29. března 2011 v 19:51 | Etherian, překlad Ajka, beta Zdenina
|
Poslední část 2. kapitoly (aktualizováno 30.3.2011)
6. září 1991 - Pátek
V pátek ráno doprovodila madame Pomfreyová Harryho do Velké síně. Jeho oči ustaraně těkaly po síni, dokud nezahlédl Draca, který se na něj povzbudivě usmíval, a Hermionu, která mu zamávala. Zadíval se k profesorskému stolu, a vydechl úlevou, když spatřil Snapea, jak na něj povzbudivě kývl.
"Tudy, pane Pottere." Harry, který se zastavil asi v půlce cesty Velkou síní, se ohlédl za přísným hlasem profesorky Minervy McGonagallové. V ruce držela něco, co vypadalo jako špinavý kus staré plsti. Vedle ní stála vysoká stolička. Došel k profesorce a na její pokyn se usadil na stoličce.
Najednou mu byl na hlavu nasazen Moudrý klobouk, který mu spadl téměř až na ramena. Harry nakrčil nos. Hrozně páchl.
"Seděl jsem na hlavě tisícům žákům, tak mi říkej, jak mám páchnout, mladý Pottere," odsekl klobouk. Harry polkl. Ono to čte jeho myšlenky? "To je moje práce, mladej. A teď se koukneme, kam s tebou."
"Dostanu na vybranou?" zeptal se Harry klobouku.
"Vidím několik možností," přemítal klobouk. "Co bys preferoval?"
"Hádám, že…všude to bude v pořádku, jen bych nechtěl ztratit Draca a profesora Snapea jako přátele."
"Nikdy jsi neměl přátele, že?" Harry měl pocit, že se klobouk usmívá. "Ne, to vskutku neměl. Jaké houževnaté dítě! Vidím, co pro tebe Malfoy a profesor Snape znamenají. Vědí, jakého přítele v tobě mají," zahučel najednou klobouk. Harry se zamračil. "Pochybuji, že by sis udělal spoustu přátel. Ne jako Mrzimor."
"Ve výběru přátel musíš být opatrný, jinak ti mohou ublížit," řekl Harry temně.
"Och, vskutku. Nemohu než nesouhlasit," smál se klobouk. Harry se zavrtěl.
"Vidím i nějakou tu statečnost…tady. Hm, ale je to práva statečnost nebo spíš jen snaha přežít?"
"Nevím, co tím myslíte," řekl Harry.
"Měl jsi těžký život, dítě. Budeš potřebovat ty, co za tebou budou vždycky stát, a nezaleží na tom, kdo…" Harry cítil, jak se klobouk posunul, téměř otočil. "Jsou tu nepřátelé, které vidíme, a také nepřátelé, kteří jsou slepí k tomu, na čem doopravdy záleží. Máš spoustu ctností, mladý Pottere a byl bys přínosem pro každou kolej. Nicméně vím, na čem záleží, proto tvá nová kolej bude-"
"ZMIJOZEL!"
Na okamžik zavládlo v síni ticho, ale pak Draco zavýskal a Harrymu byl klobouk z hlavy sundán. McGonagallová ho ne zrovna příliš přátelsky pošťouchla směrem ke Zmijozelskému stolu, kde si Harry šťastně sedl vedle Draca, který ho poplácal po zádech.
Snape nasadil nedůvěřivý pohled pro případ, že by se někdo díval jeho směrem, ale opravdu nebyl kloboukovým rozhodnutím překvapen.
Harry měl schopnosti, které mívali lidé, kteří měli jediný úkol - přežít. Kdyby tyto schopnosti neměl, stěží by se dožil jedenácti let. Snape nepochyboval o tom, že se Harry musel naučit těm samým dovednostem, kterým se naučil on sám, když se chtěl uchránit nejprve před svým otcem a potom před svými tyrany zde v Bradavicích.
Co Snapea těšilo, byl pohled na Brumbálově tváři. Jako by právě dostal facku. Na malý okamžik se Snape bál, aby ředitel nedostal infarkt. Nicméně se rychle vzpamatoval a po vzoru ostatních Harryho poctil slabým potleskem.
Jak snídaně pokračovala, Harry obnovil své přátelství s Dracem a seznámil se s dalšími zmijozely, kteří byli velice potěšení, že ho mají ve své koleji.
Blaise Zabini, velice společenský chlapec, se vítězoslavně usmál a podobně jako Draco Harryho poplácal po zádech. Harryho přivítal i další chlapec, který se mu představil jako Teddy Nott.
V půlce snídaně vletěly do síně stovky sov. Kroužily jim nad hlavami a donášely své balíčky a dopisy správným příjemcům. Draco vesele zavýskal, když se mu do klína snědla krabice sladkostí a dopis od matky. Harry, který nic nečekal, by potěšen, když se vedle jeho sklenice s džusem snesla Hedvika a položila mu vedle talíře krátkou zprávu.
"Hedviko!" Sova šťastně zavrněla, a zatímco ji Harry hladil po bílém peří, jemně ho klovla do zápěstí. "Moc rád tě vidím."
"Páni," zalapal Blaise po dechu.
"To je sněžná sova!" divil se Teddy.
"Je krásná, Harry," přidal se Draco.
"Hedviku jsem dostal k narozeninám." Víc informací ale Harry neprozradil. Byl zaneprázdněn otevíráním vzkazu, takže si nevšiml zvědavého pohledu, který na něj Draco upíral. "Je od Hagrida. Zve "mě a mé kamarády" po vyučování na čaj." Harry zvedl pohled od dopisu. "Chceš jít, Draco?"
Draco zaváhal. Ten obrovský muž ho trochu děsil, a taky měl velkého psa. Ale po pár sekundách přikývl. "Jo, půjdu s tebou."
Pansy, kterou se Draco snažil celé ráno ignorovat, se ušklíbla a pronesla svým pisklavým hlasem: "Je to sluha, Draco. Měl by sis dávat pozor na to, s kým se budeš stýkat."
Dracův žaludek sebou nepříjemně škubnul, když na něj Pansy zamrkala. Taky se na ní ušklíbl. "Pokud je to Harryho přítel, tak je i můj."
Pansy podezřívavě přimhouřila oči, ale pak se posměšně odtáhla.
Při Dracových slovech Harryho zahřálo u srdce. Ani jeden z chlapců by si neuvědomil, dokud by nebyl dostatečně starý, jak mocné kouzlo mladý Malfoy svým prostým prohlášením vyslovil.
Hned po snídani, když mířil na svou první hodinu, byl Snape zastaven ředitelem. "Moje kancelář, Severusi. Hned!" Brumbál se otočil pryč se zavířením svého hedvábného, šedého hábitu, prošívaného zlatem. Snape si zhluboka povzdechl a následoval ho.
***
Ředitel pochodoval sem a tam před svým krbem a vrhal po profesorovi lektvarů vyčítavé pohledy. "Předpokládám, že jsi to očekával, Severusi."
"Neočekával, pouze tušil, že by se to mohlo stát. Možná že Zmijozel má pověst Temných čarodějů, ale vypadá to, že všechny děti s ne zrovna lehkým životem končí právě ve Zmijozelu."
"Očekávám, že budeš zacházet s Harrym stejně jako se svými ostatními zmijozely," odpověděl ředitel.
Snape si ponechal klidný výraz. Věděl, co má ředitel na mysli. Obával se, že by mohl být k chlapci krutý, protože se podobal svému otci. Snape musel sám sobě přiznat, že by se tak pravděpodobně stalo, kdyby se nedozvěděl o chlapcově situaci, nezachránil ho a trochu ho osobně nepoznal. Harry vypadal jako malá verze Jamese Pottera, ale pořád měl v sobě i velkou část z Lily.
"Severusi," dožadoval se ředitel odpovědi.
Snape se lehce uklonil. "Chlapec je teď v mé koleji, a bez ohledu na mé pocity k jeho otci, s ním budu zacházet jako se všemi mými studenty."
Brumbál úlevně vydechl. "Dobře, dobře. Tak potom očekávám, že ho jako jeho kolejní ředitel vezmeš v sobotu na Příčnou a pomůžeš mu sehnat všechny věci. Později ti pošlu klíč od jejich rodinného trezoru." Brumbál se otočil zpátky ke krbu a Snape opustil ředitelnu.
***
Zmijozelská sedmačka s prefektským odznakem na prsou doprovodila Harryho z Velké síně do společenské místnosti Zmijozelu. Ale místo vstupu do společenské místnosti musel Harry říct heslo portrétu se Salazarem Zmijozelem.
Tara Aglaiseová, ta prefektka, Harrymu vysvětlila: "Heslo se mění každý týden. Dostaneš samovznětlivý pergamen s heslem, takže si ho snaž zapamatovat dřív, než se pergamen změní na prach." Harry ji následoval do společenské místnosti.
Zmijozelská společenská místnost byla hluboko ve sklepeních pod Bradavickým hradem. Místnost měla šest vysokých, úzkých oken s výhledem pod vodní hladinu Černého jezera. To způsobilo, že místnost měla nazelenalou barvu. Nicméně, v místnosti vesele plápolalo dostatek loučí, která osvětlovala celou místnost.
Sama místnost měla velmi nepravidelný tvar, vytvářela tak několik koutů, ve kterých byly stoly s inkousty a pergameny. Hlavní část místnosti byla vybavena těžkým nábytkem potaženým zeleným sametem a obložena stříbrem. Celá jedna stěna pak byla skryta za policemi knih.
"Můžeš si půjčit jen ty knihy, na které dosáhneš, Harry," vysvětlila Tara. "Pokud bys potřeboval nějakou z vyšších poliček, tak zajdi za mnou nebo za Gordonem Billockem, dalším prefektem. V neděli vám pak budeme kontrolovat domácí úkoly."
"To hodně pomůže," poznamenal Harry.
"Stejně tak i tvá studijní skupina. Profesor Snape již schválil, aby ses přidal do skupiny k Dracovi. Spolu s ním je tam pak ještě Teddy Nott, Millicent Bulstrodeová a Pansy Parkinsonová. Na dveřích jsou vyvěšeny vyučovací hodiny profesora Snapea. V pátek, pokud zrovna nemá s někým školní trest, chodí sem a odpovídá na naše případné otázky, obvykle z lektvarů."
"Je dobrý učitel?" zeptal se Harry.
"Přísný, ale k nám je férový. Teď pojď sem a přečti si Kolejní pravidla." Tara ho odvedla k zlatě orámované tabuli, na které byla červeným inkoustem napsána pravidla:
1. Tvoje kolej je tvou rodinou. A rodina drží pohromadě.
2. Společenská místnost není jen TVOJE. Patří všem, proto v ní udržuj pořádek.
3. Hádky s jinými zmijozely jsou povoleny pouze ve tvé společenské místnosti. Viz. PRVNÍ PRAVIDLO.
4. Studijní čas je TICHÝ a povinný. Každý dostane týdenní rozpis.
5. Nikomu není povoleno vynechat kolejní schůze. Ty jsou téměř vždy dopředu naplánované.
6. Bradavičtí domácí skřítci nejsou tvými otroky. Je pouze tvou povinností držet svou ložnici a společenskou místnost v čistotě.
7. Kontroly vašich ložnic jsou jednou měsíčně a NEJSOU pevně dány. Tímto jste varováni.
8. Všechna jídla jsou povinná. Žádné sladkosti v ložnicích a po 8. hodině večerní. Ti, co berou vyživovací lektvar si jednou týdně zajdou ke mně nebo k madam Pomfreyové.
9. Večerky:
První ročník v 21:00
Druhý až čtvrtý ročník 22:00
Pátý a šestý ročník 23:00
Sedý ročník půlnoc
Toto jsou pravidla, která, jak doufám, bude dodržovat každý Zmijozel, do písmene. Nicméně to nejsou pouze pravidla. Až budete v sedmém ročníku, sami zjistíte, že jsem vám dal pravidla, která se vám hodí nejenom zde v Bradavicích.
A nakonec. Nikdy nezapomeň na Zmijozelské tajemství:
Přemýšlet s rozvahou není Havraspárcům cizí,
Jako splývat s pozadím je pro Mrzimorce ryzí.
Pak spoj tyto vlastnosti, z Nebelvírských chyb se uč,
A v pravý čas s hadí mrštností nám vlastní,
Jak pravý Zmijozel připraven jednat buď.
Serpens tacitus perspicasis et celeris est
Profesor S. Snape
Harry zamrkal. "To není tak strašné."
Tara se tiše zasmála. "Věř mi, Harry, až uslyšíš, co všechno ostatním kolejím prochází, taky si budeš stěžovat." Prefektka se usmála. "Ale stejně si na to časem zvykneš."
"Co znamená…" Harry přimhouřil oči a snažil se latinský text přečíst co nejlépe. "Serpens tackytus purse pe casis eat celery?"
Tara potlačila zachichotání a odkašlala si. "To je zmijozelské motto, Harry. Serpens tacitus perspicasis et celeris est znamená Had je tichý, pozorný a hbitý."
Harrymu se údivem rozšířily oči. "Hustý."
"To ano. Kdysi měly všechny koleje svá motta, ale ta se postupem času ztratila. Profesor Snape si myslel, že ho potřebujeme, tak stvořil nové," vysvětlila Tara.
"A co to tajemství?" zeptal se Harry, když si ho znovu přečetl.
"No, ono to není tak úplně tajemství, ale profesor Snape je jediný, kdo nás učí, že každý má v sobě něco ze všech kolejí." Tara ukázala na verš. "Přemýšlet s rozvahou není Havraspárcům cizí - jen proto, že Havraspár je kolej chytrých dětí, neznamená to, že my, zmijozelové, nejsme taky stejně chytří. Jako splývat s pozadím je pro Mrzimorce ryzí - Nejen že jsme my Zmijozelové chytří, ale je i v našem nejlepším zájmu naučit se vždy přizpůsobit situaci. Z Nebelvírských chyb se uč - jedna z nejhorších vlastností Nebelvírů je, že se vždycky do něčeho vrhnout po hlavě dřív, než…"
Harry ji přerušil, když zašeptal: "Had je pozorný." Harry tomu najednou porozuměl. Nejlepší možností, jak se vyhnout potížím s jeho tetou a strýcem, bylo pozorovat a poslouchat je. Ne vždy to šlo, ale fungovalo to a byl to zvyk, kterého už se nezbaví.
"Správně, Harry," prohlásila Tara. "Právě jsi pro Zmijozel získal své první body. Pět bodů. Můžeš mi teď říct, co znamenají ty dva poslední verše?"
Harry na něj chvíli podmračeně hleděl a pak ho přečetl nahlas. "A v pravý čas s hadí mrštností nám vlastní, jak pravý Zmijozel připraven jednat buď. To znamená, že když budeme pozorní a vše si dopředu naplánujeme, nezaváháme a neuděláme chybu."
"To je dalších pět bodů, Harry. Profesor Snape na tebe bude pyšný, až se o tom doví." Tara pak na Harryho kývla a společně vešli do dveří napravo od knihovny. "Pro dívky jsou ty dveře vlevo. A chlapci do jejich ložnic nemají, samozřejmě, povolen přístup, jako dívky nemají povolen přístup ke chlapcům."
Harry Taru těsně následoval. "Tak jak je možné, že ty sem můžeš?"
"Mohu jít jen po schodech. A teď, profesor Snape tě přidělil do pokoje s Dracem, protože se přátelíte." Tara klepla hůlkou na těžké dřevěné dveře, které se na namazaných pantech tiše otevřely.
Harry do místnosti opatrně nakoukl a zalapal po dechu, když spatřil tu obrovskou místnost. Byly v ní dvě postele s nebesy a smaragdově zelenými závěsy stáhnutými těžkými, stříbrnými provazy. Povlečení bylo z luxusního zeleného sametu a stříbrného saténu. Vedle každé postele stál kufr. Jeden parně patřil Dracovi, protože na něm bylo napsáno D a M. Harry vstoupil dovnitř a přistoupil k starodávnému kufru z borového dřeva a mosazi, který vypadal jako starý, pirátský kufr.
"Ten je můj?" zeptal se.
Tara pohlédla na kousek pergamenu s poznámkami od profesora Snapea. "Ano, ten je tvůj. Je prázdný, ale budeš si do něj moct dát nějaké věci, až se v sobotu vrátíš z Příčné ulice. Profesor Snape mi řekl, abych se ujistila, že se podíváš do skříně."
Vedle postele stála velká dřevěná skříň, která ladila s postelí. Ve spodní části měla šuplík, horní část pak sloužila na zavěšení hábitů, košilí a kalhot. Měla také spoustu místa na boty a tenisky. Harry skříň otevřel a našel soupravu černých hábitů se stříbrnými sponami a Zmijozelským znakem.
"Jdi a vyzkoušej si je," řekla Tara. "Počkám na tebe ve společenské místnosti, a pokud to bude potřeba, upravím ti je." Zavřela dveře a nechala tam Harryho samotného.
V zápalu náhlé rozpustilosti se Harry rozběhl a skočil na postel. Zasmál se, když se odrazil a okamžitě se zamiloval do toho pocitu, který ho naplnil, když se ponořil do těch měkkých pokrývek. Minutu nebo dvě takto setrval, než slezl, upravil deky a vrátil načechrané polštáře na své místo.
Harry se znovu rozhlédl po místnosti a zjistil, že proti jedné zdi bylo malé ohniště, po jehož stranách byly police na knihy. Draco už na levou stranu polic naskládal své knihy, brky, kalamáře s inkoustem, brky a další drobnosti, které si přivezl z domova.
Harry přestal s prohlídkou Dracovo věcí, vzal si uniformu a otočil se ke dveřím, které pravděpodobně vedly do koupelny. Harry položil ruku na kliku ve tvaru S a stiskl ji. Zámek cvakl a dveře se otevřely.
Harrymu připadalo, že koupelna je stejně velká jako ložnice. Koupelna měla dvě kóje, obložené bílými a černými dlaždicemi, přičemž v každé se nacházel záchod a sprcha. Na poličce byly poskládané úhledně složené chlupaté bílé ručníky a žínky.
Usmál se. Sundal si své oblečení přeměněné na pyžamo a oblékl si uniformu a hábit. Mezi kójemi objevil koš na špinavé prádlo. Hodil do něj tedy své a zasmál se, když oblečení zmizelo.
"Miluju kouzla!"
***
Harry se cítil trochu odstrčený, že nemohl až do pondělí chodit na hodiny, ale profesor Snape mu hned potom, co se na ošetřovně probral, poslal zprávu, že dokud nebude mít hůlku, nemůže chodit na hodiny.
Ačkoli prefektka Anglaiseová byla dobrou společnicí. Chodila s ním po škole a ukazovala mu učebny, kde bude mít hodiny, potom knihovnu a další věci.
Když Dracovi skončila poslední hodina, sešli se ve Vstupní síni a Tara jim popsala cestu k Hagridově boudě. Šťastní, že jsou venku, společně běželi po zelené trávě a dolů úzkou cestou ke kruhové, dřevěné chatce u okraje Zapovězeného lesa.
Hagridův pes se s nimi šel přivítat až příliš nadšeně pro oba chlapce. Draco se nikdy nesetkal se zvířetem větším, než byl on sám, a Harry, kterého až příliš často honil ošklivý pes tety Marge, si byl jistý, že se ho pes pokusí sežrat. Oba utíkali před psem pryč a schovali se za balíky sena. Pes to vzal jako výzvu ke hře a na oba schované chlapce začal štěkat.
Draco nesnášel štěkání a chtěl to zrovna okomentovat, když si všiml Harryho, který byl těsně přikrčený a třásl se. "Hej, Harry, jsi v pořádku?"
"Ať jde pryč, prosím!" prosil Harry.
Draco se odhodlaně zamračil. Psa se nebál, ale nelíbil se mu ten vystrašený pohled, jakým se Harry díval. Vyskočil na nohy a zakřičel na psa:
"Jdi pryč ty velký, hnusný, odporný…"
"K noze! Tesáku!" Hagrid vyšel ze své boudy a zahvízdal na psa. "Vy tam!" zamračil se na chlapce stojícího za balíky sena. "Proč strašíš Tesáka?"
Draco zakopl o Harry a Hagrid sledoval, jak blonďatý chlapec zmizel, jak spadl. Šel se podívat za balíky sena, za kterým ale objevil ne jednoho, ale dva chlapce. Druhého poznal.
"Harry! Seš v pořádku, Harry?"
Harry se trochu vzchopil a ohlídl se přes rameno na Hagrida. "Ehm, jo. Aspoň myslím."
"Váš pes Harryho vyděsil," mračil se vyčítavě Draco.
Hagrid se ostražitě ohlédl po druhém chlapci. "Ty seš syn Luciuse Malfoye, ne?"
"Můj otec vás vykopne za to, že jste ublížil Harrymu!" Draco Harryho bránil cestou, kterou znal - používáním reputace svého otce jako hrozby.
"Draco!" Harryho neurčité vzpomínky na psa tety Marge zmizely, když zaslechl Dracovu výhružku. Vmžiku vyskočil na nohy. "Nevyhrožuj Hagridovi!"
Hagrid, který by připraven malého Malfoye zpacifikovat, teď zmateně pozoroval krátký rozhovor mezi oběma chlapci.
"To není výhružka, Harry." Draco byl zmatený, když Harry nepochopil, co se pro něj snažil udělat. "Můj otec stu nebude trpět někoho, kdo chová nebezpečná monstra v blízkosti dětí."
"Jo. No, možná jo." Harry si odstranil z hábitu slámu. Tak trochu chápal, co měl Draco v úmyslu. "Mám na mysli, že co se týče psa, tak asi jo, ale Hagrid je můj přítel a vím, že by mi neublížil. No a říkal jsi, že můj přítel je i tvůj přítel, takže to dělá Hagrida i tvým přítelem. Hagride, ty bys Dracovi neublížil, že ne?"
Hagrid neodpověděl hned. Stále ještě netušil, co se děje. Nicméně, pro Harryho odpověď měl. "Neublížil bych nikomu, Harry, a pokavaď je Draco tvůj přítel, tak je tu stejně vejtanej jako ty."
"Jo, to je." Harry se otočil k Dracovi. "Že jo?"
Draco se usmál. "Jo, jsem."
"Tak pojďte dál. Zrovinka sem chystal na čaj a taky sem udělal nějaký griliášový hrudky."
Oba chlapci vylezli zpoza sena, ale zůstali stát, když se po Hagridově bohu objevil Tesák.
"O-o-on je opravu…velký," zalapal Harry po dechu.
"Ble, on slintá," zašklebil se Draco.
Hagrid hned vytáhl modrý bavlněný kapesník a otřel Tesákovi tlamu. "Nedělejte si s Tesákem starosti, je to velkej, starej strašpytel." Poklepal Tesáka po hlavě. "Všecky má rád, viď Tesáku?"
Ani jeden z chlapců se neměl k pohybu a Draco uvažoval o tom, že by znovu skočil za ty balíky sena.
Hagrid si klekl na jedno koleno. "Sedni, Tesáku. Harry? Slibuju ti, že se Tesák ani nehne. Jen sem pojď, pěkně pomalu, a pohlaď ho po hlavě."
Harry pokročil dopředu, ale hned zase couvl. Draco do svého kamaráda šťouchl. "Můžeme ho…jako Tesáka…pohladit společně?"
"Jasně," povzbudil je Hagrid. "Jen pojďte."
Bok po boku společně postoupili ke psovi. Když byli dostatečně blízko, natáhli ruku směrem k jeho široké hlavě. Harryho trochu překvapilo, když Tesák postrčil hlavu do jejich dlaní, ale protože Draco ruku nestáhnul, nechal ji tam také. Nicméně zadržel dech a snažil se nemyslet na toho hrozného psa tety Marge.
Tesák cítil strach těch dvou chlapců, a nelíbil se mu. On byl hodnej kluk, jak mu Hagrid několikrát řekl. A navíc měl kluky rád. Nevadilo jim, když se ušpinili, běhali všude kolem, létali na košťatech a vždycky měli sladkosti. Nebyli jako dívky, které vždycky začaly pištět, když se k nim dostal příliš blízko. A někdy na něj dokonce namířily ty klacky a jeho ocas vybouchl v záplavě jisker. Ne. Holky nikdy nebyly jako kluci.
Když měl Tesák pocit, že strach z obou chlapců už trochu opadl, začal očichávat jejich dlaně, aby si je mohl podle vůní zapamatovat. Jeden byl cítit po mýdle a vlně. Tesák se rozhodl, že si ho bude pamatovat jako Mýdláček. Ten druhý chlapec…dělal Tesákovi starost. Byla kolem něj aura bolesti, strachu z něj…ale také byl cítit po úsměvech. Tesák, který už stál na nohou a užíval si všech těch pohlazení od obou chlapců, hodlal Úsměváčkovi ukázat, že je "hodnej kluk". Jemně do Úsměváčka strčil a porazil ho na zem. Tesák šťastně slintal, když se Úsměváček rozesmál. Pak se rozesmál i Mýdláček.
Tesák šťastně zaštěkal. Našel si dva nové kamarády.
***
Čaj s Hagridem byl příjemný, nicméně oba chlapci museli své griliášové hrudky podstrčit Tesákovi, protože i když nádherně voněly, ani jeden neměl dostatečně silné zuby, aby se jim podařilo šedý dortík rozkousat.
Hodinu před večeří je Hagrid doprovodil zpátky do hradu, kde Harry a Draco vyprávěli o své návštěvě Teddymu a Blaiseovi.
***
Ten večer si chlapci užívali svou nezávislost a nový domov polštářovou bitvou. Bojovali až do vyčerpání, a protože znal Draco Silencio, prefekti jim nikdy nepřišli vynadat, protože neslyšeli jejich výkřiky a jekot, když nějaký polštář vybuchl v záplavě peří, které brzy pokrývalo celou místnost. Přesně v devět zalezli oba pod deku a brzy tvrdě spali.
Pozn. překl.: Udělala jsem si poznámku, že musim moc a moc poděkovat betě Zdenině a ještě víc své spolužačce, která mi vždy poradí, vyskytne-li se nějaký ten problém s angličtinou, navíc po mně celou kapitolu ještě kontroluje po slohový stránce, jestli tam nejsou krkolomný věty nebo věci, který se říkaj v dnešní době jinak. (pokud jste tam nějaké takové věci našli, je to proto, že mi to ještě neposlala opravený:D) Pak bych jetě chtěla zmínit styl povídky - nebude psána jen z Harryho pohledu, jak jste asi pochytili, ale ani ne jen ze Snapeova. Bude to z pohledu spousty postav (jako třeba i Tesáka:D) Potom bych se ještě chtěla částečně omluvit za tu básničku, to zmijozelský tajemství, který jsem se snažila jakž takž přeložit do češtiny, což pro mě byla opravdu fuška vzhledem k tomu, že nejsem žádný básnický typ. Navíc od originálu, kterej má jen 4 verše, ne 5 jako moje vezre, se to trochu liší, i když jak říkám, snažila jsem se:)
Na vaše komentáře jsem moc zvědavá, tak si prosím udělejte chvilku a napište ho, byla bych moc vděčná. Děkuji moc.
Báječná kapitolka, vážně skvělá, je dobré, že to nebude jen z Harryho a Severusova pohledu, ale Tesák
Mýdláček a Úsměváček...fascinující
Moc děkuji za další dílek, opravdu obdivuji tvé překladatelské schopnosti
...moc se těším na další kapitolku
