude pan Malfoy naštvaný, to samé i na mě, ale on se přes to časem přenese, a zase budete kamarádi."
"To nedává smysl," řekl Harry pochybovačně. Měl až příliš mnoho zkušeností s dospělými a dětmi, kteří se na něj naštvali a nikdy se přes to nepřenesli. "On se přes to nikdy nepřenese."
"Pan Malfoy, stejně jako každé jiné dítě, je nerad chycen. Uráží to jeho hrdost a navíc musí uznat, že se mýlil. Nicméně, pan Malfoy si vašeho přátelství cení stejně jako vy, takže se přesto určitě přenese." Snape si stoupl. "A teď, chystám se promluvit si s panem Malfoyem a potom vás očekávám ve společenské místnosti hned, jak se obléknete."
"Ano, pane," podvolil se malý zmijozel. Pak se rozhlédl po všem tom peří. "Mám to uklidit, pane?"
"Nechte to být, pane Pottere." Snape opustil ložnici.
***
Když vešel Draco do společenské místnosti po tom, co ho sem profesor Snape vykázal, opatrně přistoupil k vysokému, svalnatému sedmákovi, k prefektovi Gordonovi Billockovi.
"Eh…profesor Snape mi řekl, ať použiju vaši koupelnu, pane." Draco se nesnášel za to, jak pištivě jeho hlas zněl.
Gordon se posadil na zelené, kožené křeslo. "Věděl jsi, že jsem měl na dnešek nějaké plány, Malfoyi?" Draco zakroutil hlavou. Gordon pohlédl na starožitné hodinky na tenkém řetízku, které vytáhl z kapsy. "Téměř poledne. Nevím, jaký trest si pro tebe profesor Snape připravil, ale očekávám od tebe omluvu mé přítelkyni Orencii za zrušení mnou slíbeného nádherného dne v Prasinkách."
Draco sklopil hlavu. "Omlouvám se, pane."
Gordon pevně semkl rty. "Jdi se vysprchovat. Tvou omluvu očekávám dnes večer."
Draco si k hrudi pevně přitiskl oblečení a vydal se směrem ke Gordonově pokoji. Zrovna když zavíral dveře, Gordon na něj zakřičel: "A neudělej tam nepořádek."
O deset minut později (byla to ta nejkratší sprcha, jakou Draco kdy měl) se Draco objevil ve společenské místnosti v trochu neladícím oblečení: v jednoduchém modrém triku, tmavě zelených džínách a teniskách. Přes to měl přehozený zmijozelský hábit.
Prefekt byl stále v místnosti, ale vypadalo to, že pracuje na domácím úkolu. Gordon zvedl hlavu a ukázal brkem na malý kruhový stoleček u vysokého okna skýtajícího pohled na vodní svět pod hladinou jezera.
"Nechal jsem ti sem přinést sendvič a nějakou polévku."
"Děkuji, pane," vzal Malfoy na vědomí a přistoupil ke stolu. Byla to rajská polévka. Ne zrovna jeho oblíbená. Ušklíbl se, ale rychle nasadil neutrální výraz pro případ, že by se prefekt díval. Hodil do polévky několik rybám se podobajících sušenek a zamíchal je do té husté rajské polévky, dokud to nevypadlo jako…fuj…rybí masakr. Draco znechuceně polkl, ponořil lžíci do polévky a plnou si ji strčil do pusy. Nebylo to tak špatné.
Draco rychle dojedl polévku a pak se zakousl do sendviče, který byl, díky bohu, s burákovým máslem a džemem.
Už dojídal, když z ložnic vyšel profesor Snape.
I když Draco snědl jen několik soust sendviče, už rozhodně neměl hlad. Dopil sklenici mléka a smyl tak pachuť po arašídovém másle z pusy.
"Sem, pane Malfoyi." Snape zamířil k pohovce. Draco se zvedl od stolu a následoval ho.
Hned jak se posadili, Draco se zeptal: "Ublížil jsem Harrymu?"
"Pan Potter bude v pořádku, pane Malfoyi." Draco přikývl.
"Chce se se mnou ještě pořád přátelit?" Snape pohlédl do těch malých, šedých očí. Draco se marně snažil skrýt strach, který se mu usadil v žaludku, až si přál, aby nic k obědu raději nejedl.
"Věřím, že pan Potter se obává o tu samou věc." Slabá naděje a úleva se přes chlapce přelila a Snape musel potlačit nutkání utěšit další dítě. Teď musel vyřešit chlapcovu nevychovanost. "Jsem…zklamán, pane Malfoyi. Jste tu pouze týden a už jste se pokusil ignorovat pravidla, která jsem sepsal pro všechny své studenty, ale navíc jste se dostal do rvačky se svým kamarádem jako nějaký neurvalec z Obrtlé ulice."
Draco popotáhl, ale nehodlal ukázat svůj zármutek tím, že by se rozplakal. Snažil se před svým profesorem udržet pevnou tvář.
"Zmijozelská kolej bude vaším domovem po dalších sedm let, pane Malfoyi, a my jsme vaše rodina. Očekávám, že svou kolej budete respektovat, a nejenom v chování, ale i ve svých povinnostech. Udržovat svou ložnici v čistotě je vaše povinnost, ne Bradavických domácích skřítků."
"Ale doma to dělat nemusím," namítl Draco a mrzutě našpulil rty.
Snape se na chlapce temně zamračil. Draco se znovu rozzlobil a naštvaně se zády opřel o opěradlo pohovky. Snape svůj pohled nesklopil. Draco, podobně jako jiní zmijozelové, byl rozmazlené princátko a do jisté míry zkažený. Lucius a Narcisa věřili, že jako čistokrevní mají to privilegium používat domácí skřítky. Snape s tímto nesouhlasil, protože člověk ze závislosti na domácím skřítkovi, sluhovi nebo něčem jiném zleniví a stává se samolibým. Snape od svých studentů očekával, že se naučí, jak se spoléhat sami na sebe i v takových všedních záležitostech, jako byl úklid svých ložnic.
"Tohle není Malfoy Manor," řekl Snape vážně. Draco se mírně zachvěl. To byl přesně ten samý tón, jaký používal jeho otec, když měl Draco dostat výprask. Kdyby neseděl, začal by si rukama chránit zadek.
Snape se ušklíbl, když spatřil, jak se Dracovi třesou ruce. Zvážněl svůj pohled a v očích se mu zračil nesouhlas. Chlapci se zalily oči slzami.
"Když jste povolal skřítka, pane Malfoyi, prokázal jste neúctu své koleji, své rodině zde, svým přátelům a svému kolejnímu řediteli. Takovou nevychovanost nehodlám u svých studentů tolerovat."
Jediná slza sklouzla chlapci po bledé tváři a Draco nahlas popotáhl. Snape vytáhl z kapsy kapesník a podal ho chlapci. Draco si ho vzal, rychle si utřel oči a vysmrkal se do rohu kapesníku. Ten pak úhledně složil tak, že byl zbytek kapesníku ještě použitelný.
"Nedostanu výprask, že ne, pane?" zeptal se Draco mezi vzlyky.
Snape si povzdechl. "Ne, to přenechám vašemu otci." Draco zbledl. "Ano, dozví se o tom."
"Co se mnou uděláte, pane?" zeptal se Draco se strachem, že by to mohlo být něco horšího než výprask. Možná, že to co říkal jeden páťák o noci se školníkem, Filch a řetězy třeba nakonec nebyl výmysl.
"Dnes večer budete mít trest se mnou. Potom chci, abyste uklidil vaši ložnici, ale bez kouzel a domácích skřítků. A nebude to jenom peří. Utřete prach, ustelete postele a umyjete koupelnu."
Draco otevřel zděšeně pusu. "Ale to zabere celý den!" Profesor se na něj varovně zamračil. "Omlouvám se, pane. Udělám to."
"Dobrá." Draco se zvedl a chystal se odejít, když ho zastavil Snapeův hlas. "Ještě jsem neskončil, pane Malfoyi." Draco se posadil a téměř úspěšně zadržel povzdech. Snape ho ignoroval. "Napadl jste jiného zmijozela, dokonce svého přítele."
"Nechtěl jsem," zašeptal Draco zahanbeně.
"Naopak, pane Malfoyi, chtěl jste a ani jste nezaváhal. Než jste přišel do Bradavic, docela jsem se obával vašeho nedostatku sebekontroly. Ignoroval jsem to, protože nejste moje dítě, a to nejste ani zde v Bradavicích, ale nebudu to ignorovat teď, když jste v mé koleji. Naučíte se kontrolovat svůj vztek tak, jak se pro mladého muže sluší, jinak…"
Draco polkl. Nechtěl ani pomyslet na to, co profesor myslel tím "jinak". "Je…je to hrozně těžké, pane. A já jsem opravdu nechtěl Harrymu ublížit, jen jsem byl hrozně naštvaný a nepřemýšlel jsem a další, co vím…" Draco se zarazil, když zjistil, že plácá hlouposti. Zhluboka se nadechl a zahleděl se na své ruce. "Otec si na moje výbuchy vzteku také stěžuje. Říká, že je to moje největší slabost."
Snape slyšel Luciusovy stížnosti, ale nikdy mu nenabídl radu. Viděl, jak Draco vychází s ostatními dětmi a dokonce i s některými dospělými. Dracovy emoce bublaly na povrchu a stačilo, aby někdo zmáčknul to správné tlačítko, a on vybuchl. Někdy, když byl hostem na Malfoy Manor nebo když byl přítomen chlapcovým citovým výlevům, dával svůj nesouhlas dostatečně najevo.
Tuhle povahu zdědil po otci, Luciusovi, a právě tahle povaha byla Abraxasem krutě trestána. Lucius však nikdy syna vzteky neudeřil, ale někdy už byl jeho chováním natolik frustrovaný, že se od něj musel vzdálit.
"Uvidíme, co se s tím dá dělat, pane Malfoyi." Snape si v duchu poznamenal, že až se staví v Malfoy Manor na čaj, musí si s Luciusem promluvit o jedné duševní disciplíně, kterou ho hodlá naučit: Nitrobraně. "Prozatím chci, abyste se usmířil s panem Potterem."
Draco se na profesora nadějně podíval. On ale opravdu, opravdu nechtěl Harrymu ublížit a moc, moc, moc doufal, že mu Harry odpustí.
"Myslím, že formální omluva by-"
Draco najednou profesora přerušil: "Pane? Co se Harrymu stalo? Proč se nebránil?"
Snape nebyl rád, že ho Draco přerušil, ale očekával, že ho to bude zajímat. Draco netušil, že ten důvod skvěl hlouběji, než byl pouze nepořádek v pokoji.
Profesor zamyšleně stiskl rty. Nebyl si jistý, jak odpovědět, zvlášť když cítil, že to Harry by to měl svému příteli vysvětlit. Pokud by se k tomu ovšem někdy rozhodl. Ale s Dracovým nedostatkem sebekontroly by mohlo být podobných incidentů více, které by ublížily jak Harrymu, tak jejich nadějnému přátelství.
Snape opatrně začal: "Pan Potter neměl…ideální dětství. Nebudu zacházet do detailů, je na něm, aby vám to vysvětlil, pokud bude chtít. A pokud se sám nebude chtít svěřit, neměl byste ho k tomu nutit, rozumíte?"
Draco přikývl. "Pane, znamená to, že mu jeho příbuzní ublížili?"
Snape pokýval hlavou, ale více o jeho příbuzných neprozradil. To je na Harrym. Ještě dodal pevně: "Přátelství mezi vámi a panem Potterem je stejně cenné, jako jsou knihy pro vašeho otce nebo šperky pro vaši matku. Troufám si říct, že i cennější. Važte si toho."
"To budu, pane." Chystal se zrovna profesora zeptat, jestli smí jít nahoru se Harrymu omluvit, když Harry vešel dovnitř v košili, v mikině, ve velmi vybledlých džínech, které mu byly hrozně velké, a ve špinavých teniskách, které patrně páchly stejně hrozně, jako vypadaly.
Draco to všechno ignoroval a rozběhl se za svým přítelem. Když Harry o kousek ustoupil, Draco se zastavil a nabral dech.
"Je mi to tak líto, že jsem tě praštil! Nikdy jsem nechtěl, ale moje povaha je tak hrozná! Harry," řekl Draco prosebně, "já už to nikdy neudělám. Přísahám!"
Harry na Draca šokovaně zíral. V tu chvíli pochopil, že se Draco bál stejně jako on, že ztratí tohle přátelství. Bylo to…zvláštní, ale milé. Harry se pousmál. "To je v pohodě."
Na okamžik na sebe oba chlapci pouze zírali, než Draco zašoupal nohama. "Ehm…jdu uklidit naší ložnici." Prošel kolem Harryho, ale pak se zastavil. "Jsme v pohodě?"
Harry přikývl. "Jo, jsme."
Se širokým, zářivým úsměvem se Draco rozběhl po schodech nahoru, kde zmizel v ložnici prvních ročníků.
I Harry se usmíval, když přistoupil ke svému profesorovi. "Můžu mu pomoct, pane?"
Snape zakroutil hlavou. "Máme nějaké pochůzky po Příčné ulici. Ale ještě předtím byste měl něco sníst." Profesor pohlédl na prefekta. "Pane Billocku, přineste panu Potterovi něco k obědu, a pak můžete jít."
"Jasná věc, pane." Gordon přešel k ohništi a letaxem zavolal do Bradavické kuchyně, kde pro Harryho objednal polévku, sendvič a mléko. Jídlo se vmžiku objevilo a Gordon ho přinesl na stolek, kde obědval Draco.
"Sejdeme se ve Vstupní síni za třicet minut, pane Pottere," oznámil Snape.
"Ano, pane," zamumlal Harry s plnou pusou.
Snape odešel a brzy po něm i prefekt Billock, který se těšil na sobotu se svou přítelkyní.
Krásná kapitolka, Aach Harry opravdu neměl "ideální" dětství (Mírně řečeno)
, ale Severusova starost a kamarádství mezi Harrym a Dracem je skvělé, děkuju za suprový překlad a moc se těším na další dílek
