Moje první možnost v tomhle tejdnu jít pořádně na počítač a něco napsat (děsivý, co?) Učitelé zapomněli, že je po vysvědčení a kdo ví proč píšem víc testů, než před koncem pololetí. No nic, za tejden jsou díky bohu prázdniny.
Jsem tu hlavně, abych vás potěšila zprávou, že Nobody cared jsem už skoro dočetla (zbejvaj mi už jen čtyři a půl kapitoly) a zatím jsem povídkou nadšená. Mám už skoro dopřeloženou první kapitolu, takže to možná stihnu v termínu a v pondělí nebo v úterý tu budete povídku mít.
Se Stellou je to horší, i když taky se snažim psát, jen to teď bude trvat dýl, no, hlavně když chci, aby kapitoly měly alespoň 4000 slov, což je i tak pro mě málo. Jo, navíc si budete muset počkat, až ji obetuje Zdenina, moje beta (nabízel mi to i DoctoreX, ale já ho tim nechci obtěžovat, protože i tak má chudák málo času, ale stejně ti děkuju za nabídku a ochotu - pokud si tohle přečteš).
Ale abyste si na NC zkrátili čekání, dám vám sem malou ochutnávku z první kapitoly:) Pište komenty alespoň k tomu kousku kapitoly, jeslti vás to zaujalo. Moc vám to asi nebude dávat smysl, ale nechci to moc spoilovat:)
1. září 1991, 18:50
Sever Snape měl jen zřídka kdy dobrou náladu a díky záležitosti, ke které se nechal ředitelem umluvit, spolu s pobíháním, žertíky a křikem, rapidně klesala pod bod mrazu. A díky směšnému slibu, který dal Lily jedné noci, byl teď na cestě do Zobí ulice 4, Kvikálkov.
Zdálo se, že Harry Potter, arogantní syn Jamese Pottera, si předsevzal, že se nepřipojí ke svým spolužákům na cestu Bradavickým expresem. Místo toho se ten rozmazlený spratek rozhodl zůstat doma a on teď musel podniknout tuhle cestu. Nápad, poslat mu vzkaz, dostal, když se před ním na snídani ve Velké síni objevila neznámá sněžná sova.
"Ach," povzdechl si Brumbál, když si všiml sněžné sovy, která teď s očekáváním hleděla na profesora lektvarů.
"Co?" vyštěkl Snape. Připravoval se na nové pololetí dlouho do noci a moc toho nenaspal.
"Pokud se nemýlím, tak tato sova patří Harrymu Potterovi," vysvětlil Brumbál. Pták klovnul do Snapeovi slaniny, který na ni výhružně zavrčel. Hedvika zahoukala a vytrhla profesorovi slaninu z rukou. Brumbál se zasmál a Snape měl chuť vyslat na starého kouzelníka nějakou kletbu, třeba svědivé prokletí na jeho trenýrky.
"Jen klid, můj chlapče," pokáral ho Brumbál. Snape se naštval. Nebylo to poprvé, co měl pocit, že mu Brumbál čte myšlenky. Ale Snape věděl, že by na něj Brumbál nikdy Nitrozpyt nepoužil. Na to byl příliš dobrý v Nitrobraně. "Konec konců, dnes ráno jsme o problému pana Pottera mluvili a ty-"
"Ano, ano, ano," zamával Snape rukou. Jednak aby odehnal sovu, jednak aby Brumbála zastavil. "A už jsem souhlasil, ne snad, řediteli?"
"To ano, Severusi, a jsem velice rád, že se o chlapce postaráš. Nemám pochyb o tom, že to bude potřebovat…" Zbytek Snapeovi unikl, když jeho pozornost přitáhlo zřetelné odfrknutí ze strany zástupkyně ředitele a hlavy Nebelvírské koleje.
"Chcete něco dodat, Minervo?" zeptal se Snape. Profesorčin chladný výraz plný pohrdání, který směřovala směrem k řediteli, staršího Zmijozela zaujal.
"Tito…mudlové," vyprskla, "Věděla jsem, že jsou ti nejhorší z…"
Brumbál ji přerušil: "A já vám vysvětlil, jak důležitá je Krevní ochrana pro chlapcovo přežití. Navíc nemůžete říct, že by Petunie Dursleyová odvrhla syna své sestry. Lily Petunii zbožňovala."
Zdálo se, že to byl konec debaty. Snape si dal dohromady to, co on sám o Petunii Evansové věděl s tím, co mu řekla Minerva, a začínal pociťovat zvědavost nad tím, co zabránilo Harrymu Potterovi nastoupit do vlaku i v cestě do Bradavic. Zvědavost stranou, neměnilo to nic na tom, že byl jen ředitelovým poslíčkem, a pokud ten kluk nebude mít pořádné vysvětlení…no, bude litovat toho dne, kdy se narodil. Tímto inspirován, naspal Snape krátkou zprávu, kterou dal té protivné sově, a Hedvika vzlétla zanechávajíc profesora lektvarů nad zbytky jeho snídaně.













Na tú poviedku sa veľmi teším, ja hlcem všetko prekladané .
Aký to bude inak pár ?
Som rada, že sme sa "spriatelili" .
A inak, nemusíš sa báť, ten lay som si teda rozhodne sama nerobila 