close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více






2. kapitola - 1. až 6. září 2/3

16. března 2011 v 16:57 | Eherian, překlad Ajka, beta Zdenina |  Nobody cared
Slavte, je to tady, druhá část druhý kapitoly je na světě. Nebudu se zase omlouvat, že mi to tak trvalo, jen bych se opakovala, takže tady to je, doufám, že budete alespoň komentovat. (Za komentáže k minulé části všem moc děkuji:))


Lucius se zastavil u Harryho postele. Harry vzhlédl k tomu impozantnímu muži. "Děkuji vám za laskavost, kterou jste prokázal mému synovi. Těším se, až uslyším, do jaké koleje jste byl zařazen."
"Já taky, pane," usmál se Harry ostýchavě.
Na kratičkou sekundu se Lucius na chlapce doopravdy usmál. Potom se otočil na Snapea. "Severusi, myslím, že si potřebujeme promluvit. Zašel bys v sobotu na čaj?"
Snape si ho zkoumavě prohlížel, ale pak přikývl. "Pošlu ti sovu s časem, který by mi vyhovoval."
"Dobrá, Severusi." Lucius se jemně uklonil a pak odkráčel pryč za Dracem.
***
Když Lucius použil Silencio, aby je on a Harry nemohli poslouchat, sedl si Snape na návštěvní židli vedle Harryho. Harry pozoroval oba Malfoye se skrytou zvědavostí.
Snape si prohlížel chlapce, jak seděl a sledoval Malfoye skrz obroučky svých brýlí. Jeho tělo od něj bylo odvráceno, ale i tak v něm Snape spatřoval náznak zmijozela, který rozhodně nezdědil od svého otce Jamese. James Potter byl neomalený, hlasitý a vždy dělal všechno pro to, aby si ho někdo všiml. Profesorovi lektvarů přišlo zvláštní, že i když se chlapec snažil dělat, co mohl, aby byl nenápadný, tak nepočítaje jeho fyzický vzhled, stejně v něm bylo něco, co Snapea donutilo myslet na Jamese Pottera.
"Neslyším je," poznamenal Harry po chvíli, když kradmo pohyboval šachovými figurkami.
Snape odlevitoval šachovnici zpátky na polici k ostatním hrám, knihám a omalovánkám. Na kratičký moment Harry podrážděně semkl rty, ale pak se jeho výraz změnil na klidný, poslušný.
"Lucius použil kouzlo, které zanechá jejich konverzaci soukromou," vysvětlil Snape.
"To je neslušné," zamumlal Harry, vklouzl zpátky pod deku, ale zůstal sedět.
Snape zvedl obočí. "Opravdu? Copak to není jen jejich věc, o čem si povídají?"
Harry sklonil hlavu. Litoval, že vůbec promluvil. Naučil se, že vždy potřebuje své oči a uši otevřené, především během rozhovorů. Několikrát spolu Dursleyovi mluvili, když si mysleli, že je Harry neslyší, a Harry tak zjistil, co má očekávat. Dokázal tak zjistit i jinak, než jen z nálady strýce Vernona, jestli měl dobrý nebo špatný den v práci. Pokud měl špatný den, znamenalo to, že bude večer pít, a pokud se Harry neklidil strýcovi z očí, často to byl on, na kom si strýc vylil vztek.
"Pane Pottere." Ten pevný a neústupný tón hlasu donutil Harryho zvednout hlavu a pohlédnout na staršího kouzelníka. "Řeknu vám to teď a budu předpokládat, že si to zapamatujete. Nepokládám otázky jen proto, abych slyšel svůj vlastní hlas. Když se na něco zeptám, očekávám odpověď, i když ji třeba znát nebudete. Rozumíte mi?"
Harry přikývl a pak rychle dodal: "Ano, pane."
"A teď mi řekněte, co vás vede k potřebě vyslechnout jejich rozhovor?" zeptal se Snape pevně.
Přes svou rozcuchanou ofinu Harry pozoroval láskyplné dotyky mezi Dracem a jeho otcem, a pocítil osten žárlivosti. Prudce se odvrátil pryč.
"Pane Pottere," řekl Snape varovným tónem. Stále chtěl verbální odpověď.
Harry pokrčil rameny. "Zvyk," zamumlal.
Snape přikývl. Rozuměl tomu víc, než si chlapec myslel. Zjistil, že je snazší se před svým opilým otcem schovat, pokud nastraží uši a bude poslouchat. Byl to jeden z těch zvyků, které si odnesl do dospělosti. Snape si nepotrpěl na odposlouchávání, ale jako Smrtijeda a špióna ho odposlouchávání, odezírání ze rtů a další podobné dovednosti držely při životě.
"Nechtěl byste mi říct, co jste dnes dělal?" zeptal se Snape chlapce.
Harry se viditelně uvolnil a vzhlédl. "Chvíli jsem si četl z těch knížek na poličce, ale potom mi madame Pomfreyová půjčila nějaké učebnice. Je v nich spousta dlouhých a zvláštních slov, která ani nezní jako angličtina." Usmál se a zvedl učebnici Kouzelných formulí pro první ročník. "Přečetl jsem si něco o kouzle Wingardum Leverosa."
Snape sebou trhl, když zaslechl tu špatnou výslovnost. Byl rád, že Kouzelné formule učí Kratiknot a ne on.
"Taky jsem se díval na učebnici lektvarů. Madam Pomfreyová říkala, že je učíte vy. Je to trochu jako chemie, kterou jsme měli ve škole, že?"
"Jistým způsobem," odpověděl Snape neurčitě. "Byl to předmět, který vás bavil?"
"Docela ano. Ale myslím, že by mě to bavilo víc, kdyby mým partnerem při laborkách nebyl Dudley." Harry sklonil hlavu a schoval pěsti do přikrývky.
Snape si tiše povzdechl. Nebude snadné si s chlapcem o týrání jeho příbuznými promluvit. Zvlášť, pokud se bude uzavírat tak rychle.
Hned nato Lucius dokončil rozhovor se synem. Ukončil Silencio a prohodil s Harrym pár slov. Snape nad Luciusovým úsměvem, který chlapci věnoval, zostražitěl. Byl to pravý úsměv. Nic, co byste na něm viděli každý den.
Snape věděl, že to Luciuse muselo stát všechnu Malfoyovskou vynalézavost, aby se vyhnul doživotí v Azkabanu. Abraxas Malfoy byl krutý rodič, a Snape Luciusovi léčil ještě více modřin a ran, než jemu způsobil jeho vlastní otec. Navíc, Snapeův otec byl mudla, a tak na rozdíl od Abraxase nemohl používat kouzla nebo kletby, které se nepromíjejí.
Ano, Lucius byl často trestán Cruciatem. Všechny ulevující lektvary na účinky této kletby pro svého staršího přítele Snape vařil. A Lucius měl, pochopitelně, ze svého otce strach.
Když se Draco narodil, bylo to vůbec poprvé, co Lucius brečel. Byl za své dítě vděčný, ale vůbec si nebyl jistý, zda dokáže být otcem, normálním otcem. Ne od doby, co Abraxas zaslíbil svého vnuka Voldemortovi.
V té době se Lucius rozhodl vyklouznout zpod tvrdé ruky Pána zla. Vypadalo to nemožně, ale Snape ho začal učit nitrobranu, aby si dokázal své myšlenky před Voldemortem chránit.
Ze všech kouzelníků to byl právě Brumbál, kdo prohlásil, že na Luciuse byla použita kletba Imperius nejprve jeho otcem (což byla vlastně pravda jen napůl) a poté různými smrtijedy včetně Pána zla. Brumbál přísahal před Starostolcem, že si je jistý, že Lucius byl pod kletbou Imperius, protože na mladého kouzelníka použil nitrozpyt a objevil důkazy o duševní manipulaci.
Lucius se Snapem žili ve strachu, že se Pán zla vrátí, a že nebudou mít jinou možnost, než se k němu přidat. Snape bude samozřejmě pokračovat jako Brumbálův špeh, pokud toho bude zapotřebí. Lucius nabídl Brumbálovi i své služby, ale Brumbál je odmítl s-jak on sám řekl- "ohledem na Luciusovu rodinu".
Od smrti Pána zla spolu Lucius a Snape mluvili jen zřídka. Snape, spokojený, že zůstane stále téměř anonymním učitelem, se v Luciusově společnosti cítil nepohodlně, protože Lucius se stával mnohem společenštějším, než byl jeho otec. Někdy dokonalý Zmijozel se svým šarmem a inteligencí držel ve společnosti lidí jako ministr Popletal, členové Bradavické školní rady a dalších, kteří by mu mohli pomoct obnovit čest jména Malfoy. Když se zrovna neúčastnil nějaké společenské akce, pak pořádal s Narcissou vlastní večírky.
Pozvání na čaj do Malfoy Manor přivedlo Snapovu pozornost zpět do přítomnosti. Nebylo to proto, že by byl pozváním překvapený. Na čaj chodil i před tím. Bylo to proto, že v posledních letech ho Lucius příliš nezval hlavně proto, že Snape si shromažďoval své soukromí, jako si drak shromažďoval své zlato. Tohle, a jak Snape i Lucius věděli, čaj se Snapem pro Narcissu znamenal povolení hrát Snapeovi dohazovače.
Poté co Snape přijal pozvání, když Lucius odcházel, vzpomněl si na poslední Narcissino dohazovací úsilí. S povzdechem si promnul kořen nosu. Neodvážil se hádat, jakou čarodějku si pro něj Narcissa přichystala tentokrát.

3. září 1991 - Úterý

Následujícího dne byl Draco propuštěn z ošetřovny, ale během oběda a večeře přišel Harryho navštívit. Zrovna při večeři řekla madame Pomfreyová Harrymu, že bude propuštěn ráno před snídaní.
Draco s sebou přinesl i pár balíčků čokoládových žabek, které Harrymu nabídl. "Myslíš, že už zítra budeš zařazen, Harry?"
"Jo. Než jsi přišel, stavil se tu Brumbál a řekl mi, že jakmile mě madame Pomfreyová propustí, budu zařazen." Harry otevřel jednu krabičku a chytil žabku, když se snažila vyskočit ven.
Draco se podíval na svou kartu a zklamaně ji odhodil pryč. Byl to Brumbál. Zase. "Už víš, do jaké koleje bys chtěl jít?"
Harry pokrčil rameny. "Nevím. Hagrid neměl o Zmijozelu zrovna vysoké mínění, ale potom, co jsem potkal profesora Snapea a tebe, si myslím, že neměl tak docela pravdu."
Draco skryl samolibý úsměv, který se mu objevil ve tváři. "No, bohužel má Zmijozel špatnou reputaci, ale profesor Snape je úžasným ředitelem koleje. Myslím, že se o své studenty stará víc, než kterýkoli jiný ředitel koleje."
"Jaký je? Myslím, jako ředitel?" zeptal se Harry a otřel si rukávem pusu, když dojedl žabku.
"No," řekl Draco zamyšleně, "je přísný. Teda, všichni vědí, že umí být docela…hm…no prevít. Zvlášť při hodinách lektvarů. Ale on musí. Jeho hodiny můžou být nebezpečné. Navíc je jediným učitelem lektvarů, při jehož hodinách se žádné dítě nikdy nezabilo." Draco se ušklíbl nad Harryho nazelenalým výrazem. "Ačkoli, k nám zmijozelům je docela hodný. Jiné koleje, hlavně Nebelvír, tvrdí, že nám Snape nadržuje, protože "nikdy neviděli Snapea dávat svým zmijozelům trest nebo jim brát body."
"Takže on vás nechá, aby vám všechno procházelo?" zeptal se Harry nevěřícně.
"Vidíš? Vypadá to tak, ale Snape nenechá nikoho, aby mu něco jen tak prošlo. Netrestá nás na veřejnosti, pokud jsme teda neudělali něco hloupého nebo hodně špatného. Jako včera na lektvarech. Pansy Parkinsonová, která hrozně žárlí na tu mud…eh, na Grangerovou, si myslela, kdovíjak není chytrá a pokusila se sabotovat Grangerový lektvar. Jenže není chytrá a lektvary jí jdou mizerně. Hodila jí do lektvaru navíc nějaké okvětní lístky z jabloně, ale místo velkýho výbuchu se její lektvar jen trochu srazil. Grangerová se na něj zamračila a začala se hrozně omlouvat. Nevěděla, že to udělala Pansy."
"A věděl to Snape?" zeptal se Harry s rozšířenýma očima.
"Jo!" uchechtl se Draco. "Snape snad má vzadu na hlavě nějaké kouzelné oči. Věděl to! Později přišel Snape do společenské místnosti a vynadal Pansy před celou kolejí." Draco se zahihňal a Harry se usmál.
"No, takže Snape ji upozornil na to, co se mohlo stát, kdyby hodila Grangerové do kotlíku nějakou špatnou ingredienci. Potom, když brečela, Snape ji nechal stát v koutě celou hodinu, co nám odpovídal na otázky ohledně domácích úkolů."
"Nedělají to i rodiče?" zeptal se Harry a začervenal se, když si uvědomil, jak hloupě ta otázka zní.
"No, on je něco jako náš rodič," odpověděl Draco. Potom se k Harrymu naklonil a zašeptal "Věděl si, že se o nás prváky stará?"
"Jak?" zeptal se Harry stejně potichu jako Draco.
Draco se začervenal. "Víš, první noc tady se mi…no stýskalo po rodičích, chápeš?"
Harry doopravdy nechápal, ale rozuměl tomu z emocí, kterými Draco svá slova podtrhl.
"No, nemohl jsem usnout, a tak mi Snape dal horkou čokoládu a mluvil ke mně, dokud mi nebylo líp." Draco zčervenal ještě víc, ale nestaral se o to.
"Páni," vydechl Harry. "Nevíš, jací jsou ostatní ředitelé?"
"No, ředitelkou Nebelvíru je profesorka McGonagallová. Je hodně přísná a má trochu kamennou tvář. Jde z ní strach. Taky je docela stará. Otec říkal, že byla opravdu tvrdá učitelka. Myslí si, že Snape se některé své zamračené výrazy naučil od ní," smál se Draco.
"A jací jsou Nebelvíři? Z toho, co jsem slyšel, se Nebelvír a Zmijozel navzájem nesnáší. Je to pravda?"
Draco přikývl. "Jo. Nebelvíři se pořád snaží být hrdinští, což není špatné, ale pořád na to upozorňují. Jako "my jsme ti nejlepší" a tak. Snape říká, že my zmijozelové máme držet pohromadě, protože obvykle jsou to Nebelvíři, kdo někoho šikanuje. Jsou pořád…" Zamračil se a snažil si vzpomenout, co jim říkal Snape ve své uvítací řeči. "Jo, Nebelvíři potřebují nějakého nepřítele, s kterým by mohli bojovat, a pokud tu žádný není, pak se zaměří na Zmijozely."
Harry se zamračil. "To je hnusný."
"Jo, to jo. Jsou to magoři, až na tu mudl.…teda, až na tu Grangerovic holku."
"Hermionu?"
"Jo, tu. Jednou, ve Vstupní síni, nějací dva Nebelvírští šesťáci, myslím, otravovali Millicent a Blaise. Zrovna se jeden z nich chystal na ně seslat Tarantellegra, když si mezi ně stoupla Grangerová a OBA je proklela nějakým hustým kouzlem. Oba pak kýchali celou hodinu."
Oba chlapci se při té představě rozesmáli.
"Jo," vyhrkl Draco, "a Snape to viděl. Někteří zmijozelové tvrdili, že Snape nikdy nedává body Nebelvíru, ale za to, že se Grangerová zastala Zmijozelských před svou vlastní kolejí, jí dal deset bodů!"
"Hezky! Hermiona vypadá fakt v pohodě." Harry otevřel svou poslední čokoládovou žabku a podíval se na kartu. Brumbál. "Co je to jméno, který se vždycky snažíš neříkat?"
Draco sklonil hlavu. "Mudlovská šmejdka," zašeptal potichu.
"To nezní hezky," poznamenal Harry. "Co to znamená?"
"Není to hezký," souhlasil Draco. "Je to výraz pro ty, jehož rodiče nejsou kouzelníci. Oba rodiče Grangerový jsou mudlové."
"Moje maminka byla z mudlovské rodiny," řekl Harry tiše.
"Jo, já vím." Draco pokrčil rameny. "Snape nás upozornil, že ten výraz nechce slyšet, ale šesťáci a sedmáci ho říkají pořád." Najednou zvedl hlavu. "Můj otec to taky nechce slyšet a byl by hodně naštvaný, kdybych to řekl, jenže je těžké to neříkat, když to slyšíš pořád."
Harry to chápal. Jeho strýc a teta nikdy nepoužívali jeho pravé jméno, a proto když ho někdo oslovil jeho pravým jménem, připadalo mu to zvláštní. Někdy dokonce zapomněl i odpovědět, protože očekával oslovení "zrůdo".
Harry se rozhodl změnit téma. "A jací jsou mrzimorští a havraspárští?"
Draco se vědoucně usmál. Opravdu ho bavilo odpovídat na všechny Harryho otázky. "Mrzimorští jsou velice loajální studenti. Obvykle jsou nejvíc v pohodě a vychází dobře dokonce i se zmijozelskými. Ředitelkou jejich koleje je profesorka Prýtová. Učí bylinkářství a je trochu…no, chová se jako matka. Ale není to tak strašné. Prostě jen nesnáším bylinkářství."
"Rostliny a zahrady, že?" zeptal se Harry.
"Jo, je to špína," zašklebil se Draco.
"Hodně jsem pracoval na zahradě své tety," řekl Harry potichu. Pracování na zahradě pro něj nikdy nebylo trestem. I když to tak teta Petunie zamýšlela. Mohl tak být venku a pryč od svých příbuzných na několik hodin denně. Počasí nebylo vždy úžasné, ale pořád to bylo lepší než tma v jeho přístěnku.
Draco na Harryho úkosem pohlédl. "Neměls to rád?"
Harry pokrčil rameny. Nechtěl toho prozradit víc, než bylo nutné. "Nebylo to tak hrozné."
"U nás doma dělají práce na zahradě a jiné hrubé práce domácí skřítci," řekl Draco trochu panovačně.
V tu chvíli přišel Snape a Draco rychle slezl z Harryho postele. "Pane Malfoyi, pokud odejdete hned teď, stihnete být ve své ložnici ještě před večerkou."
"Ano, pane!" Draco se otočil na Harryho. "Dobrou noc, Harry. A hodně štěstí zítra při zařazování." Potom se otočil zpět ke Snapeovi. "Dobrou noc, pane."
Krátce přikývl. Draco se usmál a vyběhl z ošetřovny.
Harry pohlédl na Snapea a usmál se. "Vidím, že se vás Draco snaží zabavit." Nesouhlasně pohlédl na prázdné krabičky od čokoládových žabek. "A zpestřit vaše stravování." Mávnutím hůlky nechal krabice zmizet, ale ne karty. Snape se posadil na návštěvní židli a posbíral rozházené karty. Pak si je začal prohlížet.
"Většina jsou s profesorem Brumbálem, ale taky mám s Nicolasem Flamelem," řekl Harry a ukázal na kartu s velice starým kouzelníkem, který k nim byl otočený zády.
Snape pochvalně přikývl. "Ta je vzácná."
"To říkal i Draco." Usmál se a odložil karty na kopičku k dalším. Vypadalo to, že byl Harry seznámen s nejoblíbenější zábavou mezi chlapci - sbíráním kouzelnických karet.
"Jak jste se dnes měl, pane Pottere?" zeptal se Snape a odložil karty s Brumbálem.
"Vlastně jsem se docela nudil," odpověděl. "Teda až na návštěvu Draca. Jo a stavil se tu profesor Brumbál."
Snape trochu přivřel oči. "Opravdu?" Dělalo mu starosti, že se ředitel vůbec nezajímal o to, co Snape zjistil o chlapci a jeho příbuzných. Ředitel byl poněkud lhostejný, co se týče týrání.
Včera byl Snape zavolán do ředitelny během své volné hodiny. Snape doufal, že by mohl navštívit Harryho, ale pospíchal do ředitelovy pracovny. Přemýšlel, jestli chtěl Brumbál slyšet o tom, co Snape zjistil o chlapci a jeho příbuzných.
Vešel do Brumbálovy pracovny a hned mu byl nabídnut citronový bonbon. Zakroutil hlavou a sedl si na židli naproti řediteli.
"Už jste četl Poppyinu zprávu, řediteli?" zeptal se Snape.
Brumbál odtrhl pohled od krabičky s bonbony. "Och, ano, četl. Nemilá věc, že? Nicméně mě Poppy ujistila, že Harry se velice rychle zotavuje a už za den nebo za dva by měl být zařazen a přidat se ke svým spolužákům."
Snape se maličko zamračil. "Zmínil jsem, že jeho strýc zničil všechny jeho věci s výjimkou jeho sovy?" Snape si byl jistý, že zmínil. Bylo to tu noc, co vzal Harryho do Bradavic. Bylo to trochu narychlo, ale pochyboval, že by na to starý kouzelník zapomněl. Nebyl tak hloupý, jak předstíral.
"Ano, ano, zmínil ses. No, jsem si jistý, že až bude zařazen, Minerva, jako ředitelka jeho koleje, ho doprovodí na Příčnou."
Snape ztuhl. "To jste si tak jistý, že bude zařazen do Nebelvíru?"
Brumbálovi hrály v očích veselé jiskřičky, když se na Snapea usmál. Ten jen podrážděně zaskřípal zuby. "S Lily a Jamesem jako svými rodiči? Bude to zvláštní, pokud bude zařazen někam jinam."Brumbál na Snape zkoumavě pohlédl. "Myslíš si snad, že by mohl být zařazen někam jinam, Severusi?"
"Z Lily by byl dobrý zmijozel."Hned jak to řekl, věděl, že to byla chyba.
"Možná. Nicméně Lily byla v Nebelvíru a Harry porazil Pána zla. Myslím, že o tom není pochyb, Severusi."
Kdyby Snape odporoval této domněnce, zapletl by se do hádky, kterou by prohrál, takže změnil téma. "Ať už skončí kdekoliv, více mě zajímá chlapcovo zdraví a péče. Jeho zranění byla nepřijatelná."
Brumbál smutně přikývl. "Máš pravdu, Sveverusi. Předpokládám, že ode mě bylo pošetilé myslet si, že by se Petunie mohla o Harryho starat jako o dítě své milované sestry a ne jako o vetřelce. Uvažuji nad opatřeními, která by Harrymu zajistila bezpečí, když není přes léto v Bradavicích."
"Budete mu hledat nové opatrovníky?" zeptal se Snape. Jedna jeho část si opravdu nepřála znát odpověď.
Brumbál zakroutil hlavou. "Ale ne. Harry se vrátí ke svému strýci a ke své tetě."
Snape šokovaně téměř spadl ze židle. "Zbláznil jste se, Albusi? Vždyť toho kluka skoro zabili. Všechny věci mu spálili a potom, co ho zbili, hodili ho do přístěnku! Jak vás vůbec může napadnout, že ho tam vrátíte?"
Brumbál pozvedl ruku, aby mladého čaroděje uklidnil. "Nehodlám omlouvat to, co Dursleyovi udělali, ale faktem je, že právě pokrevní kouzlo jeho matky drží Harryho v bezpečí."
"V bezpečí před následovníky Pána zla možná, ale ne před těmi mudly! Oni nesmí-"
Brumbál ho přerušil. "Ačkoliv mě tvá starost o toho chlapce těší, Severusi, svůj názor nezměním. Uvědomuji si, jak pošetilé to je, vrátit Harryho k lidem, kteří ho nemají rádi, ale hodlám na něj seslat několik ochranných kouzel, která zabrání jeho příbuzným mu ublížit."
Snape rozzlobeně stiskl rty. Byl si jistý, že pokud tu bude nějaká možnost, jak Harrymu ublížit, klidně i slovně, využijí ji.
"Můj chlapče, jsem si jistý, že Harry bude v Bradavicích jen vzkvétat. Bude dobře jíst, udělá si kamarády a my všichni na něj budeme dávat pozor. Nemusíš si kvůli jeho letním prázdninám dělat starosti."
Snapeův pohled potemněl, ale nic neřekl. Věděl až moc dobře, co by to pro chlapce znamenalo, kdyby se vrátil k těm mudlům. Konec konců, pro něj to nebylo o nic lepší.
Jen jedinkrát se rozhodl promluvit si s dospělým, a bylo to taky naposledy, co to udělal. Jeho kolejní ředitel Horacio Křiklan, který vždy vypadal jako génius, jako starostlivý typ, Snapea vyslechl a pak ho zradil. Napsal jeho rodičům. Samozřejmě to Snape nevěděl, dokud se nevrátil domů.
Z výprasku, který dostal, když se na léto neochotně vrátil domů, se zotavoval celé prázdniny. Kdyby nebylo Lily, která dělala, co mohla, aby mu ošetřila všechna zranění, a která se to rozhodla udržet v tajemství, dokonce i před svými rodiči, Snape si byl jistý, že by zemřel. Hanbou, když ne na následky jeho zranění.
Snape se strnule zvedl ze židle. Už dál nesnesl poslouchat ředitelovy sladké kecy. "Je to všechno, řediteli?"
"Ano, můj chlapče." Brumbál mu gestem naznačil, že může jít, a Snape opustil ředitelnu.
Dal Lily a Harrymu slib. A rozhodl se udělat vše pro to, aby ho dodržel.
"Řekneš mi, o čem jste s ředitelem mluvili?" Snape jen doufal, že Brumbál nebyl tak bezcitný a neřekl chlapci, že se na léto vrátí k příbuzným.
"Jen mě přišel pozdravit. Vyprávěl mi něco o mém otci a o jeho kamarádech." Harry sklonil hlavu a začal si hrát s dekou.
Snape se zamračil. "Co se stalo?"
Harry pokrčil rameny a Snape si byl jistý, že zaslechl tichý vzlyk. Naklonil se blíž a dotkl se jeho brady, aby chlapec zvedl hlavu. "Rozrušil tě nějak ředitel?"
"Jo. Teda ne. Vlastně, myslím, že mě nechtěl nějak rozrušit, protože jsem mu nenaznačil, že by se mě to dotklo, ale on prostě-"
Snape Harryho přerušil a jemně se ho zeptal: "Harry, co ředitel říkal?"
"Že můj otec by na mě byl pyšný, protože jsem hrdina, na kterýho všichni čekali, a i když mí rodiče zemřeli, měl bych být šťastný, protože…" Harry se odmlčel a snažil se vzpomenout si, jak přesně to Brumbál říkal. Povzdechl si. "…měl bych být šťastný, protože mě milovali tak moc, že…" polkl, "obětovali sami sebe…" jeho hlas se změnil na téměř neslyšitelný šepot, "…pro mě." Harry potřásl hlavou. Slzy, které nemohl zastavit, mu stékaly po tváři a on si připadal, jako když se plazil do přístěnku, aby se schoval.
Harry si rozhodně nepřipadal šťastný, když mu to ředitel řekl. Nechápal, že jediné, co Harry chtěl, bylo, aby jeho rodiče byli živí? A taky byl naštvaný. Naštvaný na své rodiče, že se "obětovali". Při tom pomyšlení ho rozbolelo břicho.
Harry zvedl hlavu a Snape se rychle odvrátil. Rozhodně nečekal vztek, který sršel z Harryho uslzených očí. "Moji rodiče byli HLOUPÍ!" křičel Harry. "Nechali se zabít, protože nepřestali s Voldemortem bojovat a on se naštval a zabil je! Opustili mě! Tak proč bych měl být šťastný?!"
Chlapec vyskočil z postele, vběhl do koupelny a práskl za sebou dveřmi. Snape šel za Harrym a překvapeně zjistil, že chlapec svou náhodnou magií zamkl dveře, které ani neměly zámek.


Pozn. překl.: Co vy na to? Dějově jsme se moc neposunuli, ale v další a poslední části této kapitoly už bude Harry zařazen a já po vás opět chci, aby jste si zkusili tipnout, kam asi bude zařazen? Jinak, za chybky, které se třeba netýkají gramatiky, ale třeba slohové chyby, za ty se omouvám, kamarádka, která to má na starosti, mi to ještě neposlala, a já se už nemohla dočkat:D Takže komentujte, prosíííííím!!!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kiki - tvá SB Kiki - tvá SB | Web | 16. března 2011 v 17:54 | Reagovat

Pěkná kapitola. Chudák Harry. Někdy si myslím,že Brumbál je blb, když ho chce poslat zpátky k Dursleyovím. Už se těším do jaké koleje bude zařazen. Tak rychle :D

2 ClaireM ClaireM | 16. března 2011 v 19:14 | Reagovat

Zmijozel nebo Nebelvír? No, netroufám si tipnout... :-) Kapitola byla skvělá, Brumbál mě zas jednou naštval a Draco mi začíná být sympatickej.

3 oronis oronis | 16. března 2011 v 19:38 | Reagovat

všechny napsané kapitoly jsem přečetla na jednou a těším se na pokračování, doufám, že bude brzy, moc se mi tahle povídka líbí
PS: myslím, že bude ve Zmijozelu :-)

4 Ajka Ajka | 16. března 2011 v 20:15 | Reagovat

Děkuju moc za komenty. a co se týče Brumbála, tak v týhle povídce, jak už jste asi poznali, nebude úplně kladnou postavou. Spíš bude prostě na zabití.

5 Zdenina Zdenina | Web | 16. března 2011 v 20:48 | Reagovat

krásná kapitola a skutečně simpatizuji se Snapem a Dracem. Kéž by šel Harry do Zmijozelu.

6 Elizabeth Elizabeth | 16. března 2011 v 21:31 | Reagovat

moc krásně a myslím že bude ve zmiozelu :-)

7 zaza zaza | 16. března 2011 v 22:14 | Reagovat

moc krásná kapitolka :-D Mno doufám že si tipnu dobře když řeknu že bude ve zmijozelu ;-) ale i kdyby nebyl, hádám že Snape se o něj bude starat dál :D A jak by mohl zabránit brumbálovy v té ohavnosti poslat harryho zpět k příbuzným : ať jej potajnu adoptuje či ať jej od nich odveze na své sídlo a tam spolu tráví prázdniny :-D samo že brumbál by o tom nevěděl :-D Mno byly by to hezký nápady, ale nechám se překvapit jak se to vyvine dále :-D Doufám, že zde brzy přibyda další kapitolka :-D

8 Lisa Lisa | 16. března 2011 v 22:16 | Reagovat

Jee, to je prostě nádherná povídka, Moc se mi líbí Harryho přátelství s Dracem, upřímně doufám, že se Harry dostane do Zmijozelu, už kvůli tomu, jak se o ně stará Snape a taky kvůli jejich vztahu, protože by se asi těžko stýkali, kdyby byl Harry v Nebelvíru, ale hlavně si to přeju proto, že to vezme Brumbálovi vítr z plachet, jak on předpokládá, že bude automaticky v Nebelvíru! Ne v téhle povídce Brumbála asi ráda mít nebudu, vlastně ho budu nesnášet! Jak vůbec může jen pomýšlet, že pošle Harryho zpátky k Dursleyovým?! Je tak krutý! Noo, opravdu moc se těším na další kapitolku a další rozvoj HP/SS vztahu :-D Děkuju, že překládáš tuhle povídky, máš mojí plnou podporu ;-) (Budu čekat a tiše se modlit, aby byl další dílek co nejdřív :-D ) :-)

9 Ajka Ajka | 17. března 2011 v 13:48 | Reagovat

Páni, moc děkuju všem za komentáře:) MOc a moc dííííky!!!!!!!!!!!!

[7]: Máš zajímavé nápady, ale nechci nic prozrazovat. Každopádně budeš asi spokojená:) Díky moc.

[8]: Brumbál je tady vážně trochu hajzl, prostě trochu jinak, než jak ho známe. Díky za podporu, budu se snažit překládat, jak jen to půjde:)

10 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. března 2011 v 17:03 | Reagovat

já bych ho šoupla do Zmijozelu a popravdě čekám románek mezi Hermionou a Dracem =)

11 Emily Smith Emily Smith | 17. března 2011 v 19:42 | Reagovat

Tipuju to na Zmijozel :) JInak skvělá povídka :))

12 Kiki Kiki | Web | 18. března 2011 v 16:04 | Reagovat

Ahoj pls daš mi hlas pro Kiki za Lily Potter na http://harrypotterfilm.blog.cz/1103/1-kolo-ncphp
Dik SB Kiki

13 Ajka Ajka | Web | 19. března 2011 v 19:22 | Reagovat

[10]: Hehe, nevím, jestli se románku mezi těmito dvěma dočkáš, protože příběh se zatím odehrává jen v prvním ročníku a vztah mezi jedenáctiletými dětmi by byl trochu divný. I když, třeba v budoucnosti...Díky za koment:)

[11]: Díky za tip a za koment:)

14 Ebi Malfoyová Ebi Malfoyová | Web | 19. března 2011 v 19:41 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem tady dlouho nebyla :-D

15 Ebi Malfoyová Ebi Malfoyová | Web | 20. března 2011 v 11:51 | Reagovat

Díky za pochvalu dessu. ten tvůj je taky nádherný, kdo Ti ho dělal?

16 Ajka Ajka | Web | 20. března 2011 v 16:52 | Reagovat

[15]: Blanch. V menu mám odkaz na její stránky, kde má ke stažení spoustu dalších designů. Já už jsem to s tvorbou vlastních vzdala:D Jsem moc líná:)

17 Violet Violet | E-mail | Web | 22. března 2011 v 16:58 | Reagovat

Who hoa!! Už se těším na další díl!!!!

18 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 28. března 2011 v 12:07 | Reagovat

Tak což o to, překlad je vážně dobrý. Povídka se mi taky líbí, v češtině se to čte přeci jen lépe a radostněji. Nějak se mi nepodařilo najít nic, do čeho bych mohl rýpat. To bys musela být autorka :-). Hezký den přeju a hodně sil do překladu.

19 Ajka Ajka | 29. března 2011 v 19:10 | Reagovat

[18]: Děkuju moc, pochvala od tebe už něco znamená 8-) Klidně si rýpni, i já bych tam našla věci, s kterými moc nesouhlasim, ale jako celek se mi to líbí. A co se týče překladu - snažím se, ale hlavně mám betu a ještě mi kamarádka pomáhá, když jsem v koncích:D

20 DoctoreX DoctoreX | E-mail | Web | 29. března 2011 v 19:34 | Reagovat

[19]: zas nepřeháněj :-( zas tak zlej nejsem.

21 sisi sisi | 3. dubna 2018 v 18:38 | Reagovat

prima, jak Snape chodí na ošetřovnu a stará se o Harryho, si myslím, že ho začíná nějak brát na zřetel, tvoří si s ním vztah. Takže podle mě půjde Harry za ním, do Zmijozelu. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama